Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ calm

▶ calvus

▶ CAP

▶ CAPE

(Convective Available Potential Energy – konvektivní dostupná potenciální energie) – energie, kterou má adiabaticky izolovaná vzduchová částice v případě dosažení hladiny volné konvekce k dispozici při výstupu do hladiny nulového vztlaku. CAPE se udává v m².s^–2 = J.kg^–1 a je definovaná vztahem:

C A P E [J {.kg}^{-1}] = \int_{H V K}^{H N V} B d z = \int_{H V K}^{H N V} g \frac{T^{'} - T}{T} d z

kde B je vztlak, g tíhové zrychlení, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce a HNV výšku hladiny nulového vztlaku. Na termodynamickém diagramu je proto reprezentována velikostí plochy mezi křivkou teplotního zvrstvení a stavovou křivkou částice, ve vrstvě nad hladinou volné konvekce, kde na částici působí kladný vztlak.
Hodnota CAPE, stanovená pro danou křivku teplotního zvrstvení, závisí na hodnotách tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu v počátečním bodě jejího výstupu. V met. literatuře se proto setkáváme s několika variantami výpočtu CAPE, které se liší především stanovením počátečních podmínek pro výstup vzduchové částice. V nejčastějším případě, kdy se uvažují přízemní hodnoty tlaku, teploty a teploty rosného bodu, se CAPE označuje jako SBCAPE (z angl. Surface-Based CAPE).
Modifikovaný výpočet vychází z předpokladu, že v mezní vrstvě daného vertikálního rozsahu (zpravidla 50 hPa, popř. 100 hPa) dochází k intenzivnímu vertikálnímu promíchávání vzduchu. Hodnota potenciální teploty vystupující částice se stanoví jako průměrná potenciální teplota v uvažované směšovací vrstvě. Tato varianta CAPE se označuje jako MLCAPE (z angl. Mixed-Layer CAPE). Další používaná varianta CAPE se značí zkratkou MUCAPE (z angl. Most Unstable CAPE); představuje maximální hodnotu CAPE při uvažování výstupů vzduchové částice z kterékoli hladiny ve spodní vrstvě o tlousťce např. 100 hPa. Abychom zahrnuli do výpočtu CAPE i vliv vertikálního rozsahu vrstvy s kladným vztlakem, používá se normalizovaná hodnota NCAPE v m.s^–2. Je definovaná jako CAPE dělená hodnotou vertikálního rozsahu vrstvy mezi HVK a HNV.
Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, používá se někdy k výpočtu CAPE jeho virtuální teplota, přičmež výslekdy se mohou značně lišit.
Veličina CAPE je patří mezi charakteristiky konv. prostředí; její zvýšené hodnoty signalizují pravděpodobnost vývoje silné konvekce. Je proto hojně využívaná jako prekurzor konvektivních bouří v předpovědi počasí. Viz též CIN.

▶ capillatus

▶ castellanus

▶ cataractagenitus

▶ cauda

▶ cavum

▶ ceilometr

▶ cejchování

▶ cela jednoduchá

▶ cela konvektivní

▶ cela otevřená

▶ cela uzavřená

▶ centra radiolokační meteorologie

▶ centrum analýzy

▶ centrum atmosféry akční

▶ centrum atmosféry akční monzunové

▶ centrum atmosféry akční permanentní

▶ centrum atmosféry akční sezonní

▶ centrum atmosféry akční trvalé

▶ centrum letové informační

▶ centrum meteorologické národní

▶ centrum meteorologické regionální

▶ centrum meteorologické specializované regionální

▶ centrum meteorologické světové

▶ centrum poradenské pro tropické cyklony

▶ centrum poradenské pro vulkanický popel

▶ centrum předpovědní

▶ centrum předpovědní oblastní světové

▶ centrum regionální WMO pro leteckou meteorologii

▶ centrum telekomunikační regionální

▶ ceraunometr

▶ cíl meteorologický

▶ cíl radiolokační

▶ cíl radiolokační pozemní

▶ CIN

(Convective Inhibition – inhibice /zabraňování, brzdění/ konvekce) – energie, kterou je nutné vynaložit při adiabatickém výstupu vzduchové částice z přízemní hladiny z₀ do hladiny volné konvekce. Na termodynamickém diagramu je to oblast mezi stavovou křivkou a křivkou zvrstvení, kde je vystupující částice chladnější než okolí. Jako kladnou veličinu ji definujeme vztahem:

C I N [J {.kg}^{-1}] = - \int_{z_{0}}^{H V K} B d z = - \int_{z_{0}}^{H V K} g \frac{T^{'} - T}{T} d z,

kde B je vztlak, T‘ značí teplotu adiabaticky vystupující částice a T teplotu okolního vzduchu, HVK značí výšku hladiny volné konvekce. Vzhledem k tomu, že vztlaková síla je definovaná pomocí rozdílu hustoty vystupující částice a okolního vzduchu, uvádí se v literatuře někdy definice CIN pomocí virtuální teploty. V tom případě se pak ve vzorci pro výpočet hodnoty CIN nahradí teplota T virtuální teplotou T_v. Viz též CAPE.

▶ cirkulace

1. ve fyzice a v dynamické meteorologii hodnota křivkového integrálu

C = \int v d r

přes danou uzavřenou křivku v atmosféře. Symbol v značí rychlost proudění a dr je infinitezimální vektor tečný k uvažované křivce orientované proti pohybu hodinových ručiček. Rozlišujeme absolutní a relativní cirkulaci podle toho, je-li rychlost proudění v udána vzhledem k absolutní nebo relativní souřadnicové soustavě. Mezi absolutní cirkulací C_a a relativní cirkulací C_r platí vztah daný rovnicí C_a = C_r + 2ΩS_e, kde Ω značí úhlovou rychlost zemské rotace a S_e je plocha průmětu plošného elementu vymezeného zmíněnou uzavřenou cirkulační křivkou do roviny zemského rovníku. Cirkulace má úzkou souvislost s vorticitou, neboť hodnota cirkulace příslušná uzavřené křivce a vydělená plochou vymezenou touto křivkou je rovna průměrné hodnotě složky vorticity kolmé ke zmíněné ploše.
2. obecně setrvalý pohyb tekutiny ve víceméně uzavřeném okruhu, popř. soubor všech nebo vybraných pohybů tekutiny v uzavřeném systému, viz cirkulace atmosférická, cirkulace oceánská.

▶ cirkulace anticyklonální

▶ cirkulace atmosférická

▶ cirkulace atmosféry globální

▶ cirkulace atmosféry všeobecná

▶ cirkulace Brewerova–Dobsonova

▶ cirkulace brízová

syn. cirkulace pobřežní – systém místní cirkulace s denní periodicitou, který se může vytvořit při anticyklonálním počasí nad pobřežní zónou a přilehlou částí moří nebo velkých vodních nádrží. Brízová cirkulace je způsobena rozdíly v denním chodu teploty povrchu pevniny a vodních ploch. Ve dne, kdy je moře nebo jezero chladnější než pevnina, vzniká ve vrstvě vzduchu u zemského povrchu přenos chladnějšího a vlhčího vzduchu z moře na pevninu, tzv. mořská nebo jezerní bríza, která je v noci vystřídána prouděním suššího vzduchu z pevniny, tzv. pevninskou brízou. Nad přízemním prouděním se pak vyskytuje kompenzující protisměrné proudění vzduchu, které uzavírá cirkulační systém o vert. rozsahu maximálně 2 až 4 km. Za daných podmínek klesá intenzita a vertikální rozsah brízové cirkulace s rostoucí vertikální stabilitou atmosféry.
Intenzita brízové cirkulace nejvíce roste v době největšího rozdílu teplot mezi pevninou a vodní plochou, maximum její intenzity pak nastává v době, kdy se velikost horizontálního teplotního gradientu blíží nule, tj. zpravidla těsně po západu, resp. východu Slunce. V případě brízové cirkulace většího prostorového měřítka se ve vyšších zeměp. šířkách objevuje toto maximum dříve vlivem působení Coriolisovy síly, která postupně začne zeslabovat horiz. složku cirkulace kolmou k pobřeží a ovlivňuje tak výraznost a polohu brízové fronty.
Nejpříznivější podmínky pro vznik brízové cirkulace jsou v létě v oblastech subtropických anticyklon, při pobřežích omývaných studeným oceánským proudem, kde se vyskytují největší teplotní rozdíly mezi pevninou a mořem. Zejména v těchto oblastech má brízová cirkulace značný dopad na klima, protože mořská bríza zasahuje poměrně hluboko nad pevninu, kde snižuje denní teplotu vzduchu a zvyšuje jeho vlhkost. Viz též cirkulace terciární.

▶ cirkulace buňková

▶ cirkulace cyklonální

▶ cirkulace druhotná

▶ cirkulace meridionální

▶ cirkulace místní

▶ cirkulace monzunová

▶ cirkulace oceánská

▶ cirkulace pasátová

▶ cirkulace planetární

▶ cirkulace pobřežní

▶ cirkulace primární

▶ cirkulace prvotní

▶ cirkulace sekundární

▶ cirkulace solenoidní

▶ cirkulace terciární

▶ cirkulace termohalinní

▶ cirkulace Walkerova

▶ cirkulace zonální

▶ cirokumulus

▶ cirostratus

▶ cirrocumulus

▶ cirrostratus

▶ cirrus

▶ citlivost přístroje

▶ clear slot

▶ CLIMAT

▶ congestus

▶ Copernicus

▶ cordonazo

▶ CREX

▶ cumulonimbus

▶ cumulus

▶ cumulus „industrialis“

▶ cyanometr

▶ cyanometrie

▶ cykličnost dvacetišestiměsiční

▶ cyklogeneze

▶ cyklogeneze explozivní

▶ cyklogeneze orografická

▶ cyklogeneze rapidní

▶ cyklogeneze termická

▶ cyklolýza

▶ cyklon

▶ cyklona

▶ cyklona aleutská

▶ cyklona centrální

▶ cyklona frontální

▶ cyklona hluboká

▶ cyklona indukovaná

▶ cyklona islandská

▶ cyklona janovská

▶ cyklona jihoatlantická

▶ cyklona jihopacifická

▶ cyklona kvazistacionární

▶ cyklona mělká

▶ cyklona mezosynoptická

▶ cyklona mimotropická

▶ cyklona místní

▶ cyklona mladá

▶ cyklona monzunová

▶ cyklona nízká

▶ cyklona odštěpená

▶ cyklona odtržená

▶ cyklona okludovaná

▶ cyklona podružná

▶ cyklona polární

▶ cyklona posttropická

▶ cyklona postupující

▶ cyklona přízemní

▶ cyklona putující

▶ cyklona queenslandská

▶ cyklona regenerovaná

▶ cyklona retrográdní

▶ cyklona řídicí

▶ cyklona severoatlantická

▶ cyklona severopacifická

▶ cyklona sezonní

▶ cyklona skagerrakská

▶ cyklona stacionární

▶ cyklona studená

▶ cyklona subtropická

▶ cyklona teplá

▶ cyklona termická

▶ cyklona termicky asymetrická

▶ cyklona termicky symetrická

▶ cyklona tropická

▶ cyklona vícestředá

▶ cyklona vnětropická

▶ cyklona vysoká

▶ cyklona výšková

▶ cyklus Brücknerův

▶ cyklus dvacetišestiměsíční

▶ cyklus dvouletý

▶ cyklus hydrologický

▶ cyklus Chapmanův

cyklus reakcí popisující vznik a zánik ozonu ve stratosféře. Byl popsán Sydney Chapmanem roku 1930. Cyklus na začátku zahrnuje fotolytický rozklad molekuly kyslíku O₂ následovaný reakcí mezi vzniklým atomárním kyslíkem O a další molekulou O₂. Tím vzniká ozon O₃, který se následně fotolyticky rozkládá anebo reaguje s atomárním kyslíkem. Chapmanův cyklus popisuje základní ozonové reakce. Pro realistický popis vzniku a zániku ozonu ve stratosféře je třeba do popisu zahrnout také katalytické reakce se sloučeninami dusíku, vodíku, chlóru a brómu. Tyto reakce doplňující základní Chapmanův cyklus zejména o procesy zesilující rozklad ozonu v atmosféře Země mají obecně podobu cyklu, jenž vychází z reakce

O_{3} + X \to X O + O_{2} .

Do další reakce pak vstupuje fotolyticky vzniklý excitovaný atomární kyslík

O + X O \to X + O_{2}

a výsledkem je regenerace původního činitele X, za nějž můžeme dosadit NO, Cl, Br, hydroxylový radikál OH*, popř. další.

▶ cyklus klimatický

▶ cyklus klimatický čtvrtohorní

▶ cyklus klimatický kvartérní

▶ cyklus kvazidvouletý

▶ cyklus námrazový

▶ cyklus obměny stěny oka

▶ cyklus sluneční jedenáctiletý

▶ cykly Milankovičovy

▶ čára absorpční

▶ čára demarkační

▶ čára difluence

▶ čára firnová

▶ čára frontální

▶ čára húlav

▶ čára instability

▶ čára konfluence

▶ čára rovnováhy

▶ čára sněžná

▶ čára sněžná klimatická

▶ čára sněžná orografická

▶ čára sněžná teoretická

▶ čára střihu větru

▶ čas

▶ čas greenwichský střední

▶ čas pozorování aktuální

▶ čas pozorování standardní

▶ čas světový koordinovaný

▶ částice aerosolová

▶ částice Aitkenovy

▶ částice atmosférická

▶ částice oblačná

▶ částice srážková

▶ částice suspendované

▶ částice vzduchová

▶ čelo studeného vzduchu

▶ čepice kouřová

▶ čepice oblačná

▶ černava

▶ červánky

▶ čeření kouřové vlečky

▶ Česká bioklimatologická společnost

▶ Česká meteorologická společnost

▶ Československá meteorologická společnost při ČSAV

▶ Český hydrometeorologický ústav

▶ čidlo

▶ činitel

▶ činnost sluneční

▶ činúk

▶ číslo Avogadrovo

▶ číslo curyšské

▶ číslo Eckertovo

jedna z podobnostních charakteristik užívaná např. ve fyzikálním modelování proudění. Je definováno vzorcem

Ec = \frac{U^{2}}{c_{p} Δ T},

kde U je charakteristická rychlost proudění, c_p měrné teplo proudícího plynu při stálém tlaku a ΔT charakteristický rozdíl teplot, např. při proudění ve vrstvě vzduchu rozdíl teplot na horní a dolní hranici uvažované vrstvy. Má význam zejména při vysokých rychlostech proudění. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo Froudovo

[frúdovo] – jedno z bezrozměrných podobnostních kritérií používané při modelování aerodyn. a hydrodyn. procesů, např. v aerodyn. tunelech. Označuje se symbolem Fr a je definováno jako poměr setrvačných sil a síly zemské tíže. Froudovo číslo lze vyjádřit vztahem

F r = \frac{U^{2}}{g l},

kde U značí rychlost proudění, g velikost tíhového zrychlení,

l

vhodně, vzhledem k danému problému, zvolený délkový rozměr. V meteorologii má Froudovo číslo značný význam při modelování procesů, v nichž se uplatňuje působení vztlaku, např. při termické konvekci.

▶ číslo kódové

▶ číslo Machovo

relativní číslo, vyjadřující poměr rychlosti proudění, resp. rychlosti letu v k rychlosti zvuku c.

M = \frac{v}{c} .

Pro mezinárodní standardní atmosféru ICAO je hodnota c dána vztahem

c = 20, 046794 \sqrt{T,}

kde T je teplota vzduchu v K; c vychází v m.s^–1. Viz též vlna rázová, třesk sonický, kritéria podobnostní.

▶ číslo Nusseltovo

bezrozměrný parametr používaný v teorii přenosu tepla a definovaný výrazem

N u = \frac{α l}{k},

kde α značí koeficient přestupu tepla, k koeficient tepelné vodivosti a l je vhodně zvolená délka. V meteorologii se používá při modelování přestupu tepla mezi zemským povrchem a atmosférou, atmosférickými částicemi a okolním vzduchem apod. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo Pecletovo

bezrozměrná charakteristika používaná v teorii přenosu tepla v tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Je definována výrazem

P c = \frac{l V}{a},

kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a a je koeficient teplotní vodivosti. Pecletovo číslo lze též vyjádřit jako součin čísla Reynoldsova a čísla Prandtlova. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo Prandtlovo

▶ číslo Rayleighovo

parametr Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (konvekcí). Lze ho určit ze vzorce

Ra = \frac{β g H^{3} Δ T}{k ν},

kde β značí koeficient teplotní roztažnosti, g tíhové zrychlení, H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny, ΔT tomu příslušející rozdíl teplot, k koeficient teplotní vodivosti a ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo relativní

▶ číslo Reynoldsovo

syn. parametr Reynoldsův – kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu proudění laminárního v proudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek, a ve fyzice oblaků a srážek při obtékání srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru

R e = \frac{ρ v l}{μ} nebo R e = \frac{v l}{ν},

když

v

je rychlost proudění,

l

vhodně zvolená délka, ρ hustota proudící tekutiny a

μ

, resp.

ν

značí dyn., resp. kinematický koeficient vazkosti. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo Richardsonovo

▶ číslo Richardsonovo pro tok

▶ číslo Richardsonovo v diferenčním tvaru

▶ číslo Richardsonovo v gradientovém tvaru

varianta Richardsonova čísla označovaná nejčastěji Ri a definovaná výrazem

R i = \frac{g}{Θ} \frac{\partial Θ / \partial z}{{| \partial v / \partial z |}^{2}},

kde

Θ ¯

značí potenciální teplotu v K, z vert. souřadnici, g velikost tíhového zrychlení a v vektor rychlosti větru. Záporné hodnoty Richardsonova čísla odpovídají instabilnímu zvrstvení, v případě kladného Ri jde o zvrstvení stabilní; Ri rovné nule se vyskytuje při zvrstvení indiferentním. Nahradíme-li v gradientovém tvaru parciální derivace podle vertikální souřadnice konečnými diferencemi příslušných veličin na horní a dolní hranici atmosférické vrstvy o konečné tloušťce a dosadíme-li do jmenovatele průměrnou potenciální teplotu v dané vrstvě, získáme tzv. bulk Richardsonovo číslo, označované zpravidla Ri_b. Jestliže za dolní hranici vrstvy považujeme zemský povrch, můžeme Ri_b vztáhnout i k celé tloušťce např. přízemní nebo mezní vrstvy atmosféry.

▶ číslo Rossbyho

bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem

R o = \frac{V}{λ l},

kde l značí vhodně zvolenou délku, V charakteristickou rychlost a λ je Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv. Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např. tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např. termickou konvekcí. Ve fyzice mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru

R o = \frac{v_{g}}{λ z_{0}},

kde v_g je velikost rychlosti geostrofického větru a z₀ parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též kritéria podobnostní.

▶ číslo Schmidtovo

▶ číslo Wolfovo

syn. číslo curyšské, číslo relativní – jeden z čís. ukazatelů sluneční aktivity. Počítá se ze vztahu

W = k (10 n + f),

kde k je koeficient závislý na podmínkách pozorování a na použitém přístroji pro pozorování slunečních skvrn, n je počet skupin skvrn, f je celkový počet slunečních skvrn, jak ve skupinách, tak jednotlivých skvrn. Wolfovo číslo je vyhodnoceno od roku 1749 až do současnosti. Do roku 1980 se výsledky pozorování slunečních skvrn na různých místech zeměkoule soustřeďovaly v Curychu (odtud označení „curyšská čísla“), od roku 1981 v Bruselu. Rozbor hodnot Wolfových čísel umožňuje studovat periodicitu sluneční činnosti, se kterou se někdy dává do souvislosti vývoj atm. procesů na Zemi.

▶ čistota ovzduší

▶ členění atmosféry vertikální

▶ členitost reliéfu zemského povrchu

▶ čtverec impulsu proudu blesku

důležitý techn. parametr bleskového proudu pro stanovení zahřátí vodiče proudem bleskového výboje. Je dán výrazem

\int I^{2} d t,

kde I je intenzita proudu bleskového výboje v ampérech a tje čas v sekundách. Podle tohoto parametru se dimenzují průřezy vodičů, tepelná jímavost bleskojistek pro svádění atm. přepětí atd. Udává se čtverec impulsu proudu dílčího výboje blesku n. celkového výboje blesku.

▶ čtvrtohory

▶ čtvrtohory mladší

▶ čtvrtohory starší

▶ čtyřicítky řvoucí

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'c'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'c'

Loading...