Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ imager

▶ imise

▶ impakt faktor

▶ incus

▶ index aridity

▶ index aridity de Martonneův

index humidity, který navrhl E. de Martonne (1926) ve tvaru

I = R / (T + 10),

kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Lze ho aplikovat i na stanicích se zápornou hodnotou T > –10 °C, na rozdíl od staršího Langova dešťového faktoru. Prahové hodnoty pro stanovení aridity klimatu, resp. humidity klimatu bývají přizpůsobeny klimatu studovaného území.

▶ index cirkulace

▶ index Conradův

▶ index expoziční

▶ index expoziční AOT40

▶ index Faustův

jeden z tradičních a nejčastěji používaných indexů instability v ČR, jehož hodnota se stanoví podle vzorce

F I = T_{f} - T_{500}

,
kde T₅₀₀ je teplota vzduchu v hladině 500 hPa a T_f značí tzv. teplotu nulového výparu, která vyjadřuje ochlazení vzduchu při výparu vody do stavu nasycení. Hodnota T_f se získává z tabulek v závislosti na teplotě v hladině 850 hPa a na součtu hodnot deficitu teploty rosného bodu v hladinách 850 hPa, 700 hPa a 500 hPa. V České republice se předpokládá, že při hodnotách Faustova indexu FI > 0 lze očekávat konvektivní srážky ve formě přeháněk pro hodnoty indexu 0 ≤ FI ≤ 3 a výskyt bouřek pro FI > 3. Index odvodil něm. meteorolog H. Faust v roce 1951 a účinnost Faustova indexu byla rozsáhle testována na datech z území ČR.

▶ index Gorczyńského

▶ index humidity

▶ index instability

▶ index intenzity sucha Palmerův

▶ index jižní oscilace

(SOI) – ukazatel aktuální fáze jižní oscilace a jeden z indikátorů ENSO, založený na porovnání tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře na Tahiti ve Francouzské Polynésii (p_T) a v australském Darwinu (p_D). Má více variant; např. NOAA používá vztah

S O I = (\frac{p_{T} - {\bar{p}}_{T}}{σ_{T}} - \frac{p_{D} - {\bar{p}}_{D}}{σ_{D}}) \frac{1}{σ_{T D}},

kde aktuální měsíční průměry tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře jsou standardizovány dlouhodobým průměrem a směrodatnou odchylkou od průměru (σ_T a σ_D) v daném kalendářním měsíci, načež je jejich rozdíl normován směrodatnou odchylkou hodnot p_T od p_D pro daný kalendářní měsíc (σ_TD).

▶ index klimatologický

▶ index kontinentality

klimatologický index, který vyjadřuje míru kontinentality klimatu, tedy v opačném smyslu i oceánity klimatu. Nejčastěji bývá sledována termická kontinentalita klimatu, a to zpravidla některým z řady empir. vzorců, které hodnotí roční chod teploty vzduchu, přičemž eliminují zonalitu prům. roční amplitudy potenciální insolace. Klasický index L. Gorczyńského (1920) má původní podobu

K_{G} =   \frac{1, 7 A}{sin φ} - 20.4,

kde A značí prům. roční amplitudu teploty vzduchu, tedy rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce, a φ vyjadřuje zeměpisnou šířku. Index měl nabývat hodnot mezi 0 a 100, v případě silně oceánického klimatu se však vyskytují i záporné hodnoty, proto byly konstanty později různě upravovány. Index navíc nelze aplikovat na oblasti v blízkosti rovníku, proto se pro globální studie častěji používá index upravený Johanssonem (1926), nazývaný Conradův index

K_{C} =   1, 7 \frac{A}{sin (φ + 10)} - 14.

Jiné indexy kontinentality jsou založeny na porovnání teploty vzduchu na jaře a na podzim, viz např. termodromický kvocient. Ombrická kontinentalita klimatu se hodnotí vzhledem k ročnímu chodu srážek, např. prostřednictvím doby polovičních srážek nebo analýzou relativních srážek pomocí Markhamova indexu.

▶ index lomu akustický

▶ index lomu elektromagnetického vlnění ve vzduchu

poměr rychlosti šíření elmag. vlnění ve vakuu k rychlosti šíření téhož vlnění ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že vzduch je nemagnetickým prostředím s nepatrnou elektrickou vodivostí, lze v něm index lomu n vyjádřit vztahem

n = \sqrt{{&epsi;}_{r}},

v němž ε_r značí rel. permitivitu vzduchu. Index lomu v oblasti viditelného záření závisí na vlnové délce elmag. vlnění (s rostoucí vlnovou délkou poněkud klesá) a na hustotě vzduchu (se zvětšující se hustotou vzduchu roste). V oboru centimetrových rádiových vln, používaných např. meteorologickými radary, je index lomu v nezanedbatelné míře ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Pro tento obor vlnových délek se v literatuře uvádí např. vztah

(n - 1) {.10}^{6} = \frac{78}{T} (p + \frac{4800 e}{T}),

kde T je teplota vzduchu v K, p tlak vzduchu a e tlak vodní páry v hPa. U zemského povrchu se hodnoty (n – 1) . 10⁶pohybují při různých met. situacích zhruba v rozmezí 260 až 460. Výraz N = (n – 1) . 10⁶ se někdy nazývá v literatuře radiorefrakce nebo N – jednotky. V troposféře můžeme podle časového hlediska rozlišovat sezonní, denní a neperiodické změny indexu lomu, podmíněné změnami teplotního zvrstvení ovzduší, turbulencí apod. Index lomu elmag. vlnění v popsaném smyslu nazýváme též abs. indexem lomu. Rel. indexem lomu pak rozumíme vzájemný poměr rychlostí šíření elmag. vlnění ve dvou různých prostředích, v meteorologii např. ve dvou vzduchových hmotách odlišných vlastností. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.

▶ index lomu světla ve vzduchu

▶ index maritimity

▶ index Markhamův

▶ index meridionality

▶ index meridionální cirkulace

▶ index oceánity

▶ index předchozích srážek

(API, z angl. Antecedent Precipitation Index) – veličina k vyjádření nasycenosti povodí, založená na sumaci denních úhrnů srážek za sledované období s klesající vahou směrem do minulosti. Byl navržen Köhlerem a Linsleyem (1951) ve tvaru

A P I_{n} = \sum_{i = 1}^{n} R_{i} k^{i},

kde n je počet uvažovaných dní (nejčastěji n = 30) a R_i je denní úhrn srážek v i-tém dni sledovaného období, přičemž i = 1 pro předchozí den a směrem do minulosti roste. Tzv. evapotranspirační konstanta k odráží vlastnosti daného povodí. Pro celé území ČR se zpravidla používá její průměrná hodnota k = 0,93.

▶ index severoatlantické oscilace

▶ index Showalterův

index stability definovaný podle vzorce

S I = T_{500} - T_{L},

kde T₅₀₀ je teplota vzduchu v hladině 500 hPa a T_L je teplota vzduchové částice adiabaticky zdvižené z hladiny 850 hPa do hladiny 500 hPa nejprve po suché adiabatě do nasycení a dále po nasycené adiabatě. Kladné hodnoty Showalterova indexu značí stabilní zvrstvení, záporné instabilní. Index formuloval A. K. Showalter v roce 1963.

▶ index srážkový standardizovaný

▶ index stability

▶ index stratifikace

▶ index sucha

▶ index sucha Palmerův

▶ index suchosti

▶ index SWEAT

index stability, který je definován jako

S W E A T = 20 (T T - 49) + 12 T_{D 850} + 2 V_{850} + V_{500} + 125 [sin (Δ V_{500 - 850}) + 0, 2],

kde TT je index Total Totals, T_D850 je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa, V₈₅₀ resp. V₅₀₀ jsou rychlosti větru v uzlech v hladinách 850 hPa resp. 500 hPa, a ΔV_500–850 je rozdíl hodnot směru větru v hladinách 850 a 500 hPa. Pokud je hodnota indexu TT nižší než 49, je první člen definován jako nulový a pokud je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa záporná, je druhý člen definován jako nulový. Poslední člen je definován jako nulový, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:
1) směr větru v hladině 850 hPa je v rozmezí 130–250°,
2) směr větru v hladině 500 hPa je v rozmezí 210–310°,
3) rozdíl směrů větrů v pátém členu je kladný,
4) rychlost větru v hladině 850 hPa nebo 500 hPa se rovná nebo přesahuje 15 uzlů.
Žádný člen rovnice pak není záporný. Hodnoty indexu SWEAT nad 300 značí možnost výskytu silných konvektivních bouří.

▶ index Total Totals

index instability definovaný jako součet rozdílu teploty v hladinách 850 hPa a 500 hPa, který je označován jako VT (z angl. Vertical Totals), a rozdílu teploty rosného bodu v hladině 850 hPa a teploty v hladině 500 hPa, který je označován jako CT (z angl. Cross Totals).

T T = V T + C T = T_{850} + T_{D 850} - 2 T_{500} .

Přeháňky a bouřky se očekávají od hodnoty indexu vyšší než 30, vývoj silných bouří se očekává při hodnotách indexu TT > 50.

▶ index ventilační

▶ index vláhový Končkův

▶ index vlhkosti

1. syn. index humidity;
2. klimatologický index, který navrhl C. W. Thornthwaite (1948) jako kritérium Thornthwaiteovy klasifikace klimatu. Vyjadřuje míru humidity klimatu, a to porovnáním sezonního nadbytku srážek (viz index humidity) se sezonním nedostatkem srážek (viz index aridity). Výsledný index vlhkosti má tvar

I_{m} = (100 s - 60 d) / n,

kde n je roční úhrn potenciálního výparu a s resp. d vyjadřují sumu kladných, resp. abs. hodnotu sumy záporných rozdílů měs. úhrnů srážek a potenciálního výparu v příslušných měsících.

▶ index vlhkosti Thornthwaiteův

klimatologický index, který navrhl C. W. Thornthwaite (1948) jako kritérium Thornthwaiteovy klasifikace klimatu. Je indexem humidity, jakkoliv autor takto nazývá pouze jeho část, která hodnotí sezónní nadbytek srážek. Ten porovnává se sezónním nedostatkem srážek, přičemž výsledný index vlhkosti má tvar

I = \frac{100 s - 60 d}{n}

kde n je roční úhrn potenciálního výparu a s a d vyjadřují sumu kladných, resp. abs. hodnotu sumy záporných rozdílů měs. úhrnů srážek a potenciálního výparu v příslušných měsících.

▶ index WBGT

▶ index zavlažení

▶ index zavlažení Končkův

index vláhový Končkův index humidity, který navrhl M. Konček (1955) ve tvaru

I_{z} = \frac{R}{2} + Δ r - 10 T - (30 + v^{2}),

kde R je úhrn srážek za období od dubna do září, Δr kladná odchylka srážek za tři zimní měsíce (prosinec až únor) od hodnoty 105 mm, T je prům. teplota vzduchu za období od dubna do září ve °C, v je prům. rychlost větru ve 14 hodin za totéž období v m.s^–1.
Index byl použit při klimatologické rajonizaci bývalého Československa, přičemž byly vymezeny následující oblasti: suché (I_z < –20), mírně suché (–20 ≤ I_z < 0), mírně vlhké (0 ≤ I_z < 60), vlhké (60 ≤ I_z < 120) a velmi vlhké (120 ≤ I_z).

▶ index zonality

▶ index zonální cirkulace

▶ index zvrstvení

▶ indikativ stanice

▶ indikativy mezinárodní

▶ indikátor dálka–výška (IDV)

▶ indikátor kruhového obzoru (IKO)

▶ indikátor přehledový

▶ indikátor typu A

▶ indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích

▶ indikatrice rozptylová

▶ infekce oblaků umělá

▶ infikace oblaků

▶ infiltrace

▶ informace AIRMET

▶ informace meteorologická

▶ informace meteorologická operativní

▶ informace meteorologická režimová

▶ informace meteorologické o podmínkách na letištích pro posádky během letu (VOLMET)

▶ informace radiolokační sloučená

▶ informace SIGMET

▶ inicializace vstupních dat

▶ insolace

▶ instabilita

▶ instabilita atmosféry absolutní

▶ instabilita atmosféry advekční

▶ instabilita atmosféry konvekční

▶ instabilita atmosféry latentní

▶ instabilita atmosféry podmíněná

▶ instabilita atmosféry potenciální

▶ instabilita atmosféry termická

▶ instabilita atmosféry vertikální

▶ instabilita baroklinní

▶ instabilita barotropní

▶ instabilita Helmholtzova

▶ instabilita inerční

hydrodynamická instabilita, která je výsledkem poklesu momentu hybnosti se vzdáleností od osy rotace v rotující tekutině. Při radiálním vychýlení částice tekutiny dojde k jejímu urychlení v daném směru vlivem nerovnováhy odstředivé síly působící na částici a na její okolí. Tekutina je v tomto případě inerčně instabilní.
Při hodnocení inerční instability v atmosféře se uplatňuje kombinace odstředivých sil rotace Země a zakřiveného pohybu vzduchu vzhledem k zemskému povrchu. Hodnotí se s využitím kvazigeostrofické aproximace. Vzduchová částice, která má podobu jednodimenzionální trubice orientované ve směru geostrofického větru, je vychylována horizontálně a kolmo k jeho vektoru. V rámci absolutní souřadnicové soustavy si částice zachovává moment hybnosti; prostředí je inerčně instabilní, pokud v něm moment hybnosti klesá se vzdáleností od vertikální osy kombinované rotace. V relativní souřadnicové soustavě se vychýlení vzduchové částice projeví nerovnováhou síly tlakového gradientu a zdánlivých sil, především Coriolisovy síly. Za předpokladu, že geostrofický vítr vane podél horiz. osy y a trubice je vychylována podél horiz. osy x v pravotočivé kartézské souřadnicové soustavě, lze inerční instabilitu hodnotit s použitím následujících vztahů:

a_{x} = (m - m_{g}), m = v + f x = k o n s t ., m_{g} = v_{g} + f x,

kde a_x značí výslednou složku zrychlení vychýlené trubice ve směru osy x, f je Coriolisův parametr, a m, resp. m_g jsou velikosti měrné hybnosti y-ové složky proudění v v trubici, resp. y-ové složky geostrofického proudění v_g v okolí trubice v absolutní souřadnicové soustavě.
S inerční instabilitou se můžeme setkat hlavně v nižších zeměpisných šířkách uvnitř silně rotujících systémů, jako jsou tropické cyklony. Viz též instabilita symetrická.

▶ instabilita Kelvinova–Helmholtzova

▶ instabilita oblaku koloidní

▶ instabilita symetrická

▶ intenzita blesků do země

▶ intenzita blesků mezi oblaky

▶ intenzita bouřkové činnosti

▶ intenzita bouřky

▶ intenzita deště

▶ intenzita fronty

▶ intenzita mrazů

▶ intenzita námrazku

▶ intenzita námrazy na letadlech

▶ intenzita osvětlení

▶ intenzita srážek

▶ intenzita turbulence

▶ intenzograf srážkový

▶ interakce atmosféry a oceánu

▶ intercepce srážek

▶ interglaciál

▶ interpluviál

▶ interpolace optimální

▶ interstadiál

▶ interval vzorkovací

▶ intortus

▶ intruze (průnik) suchého vzduchu

▶ inverze

▶ inverze hustoty vzduchu

▶ inverze srážek

▶ inverze teploty vzduchu

▶ inverze teploty vzduchu advekční

▶ inverze teploty vzduchu dynamická

▶ inverze teploty vzduchu frontální

▶ inverze teploty vzduchu noční

▶ inverze teploty vzduchu pasátová

▶ inverze teploty vzduchu přízemní

▶ inverze teploty vzduchu radiační

▶ inverze teploty vzduchu sesedáním

▶ inverze teploty vzduchu sněhová

▶ inverze teploty vzduchu statická

▶ inverze teploty vzduchu subsidenční

▶ inverze teploty vzduchu turbulentní

▶ inverze teploty vzduchu výšková

▶ inverze vlhkosti vzduchu

▶ ionizace atmosférická

▶ ionosféra

▶ iont Langevinův

▶ iont lehký

▶ iont střední

▶ iont těžký

▶ iont ultratěžký

▶ ionty atmosférické

▶ IPCC

▶ IPV thinking

▶ iridescence

▶ irizace

▶ IRS

▶ ITCZ

▶ izalobara

▶ izalohypsa

▶ izalolinie

▶ izaloterma

▶ izalumchrona

▶ izamplituda

▶ izanemona

▶ izanomála

▶ izaritma

▶ izentropa

▶ izoamplituda

▶ izoatma

▶ izoaurora

▶ izobara

▶ izobary na atmosférické frontě

▶ izobary orografické

▶ izobary přímočaré

▶ izobata

▶ izobronta

▶ izocerauna

▶ izočára

▶ izodenza

▶ izodiafora

▶ izodrosoterma

▶ izoecho

▶ izofena

▶ izofota

▶ izofytochrona

▶ izogeoterma

▶ izoglacihypsa

▶ izogona

▶ izograma

▶ izohélie

▶ izohumida

▶ izohyeta

▶ izohygromena

▶ izohygroterma

▶ izohyomena

▶ izohypsa

▶ izohypsa absolutní

▶ izohypsa relativní

▶ izochalaza

▶ izochasma

▶ izochimena

▶ izochiona

▶ izochrona

▶ izokona

▶ izokontinentála

▶ izolinie

▶ izolumchrona

▶ izomena

▶ izomera

▶ izomonima

▶ izonefa

▶ izonifa

▶ izonotida

▶ izoombra

▶ izopauza

▶ izopira

▶ izopleta

▶ izopluvie

▶ izopykna

▶ izoryma

▶ izorypa

▶ izosféra

▶ izostera

▶ izotacha

▶ izotalantóza

▶ izotendence

▶ izotera

▶ izoterma

▶ izoterma aktuální

▶ izoterma nulová

▶ izoterma redukovaná

▶ izotermie

▶ izovapora

▶ izovela

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'i'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'i'

Loading...