syn. výše tlaková
1. základní
tlakový útvar, který se projevuje na
synoptické mapě alespoň jednou uzavřenou
izobarou nebo
izohypsou, přičemž
tlak vzduchu uvnitř je vyšší než v okolí. Střed anticyklony se označuje na synop. mapách v ČR písmenem „V“ (výše), na mapách z angl. a něm. jazykové oblasti písmenem „H“ (high, Hoch), na mapách z rus. jazykové oblasti písmenem „B“ (vysokoje davlenije) a na mapách ze špan. jazykové oblasti písmenem „A“ (alta).
Pro anticyklony jsou charakteristické
anticyklonální vorticita a
anticyklonální cirkulace, často také
subsidence vzduchu, která je určujícím faktorem
anticyklonálnního počasí. Ke vzniku anticyklon vedou složité procesy v atmosféře, označované jako
anticyklogeneze. K výkladu vzniku a vert. stavby anticyklon významně přispěl též český meteorolog S. Hanzlík, který rozlišil
studené a
teplé anticyklony. Viz též
stadia vývoje anticyklony,
osa anticyklony.
2. tlakový útvar se zvýšenými hodnotami průměrného tlaku vzduchu oproti okolí, patrný na
klimatologické mapě za celý rok nebo za určitou sezónu. Anticyklony v tomto smyslu patří mezi klimatická
akční centra atmosféry, protože v dané oblasti určují
všeobecnou cirkulaci atmosféry. Mezi takové anticyklony patří
anticyklona arktická,
antarktická,
azorská,
bermudská,
havajská,
jihopacifická,
kanadská,
mauricijská,
sibiřská a
svatohelenská.