Výklad hesel podle písmene 'w'

buňková cirkulace v rovníkovém pásmu, orientovaná zonálně, tedy kolmo na Hadleyovu buňku. Původně byla popsána pro oblast Tichého oceánu, kde je tvořena východním prouděním (pasáty) ve spodní troposféře, výstupnými pohyby vzduchu nad teplejší západní částí Tichého oceánu, zpětným západním prouděním v horní troposféře a sestupnými pohyby vzduchu nad rel. chladným povrchem východního Pacifiku. Později byly zjištěny obdobné cirkulační buňky i pro rovníkové oblasti Atlantského a Indického oceánu.

lokální snížení části základny supercely s horizontálním rozměrem okolo kilometru. Indikuje nasávání vlhkého a chladného vzduchu ze srážkových oblastí do mohutného výstupného konvektivního proudu. V tomto vtahovaném vzduchu pak dochází ke kondenzaci vodní páry v nižší výšce než v okolním vzduchu, čímž vzniká viditelná struktura pod původní základnou oblaku. V oblasti výrazně rotujícího wall cloudu může dojít k vývoji tornáda. Oblak morfologicky patří do zvláštností oblaků murus, kam byl zařazen v roce 2017. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny. Přímý překlad anglického termínu do češtiny není vhodný.

vzácný halový jev v podobě oblouků rovnoběžných s parhelickým kruhem a nalézajících se poněkud výše, než by odpovídalo poloze nejvyššího bodu malého hala. Mohou dosahovat od polohy malého hala až k poloze protislunce.

málo používaný druh aerologického diagramu, v němž jsou na horizontální ose vyneseny hodnoty entropie a na vertikální ose tlak vzduchu ve tvaru p^0,286. Osy tvoří pravoúhlý souřadnicový systém. Izotermy jsou křivky skloněné pod úhlem přibližně 45°. Autorem tohoto diagramu, který patří mezi energetické diagramy, je švédský meteorolog W. Werenskiold, který ho navrhl v letech 1937–1938. Viz též diagram Stüveho.

viz vítr halný.

syn. zákon posunovací – zákon, jehož pomocí lze určit vlnovou délku λ_m, odpovídající maximu energie ve spektru záření absolutně černého tělesa při dané teplotě. Wienův zákon se obvykle používá ve tvaru
${\lambda }_m.T=2897,82\pm 0,13$
kde T je teplota povrchu vyzařujícího černého tělesa v K a λ_m pak vychází v μm. Pro hodnotu λ_m = 0,475.10^–6 m ve spektru slunečního záření vyplývá z Wienova zákona povrchová teplota Slunce přibližně 6 100 K. Poněvadž se podle Wienova zákona s rostoucí teplotou absolutně černého tělesa posouvá λ_m ke kratším vlnovým délkám, nazývá se uvedený zákon též někdy zákonem posunovacím. Zákon formuloval něm. fyzik W. Wien v r. 1893. Tento zákon je důsledkem obecnějšího Planckova zákona.

integrovaný systém pozorování Světové meteorologické organizace (WMO). Kromě existujícího Globálního pozorovacího systému (GOS) zahrnuje také další programy WMO: Global Atmosphere Watch (GAW), Global Cryosphere Watch (GCW) a World Hydrological Cycle Observing System (WHYCOS). Cílem WIGOS je dosažení efektivní koordinace činnosti všech dosavadních složek systému pro zvýšení kvality a dostupnosti dat, s přihlédnutím k požadavkům a možnostem národních meteorologických center.

jednoduchý větroměrný přístroj založený na principu anemometru s výkyvnou deskou, který byl v minulosti používaný v české staniční síti. Nad větrnou korouhví byla připevněna destička, která se otáčela po směru větru a podle síly větru se odklápěla podél připevněného rámu s osmidílnou stupnicí. Rychlost větru se převáděla přímo na metry za sekundu.

nejstarší výparoměr pro měření potenciálního výparu vody z vodní hladiny v meteorologické budce. Je tvořen listovními vahami, na nichž je umístěna kruhová miska o průřezu 250 cm², naplněná destilovanou vodou. Úbytek vody vypařováním za interval měření se určí podle poklesu hmotnosti misky. Přístroj zkonstruoval švýcarský meteorolog H. Wild (1871). Tento výparoměr je jediný, který umožňuje měření výparu z povrchu ledu v zimním období. Údaje Wildova výparoměru jsou však zatíženy řadou systematických chyb a špatně korelují s výparem z vodní hladiny v přírodních i umělých nádržích. Proto se na území ČR přestal v 50. letech 20. století používat. V současné době je provozován na meteorologické stanici Praha Karlov.

nejznámější genetická klasifikace mlh, vytvořená H. Willettem v roce 1928, která člení mlhy podle podmínek a způsobu jejich vzniku a rozeznává:
a) mlhy uvnitř vzduchových hmot, k nimž patří mlhy radiační, advekční a advekčně-radiační;
b) mlhy frontální, které se dále dělí na mlhy na frontách a na mlhy předfrontální a zafrontální.
Jednotlivé typy se dále dělí podle různých hledisek. Např. mlhy advekční se dále dělí na mlhy vznikající při advekci relativně teplého vzduchu nad chladnější povrch a mlhy vznikající při advekci studeného vzduchu nad teplejší povrch s vysokou schopností odpařovat vodu (vypařování arktických moří, v našich podmínkách podzimní ranní vypařování z vodních ploch). Původní Willettova klasifikace mlh byla různými autory doplňována a upravována (např. H. R. Byersem), jiné genetické klasifikace mlh vytvořili J. J. George, S. Petterssen, A. D. Zamorskij a jiní.

1. označení pro prachový nebo písečný vír v Austrálii;
2. zastaralé regionální označení severoaustralských tropických cyklon. Viz též cyklon.

[vind čil] – viz teplota pocitová.

[vindprofajler] – profiler využívající radiových vln k určení vertikálního profilu větru. Jde o automatický bezobslužný přístroj, pracující na stejném principu jako dopplerovský meteorologický radar. Windprofiler vysílá krátké intenzivní impulzy elektromagnetického záření postupně v nejméně třech úzkých směrovaných svazcích, které mezi sebou svírají známý úhel. Impulzy se rozptylují na nehomogenitách indexu lomu elektromagnetického vlnění, vyvolávaných atmosférickou turbulencí. Část zpětně rozptýleného výkonu je zachycena anténou a zpracována citlivým přijímačem. Z časového rozdílu mezi vysláním a návratem impulzu se určuje výška rozptylujícího objemu atmosféry, který je unášen větrem. Z frekvenčního posunu mezi vyslaným a přijatým zářením se stanoví rychlost pohybu vzduchu ve směru šíření vlnového impulzu. Z rychlostí pohybu vzduchu, zjištěných na jednotlivých svazcích, se stanoví horizontální a vertikální složky rychlosti větru, případně další charakteristiky turbulentního proudění. Windprofiler je tak schopen určit rychlost větru i vertikální rychlost od výšky 100–200 m do několika kilometrů. Dále může měřit i vertikální profil teploty vzduchu, pokud je doplněn o akustickou komponentu, s níž tvoří systém RASS.

informační systém Světové meteorologické organizace. Je budován rozvíjením a zdokonalováním Světového telekomunikačního systému (GTS) tak, aby mohl zajistit sběr a automatickou distribuci měřených, pozorovaných a zpracovaných dat nejen členům Světové meteorologické organizace, ale i dalším oprávněným uživatelům meteorologických informací, zejména v případě povodní, jaderných nebo chemických havárií apod. Hlavní funkci mají centra GISC (Global Information System Centres) spojená telekomunikační sítí s vysokou rychlostí přenosu; úlohu regionálních telekomunikačních center v rámci WIS plní centra DCPC (Data Collection or Production Centres); úkolem národních center NC je sběr a distribuce dat na národní úrovni. WIS umožňuje online přístup k některým datům uloženým v GISC a DCPC.

syn. číslo curyšské, číslo relativní – jeden z čís. ukazatelů sluneční aktivity. Počítá se ze vztahu
$W=k\left(10n+f\right),$
kde k je koeficient závislý na podmínkách pozorování a na použitém přístroji pro pozorování slunečních skvrn, n je počet skupin skvrn, f je celkový počet slunečních skvrn, jak ve skupinách, tak jednotlivých skvrn. Wolfovo číslo je vyhodnoceno od roku 1749 až do současnosti. Do roku 1980 se výsledky pozorování slunečních skvrn na různých místech zeměkoule soustřeďovaly v Curychu (odtud označení „curyšská čísla“), od roku 1981 v Bruselu. Rozbor hodnot Wolfových čísel umožňuje studovat periodicitu sluneční činnosti, se kterou se někdy dává do souvislosti vývoj atm. procesů na Zemi.

viz vztah Wussowův.

empir. vztah kategorizující intenzitu srážek, převážně dešťových, podle jejich množství a trvání. Platí-li pro srážky s trváním do 2 hodin nerovnost $h\le \sqrt{5t},$ kde h je množství srážek v mm vodního sloupce a t doba jejich trvání v minutách, označuje se déšť jako normální. Pro $2\sqrt{5t}\ge h>\sqrt{5t},$ je déšť označován jako silný liják a pro $h>2\sqrt{5t}$ jako katastrofální liják („vis maior“). Pro deště s trváním nad 2 hodiny se vztah pod odmocninou modifikuje na tvar $5t-\frac{1}{576}{t}^2.$ Uvedené prahové hodnoty, které odvodil pro Německo G. Wussow (1922), se používaly i pro naše území. Viz též vztah Němcův.