Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ Babinetpunkt m

▶ Babinetsche Barometerformel f

jeden z barometrických vzorců, používaných při barometrické nivelaci. Vyjadřuje vztah mezi tloušťkou Δz [m] vrstvy vzduchu shora a zdola omezené dvěma izobarickými hladinami p₀ a p₁, v níž je prům. teplota T_m [°C]. Babinetův vzorec dostaneme integrací rovnice hydrostatické rovnováhy podle vert. souřadnice za předpokladu, že hustota vzduchu se v uvažované vrstvě s výškou nemění. Babinetův vzorec se používá ve tvaru:

Δ z = 16000 (1 + 0,004 T_{m}) \frac{p_{0} - p_{1}}{p_{0} + p_{1}},

nebo

\frac{p_{0}}{p_{1}} = \frac{16000 (1 + 0,004 T_{m}) + Δ z}{16000 (1 + 0,004 T_{m}) - Δ z},

přičemž p₀ > p₁. Babinetův vzorec se užívá pro určení rel. nadm. výšky (svislé vzdálenosti) dvou míst, na nichž byl současně změřen tlak vzduchu p₀ a p₁ teploty T₀ a T₁. Vzorec odvodil franc. fyzik J. Babinet kolem r. 1850. Vzhledem ke zjednodušujícím předpokladům, použitým při odvození vzorce, je přesnost údajů v podstatě nepřímo úměrná vzdálenosti uvažovaných tlakových hladin. Proto se Babinetův vzorec používá jen pro tloušťky vrstev zhruba do 1 000 m.

▶ Baguio m

▶ Ballonsonde f

▶ Ballontheodolit m

▶ Balneoklimatologie f

▶ Bandblitz m

▶ Bannerwolke f

▶ Bar n

▶ Barfrost m

▶ barische Strömung f

▶ barischer Wind m

▶ barisches Windgesetz n

▶ Barogramm n

▶ Barograph m

▶ barokline Atmosphäre f

▶ barokline Instabilität f

▶ barokline Vorhersage f

▶ baroklines Modell n

▶ Baroklinität f

▶ Barometer mit reduzierter Skala n

▶ Barometer n

▶ Barometer nach Fortin n

▶ Barometergefäß n

▶ Barometerhöhe f

▶ Barometerrohr n

▶ Barometrie f

▶ barometrische Höhenformel f

syn. vzorec barometrický – vztah mezi geometrickou tloušťkou dané vrstvy vzduchu v atmosféře a tlakem vzduchu na horní a dolní hranici této vrstvy. Základní verzi barometrické formule lze psát ve tvaru

z_{2} - z_{1} = \frac{R}{g} \int_{p_{2}}^{p_{1}} T \frac{d p}{p},

po integraci

z_{2} - z_{1} = \frac{R}{g} \bar{T} ln \frac{p_{1}}{p_{2}},

kde z₂ a z₁ značí výšku horní a dolní hranice uvažované vzduchové vrstvy, p₁, resp. p₂ tlak vzduchu v hladině z₁, resp. z₂, R měrnou plynovou konstantu vzduchu, g velikost tíhového zrychlení, T teplotu v K a

\bar{T}

prům. teplotu vrstvy vzduchu. Barometrická formule se používá při vyhodnocení aerologických měření, redukcích tlaku vzduchu, barometrickou nivelaci apod. Rozlišují se barometrické formule úplné a zjednodušené. Za první přesnou barometrickou formuli se považoval vzorec Laplaceův z konce 18. stol., který byl později různými autory dále upravován. Ze zjednodušených formulí je nejznámější vzorec Babinetův. Viz též vzorec Laplaceův–Rühlmannův.

▶ barometrische Höhenformel f

▶ barometrische Höhenmessung f

▶ barometrische Navigation f

▶ barometrische Nivellierung f

▶ barometrische Reduktionstabellen f

▶ barometrisches Etalon n

▶ Barothermometer m

▶ barotrope Atmosphäre f

▶ barotrope Instabilität f

▶ barotrope Vorhersage f

▶ barotropes Modell n

▶ Barotropie f

▶ Barye n

▶ Bauernregel f

▶ Beaufort-Skala f

stupnice založená na účinku větru na různé předměty, pomocí níž se odhaduje rychlost větru. Původní stupnice, sestavená v letech 1805–1808 angl. admirálem F. Beaufortem, vycházela z účinku větru na počet plachet soudobé fregaty. Měla 14 stupňů, z nichž 0 znamenala bezvětří a tedy nemožnost plavby, a 13 bouři, při níž nemohla být rozvinuta ani jedna plachta. P. Petersen ji v roce 1927 doplnil charakteristikou vzhledu mořské hladiny (vlnění) při výskytu větru o rychlosti odpovídající jednotlivým stupňům. Mezinárodně přijatá Beaufortova stupnice, která na pevnině charakterizuje účinky přízemního větru o různé rychlosti na předměty na zemském povrchu, je 13dílná (stupeň 0 až 12) a jejím jednotlivým stupňům odpovídají určité intervaly prům. rychlosti větru v 10 metrech nad zemí (viz tabulka). Pro jednotlivé stupně této stupnice se používají slovní označení: bezvětří, vánek, slabý vítr, mírný vítr, dosti čerstvý vítr, čerstvý vítr, silný vítr, prudký vítr, bouřlivý vítr, vichřice, silná vichřice, mohutná vichřice a orkán. Při odhadu rychlosti větru na moři, především v oblastech s výskytem tropických cyklon, se používá 17dílná stupnice, jejíž poslední čtyři stupně podrobněji člení 12. stupeň Beaufortovy stupnice větru, tj. orkán. Viz též měření větru.

Stupeň	Označení	Rozpoznávací znaky na pevnině	Průměrná rychlost
Stupeň	Označení	Rozpoznávací znaky na pevnině	m.s^–1	km.h^–1
0	bezvětří	Kouř stoupá kolmo vzhůru.	0,0 – 0,2	méně než 1
1	vánek	Směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však neúčinkuje na větrnou korouhev.	0,3 – 1,5	1 – 5
2	slabý vítr	Vítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná korouhev se pohybuje.	1,6 – 3,3	6 –11
3	mírný vítr	Listy stromů a větvičky v trvalém pohybu, vítr napíná praporky.	3,4 – 5,4	12 – 19
4	dosti čerstvý vítr	Vítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi.	5,5 – 7,9	20 – 28
5	čerstvý vítr	Listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny.	8,0 – 10,7	29 – 38
6	silný vítr	Vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, používání deštníku se stává nesnadným.	10,8 – 13,8	39 – 49
7	prudký vítr	Vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná.	13,9 – 17,1	50 – 61
8	bouřlivý vítr	Vítr ulamuje větve, chůze proti větru je normálně nemožná.	17,2 – 20,7	62 – 74
9	vichřice	Vítr způsobuje menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky a břidlice se střech).	20,8 – 24,4	75 – 88
10	silná vichřice	Vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí škody obydlím.	24,5 – 28,4	89 – 102
11	mohutná vichřice	Vyskytuje se velmi zřídka, působí rozsáhlá zpustošení.	28,5 – 32,6	103 –117
12	orkán	Ničivé účinky.	32,7 a více	118 a více

▶ Beaufort-Skala f

stupnice založená na účinku větru na různé předměty, pomocí níž se odhaduje rychlost větru. Původní stupnice, sestavená v letech 1805–1808 angl. admirálem F. Beaufortem, vycházela z účinku větru na počet plachet soudobé fregaty. Měla 14 stupňů, z nichž 0 znamenala bezvětří a tedy nemožnost plavby, a 13 bouři, při níž nemohla být rozvinuta ani jedna plachta. P. Petersen ji v roce 1927 doplnil charakteristikou vzhledu mořské hladiny (vlnění) při výskytu větru o rychlosti odpovídající jednotlivým stupňům. Mezinárodně přijatá Beaufortova stupnice, která na pevnině charakterizuje účinky přízemního větru o různé rychlosti na předměty na zemském povrchu, je 13dílná (stupeň 0 až 12) a jejím jednotlivým stupňům odpovídají určité intervaly prům. rychlosti větru v 10 metrech nad zemí (viz tabulka). Pro jednotlivé stupně této stupnice se používají slovní označení: bezvětří, vánek, slabý vítr, mírný vítr, dosti čerstvý vítr, čerstvý vítr, silný vítr, prudký vítr, bouřlivý vítr, vichřice, silná vichřice, mohutná vichřice a orkán. Při odhadu rychlosti větru na moři, především v oblastech s výskytem tropických cyklon, se používá 17dílná stupnice, jejíž poslední čtyři stupně podrobněji člení 12. stupeň Beaufortovy stupnice větru, tj. orkán. Viz též měření větru.

Stupeň	Označení	Rozpoznávací znaky na pevnině	Průměrná rychlost
Stupeň	Označení	Rozpoznávací znaky na pevnině	m.s^–1	km.h^–1
0	bezvětří	Kouř stoupá kolmo vzhůru.	0,0 – 0,2	méně než 1
1	vánek	Směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však neúčinkuje na větrnou korouhev.	0,3 – 1,5	1 – 5
2	slabý vítr	Vítr je cítit ve tváři, listy stromů šelestí, větrná korouhev se pohybuje.	1,6 – 3,3	6 –11
3	mírný vítr	Listy stromů a větvičky v trvalém pohybu, vítr napíná praporky.	3,4 – 5,4	12 – 19
4	dosti čerstvý vítr	Vítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi.	5,5 – 7,9	20 – 28
5	čerstvý vítr	Listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny.	8,0 – 10,7	29 – 38
6	silný vítr	Vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, používání deštníku se stává nesnadným.	10,8 – 13,8	39 – 49
7	prudký vítr	Vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná.	13,9 – 17,1	50 – 61
8	bouřlivý vítr	Vítr ulamuje větve, chůze proti větru je normálně nemožná.	17,2 – 20,7	62 – 74
9	vichřice	Vítr způsobuje menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky a břidlice se střech).	20,8 – 24,4	75 – 88
10	silná vichřice	Vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí škody obydlím.	24,5 – 28,4	89 – 102
11	mohutná vichřice	Vyskytuje se velmi zřídka, působí rozsáhlá zpustošení.	28,5 – 32,6	103 –117
12	orkán	Ničivé účinky.	32,7 a více	118 a více

▶ bedeckt

▶ Bedeckungsgrad m

▶ bedingte Instabilität der Atmosphäre f

▶ Beersches Gesetz n

[bérův], syn. zákon Lambertův – zákl. zákon, který v meteorologii popisuje zeslabování intenzity svazku rovnoběžných paprsků záření (především přímého slunečního záření) v atmosféře Země. Lze jej vyjádřit vztahem

d I = β_{e x} I d s nebo {β^{'}}_{e x} ρ I d s,

kde

I

je intenzita paprsku,

d I

její zeslabení na dráhovém úseku ds, ρ značí hustotu prostředí, β_ex objemový koeficient extinkce a β'_ex hmotový koeficient extinkce. Protože koeficient extinkce v atmosféře obvykle silně závisí na vlnové délce záření, používá se Beerův zákon v meteorologické praxi zpravidla pro jednotlivé úseky spektra, které jsou natolik úzké, abychom záření v každém z nich mohli považovat za přibližně monochromatické. Viz též zákon Bouguerův.

▶ Befeuchtung f

▶ Begleitwolke f

▶ Behaglichkeitsdiagramm n

▶ Beleuchtungsstärke f

▶ Belichtung f

▶ Bemporad-Formel f

empir. vzorec pro výpočet optické hmoty atmosféry, který přihlíží k zakřivení zemského povrchu a k atmosférické refrakci. Má tvar:

m = \frac{p_{1}}{p_{0}} [sec θ - \frac{2,8}{{(90 - θ)}^{2}}]

kde m je opt. hmota atmosféry, p₀ normální tlak vzduchu, p₁ pozorovaný tlak vzduchu a θ zenitový úhel Slunce v úhlových stupních. Vzorec je použitelný při θ < 85°, tj. při výšce Slunce nad ideálním obzorem alespoň 5°, protože při vyšších hodnotách θ závisí velikost opt. hmoty atmosféry příliš na rozložení hustoty vzduchu ve spodních vrstvách ovzduší. To nelze s dostatečnou přesností do vzorce zahrnout. Na základě uvedeného vzorce sestavil A. Bemporad tabulky hodnot m pro různé hodnoty θ, popř. výšek Slunce nad obzorem. Pro hodnoty menší než 70°, tj. při výšce Slunce nad obzorem alespoň 20°, lze Bemporardův vzorec zjednodušit na přibližný vzorec:

m = \sec θ .

Vzorec odvodil A. Bemporad roku 1905.

▶ Bénard-Konvektion f

▶ Benard-Zelle f

▶ Benguelastrom m

▶ Beobachtung der meteorologischen Sichtweite f

▶ Beobachtungstermin m

▶ Beprobungszeitpunkt m

▶ Beregnung f

▶ Berg- und Talwinde m/pl

▶ Bergener Schule f

▶ Bergeron-Findeisen-Theorie f

▶ Bergwetterwarte f

▶ Berieselung f

▶ Bericht m

▶ berichtigte Wettervorhersage f

▶ Berliner Phänomen n

▶ Bermuda-Antizyklone f

▶ Bermuda-Hoch n

▶ Berson-Westwinde m/pl

▶ Berührungbogen m

▶ Berührungsbogen m/pl

▶ Beschleunigungsmesser m

▶ besonders starker Taifun m

▶ Beständigkeit f

▶ Bestimmung der Luftmasse f

▶ Bestrahlung f

▶ Beugungserscheinung f

▶ Bewässerung f

▶ Bewegungsgleichung f

vyjádření druhého Newtonova pohybového zákona, podle něhož zrychlení vzduchové částice o jednotkové hmotnosti je rovno výslednici vnějších sil působících na tuto částici. Uvážíme-li, že zrychlení je definováno jako derivace rychlosti proudění podle času t, můžeme v souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí psát pohybovou rovnici ve tvaru

\frac{d v}{d t} = - \frac{1}{ρ} \nabla p + 2 v \times Ω + g + f,

kde na pravé straně první člen vyjadřuje sílu tlakového gradientu, druhý Coriolisovu sílu, třetí sílu zemské tíže a čtvrtý sílu tření vztaženou k jednotce hmotnosti.

\nabla p

značí gradient tlaku vzduchu p, ρ hustotu vzduchu, Ω vektor úhlové rychlosti zemské rotace a v vektor rychlosti proudění. Označíme-li složky vektoru v v kartézské souřadnicové soustavě tvořené osami x, y, z jako v_x,v_y, v_z, lze uvedenou vektorovou pohybovou rovnici rozepsat na tři pohybové rovnice, z nichž každá platí pro jednu ze složek rychlosti proudění, a upravit do nejčastěji používaného tvaru platného pro volnou atmosféru

\frac{\partial v_{x}}{\partial t} + v_{x} \frac{\partial v_{x}}{\partial x} + v_{y} \frac{\partial v_{x}}{\partial y} + v_{z} \frac{\partial v_{x}}{\partial z} = - \frac{1}{ρ} \frac{\partial p}{\partial x} + λ v_{y},

\frac{\partial v_{y}}{\partial t} + v_{x} \frac{\partial v_{y}}{\partial x} + v_{y} \frac{\partial v_{y}}{\partial y} + v_{z} \frac{\partial v_{y}}{\partial z} = - \frac{1}{ρ} \frac{\partial p}{\partial y} - λ v_{x},

\frac{\partial v_{z}}{\partial t} + v_{x} \frac{\partial v_{z}}{\partial x} + v_{y} \frac{\partial v_{z}}{\partial y} + v_{z} \frac{\partial v_{z}}{\partial z} = - \frac{1}{ρ} \frac{\partial p}{\partial z} - g,

kde λ značí Coriolisův parametr a g velikost tíhového zrychlení. V mezní vrstvě atmosféry je třeba do těchto rovnic doplnit sílu tření. V případě, že je atmosféra v klidu vůči Zemi, tj. v_x = v_y = v_z = 0, pohybová rovnice pro vert. složku proudění se zjednoduší na rovnici hydrostatické rovnováhy. Obecnými pohybovými rovnicemi pro proudění vazké tekutiny jsou Navierovy – Stokesovy rovnice, z nichž lze pro turbulentní proudění přímo odvodit Reynoldsovy rovnice.

▶ Bewegungsrichtung des Gewitters f

▶ bewölkt

▶ Bewölkung f

▶ Bewölkungsmenge f

▶ Bilanz der kurzwelligen Strahlung f

▶ Bilanz der langwelligen Strahlung f

▶ Bilanz der solaren Strahlung f

▶ Bilanz der terrestrischen Strahlung f

▶ Bilanzgleichung f

vztah mezi hodnotami geopotenciálu Φ a proudové funkce Ψ, který lze odvodit z pohybových rovnic. V p-systému má balanční rovnice tvar

\frac{1}{λ} \nabla_{p}^{2} Φ = \nabla_{p}^{2} ψ + \frac{1}{λ} \nabla_{p} λ . \nabla_{p} ψ - \frac{2}{λ} [{(\frac{\partial^{2} ψ}{\partial x \partial y})}^{2} - \frac{\partial^{2} ψ}{\partial x^{2}} \frac{\partial^{2} ψ}{\partial y^{2}}],

kde symbol

\nabla_{p}^{2}

je Laplaceův operátor,

\nabla_{p}

gradient v dané izobarické hladině a λ Coriolisův parametr. Balanční rovnici lze použít k výpočtu pole geopotenciálu, známe-li proudovou funkci, tj. pole rychlosti proudění, nebo naopak ze známých hodnot geopotenciálu podle ní určujeme proudovou funkci. Je často využívána při inicializaci vstupních dat. Platnost balanční rovnice je omezena zjednodušujícími předpoklady při odvození. Velmi dobře vystihuje poměry ve stř. troposféře, nehodí se však pro poměry v mezní vrstvě, kde je pole větru značně ovlivněno třením. Viz též rovnice divergence.

▶ Bildelement n

▶ Bimetall n

▶ Bimetallaktinograph m

▶ Bimetallaktinometer nach Michelson n

▶ Bimetallaktinometer nach Robitzsch n

▶ Bimetallthermometer n

▶ Binnenseenebel m

▶ Bioklima n

▶ Bioklimagramm n

▶ Bioklimatologie der Pflanzen f

▶ Bioklimatologie des Menschen f

▶ Bioklimatologie f

▶ Biometeorologie f

▶ biometeorologische Vorhersage f

▶ Biosphäre f

▶ Bise f

▶ Bishop-Ring m

▶ blättrige Struktur der Tropopause f

▶ blaue oder grüne Sonne f

▶ blauer Mond m

▶ Blindlingsvorhersage f

▶ Blitz m

▶ Blitzableiter m

▶ Blitzenladung f

jeden z parametrů proudu blesku. Je vyjádřen vztahem

Q_{b} = \int i . d t

kde i značí proud blesku a t dobu jeho trvání. Udává se buď náboj dílčího výboje blesku, nebo náboj celého blesku.

▶ Blitzenladung f

▶ Blitzkanal m

▶ Blitzmessnetz n

▶ Blitzortung f

▶ Blitzortungssystem n

▶ Blitzortungssysteme am Boden

▶ Blitzschlag m

▶ Blitzstromamplitude f

parametr proudu blesku, vyjadřující vrcholovou hodnotu rázové vlny elektrického proudu I při úderu blesku. Nejčastěji bývá v rozmezí od 2 do 250 kA se stř. hodnotou 20 až 35 kA. Je rozhodujícím parametrem při stanovení velikosti napětí U na odporu uzemnění R zasaženého objektu, které se určí ze vztahu

U = R I_{m a x}

kde I_max je amplituda proudu blesku. U vícenásobných blesků dosahuje amplituda proudu blesku nejvyšší hodnoty většinou u prvního dílčího výboje blesku, u následujících dílčích výbojů bývá podstatně menší.

▶ Blitzstromparameter m

▶ Blitzstromsteilheit f

časová změna v čele rázové vlny proudu blesku; označuje se di/dt. Je rozhodujícím parametrem proudu blesku při stanovení napětí U na vodičích s vlastní nebo vzájemnou indukčností L podle vztahu

U = L (\frac{d i}{d t})

nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí Z podle vztahu

\frac{d U}{d t} = Z \frac{d i}{d t} .

▶ Blitztrajektorie f

▶ Blitzzähler

▶ Blitzzähler m

▶ Blizzard m

▶ blockierende Antizyklone f

▶ Blockierung f

▶ blue jet m

▶ Blutregen m

▶ Blutschnee m

▶ Bö f

▶ Bodeneis n

▶ Bodenfeuchte f

▶ Bodenfeuchtigkeit f

▶ Bodenfront f

▶ Bodenfrost m

▶ Bodenfrosttiefenmesser m

▶ Bodengefrornis f

▶ Bodeninversion f

▶ Bodenkarte f

▶ Bodenklima n

▶ Bodenklimatologie f

▶ Bodenluft f

▶ bodennahe Luftschicht f

▶ bodennahe Lufttemperatur f

▶ bodennahe meteorologische Beobachtung f

▶ bodennahe Quelle der Luftverunreinigung f

▶ bodennahes Ozon n

▶ Bodennebel m

▶ Bodentemperatur f

▶ Bodenvorhersagekarte f

▶ Bodenwärmestrom m

▶ Bodenwasser n

▶ Bodenwasserbilanz f

▶ Bodenwasserhaushalt m

▶ Bodenwind m

▶ Bodenzyklone f

▶ Böenfront f

▶ Böenkragen m

▶ Böenliinie f

▶ Böenlinie f

▶ Böennase f

▶ Böenspitze f

▶ Böenwolke f

▶ Bogen m

▶ Bogenecho n

▶ böiger Wind m

▶ Böigkeitsfrequenz f

▶ Bologramm n

▶ Bolometer n

▶ Boltzmann-Konstante f

▶ Boorga

▶ Bora f

▶ Boreal n

▶ boreales Klima n

▶ Bouguer-Lambert-Beer-Gesetz n

▶ Bouguersches Gesetz n

syn. zákon Lambertův–Bouguerův, vzorec Bouguerův – zákon vyjadřující zeslabení intenzity záření při průchodu atmosférou vzhledem k intenzitě záření na horní hranici atmosféry. Má tvar

I = I_{0} exp (- \int_{0}^{\infty} {β^{'}}_{e x} ρ d s) = I_{0} exp (- m \int_{0}^{\infty} {β^{'}}_{e x} ρ d z)

který dostaneme integrací Beerova zákona přes celou tloušťku atmosféry. Symbol I značí intenzitu přímého slunečního záření na zemském povrchu, I₀ intenzitu přímého slunečního záření na horní hranici atmosféry, ρ hustotu vzduchu, β'_exhmotový koeficient extinkce, m relativní optickou hmotu atmosféry a ds, resp. dz infinitezimální úsek dráhy paprsku, resp. infinitezimální úsek vertikály. Použijeme-li substituci

f = exp (- \int_{0}^{\infty} {β^{'}}_{e x} ρ d z)

obdržíme I = I₀ f^m, kde f je koeficient propustnosti atmosféry. Protože koeficient extinkce i koeficient propustnosti v atmosféře značně závisejí na vlnové délce procházejícího záření, používají se uvedené vzorce v meteorologii zpravidla pro jednotlivé úseky spektra, které jsou natolik úzké, abychom záření v každém z nich mohli považovat za přibližně monochromatické. Bouguerův zákon byl poprvé experimentálně stanoven franc. přírodovědcem P. Bouguerem (1729). Nezávisle jej formuloval též J. H. Lambert (1760).

▶ Bourdon-Rohr n

▶ Boussinesq-Approximation f

▶ bow echo n

▶ Bowen-Verhältnis n

▶ Boyle-Mariottesches Gesetz n

syn. zákon Boyleův, zákon Mariotteův – zákon, podle něhož tlak plynu dané hmotnosti je při stálé teplotě nepřímo úměrný jeho objemu, neboli součin tlaku a objemu plynu je při stálé teplotě konstantní. Platí tedy

p   .   V = konst,

kde p je tlak a V objem daného plynu. Boyleův–Mariotteův zákon platí přesně pro ideální plyn a s dostatečnou přesností pro většinu plynů při běžných hodnotách teploty a tlaku. Při vysokých tlacích a ve stavu blízkém zkapalnění vykazují všechny plyny značné odchylky od uvedeného zákona (stlačují se méně). Termodyn. děj probíhající přesně podle Boyleova–Mariotteova zákona se nazývá izotermický děj. Zákon má časté uplatnění v termodynamice atmosféry. Boyleův–Mariotteův zákon, který se stal známým r. 1662, původně objevili R. Boyle a jeho žák R. Townley pro vzduch. Nezávisle na nich byl znovu objeven a zobecněn E. Mariottem r. 1679. Viz též zákon Charlesův, zákon Gay-Lussacův, rovnice stavová.

▶ Boylesches Gesetz n

▶ Brasilstrom m

▶ Brechungsindex der Atmospäre m

▶ Breva f

▶ Brewer-Dobson-Zirkulation f

▶ Brewer-Spektrometer n

▶ Brewsterpunkt m

▶ bright band n

▶ Brise f

▶ Brocken-Gespenst n

▶ Brockengespenst n

▶ Brücknersche Periode f

▶ Brücknerscher Zyklus m

▶ brüllende Vierziger m/pl

▶ Brunt-Väisälä-Frequenz f

jedna z často užívaných charakteristik stabilitních poměrů v atmosféře. Je dána jako

\sqrt{\frac{g}{Θ} \frac{\partial Θ}{\partial z},}

kde z značí vertikální souřadnici, g tíhové zrychlení a Θ potenciální teplotu. Při stabilním teplotním zvrstvení má reálnou hodnotu a představuje pak frekvekci kmitů, do kterých by se za předpokladu absence tlumícího vlivu vnitřního tření ve vzduchu dostala vzduchová částice po svém vynuceném vert. vychýlení z hladiny, v níž by se dříve nalézala v rovnováze se svým okolím.

▶ Bruntsche Formel f

jeden z empir. vzorců pro výpočet efektivního vyzařování zemského povrchu E při jasné obloze. Má tvar:

E = σ T^{4} (a - b \sqrt{e}),

kde T značí teplotu vzduchu v K, $e$ tlak vodní páry podle měření v meteorologické budce, σ je Stefanova–Boltzmannova konstanta, a, b, značí empir. parametry platné pro dané místo. Považujeme-li zemský povrch za dokonale černý v oboru dlouhovlnného záření, lze z Bruntova vzorce odvodit vztah pro zpětné záření E_z ve tvaru:

E_{z} = σ T^{4} (1 - a + b \sqrt{e}),

který bývá v literatuře rovněž označován jako Bruntův vzorec. Bruntův vzorec patří k historicky významným vztahům. Viz též vzorec Ångströmův.

▶ BUFR

▶ Buran m

▶ bürgerliche Dämmerung f

▶ Buys-Ballot-Gesetz n

▶ Buys-Ballot-Regel f

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'b'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'b'

Loading...