Výklad hesel podle písmene 'j'

syn. částice Aitkenovy – aerosolové částice o poloměru menším než 0,1 µm (10^–7 m). Jde o nejpočetněji zastoupené částice v atmosférickém aerosolu, jejichž koncentrace může být odhadnuta Aitkenovým počítačem jader, kde se Aitkenovy částice při velkém přesycení vodní párou projevují jako kondenzační jádra. Nemají však podstatný význam pro kondenzaci při nízkých přesyceních vodní párou v reálné atmosféře. Koncentrace Aitkenových jader ve velkých městech bývá > 150 000 / cm³. Jsou významná pro atmosférickou elektřinu jako velké atmosférické ionty. Byla pojmenována po skotském meteorologovi a fyzikovi Johnu Aitkenovi (1839–1919). Svojí velikostí odpovídají nanočásticím.

ledová jádra umožňující vznik stabilních zárodečných ledových krystalků při heterogenní nukleací ledu z vodní páry, tzn. při přímém fázovém přechodu vodní páry na led. V současné době nahrazuje tento termín starší označení jádra sublimační. Úloha depozičních jader se zdůrazňuje zejména ve starší literatuře z oboru fyziky oblaků a srážek. V současné době se předpokládá, že v troposféře a stratosféře vznikají ledové částice především mrznutím přechlazených vodních kapek. Heterogenní nukleace ledu na depozičních jádrech probíhá zejména ve vrstevnatých oblacích, kde se uplatňuje Bergeronova–Findeisenova teorie vzniku srážek. V konvektivních oblacích převažuje vznik ledových částic mrznutím přechlazených kapek. Viz též jádra mrznutí.

v meteorologii aerosolové částice, které mají fyz. a chem. vlastnosti vhodné k tomu, aby se staly centry kondenzace vodní páry heterogenní nukleací vody. Bez přítomnosti kondenzačních jader by bylo ke vzniku vodních kapiček homogenní nukleací vody třeba přesycení vodní páry řádu 10² %, které se však v přírodních atmosférických podmínkách prakticky nevyskytuje. Část kondenzačních jader je pevninského, popř. i antropogenního původu (např. některé produkty umělých spalovacích procesů rozptýlené ve vzduchu), avšak značný význam se přisuzuje hygroskopickým a ve vodě rozpustným krystalkům mořských solí, které se do atmosféry dostávají následkem vypařování vodních kapek odstřikujících z mořské pěny. Kondenzační jádra lze klasifikovat z mnoha hledisek. Nejčastější je dělení podle:
a) velikosti na jádra Aitkenova (s poloměrem r < 10^–7 m), velká kondenzační jádra (10^–7 ≤ r ≤ 10^–6 m) a obří kondenzační jádra (r > 10^–6 m);
b) skupenství na jádra kapalná a tuhá, resp. smíšená z obou fází;
c) povrchových vlastností na jádra nerozpustná, ale smáčitelná vodou, jádra rozpustná a jádra tvořená kapičkami roztoků solí, kyselin apod.;
d) el. vlastností na jádra neutrální a nabitá (ionty);
e) chem. a fyz. vlastností na jádra přechodná a trvalá.
Nukleační schopnost kondenzačních jader popisujeme pomocí tzv. spektra aktivity jader, které udává počet kondenzačních jader v jednotce objemu vzduchu aktivních při daném přesycení. Obvyklým vyjádřením spektra aktivity je vztah ve tvaru n = n₀S^k, kde n udává objemovou koncentraci jader aktivních při přesycení S [%] a empirické parametry n₀ a k jsou nejčastěji udávány odděleně pro maritimní a kontinentální kondenzační jádra. Viz též aerosol atmosférický.

kondenzační jádraúčinná při reálných podmínkách v atmosféře Země, tj. při přesyceních nepřevyšujících příliš poměrnou vlhkost 100 %. Jejich poloměr je zprav. větší než 10^–7 m. Nepatří k nim jádra, která působí jako centra kondenzace vodní páry pouze při velmi silných přesyceních, např. v Aitkenově počítači jader.

kondenzační jádra, jejichž poloměr je větší než 10^–6 m. Jsou patrně tvořena z větších krystalků hygroskopických mořských solí. Mohou mít značný význam při vzniku srážek ve vodních oblacích. Jejich koncentrace v atmosféře je zpravidla o několik řádů nižší než koncentrace všech ostatních kondenzačních jader. Viz též teorie vzniku srážek koalescencí.

jádra ledová částice v atmosféře, které mají vhodné fyz. vlastnosti k tomu, aby napomáhaly vzniku zárodků tuhé fáze (ledu) v přechlazené vodě. Existence dostatečného množství led. částic v oblacích je v mírných a vysokých zeměp. šířkách zprav. podmínkou pro vznik významnějších padajících srážek, a proto mají j. k. podstatný význam pro srážkotvorné procesy. Bez přítomnosti j. k. by bylo možno většinu vod. kapiček v oblacích přechladit až na teploty asi –42 °C, aniž by došlo k jejich zmrznuti. Účinnými j. k. mohou zřejmě být i tuhé zbytky některých kondenzačních jader přítomné uvnitř kapiček. Na umělé infikaci oblaků pomocí j. k. jsou založeny metody ovlivňování oblaků směřující k umělému vyvolávání srážek n. zábraně vzniku krupobití. V. t. ochrana před krupobitím, teorie vzniku srážek Bergeronova a Findeisenova

v současnosti souhrnné označení pro částice, které vyvolávají heterogenní nukleaci ledu, tzn. jádra mrznutí a jádra depoziční. Bez ohledu na typ nukleace lze charakteristickou koncentraci ledových jader n_i aktivních při teplotě vyšší než T [°C] vyjádřit exponenciální závislostí N. H. Fletchera ve tvaru n_i = n_0i exp(-a_iT), kde n_0i a a_i jsou parametry získané měřením. Charakteristická hodnota koncentrace ledových jader je 10³ m^–3 (1 ledové jádro v litru vzduchu). Existence dostatečného množství ledových částic v oblacích je v mírných a vysokých zeměp. šířkách nutná pro vznik významnějších srážek. Na umělé infekci oblaků pomocí umělých ledových jader jsou založeny metody, jejichž cílem je ovlivnit vývoj srážkových částic v oblacích, popř. zabránit vývoji krup. Viz též ochrana před krupobitím, teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova.

částice v atmosféře, které mají vlastnosti vhodné k tomu, aby vyvolaly heterogenní nukleaci ledu v přechlazené vodě. Jako jádra mrznutí mohou působit i některá kondenzační jádra přítomná uvnitř vodních kapiček již při kladných teplotách. Kromě mrznutí na jádrech přítomných uvnitř kapek, může docházet i ke kontaktnímu mrznutí při zachycení jádra přechlazenou kapkou. Bez přítomnosti jader mrznutí by bylo možno většinu vodních kapiček v oblacích přechladit až na teploty kolem –40 °C, aniž by došlo k jejich zmrznutí.

viz jádra depoziční

oblast v blízkosti středu anticyklony.

jedna z vedlejších klimatických, příp. fenologických sezon ve vyšších zeměp. šířkách dané polokoule, vymezená např. takto:
1. období od jarní rovnodennosti do letního slunovratu (astronomické jaro);
2. trojice jarních měsíců, na sev. polokouli březen, duben a květen (tzv. klimatologické jaro);
3. období s prům. denními teplotami vzduchu 5 až 15 °C na vzestupné části křivky ročního chodu teploty vzduchu. Počátek jara v tomto pojetí se kryje se začátkem velkého vegetačního období.

název F. Koláčka pro rel. chladné jarní počasí ve stř. Evropě, které autor vysvětloval spotřebou tepla na tání ledu v Baltském moři. Podle F. Koláčka se ochlazující vliv Baltského moře v prům. roce projevuje jen v sev. části stř. Evropy. Po obzvlášť tuhých zimách, kdy je zalednění Baltského moře značné a dlouho trvá, zasahuje baltský vliv sníženinou Moravské brány až do stř. Moravy. Do Čech a na Slovensko z orografických příčin chladný baltský vzduch neproniká.

viz jaro.

nevhodné značení pro klimatologické jaro.

veličina užívaná ve fotometrii k vyjádření prostorové hustoty světelného toku vysílaného plošným zdrojem. Je definovaná jako měrná svítivost neboli svítivost jednotkové plochy zdroje. Základní jednotkou jasu je kandela na metr čtvereční [1 cd m^-2], dříve označovaná jako nit (nt). Obdobou jasu v aktinometrii je zář.

viz oblačnost.

v družicové meteorologii program, resp. stejnojmenné evropské polární meteorologické družice (s mezinárodní spoluúčastí), se zaměřením na námořní altimetrii. Viz altimetr.

akumulace sněhu menšího rozsahu v závětří terénní nebo jiné překážky, vytvořená zvířeným sněhem. Tvoří se při sypkém nebo prachovém sněhu a rychlosti větru nad cca 7 m.s^–1. Pokud výška akumulace dosáhne cca 25 cm a šířka alespoň 2 m, označujeme ji jako sněhovou závěj. Viz též návěj sněhová.

oblast, do které pronikla studená vzduchová hmota tak výrazným způsobem, že izotermy na přízemní nebo výškové mapě, popř. izohypsy na mapě relativní topografie mají protáhlý tvar jazyka. Jazyk studeného vzduchu se nejčastěji vyskytuje v týlu termicky asymetrické cyklony. Viz též kapka studeného vzduchu.

jazykovité rozšíření nebo pronikání suchého vzduchu do oblasti, ve které je všeobecně vyšší vlhkost vzduchu.

oblast, do které pronikla teplá vzduchová hmota tak výrazným způsobem, že izotermy na přízemní nebo výškové mapě, popř. izohypsy na mapě relativní topografie mají protáhlý tvar jazyka. Jazyk teplého vzduchu se nejčastěji vyskytuje na přední straně termicky asymetrické cyklony.

jazykovité rozšíření nebo pronikání vlhkého vzduchu do oblasti, ve které je vlhkost vzduchu všeobecně nižší.

pilotovací měření pomocí jednoho optického pilotovacího teodolitu. Poněvadž se vychází z předpokladu konstantní stoupací rychlosti balonu, lze jednopilotáž použít v případech, kdy se nepožaduje vysoká přesnost měření.

(D.U.) – jednotka celkového množství daného plynu v zemské atmosféře, pojmenovaná podle profesora oxfordské univerzity G. Dobsona, konstruktéra stejnojmenného spektrofotometru. Většinou se používá jako jednotka celkového množství ozonu. 1 D.U. celkového ozonu je definována jako množství ozonu obsažené ve vertikálním sloupci zemské atmosféry, které by po stlačení na 1 013 hPa při teplotě 0 °C vytvořilo vrstvu silnou 10^-3 cm. Například celkové množství ozonu 300 D.U. by vytvořilo za uvedených podmínek homogenní ozonovou vrstvu silnou 3 mm.

řídce používaný název pro obrazový prvek.

řídce používaný název pro velikost obrazového prvku.

měřicí jednotky na met. družici, umožňující vhodnou volbou spektr. kanálů (vhodných vlnových délek) provádět sondáž teplotních, popř. vlhk. i dalších met. profilů s výškou. Počátkem 90. let se obvykle dělí do tří skupin: a) zákl. sondovací jednotky (HIRS), měřící ve větším počtu spektr. kanálů (ca 20) v infračervené oblasti; b) mikrovlnné sondovací jednotky (MSU), měřící v několika kanálech mikrovlnnými radiometrya umožňující upřesňovat tepl. profily do výšky cca 20 km při bezoblačné atmosféře; c) stratosférické sondovací jednotky (SSU), měřící radiometry v několika blízkých kanálech a dovolující získávat tepl. profily z výšek mezi cca 25 až 50 km. V. t. profil teploty vzduchu vertikální z družic, kanál spektrální.

viz prach diamantový.

syn. proudění tryskové.

viz porucha ionosférická náhlá.

jev vznikající v atmosféře ohybem a interferencí světla na malých vodních, zřídka ledových nebo tuhých částicích. Takto vznikají koróna, irizace a glórie, na tuhých částicích Bishopův kruh. Viz též fotometeor.

syn. efekt skleníkový.

skupina opt. jevů v atmosféře ve tvaru kruhů, oblouků, sloupů nebo jasných skvrn vznikajících lomem nebo odrazem světla na ledových krystalech rozptýlených v ovzduší. Patří k nim malé a velké halo, parhelia, halový sloup, tečné a cirkumzenitální oblouky, parhelický kruh, spodní slunce, pyramidální hala, supralaterální oblouk, infralaterální oblouky, Parryho oblouk aj. V literatuře, popř. na internetu lze nalézt zmínky i o velmi vzácných úkazech, pro něž v historii existuje pouze několik málo nebo dokonce jediné pozorování, často z oblasti Antarktidy. Většinou jde o velmi slabé úkazy na protisluneční straně oblohy či o světelné skvrny považované v souvislosti s různými pyramidálními haly za analogie parhelií nebo tečných oblouků malého hala. Jde např. o Wegenerovy oblouky, Hastingsovy oblouky, Kernův oblouk, Trickerův oblouk, Greenlerovy oblouky a Liljequistova parhelia. Halové jevy patří mezi fotometeory.

v meteorologické službě označení pro všechny jevy v atmosféře nebo na zemském povrchu, které jsou pozorovány na meteorologických stanicích a v jejich okolí s výjimkou oblaků. Patří k nim především meteory, jako jsou např. mlha, déšť, bouřka, sněhová pokrývka, zákal a duha, a dále jiné jevy, např. nárazovitý vítr, výborná dohlednost apod. U meteorologických jevů met. pozorovatelé zaznamenávají časové údaje o jejich trvání, vzdálenost od místa pozorování a jejich intenzitu. Někteří autoři považují meteorologické jevy za meteorologické prvky v širším smyslu. Viz též jevy počasí zvláštní.

syn. jevy povětrnostní nebezpečné – meteorologické jevy, které při dostatečné intenzitě nebo nepříznivé kombinaci přerůstají v povětrnostní ohrožení. Viz též počasí nebezpečné, výstraha před nebezpečnými meteorologickými jevy všeobecná, GAMET, informace SIGMET, informace AIRMET.

syn. námrazky.

ledová usazenina tvořící se obvykle zmrznutím přechlazených kapek mlhy nebo oblaku na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nebo slabě nad 0 °C. Rozlišují se tři druhy námrazových jevů, a to krystalická námraza, nazývaná též jinovatkou, zrnitá námraza, nazývaná též zkráceně námrazou, a průsvitná námraza. Námrazové jevy patří mezi hydrometeory.

v letecké meteorologii souborné označení pro následující jevy: bouřku, tropickou cyklonu, výrazné čáry instability, kroupy, mírnou a silnou turbulenci, mírnou a silnou námrazu na letadlech, významné závětrné vlny, rozsáhlé písečné nebo prachové bouře, namrzající déšť, popř. ledovku aj. Tyto jevy se někdy zkráceně označují jako význačné počasí. Viz též mapy význačného počasí, informace SIGMET, informace AIRMET, indikátory změny v přistávacích a letištních předpovědích.

označení pro meteorologické jevy, kterým je nutno z provozního nebo prognostického hlediska věnovat zvláštní pozornost. V synoptických zprávách z evropských zemí se povinně uvádí informace o výskytu těchto jevů: max. nárazy větru, průměr vrstvy námrazků, max. průměr krup, vysoko zvířený sníh, tromba, tornádo, prachový nebo písečný vír. Další jevy se mohou zařazovat na základě národního rozhodnutí, např. ve zprávách SYNOP z České republiky se uvádí také výška nového sněhu za poslední hodinu, pokud je alespoň 1 cm, nebo výskyt srážek současně s mlhou.

(NPJ) – viz jevy meteorologické nebezpečné.

viz barvy soumrakové, červánky.

studený vzduch nahromaděný v konkávním (vydutém) útvaru reliéfu, obvykle kotlině nebo úzkém údolí, především v důsledku jeho stékání z okolních vyšších poloh ke dnu sníženiny. Ke stékání vzduchu dochází po jeho ochlazení na svazích při nočním vyzařování. K vytváření jezera studeného vzduchu přispívá i to, že údolní a kotlinové polohy jsou málo ventilovány, mají zkrácenou dobu oslunění, jsou vlhké apod. Polohy, v nichž teplota vzduchu v chladném období klesá častěji pod bod mrazu než v okolí, nebo v nichž zimní mrazy značně zesilují, jsou označovány jako mrazové kotliny. Pro jezero studeného vzduchu jsou typické inverze teploty vzduchu. Termín jezero studeného vzduchu lze označit jako odborný slang.

lid. mráz šedý, šedivák, šedivec – druh tuhých usazených srážek, který vzniká přímou depozicí vodní páry při záporných teplotách aktivního povrchu. Má dobře patrnou jemnou krystalickou strukturu, kterou zmrzlá rosa nemá. Jíní se tvoří na předmětech na zemi nebo blízko povrchu země. Je jedním z hydrometeorů, který se podle platné klasifikace nezahrnuje do námrazků.

syn. krystalická námraza.

vžitý název pro Minářův koeficient vláhové jistoty, který zavedl M. Minář (1948) pro podrobnější klimatologické členění tehdejšího Československa. Tento index humidity má tvar
$k_M=\frac{\overline{R}-30\left(\overline{T}+7\right)}{\overline{T}}$,
kde $\overline{R}$ je prům. roč. úhrn srážek v mm a $\overline{T}$ je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Nejsušší oblasti ČR mají k_M s hodnotami zápornými a nejvlhčí oblasti s hodnotami nad 35.

[zorán, žiran] – místní název sz. horského větru, vanoucího z pohoří Švýcarský Jura k Ženevskému jezeru. Je to stud., na jaře značně nárazovitý vítr, provázený sněžením.

syn. jugovina – místní název teplého a vlhkého jz. větru, vanoucího z Jaderského moře směrem do jugoslávského vnitrozemí. Jde o proudění tropického vzduchu, připomínající vlhké scirocco a vyskytující se především na jaře a na podzim v období intenzivnější cyklonální činnosti ve Středomoří. Jugo je významný zvláště pro klima již. Dalmácie, kam přináší větší množství vláhy, a v létě na pobřeží obvykle oblačné a dusné počasí. Dále do vnitrozemí, při přechodu Dinárských hor, již vane jako suchý a teplý jz. nebo záp. vítr a nazývá se dinárský fén. Tento vítr vane 50 až 70 dní za rok a zasahuje až do oblasti Bělehradu. Viz též bóra, košava, vardarac.

syn. jugo.

prostřední geol. perioda mezozoika (druhohor) mezi triasem a křídou, zahrnující období před 201 – 145 mil. roků. Hegemonii v živočišné říši převzali dinosauři, vedle jejichž létajících druhů se objevili první ptáci.

syn. joran.