Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ Höhe der Wolkenuntergrenze f

▶ Sturm m

▶ Waagebarometer n

▶ WAFC n

▶ WAFS n

▶ wahre Isotherme f

▶ wahrer Wind m

▶ wahres Tagesmittel des meteorologischen Elementes n

▶ wahrscheinlich maximaler Niederschlag m

▶ wahrscheinlich maximales Hochwasser n

▶ Waldgrenze f

▶ Waldwind m

▶ Walker-Zirkulation f

▶ wall cloud f

▶ warme Antizyklone f

▶ warme Hangzone f

▶ warme Winddrehung f

▶ warme Wolke f

▶ warme Zyklone f

▶ Wärmebilanz der Atmosphäre f

▶ Wärmebilanz der Erdoberfläche f

součet radiační bilance zemského povrchu R, množství tepla odváděného ze zemského povrchu do atmosféry, resp. přiváděného z atmosféry k zemskému povrchu turbulentní výměnou P, tepla spotřebovaného na výpar nebo uvolňovaného při tvorbě kondenzačních produktů na zemském povrchu V a tepla odváděného do půdy nebo přiváděného z hlubších půdních vrstev k zemskému povrchu S. Tyto složky bilance jsou kladné (záporné), představují-li pro zemský povrch zisk (ztrátu) tepla. Zemský povrch lze obvykle považovat za plochu s nulovou tepelnou kapacitou a v tomto případě musí platit vztah

R + P + V + S = 0

který nazýváme rovnicí tepelné bilance zemského povrchu. V případě, že na zemském povrchu existují nezanedbatelné tepelné kapacity (budovy apod.), lze jejich vliv zahrnout do členu S a rovnici tepelné bilance zemského povrchu zachovat jinak beze změny. Viz též cyklus hydrologický.

▶ Wärmebilanz des Systems Erde-Atmosphäre f

▶ Wärmebilanz f

▶ Wärmebilanzgleichung der Erdoberfläche f

▶ Wärmegewitter n

▶ Wärmehaushalt der Atmosphäre m

▶ Wärmehaushalt m

▶ Wärmeinsel f

▶ Wärmeleitfähigkeitskoeffizient m

faktor úměrnosti k ve vztahu

Q_{n} = - k \frac{\partial T}{\partial n},

kde Q_n je tok tepla transportovaného vedením ve směru n a ∂T/∂n značí změnu teploty připadající na jednotkovou vzdálenost ve směru n. O tomto koeficientu mluvíme v obecné fyzice zpravidla v souvislosti s molekulární vodivostí. V meteorologii se však častěji setkáváme s vodivostí turbulentní, pro niž hodnota koeficientu tepelné vodivosti ve vzduchu vzrůstá oproti molekulární vodivosti až o 6 řádů.

▶ Wärmeleitung im Boden f

▶ Wärmepol m

▶ warmes Förderband n

▶ warmes Halbjahr n

▶ Wärmestrahlung f

▶ Wärmeübergangszahl f

▶ Wärmeübertragung im Boden f

▶ Wärmewelle f

▶ Wärmezonen der Erde f/pl

▶ Wärmezyklone f

▶ Warmfront f

▶ Warmfrontgewitter n

▶ Warmfrontokklusion f

▶ Warmfrontwelle f

▶ Warmluft f

▶ Warmluftadvektion f

▶ Warmluftvorstoss m

▶ Warmluftzunge f

▶ Warmsektor der Zyklone m

▶ washout m

▶ Wasser in der Atmosphäre n

▶ Wasserbilanz f

▶ Wasserdampf Diffusion

▶ Wasserdampf m

▶ Wasserdampfdichte f

▶ Wasserdampfdruck m

▶ Wasserdampfkondensation f

▶ Wasserdampfspannung f

▶ Wasserfalleffekt m

▶ Wasserfluss-Pyrheliometer n

▶ Wassergehalt der Schneedecke m

▶ Wassergehalt der Wolke m

▶ Wasserhaushalt m

▶ Wasserhose f

▶ Wasserkreislauf m

▶ Wasserscheide f

▶ Wasserscheidelinie f

▶ Wasserstand m

▶ Wasserstandsanzeiger m

▶ Wasserwolke f

▶ WCP n

▶ Wegeners Gegensonnenbogen m

▶ wechselhafter Wind m

▶ Weihnachtstauwetter n

▶ weiche Raufrost n

▶ Weite-H

▶ Welle f

▶ Wellen in der Ostwindzone f/pl

▶ wellenartige Luftströmung f

▶ Wellenstörung f

▶ Wellenströmung f

▶ Wellentheorie der Zyklogenese f

▶ Welt-Gebietsvorhersagesystem n

▶ Welt-Wetter-Wacht f

▶ Weltklimaprogramm n

▶ Weltorganisation für Meteorologie f

(WMO) – specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN, která má za úkol:
a) podporovat ve světovém měřítku spolupráci při výstavbě meteorologických staničních sítí a napomáhat zřizování a provozu meteorologických center poskytujících meteorologickou službu;
b) podporovat výstavbu a provoz systému pro rychlou výměnu meteorologických informací;
c) podněcovat standardizaci meteorologického pozorování a zabezpečovat jednotnou publicitu meteorologických a klimatologických dat a informací;
d) podporovat aplikace meteorologie a klimatologie v oboru letectví, námořní plavby, vodního hospodářství, zemědělství a v dalších oborech lidské činnosti;
e) koordinovat poskytování meteorologických, klimatologických, ale i hydrologických služeb a informací pro snižování nebezpečí hydrometeorologických katastrof (povodní, vln veder, tropických cyklon, tsunami, sucha aj.);
f) podněcovat výzkum a výchovu v meteorologii, klimatologii a hydrologii.
Nejvyšším orgánem WMO je kongres (Cg), který se schází jednou za 4 roky. Mezi zasedáními kongresu řídí činnost WMO výkonná rada (EC), tvořená předsedou a místopředsedy WMO, šesti předsedy oblastních sdružení a 14 zvolenými řediteli met. služeb. Oblastní sdružení přenáší usnesení kongresu a agendu výkonné rady do zóny své odpovědnosti, v níž rovněž projednává všeobecné odborné otázky a koordinuje návazné činnosti. Pro celosvětové studium problémů ve vybraných oblastech meteorologie, klimatologie a hydrologie ustavuje kongres technické komise WMO, které mu předkládají doporučení. Administrativní, organizační a publikační úkoly WMO plní sekretariát se sídlem v Ženevě, v jehož čele je generální sekretář. Činnost WMO je financována z příspěvků členských států.
Česká republika je členem WMO od roku 1993. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států WMO, když pověřený zástupce prof. dr. Alois Gregor podepsal 11. října 1947 ve Washingtonu „Dohodu o Světové meteorologické organizaci“, která nabyla účinnosti po ratifikaci dne 23. března 1950 (od r. 1961 se 23. březen slaví jako Světový meteorologický den). Viz též pravidla technická WMO, Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS).

▶ Weltraumwetter n

▶ Welttag der Meteorologie m

▶ Weltwettertag m

▶ Weltwetterwacht f

▶ Weltwetterzentrale f

▶ Werenskiold-Diagramm n

▶ Westwinddrift f

▶ Westwindzone f

▶ Wetter n

▶ Wetter-Briefing n

▶ Wetter-Gefahr f

▶ Wetteranalyse f

▶ Wetteränderung f

▶ Wetterbedingungen f/pl

▶ Wetterbedingungen für Instrumentenflug f/pl

▶ Wetterbedingungen für Sichtflug f/pl

▶ Wetterbeobachtung f

▶ Wetterbericht m

▶ Wetterbesserung f

▶ Wetterdiagnose f

▶ Wetterdienst m

▶ Wetterdienstbehörde

▶ Wetterdienstbehörde f

▶ Wettererfassung f

▶ Wettererkundungsflug m

▶ Wetterextrem n

▶ Wetterflug m

▶ Wetterfront f

▶ Wetterfühligkeit f

▶ Wetterinformation f

▶ Wetterinformationen für Luftffahrzeuge im Flug ( VOLMET) f/pl

▶ Wetterkarte f

▶ Wetterkartenanalyse f

▶ Wetterkartenzeichnen n

▶ Wetterlage f

▶ Wetterlage Vb f

▶ Wetterlagenklassifikation f

▶ Wetterlagenwechsel m

▶ Wetterleuchten n

▶ Wettermeldung f

▶ Wetterrakete f

▶ Wetterregel f

▶ Wetterrhythmen m/pl

▶ Wettersatellit m

▶ Wettersäule

▶ Wetterschiff n

▶ Wetterschlüssel m

▶ Wetterstation f

▶ Wetterstation mit speziellen Aufgaben f

▶ Wettersturz m

▶ Wetterumschlag m

▶ Wetterverlauf m

▶ Wetterverschlechterung f

▶ Wettervorhersage f

meteorologická předpověď slovně, popř. graficky vyjadřující budoucí stav povětrnostních podmínek. Předpověď počasí vychází z podrobné analýzy termobarického a vlhkostního pole atmosféry a fyz. stavu zemského povrchu. Klasické předpovědi počasí vycházely především ze synoptické předpovědi, z níž meteorolog na základě svých subjektivních zkušeností a podle jistých empirických pravidel extrapoloval budoucí vývoj atmosférických dějů a počasí. V současné době vycházejí předpovědi počasí především z numerických předpovědí počasí založených na numerické integraci diferenciálních rovnic, jež v určitém modelovém přiblížení popisují dynamiku a termodynamiku atmosféry. K doplnění numerických předpovědí, dále pak pro jejich upřesňování nebo interpretaci na předpověď vlastních projevů počasí, se využívají i metody statistické předpovědi. Subjektivní zkušenosti meteorologa, spolu s některými empirickými pravidly však stále mají velkou roli a uplatňují se při interaktivní spolupráci člověka s počítačem, což vhodně vystihuje angl. termín „man-machine mix“. Platí to především při interpretaci výsledků numerických předpovědí pro místní podmínky, zvláště při výskytu extrémních jevů malého měřítka. Vzhledem k tomu, že jakékoliv předpovědní metody zachycují atm. děje pouze v určitém přiblížení, mají předpovědi počasí zpravidla pravděpodobnostní, a nikoli striktně deterministický charakter. Z toho vyplývá, že vytěžit z nich maximum informací může především uživatel, který je v potřebné míře obeznámen s možnostmi meteorologie a se základními vlastnostmi atmosféry. V dostatečném časovém předstihu vydaná a správně aplikovaná předpověď počasí umožňuje uživateli přijmout účinná praktická opatření v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Viz též rovnice prognostické, úspěšnost předpovědi.

▶ Wettervorhersage nach lokalen Beobachtungen f

▶ Wetterwarnsystem n

▶ Wetterwarnung f

▶ Wetterzustand m

▶ Whistler m

▶ Widderpunkt m

▶ Widerstandsbeiwert m

▶ Widerstandsthermometer n

elektrický teploměr, který využívá závislost el. odporu většiny kovů a polovodičů na teplotě. U kovů je tato závislost dána vztahem:

R_{T} = R_{0} (1 + α T + β T^{2}),

kde R_T je odpor vodiče při teplotě T, R₀ odpor vodiče při 0 °C, α > 0, β jsou koeficienty závislé na druhu kovu a T je teplota ve °C. Zatímco el. odpor kovových vodičů se vzrůstající teplotou narůstá, odpor polovodičů (termistorů) exponenciálně klesá. Míra tohoto poklesu je ve srovnání se vzrůstem odporu kovových vodičů výrazně vyšší, a proto mají termistorové teploměry vyšší citlivost než kovové odporové teploměry. Na meteorologických stanicích ČR se používají odporová platinová čidla Pt100.

▶ Widerstandsthermometer n

▶ Wiener Übereinkommen zum Schutz der Ozonschicht f

▶ Wiensches Gesetz n

syn. zákon posunovací – zákon, jehož pomocí lze určit vlnovou délku λ_m, odpovídající maximu energie ve spektru záření absolutně černého tělesa při dané teplotě. Wienův zákon se obvykle používá ve tvaru

λ_{m} . T = 2897, 82 \pm 0, 13

kde T je teplota povrchu vyzařujícího černého tělesa v K a λ_m pak vychází v μm. Pro hodnotu λ_m = 0,475.10^–6 m ve spektru slunečního záření vyplývá z Wienova zákona povrchová teplota Slunce přibližně 6 100 K. Poněvadž se podle Wienova zákona s rostoucí teplotou absolutně černého tělesa posouvá λ_m ke kratším vlnovým délkám, nazývá se uvedený zákon též někdy zákonem posunovacím. Zákon formuloval něm. fyzik W. Wien v r. 1893. Tento zákon je důsledkem obecnějšího Planckova zákona.

▶ Wiensches Verschiebungsgesetz n

syn. zákon posunovací – zákon, jehož pomocí lze určit vlnovou délku λ_m, odpovídající maximu energie ve spektru záření absolutně černého tělesa při dané teplotě. Wienův zákon se obvykle používá ve tvaru

λ_{m} . T = 2897, 82 \pm 0, 13

kde T je teplota povrchu vyzařujícího černého tělesa v K a λ_m pak vychází v μm. Pro hodnotu λ_m = 0,475.10^–6 m ve spektru slunečního záření vyplývá z Wienova zákona povrchová teplota Slunce přibližně 6 100 K. Poněvadž se podle Wienova zákona s rostoucí teplotou absolutně černého tělesa posouvá λ_m ke kratším vlnovým délkám, nazývá se uvedený zákon též někdy zákonem posunovacím. Zákon formuloval něm. fyzik W. Wien v r. 1893. Tento zákon je důsledkem obecnějšího Planckova zákona.

▶ WIGOS n

▶ Wild-Waage f

▶ Willettsche Nebelklassifikation f

▶ Willy-Willy m

▶ Wind m

▶ Wind Profiler m

▶ Windanzeigegerät n

▶ WindbĂ¶igkeit f

▶ Windbrecher m

▶ Winddrehung f

▶ Winddrehung in der Grenzschicht der Atmosphäre f

▶ Winddruck m

▶ Windenergie f

kinetická energie proudícího vzduchu v atmosféře. Množství této energie procházející za jednotku času jednotkovou plochou kolmou ke směru proudění se označuje jako výkon větru. Ideální výkon větru N je určen výrazem

\frac{1}{2} ρ v^{3},

kde ρ je hustota vzduchu a v rychlost větru. Na zařízeních pro využití energie větru se určuje mech. výkon větru N_R podle vztahu

N_{R} = \frac{1}{2} c_{F} F ρ v^{3},

kde F je velikost záchytné plochy zařízení kolmé na směr větru,c_F součinitel výkonu, jehož hodnota závisí na aerodyn. a jiných vlastnostech zařízení, jakož i na rychlosti větru, přičemž celkové množství práce produkované energií větru za určitý čas se určí jako součin výkonu větru a příslušného času, popř. sumací takových součinů.

▶ Windfahne f

▶ Windfeld n

▶ Windflüchter m

▶ Windgeschwindigkeit f

▶ Windhose f

▶ Windmaximum n

▶ Windmesser m

přístroj k měření rychlosti větru nebo rychlosti a směru větru. Anemometry měřící rychlost větru pracují na několika hlavních principech:
a) mechanickém: větrem se roztáčí otočné miskové nebo vrtulové čidlo anemometru, jehož počet otáček za jednotku času je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr miskový, anemometr lopatkový), nebo se větrem vychyluje čidlo přístroje (deska, koule, miskové kolo) z klidové polohy a úhel vychýlení je ve známé závislosti na rychlosti větru (viz anemometr s výkyvnou deskou);
b) ultrazvukovém (akustickém): mezi vysílačem a přijímačem anemometru se šíří ultrazvukové vlny, přičemž doba, za kterou se signál dostane od vysílače k přijímači je závislá na rychlosti větru podél dráhy šíření ultrazvuku (viz anemometr ultrasonický);
c) dynamickém: pomocí speciálně konstruované trubice (tzv. Pitotova trubice), která je čidlem přístroje, se snímá rozdíl dynamického a statického tlaku, který závisí na rychlosti větru (viz anemometr tlakový, anemometr Dinesův);
d) zchlazovacím: čidlem anemometru je materiál (typicky tenký drát) vyhřátý na teplotu vyšší, než je teplota měřeného prostředí, jehož ochlazování vlivem proudění vzduchu je v zákonité závislosti na rychlosti větru (viz anemometr zchlazovací);
Pro experimentální účely se využívají anemometry, které pracují na dalších principech a jen ojediněle se vyrábějí sériově, např.:
e) anemometr vírový využívá zákonité závislosti frekvence kmitání vírů v Kármánově vírové cestě za překážkou umístěnou v měřeném proudu vzduchu ve snímači přístroje, na rychlosti tohoto proudu;
f) anemometr tlakový s fluidním zesilovačem má ve snímači vytvořen pomocí trysky pomocný proud vzduchu kolmý na směr měřeného proudění. Deformace tohoto pomocného proudu vlivem větru je citlivě snímána zpravidla dvojicí tlakových čidel umístěných v trubici snímače naproti trysce;
g) anemometr s tepelným značkováním má snímač vybavený impulsním zdrojem tepla, který ohřeje vzduch protékající trubicí snímače, v níž se rychlost měří. Na závětrné straně zdroje tepla vyhodnocují časový posun tepelné značky dva bez setrvačné teploměry umístěné ve směru proudnic v konstantní vzájemné vzdálenosti. Měřená rychlost je nepřímo úměrná zjištěnému časovému posuvu.
V Česku se na meteorologických stanicích a při terénních měřeních v současnosti používají anemometry pracující na mechanickém a ultrazvukovém principu. Viz též měření větru.

▶ Windmesser m

▶ Windmessgerät n

▶ Windmessung f

▶ Windpfeil m

▶ Windpol m

▶ Windprofil n

▶ Windpulsation f

▶ Windregistrierung f

▶ Windrichtung f

▶ Windrichtungsgeber m

▶ Windrose f

▶ Windsack m

▶ Windsee f

▶ Windschatten m

▶ Windscheide f

▶ Windscherung f

▶ Windschreiber m

▶ Windschutz m

▶ Windschutzgürtel m

▶ Windschutzstreifen m

▶ Windsprung m

▶ Windstärke f

▶ Windstille f

▶ Windstoss m

▶ Windstoß m

▶ Windweg m

▶ Windweganemometer n

▶ Windwegmessgeraet n

▶ Windwellen f/pl

▶ Winter m

▶ Wintergewitter n

▶ Wintermonsun m

▶ Wintersmog m

▶ Wintersonnenwende

▶ Winterstrenge f

▶ Wirbelgleichung f

rovnice, která je v z-systému obvykle uváděna ve tvaru

\frac{d}{d t} (ξ + λ) = - (ξ + λ) \nabla_{H} . v - k . \nabla_{H} α \times \nabla_{H} p + k . \frac{\partial v}{\partial z} \times \nabla_{H} v_{z},

a v p-systému

\frac{d}{d t} (ξ + λ) = - (ξ + λ) \nabla_{p} . v + k . \frac{\partial v}{\partial p} \times \nabla_{p} ω,

Symbol ξ představuje rel. vorticitu, λ Coriolisův parametr, t čas, v vektor rychlosti proudění,

\nabla_{H} . v

značí horiz. divergenci proudění,

\nabla_{H} α

horiz. gradient měrného objemu,

\nabla_{H} p

horiz. gradient tlaku vzduchu p,

\partial v / \partial z

vertikální střih větru,

\nabla_{H} v_{z}

horiz. gradient vert. složky rychlosti proudění v_z, k jednotkový vektor orientovaný ve směru vert. osy,

\nabla_{p} . v

vyjadřuje izobarickou divergenci proudění,

\nabla_{p} ω

izobarický gradient vertikální rychlosti v p-systému ω.
Rovnici vorticity lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice y, resp. x a obě takto vzniklé rovnice od sebe odečteme. Rovnice vorticity patří spolu s rovnicí tendence relativní topografie k základním prognostickým rovnicím, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění vzduchu. Rovnice vorticity je důležitá v modelech používaných při numerické předpovědi počasí, které nejsou založeny na přímé integraci základních rovnic. Předpovědní význam rovnice vorticity spočívá v tom, že např. při geostrofíckém proudění umožňuje výpočet lokální změny výšky zvolené izobarické plochy. Rovnici vorticity poprvé použil L. Marchi v roce 1882. Její význam zdůraznil v roce 1922 A. A. Fridman, avšak k předpovědním účelům ji poprvé použil C. G. Rossby (1939). Rovnice vorticity ve výše uvedeném tvaru je určena pro popis proudění synoptického měřítka, kdy horiz. složky vorticity můžeme zanedbat. Při popisu proudění subsynoptického měřítka a analýze jeho dynamiky je nutné uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. V těchto případech se také rovnice vorticity užívá v obecném třísložkovém tvaru. Viz též teorie vývojová Sutcliffeova.

▶ Wirbelspektrum n

▶ WIS

▶ Witterung f

▶ Witterungsrhythmen m/pl

▶ WMO-Territorialgebiet n

▶ wogenförmige Wolke f

▶ Wogenwolke f

▶ Wolf-Zahl f

syn. číslo curyšské, číslo relativní – jeden z čís. ukazatelů sluneční aktivity. Počítá se ze vztahu

W = k (10 n + f),

kde k je koeficient závislý na podmínkách pozorování a na použitém přístroji pro pozorování slunečních skvrn, n je počet skupin skvrn, f je celkový počet slunečních skvrn, jak ve skupinách, tak jednotlivých skvrn. Wolfovo číslo je vyhodnoceno od roku 1749 až do současnosti. Do roku 1980 se výsledky pozorování slunečních skvrn na různých místech zeměkoule soustřeďovaly v Curychu (odtud označení „curyšská čísla“), od roku 1981 v Bruselu. Rozbor hodnot Wolfových čísel umožňuje studovat periodicitu sluneční činnosti, se kterou se někdy dává do souvislosti vývoj atm. procesů na Zemi.

▶ Wolke f

▶ Wolken- und Niederschlagsphysik f

▶ Wolkenart f

▶ Wolkenatlas m

▶ Wolkenbasis f

▶ Wolkenbedeckung f

▶ Wolkenbeeinflussung f

▶ Wolkenbeobachtung f

▶ Wolkenbruch m

▶ Wolkendynamik f

▶ Wolkeneis n

▶ Wolkenelement n

▶ Wolkenentladung f

▶ Wolkenfeld n

▶ wolkenfreie Konvektion f

▶ Wolkengattung f

▶ Wolkenhöhe f

▶ Wolkenhöhenmesser m

▶ Wolkenhöhenmessung f

▶ Wolkenimpfung f

▶ Wolkenkappe f

▶ Wolkenklassifikation f

▶ Wolkenloch n

▶ Wolkenlücke f

▶ Wolkenmeer n

▶ Wolkenmenge f

▶ Wolkenmodifikation f

▶ Wolkenobergrenze f

▶ Wolkenoberkante f

▶ Wolkenrüssel m

▶ Wolkenscheinwerfer m

(nespr. mrakoměrný, mrakový) přístroj používaný v minulosti pro měření výšky základny oblaků. V noci oblakoměrný světlomet vysílá kolmo vzhůru úzký svazek paprsků, který vytváří na základně oblaků světelnou skvrnu. Výška základny oblačnosti se vypočítává ze vzorce:

h = d tg α,

kde d je vzdálenost místa pozorování od oblakoměrného světlometu a α je úhel nad obzorem, pod kterým je zmíněná skvrna viditelná. Viz též měření výšky základny oblaků.

▶ Wolkenschicht f

▶ Wolkenschleier m

▶ Wolkensonderform f

▶ Wolkenspiegel m

▶ Wolkenstockwerk n

▶ Wolkenstrassen

▶ Wolkenteilchen n

▶ Wolkentropfen m

▶ Wolkentropfenspektrum n

▶ Wolkenunterart f

▶ Wolkenwasser n

▶ Wolkenwirbel m

▶ Wolkenzug m

▶ wolkig

▶ World Meteorological Centre n

▶ Wussov-formel

▶ Wussow-Formel f

empir. vztah kategorizující intenzitu srážek, převážně dešťových, podle jejich množství a trvání. Platí-li pro srážky s trváním do 2 hodin nerovnost

h \leq \sqrt{5 t},

kde h je množství srážek v mm vodního sloupce a t doba jejich trvání v minutách, označuje se déšť jako normální. Pro

2 \sqrt{5 t} \geq h > \sqrt{5 t},

je déšť označován jako silný liják a pro

h > 2 \sqrt{5 t}

jako katastrofální liják („vis maior“). Pro deště s trváním nad 2 hodiny se vztah pod odmocninou modifikuje na tvar

5 t - \frac{1}{576} t^{2} .

Uvedené prahové hodnoty, které odvodil pro Německo G. Wussow (1922), se používaly i pro naše území. Viz též vztah Němcův.

▶ Wüstenklima n

▶ Wüstenwind m

▶ wütende Fünfziger m/pl

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'w'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'w'

Loading...