▶
mackerel sky
lid. název pro drobné
oblaky, uspořádané na obloze do charakteristických skupin nebo řad. Rozlišují se:
1) malé beránky, což jsou oblaky
druhu Cc. Vyskytují se zejména při
vertikální instabilitě atmosféry ve vrstvě svého výskytu a spolu s mírným poklesem
tlaku vzduchu v místě pozorování jsou obvykle spojovány s blížící se
atmosférickou frontou;
2) velké beránky, což jsou oblaky
středního patra druhu Ac, a to zpravidla
Ac un. Jejich výskyt bývá rovněž spojován se zhoršením počasí a s
advekčním ochlazením. Výskyt beránků může být zejména ve večerních hodinách spojen také s rozpadem oblaků jiných druhů např.
Cb a
Cu. Viz též
předpověď počasí podle místního pozorování.
▶
macroburst
[makrobé(r)st] –
downburst velkého měřítka s horiz. průměrem přesahujícím cca 4 km. Ničivé větry trvají zpravidla 5 až 30 minut a dosahují rychlosti až 60 m.s
–1. Macroburst je
nebezpečný meteorologický jev, který může ovlivnit rozsáhlé území a způsobit podobné škody jako
tornádo.
▶
macroclimate
klima utvářené převážně vlivy
atmosférických vírů s vert. osou v oblastech o horiz. rozměru aspoň stovek km. Určujícím faktorem makroklimatu je
všeobecná cirkulace atmosféry a
energetická bilance závisející na zeměp. šířce a na rozložení pevnin a oceánů. Horní hranicí makroklimatu je
tropopauza, dolní hranicí je výška, nad níž
aktivní povrch již nepodmiňuje utváření
mezoklimatu, která tedy závisí na vert. rozsahu jednotlivých druhů mezoklimatu. Met. měření na stanicích konaná ve výšce 2 m nad zemí je možno považovat za makroklimatologicky reprezentativní jen v případě, že výstižně charakterizují
klimatické poměry dostatečně širokého okolí nebo je zpracován jejich dostatečný soubor. V názorech na horiz. i vert. rozměr makroklimatu existuje mezi autory značná nejednotnost způsobená i tím, že k definování makroklimatu lze přistupovat z různých hledisek. Pod pojem makroklima můžeme zahrnout mnohé jiné kategorie klimatu, jako např. klima velkoprostorové, zonální (zón), geogr. oblastí, rozsáhlých krajin, klima světové aj. Čes. pojem velkopodnebí se pro makroklima neujal. Viz též
kategorizace klimatu,
makroklimatologie.
▶
macroclimatology
část
klimatologie zabývající se
makroklimatem. Studuje vlastnosti
klimatických pásem Země, klima pevnin a oceánů a jejich částí většího plošného rozsahu. Lze však hovořit např. nejen o makroklimatologii stř. zeměp. šířek, nýbrž i o makroklimatologii Čech, Moravy apod. Viz též
mezoklimatologie,
mikroklimatologie.
▶
macrometeorology
část
meteorologie pojednávající o met. dějích velkého měřítka. Jedná se o děje charakterizované přítomností
atmosférických vírů s vert. osou rotace a s poloměry řádu nejméně stovek km. Viz též
mezometeorologie,
mikrometeorologie.
▶
macroscopic model
pojem někdy používaný v souvislosti s modely proudění v tekutinách. Odpovídá zákl. úrovni popisu proudění, kdy se zcela abstrahuje od přímého vyjádření molekulárních dějů a proudící tekutina se v plném rozsahu uvažuje jako kontinuum.
▶
Madden-Julian oscilation
(MJO) – významná vysokofrekvenční
oscilace podmínek v
troposféře v tropické oblasti, která se nejvýrazněji projevuje v
zonální složce cirkulace v
mezní vrstvě atmosféry a v horní troposféře. Vyskytuje se hlavně nad Indickým oceánem a nad západní částí rovníkového Tichého oceánu. Perioda MJO se pohybuje mezi 30 a 60 dny. Projevuje se jako kolísání výskytu
vertikální mohutné konvekce a s ní spojených srážek, přičemž výkyvy postupují směrem na východ rychlostí 4 až 8 km.h
-1. V jednotlivých místech se tak střídá vlhká fáze, spojená s podporou
konvekce a výskytem nadnormálních srážek, s fází suchou, ve které je bouřková činnost potlačena. MJO je hlavním faktorem
proměnlivosti počasí v tropických oblastech od východní Afriky po střední Pacifik, nicméně může působit na počasí i mimo tuto oblast. Mj. ovlivňuje nástup, vývoj a intenzitu hlavních center
monzunové cirkulace a ve své vlhké fázi rovněž podporuje vývoj
tropických cyklón.
▶
magnetopause
vnější hranice
magnetosféry, ležící ve výšce řádově 10 zemských poloměrů na denní straně Země, na noční straně tvořící magnetický chvost Země dlouhý několik stovek tisíc km. Poloha magnetoupauzy je dána podmínkou rovnosti tlaku
slunečního větru a tlaku magnetického pole Země.
▶
Magnus formula
empir. vzorec pro závislost tlaku nasycené vodní páry
es nad rovinným vodním povrchem na teplotě vzduchu. Má tvar:
kde e
s0 = 6,10 hPa je
tlak nasycené vodní páry při 0 °C a
T teplota vzduchu ve °C. Z Magnusova vzorce vyplývá, že tlak nasycené vodní páry je funkcí pouze teploty vzduchu. Vzorec je použitelný i pro
přechlazenou vodu. Viz též
vztah Thomsonův.
▶
Mach number
relativní číslo, vyjadřující poměr rychlosti proudění, resp. rychlosti letu
v k rychlosti zvuku
c.
Pro
mezinárodní standardní atmosféru ICAO je hodnota
c dána vztahem
kde
T je
teplota vzduchu v K;
c vychází v m.s
–1. Viz též
vlna rázová,
třesk sonický,
kritéria podobnostní.
▶
main stroke
v české elektrotechnické literatuře označení pro el. výboj o vysoké proudové intenzitě, opticky se projevující vysokou svítivosti, jenž je způsoben neutralizací kladných a záporných nábojů při interakci
vůdčího výboje se zemí nebo s oblakem opačné polarity. Obvykle se realizuje jako
zpětný výboj. Podle typických
parametrů proudu blesku se řeší a dimenzuje technická ochrana elektrických zařízení před účinky blesků. Viz též
hromosvod.
▶
Main Trunk
spojovací okruh mezi
světovými meteorologickými centry Světové služby počasí, který je vyhrazený pro přenos met. dat a informací. Tento okruh prochází např.
regionálním telekomunikačním centrem Světové služby počasí v Praze.
▶
mamma
(mam) – jedna ze
zvláštností oblaků podle mezinárodní
morfologické klasifikace oblaků. Má tvar zaoblených výběžků podoby prsů, které visí na spodní straně oblaku. Vyskytuje se u
druhů cirrus,
cirrocumulus,
altocumulus,
altostratus,
stratocumulus a nejčastěji
cumulonimbus.
▶
manometer
přístroj určený k měření rozdílu tlaku buď mezi dvěma uzavřenými prostory, nebo uzavřeným prostorem a okolní atmosférou. Jako manometr může sloužit po malých konstrukčních úpravách
tlakoměr.
▶
manual precipitation gauge
srážkoměr tvořený dvěma záchytnými nádobami, nálevkou se stejnou záchytnou plochou, konvicí a odměrkou. Při měření se vystavuje vždy jedna nádoba na podstavec tak, aby její záchytná plocha byla ve výšce 1 m nad terénem, popř. nad sněhovou pokrývkou. V letním období se na nádobu nasazuje nálevka omezující výpar zachycené srážkové vody.
Kapalné srážky se měří po přelití ze záchytné nádoby do odměrky, která je rozdělená na dílky odpovídající milimetrům srážek.
Tuhé srážky se před měřením objemu nechají roztát v mírně teplém prostředí. Na
profesionálních stanicích ČR se údaje z manuálních srážkoměrů používají při nefunkčnosti
automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s
automatickým srážkoměrem.
▶
Margules formula
vzorec, který vyjadřuje úhel sklonu
frontální plochy v závislosti na rychlosti proudění a teplotě
vzduchových hmot po obou stranách
frontální plochy. Pro
stacionární frontu ho odvodil M. Margules (1906) ve tvaru
kde
α je úhel
sklonu atmosférické fronty,
λ Coriolisův parametr,
g velikost tíhového zrychlení,
T1 teplota v K a
v1 rychlost proudění studeného vzduchu,
T2 teplota a
v2 rychlost proudění teplého vzduchu. Předpokládá se při tom, že obě proudění jsou geostrofická a rovnoběžná s frontální plochou. Viz též
vítr geostrofický.
▶
march of meteorological element
kvantit. změna
meteorologického prvku s časem. V klimatologii se sleduje zejména
denní a
roční chod meteorologického prvku.
▶
marine barometer
rtuťový tlakoměr dříve užívaný na lodích, charakteristický konstrukcí
barometrické trubice (např. zúžením její části do kapilárního průřezu), jíž se potlačují oscilace tlaku vzduchu, a tedy i délky
rtuťového sloupce, způsobené pohyby lodi.
▶
marine meteorology
speciální disciplína
meteorologie zabývající se interakcemi mezi moři (oceány) a atmosférou, tj. zvláštnostmi vlivu moří a oceánů na atm. procesy jak místního rozsahu (pobřežní cirkulační systémy a jevy), tak procesy
všeobecné cirkulace atmosféry. Součástí mořské meteorologie je
meteorologie námořní. Mořská meteorologie vychází ze systému met. pozorování přímo na oceánech (pomocí bójí) a také z informací
meteorologických družic či specializovaných družic pro sledování oceánů, ze zpráv z letadel a z měření meteorologických
radarů. Pozorování na
meteorologických lodích se v polovině 20. století rozvinulo zejména v sev. části Atlantského oceánu. Síť devíti stálých lodí NAOS (North atlantic observation system), vytvořená roku 1948, sloužila především zabezpečování letecké dopravy mezi Evropou a Amerikou. V souvislosti s rozvojem nových zabezpečovacích systémů byla síť NAOS redukována. Od roku 1978 byly v rámci NAOS v činnosti tyto stálé lodě: C (Sovětský svaz, 52°45' s. š., 35°30' z. d.), L (Velká Británie, 57° s. š., 20° z. d.), M (Nizozemsko, Norsko a Švédsko, 66° s. š., 2° v. d.) a R (Francie, 47° s. š., 17° z. d.). Činnost stacinonárních lodí skončila na konci roku 2009, kdy svůj provoz ukončila norská loď Polarfront. Pravidelné informace o povětrnostních podmínkách se ale stále získávají z výzkumných, obchodních a oceánských lodí. Viz též
loď meteorologická.
▶
maritime air
syn. vzduch maritimní, vzduch oceánský –
vzduchová hmota, která vznikla nebo se transformovala nad mořem. V typech vymezených
geografickou klasifikací vzduchových hmot se liší od
pevninského vzduchu především větší
vlhkostí vzduchu, menší
průměrnou denní i
průměrnou roční amplitudou teploty vzduchu aj.
▶
maritime arctic air
(maritimní) mořský typ arkt. vzduchové hmoty. V. a. m., který proniká do stř. Evropy, se vytváří v oblasti mezi Grónskem a Špicberkami a do vnitrozemí proudí zprav. přes Norské moře, od kterého se v nižších vrstvách poněkud ohřívá a přibírá vlhkost. Často přináší přeháňkové počasí. Nebezpečné jsou jeho vpády zvl. na jaře, kdy způsobuje značné škody na vegetaci mrazem. V. t. klasifikace vzduchových hmot geografická, vpád studeného vzduchu.
▶
maritime climate
syn. klima maritimní – klima s výraznou
oceánitou klimatu.
▶
maritime climate
klima pobřežních oblastí. V případě oceánů a okrajových moří jde o
oceánické klima; pobřeží omývaná studenými
oceánskými proudy a pobřeží vnitřních moří mají oproti tomu větší
kontinentalitu klimatu.
▶
maritime climate
syn.podnebí oceánické.
▶
maritime climate
viz podnebí oceánické.
▶
maritime polar air
moř. typ polární vzduchové hmoty. V. p. m. vyskytující se ve stř. Evropě pochází v zimě ze stř. a vysokých šířek Sev. Ameriky a vlastností moř. vzduch. hmoty nabývá při postupu přes Atlantik. V létě se vytváří ve vysokých šířkách Atlantského oceánu. Ve stř. Evropě je po pevninském polárním vzduchu nejčastější vzduch. hmotou; četnost jejího výskytu klesá směrem na východ do nitra pevniny a odpovídá intenzitě zonální cirkulace i četnostem cyklonálních situací s převládající záp. složkou proudění. V. p. m. je po většinu roku tepl. blízký normálu, v zimě je spíše teplý, v létě chladný. Je poměrně vlhký, přináší oblačné počasí se srážkami. V. t. klasifikace vzduchových hmot geografická.
▶
maritime tropical air
(maritimní) moř. typ trop. vzduchové hmoty. V. t. m., který proudí do stř. Evropy (většinou jen krátce) před zvlněným front. rozhraním na počátku vývoje jz. brázdových situací, pochází ze Středozemního moře a z oblasti Azorských ostrovů. Je po celý rok velmi teplý, vyznačuje se vysokou poměrnou i měrnou vlhkostí a zhoršenou dohledností; někdy přináší vydatné srážky. V. t. vzduch tropický pevninský, mlha v tropickém vzduchu
▶
Markham index
charakteristika rovnoměrnosti
ročního chodu srážek, navržená C. G. Markhamem (1970). Určuje se jako velikost vektorového součtu dvanácti vektorů
relativních srážek, vynesených na polopřímky se společným počátkem a svírající úhly 30°. Minimálních hodnot dosahuje při rovnoměrném rozdělení srážek během roku, případně při existenci více
srážkových maxim v navzájem opačných částech roku. Jedním z faktorů, které způsobují nerovnoměrnost rozdělení srážek během roku, je
ombrická kontinentalita klimatu, proto v rámci jednoho
klimatického typu může Markhamův index sloužit i jako
index kontinentality. Je však třeba uvažovat i směr výsledného vektoru. Ombrická oceánita klimatu se projevuje nízkými hodnotami Markhamova indexu, silně
oceánické klima ve stř. zeměp. šířkách se nicméně vyznačuje vyššími hodnotami indexu s vektorem orientovaným do zimních měsíců.
▶
Marshall and Palmer distribution
syn. spektrum Marshallovo–Palmerovo –
rozdělení velikosti dešťových kapek, které stanovili J. S. Marshall a W. M. Palmer v roce 1948 na základě měření na zemském povrchu. Vyjadřuje hustotu rozdělení četnosti
f(D) [m
–3mm
–1] pro
dešťové kapky o
ekvivalentním průměru D [mm] a má tvar:
přičemž parametry rozdělení nabývají hodnot
N0 = 800 m
–3mm
–1 a
λ = 4,1
IR–0,21 mm
–1, kde
IR [mm.h
–1] značí
intenzitu srážek. Marshallovo–Palmerovo rozdělení velikosti kapek se i v současnosti považuje za vhodnou reprezentaci časově a prostorově středovaného spektra velikosti dešťových kapek, zejména u deště z
vrstevnaté oblačnosti středních zeměpisných šířek.
▶
Marshall and Palmer formula
▶
masked front
atmosférická fronta, jejíž polohu nelze pomocí příznaků na přízemní
synoptické mapě určit buď vůbec, nebo jen velmi obtížně, popř. o níž přízemní pozorování dávají nesprávné představy. Nejčastější příčinou maskované fronty bývá bezprostřední vliv zemského povrchu na teplotu přízemních vrstev vzduchu (výskyt přízemních
radiačních inverzí teploty vzduchu, silné ohřívání vzduchu nad pevninou v létě, popř. vliv
fénu). Pro správné určení maskované fronty musíme mít k dispozici výškové synoptické mapy a vyhodnocené
křivky teplotního zvrstvení atmosféry.
▶
mast meteorological measurement
stacionární a synchronní měření
meteorologických prvků, popř. dalších parametrů, pomocí snímačů umístěných na konstrukci meteorologického stožáru ve vertikále nad sebou do výšky desítek až stovek metrů. K nejvyšším meteorologickým stožárům patří stožár v Obninsku (315 m). V České republice se stožárové meteorologické měření provádí na met. stanicích Košetice (250 m), Dukovany (136 m), Temelín (40 m), Kopisty (80 m) a Tušimice (80 m). Slouží k monitoringu met. podmínek v
přízemní, někdy i v
mezní vrstvě atmosféry, pro využití v různých praktických aplikacích (ochrana čistoty ovzduší, provoz tepelných a atomových elektráren aj.) i jako zdroj vstupních dat pro různé vědecké studie (např. měření
vertikálních profilů rychlosti větru třídimenzionálními
anemometry včetně turbulentních fluktuací rychlosti větru a některých z nich odvozených charakteristik
turbulence).
▶
mast meteorological station
▶
mathematical climate
syn. podnebí solární
▶
mathematical climatic zones
(matematická) klimatická pásma, která by se vytvořila na homogenní Zemi pouze účinkem slunečního záření. Podle úhlu dopadu slunečníchzáření by se vytvořilo 5 klimatických pásem: tropické pásmo mezi obratníky, 2 mírná pásma mezi obratníky a polárními kruhy a 2 polární pásma za polárními kruhy. Solární klimatická pásma jsou na rozdíl od skutečných teplotních pásem Země omezena rovnoběžkami. Viz též podnebí solární.
▶
maximal temperature
nejvyšší hodnota
teploty vzduchu zaznamenaná za určité časové období, např. za den, měsíc nebo rok. Ve zprávách
SYNOP z Evropy a Afriky se uvádí maximální teplota za období od 06 do 18 UTC ve zprávě z 18 UTC, pro ostatní regiony jsou období i termíny zprávy určeny příslušnými regionálními pravidly. Pro klimatologické účely je maximální denní teplota vzduchu stanovena za období 24 hodin před večerním
klimatologickým termínem.
Maximální teplota vzduchu na většině stanic ČR se získává automatickým vyhodnocením dat měřených
elektrickým teploměrem ve výšce 2 m nad zemí za dané období. Na některých stanicích se maximální teplota dosud měří
maximálním teploměrem. V předpovědích počasí je maximální teplota obvykle označována jako nejvyšší denní teplota. Viz též
teploty vzduchu extrémní.
▶
maximum permissible concentration of heterogeneous matter in atmosphere
hraniční hodnota znečištění ovzduší, při jejímž výskytu podle soudobých znalostí ještě nedochází ke škodlivým účinkům na člověka, zvířata n. rostliny. Rozlišuje se: 1. nejvyšší krátkodobá koncentrace škodliviny v ovzduší povolená platnou hygien, normou; 2. nejvyšší denní koncentrace urč. škodliviny v ovzduší povolená platnou hygien. normou. Hygien. normy jsou stanoveny pro volné (venkovní) ovzduší (např. městské sídliště, vnější prostředí přírodních léčebných lázní), pracovní prostředí a uzavřené prostory. Tam, kde je k. c. 1. v o. n. p. překračována, je nutno provádět opatření na ochranu čistoty ovzduší. Norma z r. 1967 ještě udávala k. c. 1. v o. n. p. zásadně jen pro jednu sledovanou látku v daném prostředí, zatímco připravované normy již počítají se synergickým (kombinovaným) účinkem dvou, popř. více současně působících škodlivin v ovzduší. V. t. vliv směsi škodlivin na živé organismy
▶
maximum thermometer
teploměr používaný v meteorologii pro měření
maximální teploty vzduchu v daném časovém intervalu, obvykle za 24 hodiny. Nejčastěji bývá užíván
skleněný rtuťový teploměr se zúženým průřezem kapiláry nad nádobkou. Tímto průřezem rtuť proniká pouze při zvyšování teploty, při poklesu teploty dojde v tomto místě k přetržení rtuťového sloupce, jehož délka v kapiláře určuje dosažené teplotní maximum. Po přečtení údaje se teploměr nastaví pro další měření sklepáním (na stejném principu je založen lékařský teploměr). Instaluje se v
meteorologické budce ve vodorovné poloze. V meteorologii se používal i k přibližnému určení nejvyšší denní intenzity
globálního a odraženého slunečního záření jako součást
pyranometru Aragova–Davyova. Na
profesionálních stanicích ČR se údaje z maximálního teploměru používají při nefunkčnosti
automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s
elektrickým teploměrem.
▶
maximum wind
v
aeorologii a
letecké meteorologii označení pro max. rychlost větru ve
vertikálním profilu větru. Označení maximální vítr se používá jen pro rychlosti větru větší než 30 m.s
–1 vyskytující se ve
význačných hladinách nad
izobarickou hladinou 500 hPa. Může se vyskytovat i několik hladin s maximálním větrem za předpokladu, že mezi dvěma sousedními hladinami s maximy rychlosti poklesne rychlost větru alespoň o 10 m.s
–1. Používá se též zkráceného označení MAX WIND. Uvádí se v aerol. zprávách a jeho prostorové rozložení se zobrazuje na
mapách maximálního větru používaných při met. zabezpečení leteckého provozu. Viz též
mapa tropopauzy.
▶
maximum-wind chart
met. mapa, na které jsou zobrazeny výšky s maximální
rychlostí větru, dále je na nich zobrazena velikost maximální
rychlosti větru, v závislosti na
směru větru, a rychlost větru ve stanovených hladinách nad i pod hladinou maximálního větru. Využívá se zejména při
meteorologickém zabezpečení letectva. Viz též
vítr maximální.
▶
Mayer formula
vztah mezi
měrným teplem plynů za stálého tlaku a měrným teplem plynů za stálého objemu, uváděný ve tvaru:
kde
cp je měrné teplo daného plynu za stálého tlaku,
cv měrné teplo za stálého objemu a
R měrná plynová konstanta. Mayerův vztah platí přesně pouze pro
ideální plyn. Uvedený vztah, který objevil a formuloval něm. lékař a fyzik J. R. von Mayer v r. 1867, má časté uplatnění v
termodynamice atmosféry.
▶
mean annual maximum of meteorological element
průměr
ročních maxim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční maximum teploty vzduchu 32,4 °C.
▶
mean annual minimum of meteorological element
průměr
ročních minim meteorologického prvku za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. roční minimum teploty vzduchu –9,1 °C.
▶
mean daily (diurnal) maximum of meteorological element
průměr
denních maxim meterologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc) nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní maximum teploty vzduchu v lednu 1,2 °C (vypočtené z denních maxim v lednových dnech), pro 1. leden pak 1,0 °C (vypočtené z denních maxim 1. 1.). Viz též
amplituda denní průměrná.
▶
mean daily (diurnal) minimum of meteorological element
průměr
denních minim meteorologického prvku, a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. denní minimum teploty vzduchu v lednu –3,2 °C (vypočtené z denních minim v lednových dnech), pro 1. leden pak –3,1 °C (vypočtené z denních minim 1. 1.). Viz též
amplituda denní průměrná.
▶
mean daily amplitude
průměr
denních amplitud nebo též rozdíl mezi
průměrným denním maximem a
průměrným denním minimem meteorologického prvku a to buď za libovolné období (např. kalendářní měsíc), nebo v daném kalendářním dnu za dlouholeté období či od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 prům. denní amplituda
teploty vzduchu v lednu 4,4 °C (vypočítaná z denních amplitud v lednových dnech), pro 1. leden pak 4,1 °C (vypočtená z denních amplitud 1. 1.).
▶
mean daily temperature
prům. hodnota teploty vzduchu vypočtená z hodnot naměřených v
klimatologických nebo
synoptických termínech. Podle doporučení
WMO se denní průměr teploty počítá jako aritmetický průměr hodnot teploty měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v ČR průměrná denní teplota vzduchu počítá někdy podle vzorce:
kde indexy 7, 14 a 21 vyjadřují termíny pozorování. Počítá-li se průměrná denní teplota vzduchu z 24 hodnot, označuje se jako pravý denní průměr teploty. K hrubému odhadu průměrné denní teploty se též někdy užívá vzorce:
kde
Tmax je max. a
Tmin min. denní teplota vzduchu. Viz též
průměr meteorologického prvku denní,
průměr meteorologického prvku denní pravý.
▶
mean monthly maximum of meteorological element
průměr
měsíčních maxim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové maximum teploty vzduchu 8,3 °C.
▶
mean monthly minimum of meteorological element
průměr
měsíčních minim meteorologického prvku dosažených v daném kalendářním měsíci za dlouholeté období nebo od počátku měření. Např. na stanici Praha-Klementinum je za období 1775–2010 prům. lednové minimum teploty vzduchu –6,7 °C.
▶
mean of a meteorological variable
nejčastěji aritmetický průměr vypočtený z většího počtu hodnot
meteorologického prvku. Rozlišujeme především
časové a
prostorové průměry meteorologických prvků, popř. jejich kombinaci; v
ansámblové předpovědi počasí se dále používá průměr ansámblu. Viz též extrémy meteorologického prvku.
▶
mean of a meteorological variable over a time period
průměr hodnot
meteorologického prvku naměřených v daném místě, popř. pro dané místo předpovídaných, během určitého časového úseku. Počet průměrovaných hodnot záleží na délce uvažovaného období a
vzorkovací frekvenci měření nebo počtu
termínů pozorování, popř. časovém kroku
prognostického modelu atmosféry. Za účelem zjednodušení výpočtu nebo pro zachování
homogenity klimatologických řad mohou být průměrovány pouze hodnoty z vybraných termínů, viz průměr teploty vzduchu denní.
V meteorologii se nejčastěji pracuje s n-minutovými (např.
n-minutová rychlost větru), hodinovými a denními průměry, v klimatologii pak s měsíčními, sezónními a ročními průměry meteorologických prvků a s průměry za delší období. Průměry meteorologicých prvků za více roků, určitých kalendářních měsíců nebo kalendářních dní patří mezi
klimatické prvky. Pokud je takový průměr vypočten z dostatečně dlouhého období, může sloužit jako
klimatický normál. Viz též
průměr meteorologického prvku prostorový,
úhrn meteorologického prvku.
▶
mean wind speed
1. v klimatologii průměr
rychlosti větru ve smyslu průměru velikosti vektoru větru za určité dlouhé období, např. měsíc, rok nebo
klimatologický normál.
2. při
měření větru v Česku desetiminutový vektorový průměr rychlosti větru, tj. velikost průměrného vektoru
větru, který určuje
směr větru.
Viz též
směr větru převládající.
▶
mean wind velocity
1. v klimatologii průměr
rychlosti větru ve smyslu průměru velikosti vektoru větru za určité dlouhé období, např. měsíc, rok nebo
klimatologický normál.
2. při
měření větru v Česku desetiminutový vektorový průměr rychlosti větru, tj. velikost průměrného vektoru
větru, který určuje
směr větru.
Viz též
směr větru převládající.
▶
meandering of upper-air flow
střídání
brázd nízkého tlaku vzduchu a
hřebenů vysokého tlaku vzduchu, pozorované na
výškových mapách. Vyjadřuje poměr mezi
zonální a meridionální složkou cirkulace, přičemž výrazná meandrovitost odpovídá převaze meridionality, nevýrazná převaze zonality.
▶
measurement of braking action of runways
soubor měření a postupů, kterými jsou získávány veličiny potřebné pro určení stavu drah ovlivněných povětrnostními vlivy. Změřené hodnoty brzdných účinků poskytované provozovatelem letiště pak musí být v souladu s regionálními postupy
ICAO uváděny ve
zprávách METAR a
SPECI v doplňujících informacích.
▶
measurement of cloud base height
určení
výšky základny oblaků nad zemí. Provádí se
ceilometrem, příp.
lidarem. Princip měření je založen na zjišťování času, který potřebuje krátký světelný impulz na průchod atmosférou z vysílače ceilometru k oblaku rozptylujícímu světlo a zpět do přijímače ceilometru. Okamžitá amplituda vráceného signálu pak poskytuje informace o charakteristikách
zpětného rozptylu záření v atmosféře na určité výšce. Z přijatého rozptýleného signálu lze odvodit informace o
oblačnosti a také o
mlze a
srážkách. V minulosti se výška základny oblaků určovala pomocí tzv. píchacího balonku se známou
stoupací rychlostí, a to výpočtem z doby jeho letu od vypuštění do zmizení v
základně oblaku, nebo trigonometrickou metodou z měření
oblakoměrným světlometem.
▶
measurement of evaporation
určení množství
vodní páry, které je za zvolený časový interval předáno do atmosféry sledovaným vodním nebo jiným vlhkým povrchem. Výpar se měří v mm vodního sloupce, který by se vytvořil z vypařené vody na ploše shodné velikosti s velikostí vypařujícího se povrchu. Výpar z volné vodní hladiny se měří
výparoměry, které jsou umístěny v půdě nebo na jejím povrchu. V ČR se výpar měří na vybraných stanicích ČHMÚ
výparoměrem EWM, který nahradil starší
výparoměr GGI 3000.
▶
measurement of evapotranspiration
▶
measurement of meteorological elements in boundary layer and free atmosphere
meteorologické měření prováděné přístrojem umístěným nebo se pohybujícím v atmosféře nad její
přízemní vrstvou. Tento druh měření zahrnuje především
radiosondážní měření a většinu dalších přímých
aerologických měření, včetně
stožárových meteorologických měření. Do zavedení
radiosond počátkem 30. let 20. století byla měření v mezní vrstvě a ve volné atmosféře prováděna pomocí
meteorografů, vynášených do ovzduší balony nebo upoutanými
meteorologickými draky, případně přímo posádkami volných balonů. Viz též
sondáž ovzduší,
stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry.
▶
measurement of runway visual range
(RVR, Runway Visual Range) – objektivní postup při stanovení hodnot
dráhové dohlednosti na letištích. Dráhová dohlednost se z praktických důvodů nemůže měřit přímo nad vzletovou a přistávací dráhou. Ve smyslu platných předpisů se její měření uskutečňuje rovnoběžně s osou vzletové a přistávací dráhy ve vzdálenosti maximálně 120 m od této osy a ve výšce 7,5 FT, přičemž údaj o dráhové dohlednosti, který reprezentuje podmínky v bodě dotyku, má být z prostoru zhruba 300 m od prahu a ve směru příslušné dráhy. Měření RVR se provádí v případě, když
horizontální dohlednost klesne pod 2 000 m a to v kroku 25 m při RVR menší než 400 m, v kroku 50 m pro RVR v intervalu 400–800 m a v kroku 100 m při RVR větší než 800 m. Naměřené hodnoty jsou zakódovány jednak ve
zprávách METAR, jednak při změně dráhové dohlednosti (v souladu s kritérii v předpisu L3 – Meteorologie a stanovenými poskytovatelem
letecké meteorologické služby na základě konzultací s příslušným úřadem ATS, provozovateli a provozovatelelm letiště) ve
zprávách SPECI. K měření dráhové dohlednosti se používají
měřiče průzračnosti neboli transmisometry nebo měřiče
dopředného rozptylu neboli forward scatterometry. Dráhová dohlednost není měřena přímo. Transmisometry nebo forward scatterometry měří MOR a RVR je následně vyhodnocována automatizovaným meteorologickým systémem (AWOS). Viz též
systém RVR.
▶
measurement of snow cover
zjišťování
výšky a
vodní hodnoty sněhové pokrývky. U
sněhové pokrývky se měří výška celkové sněhové pokrývky v
klimatologickém termínu 7 h, na
synoptických stanicích ještě také v termínu 06 UTC a 18 UTC. Měření se provádí pomocí
sněhoměrné latě a na vybraných
automatických meteorologických stanicích použitím ultrasonických nebo laserových senzorů.
Výška nového sněhu se měří na
sněhoměrném prkénku v klimatologickém termínu 7 h za období 24 hodin, na synoptických stanicích ČR také za 1 hodinu, pokud je výška nového sněhu 1 cm nebo více. U
nesouvislé sněhové pokrývky se výška sněhové pokrývky neměří. Vodní hodnota sněhové pokrývky se měří
sněhoměry a na vybraných meteorologických stanicích s použitím
sněhového polštáře. Výška sněhové pokrývky se udává v cm, vodní hodnota sněhové pokrývky v mm vodního sloupce, nebo v kg.m
–2 a ve stavebnictví také v kPa.
▶
measurement of wind
stanovení vektoru
větru, popř. jeho časových fluktuací. Zpravidla se měří jen horiz. složka tohoto vektoru, a to jeho velikost neboli
rychlost větru a směr, jemuž opačný je
směr větru. Vert. složka vektoru větru neboli
vertikální rychlost se zjišťuje pouze pro speciální účely. K přímému měření rychlosti větru se používají různé druhy
anemometrů, z nichž některé měří současně i směr větru. Ten lze určit i pomocí
větrné směrovky, příp.
větrného rukávu.
Přízemní vítr se měří během určitého časového intervalu, na čes. stanicích převážně od roku 2010 v délce 10 minut. Kromě
desetiminutové rychlosti větru se v týchž časových invervalech stanovuje i
průměrná a
maximální rychlost větru a jim odpovídající směry větru; zaznamenává se i čas výskytu nejvyšší denní hodnoty maximální rychlosti větru. Před
automatizací se na
přízemních synoptických stanicích vyhodnocovala z
anemogramů desetiminutová rychlost větru, dále pak rychlost větru v
nárazu, a to v případě, že přesáhla průměrnou alespoň o 5 m.s
-1. Na
klimatologických stanicích se odhadovala 4-minutová rychlost větru podle měření
anemoindikátoru. Pro odhad rychlosti větru se užívala a i v současnosti je v případě potřeby možné užít
Beaufortovu stupnici větru.
Hlavními nástroji měření
výškového větru jsou různé způsoby
měření větru radiotechnickými prostředky, v
mezní vrstvě atmosféry lze využít rovněž
meteorologických stožárů.
▶
medical climatology
součást
humánní bioklimatologie, která studuje vlivy klimatu na zdraví a nemoci člověka. Jejím cílem je jednak zlepšení (ozdravení) přírodních, zvláště atm. podmínek pro život člověka, jednak využití příznivých vlastností klimatu k léčbě a rekreaci, popř. preventivní upozorňování na biometeorologicky nepříznivé změny počasí. Viz též
nemoci meteotropní,
předpověď biometeorologická.
▶
medical meteorology
odvětví
aplikované meteorologie zkoumající
meteorologické prvky a
jevy, popř. jejich soubory ve vztahu ke zdraví člověka. Zvláštní pozornost věnuje
meteotropním nemocem, vnímavosti lidí na průběh počasí, tzv.
meteosenzibilitě a využití klimatu pro léčení nemocí a utužování zdraví, tzv.
klimatoterapii. V ČR se pojem lékařská meteorologie považuje za syn. lékařské
bioklimatologie. Viz též
lázně klimatické,
klimatologie lékařská.
▶
medical-meteorological forecast
▶
medicane
cyklona o průměru několik málo stovek kilometrů, která se vyskytuje v průměru jednou až dvakrát za rok v oblasti Středomoří, případně Černomoří, a to obvykle v
chladném pololetí. Svým vzhledem na
družicových snímcích připomíná
tropickou cyklonu a projevuje se přívalovými srážkami, silným větrem a vysokými vlnami. Pro medikán je typická kruhová oblast s malou
oblačností ve
středu cyklony, podobající se
oku tropické cyklony. Kolem centra se spirálovitě otáčejí výrazné oblačné pásy s výskytem
konvektivních bouří často velmi silné intenzity. V centru medikánu je relativně vyšší teplota vzduchu než v okolí a charakteristické je pro něj též minimum
rychlosti větru. V bezprostředním okolí centra je rychlost větru maximální a v ojedinělých případech zde může dosáhnout síly
orkánu.
Vznik a vývoj medikánu je podmíněn fyzikálními mechanizmy, které jsou určující jak pro tropické cyklony, tak pro baroklinní
mimotropické cyklony. Medikán se vytváří nad relativně teplým mořem, které je hlavním zdrojem vlhkosti i energie potřebné pro
cyklogenezi. Podstatnou roli hrají zejména uvolňování
latentního tepla při
kondenzaci vodní páry, příp. toky
zjevného tepla od moře do atmosféry. Pro generování a udržení potřebných
výstupných pohybů vzduchu jsou nutné často též dostatečně silná
baroklinita ve spodní
troposféře, spojená např. s
výškovou brázdou nebo
izolovanou cyklonou, a instabilní
teplotní zvrstvení atmosféry, které se vyskytují zpravidla při
vpádech studeného vzduchu z vyšších zeměp. šířek.
Termín medikán je odvozen z anglických slov „
Mediterranean“ a „hurri
cane“, proto je někdy nevhodně označován jako „středomořský
hurikán“. Viz též
cyklona subtropická.
▶
Medieval Warm Period
(MWP) – několik staletí kolem roku 1 000 n. l., kdy v některých oblastech Země byla prům. teplota vzduchu vyšší oproti předchozímu i následujícímu období, do kterého spadá i tzv.
malá doba ledová. Prokazatelně tomu tak bylo v severoatlantickém prostoru, kde oteplení o 1 až 2 °C mj. umožnilo tzv. vikingskou kolonizaci Islandu, Grónska a Newfoundlandu. Většina autorů se nicméně přiklání k tomu, že toto oteplení nemělo globální charakter, proto označení středověkého teplého období jako (malého)
klimatického optima není vhodné.
▶
mediocris
(med) [medyokris] – jeden z
tvarů oblaků podle mezinárodní
morfologické klasifikace oblaků. Oblak má podobu kupy stř. vertikálního rozsahu a vrcholek oblaku má jen poměrně malé výběžky. Vyskytuje se pouze u oblaků
druhu cumulus. Viz též
humilis,
congestus.
▶
Mediterranean front
větev
polární fronty, která vzniká především na podzim a v zimě v oblasti Středozemního moře. Odděluje
vzduch mírných šířek z Atlantiku a Evropy od
tropického vzduchu ze sev. Afriky. Cyklonální činnost na středomořské frontě je rozhodující pro
srážkový režim Středomoří, kde je příčinou podzimního nebo zimního maxima v
ročním chodu srážek. Se středomořskou frontou souvisí také podružné
srážkové maximum v některých oblastech ČR.
▶
Mediterranean type of climate
typ klimatu, kterému v
Köppenově klasifikaci klimatu odpovídá
mírné dešťové klima se suchým létem (Cs), v
Alisovově klasifikaci klimatu pak přibližně
subtropické klima západních břehů pevnin. Zastaralé označení
etéziové klima odkazuje na větry zvané
etézie. Kromě oblasti Středozemního moře se středomořské klima vyskytuje i v Kalifornii, na jihu Afriky a Austrálie a ve stř. Chile. Je charakterizováno teplým a suchým létem, podmíněným posunem
subtropických anticyklon do vyšších zeměpisných šířek, a mírnou zimou bez trvalé sněhové pokrývky. Koncentrace srážek do chladného půlroku souvisí s pronikáním
polární fronty a s ní spojených
mimotropických cyklon do těchto oblastí, které zde často způsobují i vysoké rychlosti větru. Zdejší biom je charakterizován tvrdolistými stromy a křovinami.
▶
Mediterranean type of climate
(etéziové) typ podnebí, který je charakterizovaný teplým a suchým létem a mírnou deštivou zimou bez trvalé sněhové pokrývky. Je nejlépe vyvinut na pobřeží Středozemního moře. Stejný typ podnebí se vyskytuje na pobřeží Kalifornie, již. Afriky, Austrálie a ve stř. Chile. Je velmi příznivý pro ovocné kultury, zejm. již. ovoce. V Alisovově klasifikaci podnebí p. s. zhruba odpovídá subtrop. podnebí záp. břehů pevnin.
▶
medium-level clouds
oblaky vyskytující se v polárních oblastech přibližně v nadm. výškách od 2 do 4 km, ve stř. zeměp. šířkách od 2 do 7 km a v tropických oblastech od 2 do 8 km. Oblakem stř. patra je především
altocumulus. Do tohoto patra však zasahují i další
druhy oblaků:
a)
altostratus se většinou vyskytuje ve stř. patře, často však zasahuje i do vysokého patra;
b)
nimbostratus se vyskytuje vždy ve stř. patře, ale většinou zasahuje současně i do ostatních pater;
c)
cumulus a
cumulonimbus mají obvykle základny v nízkém patře, jsou však tak velkého vert. rozsahu, že jejich vrcholky mohou dosahovat do stř. i vysokého patra.
Viz též
klasifikace oblaků,
patra oblaků,
oblaky nízkého patra,
oblaky vysokého patra.
▶
medium-range weather forecast
předpověď počasí na období od 3 do 10 dnů. V současné praxi se její metodika liší od metodiky
předpovědí krátkodobých jen poměrně málo; největší odlišnosti spočívají ve větším používání metody
ansámblové předpovědi a ve větším zdůrazňování obecnějších trendů vývoje počasí vzhledem k nejistotě předpovědi. Dříve se pod pojmem střednědobá předpověď počasí rozuměla předpověď zpravidla na tři až pět dní, založená na aplikacích empir. zjištěných statisticko-synoptických vztahů. Viz též
předpověď počasí krátkodobá,
předpověď počasí dlouhodobá,
ECMWF.
▶
mega thermal climate
horké podnebí, tj. podnebí s vysokými teplotami vzduchu, charakterizované a) v Köppenově klasifikaci podnebí prům. teplotou všech měsíců ≥ 18°C (typ A). Vyskytuje se ve vlhkých oblastech tropů n. subtropů; b) v Thornthwaiteově klasifikaci podnebí potenciální evapotranspirací ≥ 114 cm za rok.
▶
megathermal climate
málo používané označení pro
tropické dešťové klima, které odkazuje na jedno z vegetačních pásem, vymezených v 19. století botanikem A. P. de Candollem. Podle C. W. Thornthwaitea zde
potenciální výpar přesahuje 1 140 mm za rok. Viz též
klasifikace klimatu Thornthwaiteova.
▶
mechanic convection
nevh. označení pro
vynucenou konvekci.
▶
mechanic turbulence
turbulence vyvolaná mech. příčinami. Vytváří se zejména v
mezní vrstvě atmosféry působením
vertikálního střihu větru, který je důsledkem
tření proudícího vzduchu o zemský povrch, dále vzniká při obtékání orografických překážek a nerovností zemského povrchu (orografická turbulence). Mechanická turbulence se však může vytvářet i ve
volné atmosféře působením vertikálního i
horizontálního střihu větru vzniklých z dyn. příčin, a to v oblastech silné
baroklinity nebo
tryskového proudění a v blízkosti atm. diskontinuit, jako např. v oblasti
tropopauzy, v blízkosti hranic
inverzí teploty,
frontálních ploch apod. Mechanická turbulence, při jejímž vzniku se bezprostředně neuplatňuje vliv zemského povrchu, tedy zpravidla turbulence ve volné atmosféře vznikající z dyn. příčin, se obvykle označuje jako dynamická turbulence. Viz též
vlny Helmholtzovy.
▶
mechanical equilibrium lapse rate
▶
melioration of climate
cílevědomé lidské zásahy do
přírodního nebo
životního prostředí, které směřují ke zlepšení
klimatických poměrů určité oblasti. Jde především o hosp. a tech. opatření, která mají odstranit nebo zmírnit nepříznivé
klimatické podmínky pro život člověka a jeho výrobní činnost (zavlažování, vysoušení půdy, zalesňování, výsadba
větrolamů, zvětšování
ventilace aj.). Meliorace klimatu se dosud týká jen
přízemní vrstvy atmosféry, a má proto pouze omezený místní dosah. Viz též
faktory klimatu antropogenní,
ovlivňování klimatu.
▶
melting level
hladina (výška) v atmosféře, ve které tají ledové krystalky a sněhové vločky při pádu k zemi. Odpovídá výšce
izotermy 0 °C. Její poloha se mění s denní a roční dobou, v závislosti na zeměp. šířce a na vlastnostech
vzduchové hmoty.
▶
melting phase boundary
křivka na
fázovém diagramu, která představuje rozhraní mezi pevnou a kapalnou fází sledované látky (v meteorologii mezi ledem a kapalnou vodou). Vychází z
trojného bodu a určuje podmínky, za nichž je pevná a kapalná fáze v
termodynamické rovnováze.
▶
melting point
syn. teplota tání – teplota, při níž dochází k
fázovému přechodu dané látky ze skupenství pevného do skupenství kapalného při rovinném fázovém rozhraní. Ohříváme-li pevnou látku, její
teplota se zvyšuje až k bodu tání. Další ohřev již vyvolá
tání a dodané teplo je spotřebováváno na
latentní teplo tání, přičemž teplota tající látky zůstává zachována. Po úplném roztátí pevné fáze pak teplota vzniklé kapaliny při dalším ohřívání roste. Teplota tání závisí na
tlaku. U většiny látek teplota tání s rostoucím tlakem roste, u ledu a několika dalších látek však s růstem tlaku klesá (viz
regelace ledu). Čistý led při
normálním tlaku má bod tání 0 °C (273,15 K). Při inverzní změně skupenství odpovídá bodu tání
bod tuhnutí (
bod mrznutí).
▶
membrane anemometer
tlakoměr deformační využívající deformaci křemíkové membrány, která uzavírá vakuovaný prostor uvnitř mikromechanického
senzoru. Používá se v současných elektronických
čidlech pro měření
tlaku. Opačné strany vakuované mezery jsou pokoveny a tvoří kondenzátor, jehož kapacita závisí na prohnutí membrány. Jedná se o tzv. BAROCAP sensor. Výhodou je přesnost, malá hystereze, nízká teplotní závislost a dlouhodobá stabilita.
▶
mercury barometer
kapalinový tlakoměr, jehož princip navrhl E. Torricelli a pokus s jeho použitím provedl V. Viviani (1643). U rtuťového tlakoměru je
tlak vzduchu v rovnováze s tíhou
rtuťového sloupce. Délka tohoto sloupce se pro met. účely měří s přesností na 0,1 mm nebo vyšší a redukuje se na teplotu 0 °C a normální (standardní) tíhové zrychlení 9,80665 m.s
–2. Podle konstrukce se rtuťové tlakoměry dělí na
tlakoměry nádobkové,
násoskové,
nádobkové–násoskové a
váhové. Vzhledem k tomu, že rtuťový tlakoměr měří tlak vzduchu pomocí délky rtuťového sloupce, byly první jednotky tlaku vzduchu délkové. Proto se užívala např. jednotka milimetr rtuťového sloupce (mm Hg), nahrazená později jednotkou
torr. Vzhledem k závislosti údaje na teplotě je vhodné umístění rtuťových tlakoměrů uvnitř budov v místech, kde nedochází k rychlým změnám
teploty vzduchu, navíc se tak tlumí oscilace vyvolané
nárazovitosti proudění. Pro měření tlaku vzduchu na stanicích na území ČR se už rtuťové tlakoměry nepoužívají. Viz též
trubice barometrická,
„pumpování" tlakoměru.
▶
mercury barometer correction
jedná se o opravu tlaku vzduchu na tíhové zrychlení, opravu tlaku vzduchu na teplotu, opravu tlaku vzduchu na kapilaritu a opravu tlaku vzduchu na vakuum. Oprava tlaku vzduchu na tíhové zrychlení převádí měřený údaj tlaku vzduchu na hodnotu, kterou by měl v místě s
tíhovým zrychlením g = 9,80665 m.s
–2. Oprava tlaku vzduchu na teplotu převádí měřený údaj tlaku vzduchu na hodnotu, kterou by měl při teplotě 0 °C. Oprava tlaku vzduchu na kapilaritu eliminuje vliv kapilární síly v menisku na horním konci rtuťového sloupce a je zahrnuta do
přístrojové opravy. Oprava tlaku vzduchu na vakuum převádí měřený údaj tlaku vzduchu na hodnotu při dokonalém vakuu v
barometrické trubici.
▶
mercury column
sloupec rtuti ve skleněné
barometrické trubici, jehož hydrostatický tlak je v rovnováze s aktuálním tlakem vzduchu a jehož délka je proto mírou velikosti tlaku vzduchu. Pokud se pro barometrické účely používala délka rtuťového sloupce, bylo třeba ji při každém měření opravit s přihlédnutím k teplotě rtuti, lokálnímu
tíhovému zrychlení, popř. kapilárním silám působícím v místě styku menisku rtuti s vnitřní stěnou trubice. Viz též
měření tlaku vzduchu,
oprava tlaku vzduchu měřeného rtuťovým teploměrem.
▶
mercury in steel thermometer
kapalinový teploměr, jehož čidlem je ocelová nádobka naplněná rtutí (kapalinou) a spojená kapilárním vedením s
Bourdonovou trubicí, sloužící jako indikátor tlakových změn v nádobce.
▶
mercury thermometer
kapalinový teploměr, jehož teploměrnou kapalinou je rtuť. Bod tuhnutí rtuti je –38,8 °C. V meteorologii se používal převážně v provedení jako
staniční,
maximální a
půdní. Prodej rtuťových teploměrů byl již v ČR zakázán.
▶
merged radar information
radiolokační informace o oblačnosti, nebezpečných jevech s ní spojených a intenzitě srážek nad větším územím. Vytváří se na základě údajů dvou nebo více met.
radarů, které se dotýkají nebo překrývají svými efektivními dosahy. Sloučená radiolokační informace se zpracovává pomocí stanovených kritérií a algoritmů a předává uživatelům.
▶
meridional component of circulation
průmět
vektoru větru popisujícího v daném místě a hladině
všeobecnou cirkulaci atmosféry na místní poledník. Pokud je meridionální složka cirkulace orientována od jihu k severu, považuje se za kladnou, v opačném případě za zápornou. Viz též
cirkulace meridionální,
složka cirkulace zonální.
▶
meridional exchange
přenos
vzduchových hmot mezi vyššími a nižšími zeměp. šířkami v důsledku
meridionální cirkulace. Ve spodní
troposféře sev. polokoule je tato výměna realizována pronikáním studených vzduchových hmot k jihu a teplých vzduchových hmot k severu. V systému
všeobecné cirkulace atmosféry je mezišířková výměna vzduchu realizována v souvislosti s
cirkulačními buňkami (
Hadleyova buňka,
Ferrelova buňka,
polární buňka), eventuálně ve vyšších vrstvách atmosféry je spojena s transportem např.
ozonu v rámci
Brewerovy–Dobsonovy cirkulace. Viz též
vpád teplého vzduchu,
vpád studeného vzduchu.
▶
meridional index
syn. index meridionality –
index cirkulace vyjadřující intenzitu
mezišířkové výměny vzduchu v důsledku
meridionální cirkulace v dané oblasti. Jako index meridionální cirkulace lze použít např. zonální složku
horizontálního tlakového gradientu zprůměrovanou podél vhodně zvolené části určitého poledníku, velikost meridionální složky
geostrofického větru zprůměrovanou v uvažované oblasti, popř. počet
izobar protínajících rovnoběžku ve zvoleném úseku apod. Viz též
index zonální cirkulace.
▶
meridional trough
nejčastěji
brázda nízkého tlaku vzduchu v mírných zeměp. šířkách, jejíž
osa je orientována ve směru poledníků. Na její záp. straně převládá sz. až sev. proudění, které přenáší na sev. polokouli většinou studené
vzduchové hmoty, a na vých. straně naopak již. proudění přenášející teplé vzduchové hmoty. Tato brázda značně podporuje
meridionální výměnu vzduchu. Viz též
brázda nízkého tlaku vzduchu zonální,
proudění meridionální.
▶
meridional wind component
syn. proudění meridionální –
složka proudění vzduchu ve směru místního poledníku. Pokud směřuje od jihu k severu, bere se jako kladná, v opačném případě jako záporná. Viz též
složka cirkulace meridionální,
složka proudění vzduchu zonální.
▶
mesobare
u nás dnes jen velmi zřídka užívané označení pro
izobaru s prům. tlakem vzduchu 1013 hPa, které zřejmě historicky pochází z německé jazykové oblasti. Mezobara pak na
klimatologických mapách odděluje oblast vyššího tlaku vzduchu (izobary s hodnotami nad 1013 hPa se potom nazývají pliobary, popř. pleiobary) od oblasti nižšího tlaku vzduchu (izobary s hodnotami pod 1013 hPa se v tomto pojetí nazývají miobary popř. meiobary). Viz též
meion,
pleión.
▶
mesoclimate
klima oblastí o horiz. rozměru obvykle jednotek až desítek km, v němž se kromě vlivů cirkulačních prvků s vert. osou vírů výrazně uplatňují i vlivy cirkulačních prvků s horiz. osou vírů. Je klimatem prostoru, ve kterém se projevují vlivy tření o zemský povrch a v němž se uplatňuje vert. promíchávání vzduchu
turbulencí ve větší míře než u
makroklimatu. Vert. rozsah mezoklimatu je dán polohou
planetární mezní vrstvy atmosféry, která je horní hranicí mezoklimatu. Je to prostor, v němž mezoklimatické vlastnosti překrývají vlastnosti místně klimatické a mikroklimatické. Viz též
kategorizace klimatu,
mikroklima,
klima místní,
mezometeorologie.
▶
mesoclimatology
část
klimatologie zabývající se
mezoklimatem. Zkoumá především
klimatotvorné faktory, které modifikují
makroklima na mezoklima, a specifické vlastnosti mezoklimatu, jako např. zvláštnosti cirkulačních poměrů (podmínek), rozložení srážek, šíření exhalátů apod. Mezoklimatologie se opírá jednak o standardní met. měření a pozorování, jednak o speciální metody (
stožárová meteorologická měření) a jiná měření vert. gradientů
meteorologických prvků. Za součást mezoklimatologie lze považovat
klimatologii znečištění ovzduší.
▶
mesocyclone
1. Rotující vír spojený s
výstupným proudem v
supercele, který může mít jak cyklonální, tak anticyklonální směr rotace. Doba trvání výskytu mezocyklony je maximálně několik hodin a horizontální rozsah je 3–8 km. S mezocyklonou spojená vertikální
vorticita je řádu 10
–2 s
–1, vzniká transformací horizontální vorticity vzniklé v důsledku
vertikálního střihu větru. Pokles tlaku vzduchu v mezocyklóně přispívá ke stabilizaci a prodloužení života supercely. Mezocyklony jsou detekovatelné
dopplerovskými meteorologickými radary.
2. V čes. literatuře v minulosti používané označení
polární cyklony. V současnosti je někdy používáno jako syn. pro
mezosynoptickou cyklonu, což není příliš vhodné vzhledem k možné záměna s prvně uvedeným významem.
▶
mesocyclonic tornado
tornádo, které je spojeno s
mezocyklonou v
supercele. Tornádo získává vertikální
vorticitu nasáváním vorticity vzniklé na
gust frontě do výstupného proudu supercely. Viz též
tornádo nemezocyklonální.
▶
mesolow
cyklona s rozměry
mezosynoptického měřítka. K mezosynoptickým cyklonám patří některé
termické cyklony, dále pak cyklony, při jejichž vzniku hrají podstatnou roli uvolnění
latentního tepla kondenzace a toky
zjevného tepla, totiž
tropické cyklony,
subtropické cyklony,
medikány a
polární cyklony. Hlavním nástrojem jejich detekce jsou
meteorologické družice. Mezosynoptickou cyklonu lze též označit zkráceně jako
mezocyklonu, pokud nehrozí terminologická záměna s rotujícím vírem uvnitř
supercely.
▶
mesometeorology
syn. mezosynoptická meteorologie, mezoměřítková meteorologie – část
meteorologie pojednávající o met. procesech a jevech
mezosynoptického měřítka. K mezometeorologickým jevům patří např.
konvektivní bouře,
mezosynoptické cyklony,
tornáda,
místní cirkulace aj. Viz též
klasifikace meteorologických procesů podle Orlanskiho.
▶
mesopause
horní hranice oblasti s prudce klesající teplotou (mezosféry). Odděluje
mezosféru a
termosféru; leží ve výšce kolem 85 km nad zemským povrchem.
▶
mesopeak
zast. označení
stratopauzy.
▶
mesoscale boundary
atmosférické rozhraní dosahující v podélném směru rozměrů odpovídajících
mezosynoptickému měřítku. Ve vertikálním směru dosahují do výšky maximálně několika kilometrů. Mezosynoptickými rozhraními jsou především
pobřežní fronty,
brízové fronty,
gust fronty a většina
vlhkostních rozhraní, dále pak nejrůznější horizontálně orientované diskontinuity v
polích meteorologických prvků, především
inverzní vrstvy v
teplotním poli. Viz též
rozhraní synoptické.
▶
mesoscale convective complex
(MCC), syn. komplex konvektivní mezoměřítkový –
mezosynoptický konvektivní systém (MCS) jednoznačně definovaný na základě pozorování z
geosynchronních meteorologických družic tvarem a rozměry
teplotního pole horní hranice oblačnosti a dobou trvání (Maddox, USA, 1980). U MCS splňujícího podmínky pro klasifikaci jako MCC musí plocha chladné horní hranice oblaků o teplotě T ≤ –32 °C přesáhnout 10
5 km
2 a vnitřní plocha
horní hranice oblačnosti o teplotě T ≤ –52 °C přesáhnout 5.10
4 km
2. Obě podmínky musí být splněny po dobu ≥ 6 h. Tvar MCC je poměrně symetrický s hodnotou poměru rozměrů podél vedlejší a hlavní osy ≥ 0,7 v době maximálního plošného rozsahu.
Mezoměřítkové konvektivní komplexy jsou málo pohyblivé a často doprovázené dlouhodobými intenzivními srážkami, silným větrem,
krupobitím a velkým množstvím
blesků; nelze vyloučit ani výskyt
tornád. MCC může vzniknout spojením několika původně samostatných
bouří, nejčastěji
multicel nebo
supercel, do jednoho velkého celku v prostředí se slabým okolním prouděním. Jako MCC však může být na základě
družicových měření označena i konvektivní bouře, klasifikovaná současně na základě
měření radarových jako
squall line.
▶
mesoscale convective complex
▶
mesoscale convective somplex
(MCC z angl. mesoscale convective complex) mezoměřítkový konv. systém (MCS) jednoznačně definovaný na základě pozorování z geosynchronních meteorologických družic tvarem a rozměry teplotního pole horní hranice oblačnosti a dobou trvání (Maddox, USA, 1980). U MCS splňujícího podmínky pro klasifikaci jako MCC musí (A) plocha chladné horní hranice oblaků o teplotě T ≤ -32°C přesáhnout 105km2 a (B) vnitřní plocha horní hranice oblačnosti o teplotě T ≤ -52°C přesáhnout 5.104km2. Obě podmínky A i B musí být splněny po dobu ≥ 6h. Tvar MCC je poměrně symetrický s hodnotou poměru rozměrů podél vedlejší a hlavní osy ≥ 0.7 v době maximálního plošného rozsahu. MCC obvykle vzniká spojením několika původně samostatných bouří, nejčastěji multicel nebo supercel, do jednoho velkého celku v prostředí se slabým okolním prouděním. Tyto systémy jsou málo pohyblivé a často doprovázené dlouhodobými intenzivními srážkami, silným větrem, krupobitím a silnými elektrickými výboji. Nelze vyloučit i výskyt tornád.
▶
mesoscale convective system
(MCS, z angl. mesoscale convective system) soustava oblaků druhu
cumulonimbus, která vytváří oblast srážek o horizontálním rozměru 100 km a více alespoň v jednom směru. MCS mohou zahrnovat
konv. bouře typu
multicel i
supercel a během vývoje MCS se toto složení může měnit. Systémy typu MCS mohou sestávat z konv. i vrstevnaté oblačnosti a jejich prostorové uspořádání může nabývat různých forem. Příkladem lineární struktury MCS je
squall line, dosahuje-li požadovaných rozměrů. Speciálním typem MCS je
MCC. Typická doba existence MCS je 10 hodin, přičemž vrstevnatá složka a kovadliny konv. složky mohou přetrvat i několik dní. Nad oceánem se MCS mohou transformovat v
tropické cyklony.
▶
mesoscale convective system
(MCS), syn. systém konvektivní mezoměřítkový – organizovaná soustava oblaků druhu
cumulonimbus, která vytváří souvislou oblast
konvektivních srážek o horizontálním rozměru nejméně 100 km alespoň v jednom směru a je doplněna oblastí se
stratiformními srážkami. MCS mohou zahrnovat dílčí
konvektivní bouře typu
multicel i
supercel, přičemž během vývoje MCS se jejich struktura zpravidla vyvíjí. Prostorové uspořádání
konvektivní i
vrstevnaté oblačnosti může nabývat různých forem. Příkladem lineární struktury MCS je
squall line, příp.
bow echo, dosahuje-li alespoň přibližně požadovaných rozměrů; příkladem oválně uspořádaného MCS je
MCC. Vzhledm k definici jednotlivých druhů MCS na základě radarových, resp. družicových měření se zmíněné druhy mohou překrývat.
Podle způsobu vzniku se rozlišují dva typy MCS. První typ vzniká poměrně rychle, a to velkoplošnou iniciací konvekce např. v prostředí
atmosférické fronty. MCS druhého typu vzniká z jednotlivých konvektivních bouří spojením jejich bazénů studeného vzduchu, kde výsledná
gust fronta je schopna iniciovat nové
konvektivní buňky takřka po celém svém rozsahu. Typická doba existence MCS je 10 hodin, přičemž vrstevnatá složka MCS a
kovadliny konv. složky mohou přetrvat i podstatně déle. Nad oceánem se MCS mohou transformovat v
tropické, příp.
subtropické cyklony.
▶
mesoscale convective system
▶
mesosphere
část
atmosféry Země, ležící zhruba mezi 50 až 80 km výšky, tj. mezi
stratopauzou a
mezopauzou. Mezosféru vymezujeme při
vertikálním členění atmosféry podle průběhu teploty vzduchu s výškou; teplota vzduchu v ní s výškou klesá a v blízkosti horní hranice mesosféra dosahuje ve vysokých zeměp. šířkách v létě hodnot –80 až –90 °C, v zimě asi –40 až –50 °C. Podle přímých měření je proudění vzduchu v mezosféře značně proměnlivé. V blízkosti mezopauzy pozorujeme někdy v létě
noční svítící oblaky.
▶
mesothermal climate
málo používané označení pro
mírné dešťové klima, které odkazuje na jedno z vegetačních pásem vymezených v 19. století botanikem A. P. de Candollem. C. W. Thornthwaite pro ně uvádí hodnoty
potenciálního výparu mezi 571 a 1 140 mm za rok. Z tohoto hlediska lze pod mezotermické klima částečně řadit i
suché klima. Viz též
klasifikace klimatu Thornthwaiteova.
▶
mesothermal climate
mírné podnebí a) v Köppenově klasifikaci podnebí s prům. tepl. vzduchu nejchladnějšího měsíce v intervalu –3 až 18 °C (typy podnebí B a C). Vyskytuje se především mezi 30. až 45. stupněm zeměp. š., ale na návětrných stranách pevnin zasahuje až k 60. stupni; b) v Thornthwaiteově klasifikaci podnebí s potenciální evapotranspirací v intervalu 57 až 114 cm za rok.
▶
Mesozoic
syn. druhohory – prostřední geologická éra v rámci
fanerozoika mezi
paleozoikem a
kenozoikem, zahrnující období před 252 – 66 mil. roků. Do této éry spadají tři periody:
trias,
jura a
křída. Během této éry se rozpadl permský superkontinent Pangea na kontinenty, které svým tvarem již připomínaly dnešní, avšak v odlišné vzájemné poloze. Mezozoikum se vyznačovalo velmi teplým klimatem, postupně rostla
humidita klimatu. Objevují se krytosemenné rostliny, které od té doby na Zemi dominují. Hlavní živočišnou skupinou mezozoika byli plazi, kteří ovládli souš i vzduch, vedle nich však již žili i ptáci a drobní savci. Zhoršování podmínek na konci křídy bylo završeno dopadem tzv. Chicxulubského meteoritu do Mexického zálivu v blízkosti poloostrova Yucatan. Drastické snížení
insolace vedlo k propadu produkce biomasy a spolu s
kyselým deštěm způsobilo vyhynutí většiny živočišných druhů, mj. dinosaurů.
▶
message
soubor dat a/nebo informací sestavených a předávaných podle platných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Viz též
zpráva meteorologická.
▶
metadata of a meteorological station
údaje o
meteorologické stanici, jmenovitě
indikativ stanice, jméno stanice,
souřadnice meteorologické stanice, období pozorování na stanici a změny ovlivňující reprezentativnost pozorování, informace o přístrojovém vybavení (typ, datum instalace), výšky senzorů nad zemí v místě, kde je přístroj umístěn (pro měření teploty, větru, srážek,
dohlednosti a pro
detektor počasí), a další informace (typ stanice,
standardní izobarická hladina pro stanice s
nadmořskou výškou stanice větší než 550 m, hlášení oblačnosti se
základnou pod úrovní stanice, vydávání zpráv
METAR,
SPECI a vydávání zpráv
CLIMAT). Pokud se zprávy z dané stanice zařazují do mezinárodní výměny met. informací, jsou metadata stanice uložena v databázi OSCAR/Surface
Světové meteorologické organizace.
▶
meteo-trend
v rámci RVHP navržené označení pro dopřednou časovou extrapolaci na 0 až 2 h, která obsahuje trojrozměrnou mezoprostorovou diagnózu parametrů atmosféry s přihlédnutím k reliéfu zem. povrchu a sestavení předpovědi počasí pro jednotl. čtverce prostoru o rozměrech 32x32 km při komplexním využití distanční
sondáže ovzduší a kybernetických metod. V.t. nowcasting
▶
meteogram
graf znázorňující
chod meteorologického prvku v určitém místě. Může znázornit jak výsledky měření určitého prvku, tak i jeho prognostické hodnoty. Horizontální osa vyjadřuje čas, na vertikální osu se vynáší hodnoty sledovaného meteorologického prvku, přičemž se často využívá více vertikálních stupnic k zobrazení více prvků současně. Může také sloužit k vyjádření průběhu
předpovědi počasí pro dané místo.
▶
meteor
v met. smyslu jev (úkaz) pozorovaný v atmosféře nebo na zemském povrchu. Může mít charakter
srážek, suspenzí a usazenin pevných nebo kapalných částic, vodních nebo jiných; může jím být také jev opt. nebo el. povahy. Podle složení a podmínek vzniku se meteory dělí na
hydrometeory,
litometeory,
fotometeory a
elektrometeory.
▶
meteorograph
přístroj pro současný záznam několika
meteorologických prvků (nejčastěji teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu) na jednu registrační pásku. Je upraven tak, aby mohl být zavěšen pod meteorologický balon nebo jiný dopravní prostředek a jím vynesen do
volné atmosféry. Je-li meteorograf vynášen balonem, je jeho záznam k dispozici až po sestupu přístroje na zem.
▶
meteorological aircraft measurement
met. měření a pozorování konané z letícího letadla. Při běžném letu je provádí buď posádka jako doplňkový program činnosti, nebo probíhá automaticky. Při speciálním letu za účelem získání met. dat tvoří hlavní náplň činnosti specialistů na palubě letadla, popř. posádky letadla, může být však prováděno i automaticky. K letadlovému met. měření se používá i bezpilotních letadel.
Světová meteorologická organizace koordinuje letadlová meteorologická měření v programu AMDAR (Aircraft Meteorological Data Relay).
▶
meteorological anomaly
odchylka
meteorologického prvku od jeho průměrné hodnoty v dané fázi roku, podmíněná
proměnlivostí počasí. Na rozdíl od
klimatické anomálie přetrvává v omezené oblasti maximálně několik dní, neboť je vázána na určitou
povětrnostní situaci. Mimořádně silné meteorologické anomálie mohou být projevem
povětrnostních ohrožení, případně mohou vést k jejich vzniku. V tom případě má jejich výskyt prognostický význam, viz např.
anomálie potenciální vorticity.
▶
meteorological authority
orgán poskytující met. služby. Viz též
úřad meteorologický.
▶
meteorological authority
v oboru letectví instituce poskytující nebo na základě souhlasu smluvního státu zařizující poskytování
meteorologických služeb mezinárodnímu civilnímu letectví. V ČR má tuto roli Úřad pro civilní letectví (ÚCL), který
leteckou meteorologickou službou pověřuje
Český hydrometeorologický ústav.
▶
meteorological briefing
v
letecké meteorologii slovní komentář
meteorologa o existujících a očekávaných podmínkách
počasí na letové trati určený posádce letadla. Obsahuje zejména upozornění na nebezpečné jevy. Viz též
předpověď počasí letecká.
▶
meteorological bulletin
soubor měřených, pozorovaných nebo předpovídaných hodnot
meteorologických prvků vhodný pro distribuci v telekomunikační síti. Záhlaví bulletinu tvoří údaj o druhu přenášené informace, o zeměp. poloze, čtyřpísmenné označení centra, které data sestavilo, den a čas, ke kterému se data vztahují nebo kdy byl bulletin vytvořen. Záhlaví bulletinu může být doplněno třípísmenným údajem, který umožňuje identifikaci opravených nebo opožděných dat.
▶
Meteorological Bulletin
čes. odborný časopis, který publikuje odborné statě a informativní články z oborů meteorologie, klimatologie, ochrany čistoty ovzduší a hydrologie. Meteorologické zprávy vydává
Český hydrometeorologický ústav v Praze. Ročně vychází 6 čísel a první číslo Meteorologických zpráv vyšlo 30. dubna 1947. Příspěvky jsou uveřejňovány v čes., slov. a angl. jazyce. Čes. a slov. příspěvky obsahují shrnutí v angličtině a titulky k obrázkům a tabulkám v čes. i angl. verzi.
▶
meteorological code
kód užívaný pro tvorbu a přenos met. informací podle mezinárodně platných pravidel. Dělí se na tradiční alfanumerické kódy a binární kódy. Tradiční alfanumerické kódy, např.
SYNOP,
TEMP,
CLIMAT nebo
TAF, byly vytvořeny pro jednotlivé typy zpráv nebo předpovědí a mají pevnou strukturu definovanou
tvarem kódu. Jednotlivé veličiny jsou ve tvaru kódu reprezentovány symbolickými písmeny. Binární kódy
BUFR a
GRIB mají univerzální použití (BUFR = binární univerzální formát pro reprezentaci meteorologických dat, GRIB = obecná informace v pravidelné síti bodů v binárním formátu). Flexibilita těchto kódů je umožněna tím, že obsahují kromě vlastních dat také jejich přesný popis. To platí i pro alfanumerický kód
CREX (znakový formát pro reprezentaci a výměnu dat).
▶
meteorological communication centre
▶
meteorological condensation nuclei
kondenzační jádraúčinná při reálných podmínkách v atmosféře Země, tj. při přesyceních nepřevyšujících příliš
poměrnou vlhkost 100 %. Jejich poloměr je zprav. větší než 10
–7 m. Nepatří k nim jádra, která působí jako centra
kondenzace vodní páry pouze při velmi silných přesyceních, např. v
Aitkenově počítači jader.
▶
meteorological data assimilation
označení pro proces modifikující výstupy
numerického modelu s využitím naměřených dat ze zadaného časového intervalu, který se nazývá asimilačním oknem. Cílem asimilace je příprava počátečních podmínek pro numerický model. Motivací pro aplikaci asimilace dat je předpoklad, že pokud model dobře simuluje předpověď v asimilačním okně, kde ji lze verifikovat, pak lze očekávat, že i vlastní předpověď bude přesnější než s využitím jiných počátečních podmínek. Speciálním případem asimilace dat je
objektivní analýza. Výhodou asimilace dat ve srovnání s aplikací objektivní analýzy je to, že využívá více dat a využívá i časového vývoje modelových veličin.
Metody asimilace lze rozdělit na metody objektivní analýzy,
nudging,
4D variační metoda (4D-VAR) a metody založené na aplikaci
Kalmánova filtru (KF; ansámblový Kalmánův filtr, částicový Kalmánův filtr). Metody objektivní analýzy jsou snadno aplikovatelné, avšak postrádají informaci o vývoji, a proto nedostatečně ovlivňují dynamiku modelovaných procesů. Nudging je empirická metoda, která dodáním umělého členu na pravou stranu modelových rovnic „nutí“ model, aby simuloval naměřená data. Je to velmi snadno aplikovatelná metoda, která však nemá teoretický základ a vliv asimilace se zpravidla velmi rychle ztrácí během integrace. Metody 4D-VAR a KF jsou velmi sofistikované metody, které dávají teoreticky optimální počáteční podmínky. Jejich praktická aplikace však vyžaduje řadu zjednodušení, které způsobují, že výsledek není optimální. Současné implementace těchto metod mají také problémy s asimilací veličin, které jsou významně ovlivněny silně nelineárními procesy, např. srážky.
▶
meteorological Doppler radar
radiolokátor, který umožňuje měření radiálních rychlostí
meteorologických cílů. Dopplerovské meteorologické radary s impulzním režimem umožňují lokalizovat a studovat strukturu nebezpečných met. jevů, jako jsou
tropické cyklony,
supercely,
tornáda, aj. Dále mohou být využity k výpočtu
vertikálního profilu proudění nad radiolokátorem. Dopplerovské meteorologické radary s nepřetržitou vlnou se využívají k měření spektrálního rozložení velikosti kapalných, popř. pevných částic v atmosféře, profilů rychlostí jejich pohybu, růst velikosti
srážkových elementů,
turbulence,
střihu větru.
▶
meteorological dron
dron využívaný pro met. měření a pozorování. Viz též
stanice meteorologická letadlová.
▶
meteorological drought
sucho definované pomocí
meteorologických prvků, především
srážek, resp. jejich deficitu, často vztahovaného ke
klimatologickému normálu. Vzniká následkem dlouhých nebo často se opakujících
suchých období, přičemž důležitou roli hrají i další faktory, především
výpar.
Indexy sucha k hodnocení meteorologického sucha proto berou často v úvahu kromě množství a intenzity srážek buď přímo výpar, nebo meteorologické prvky, které ho ovlivňují:
teplotu vzduchu,
rychlost větru,
vlhkost vzduchu aj. V teplé části roku přitom bývá srážkový deficit často provázen nadnormální
teplotou vzduchu, nižší
relativní vlhkostí vzduchu, zmenšenou
oblačností a delším
trváním slunečního svitu. Tyto faktory mají za následek větší
evapotranspiraci a zmenšování
vlhkosti půdy, což vyvolává
agronomické sucho. Viz též
hydrologická bilance.
▶
meteorological equator
prům. roční poloha osy
rovníkové deprese neboli
intertropické zóny konvergence. Obepíná Zemi v blízkosti 5. stupně s. š., proto bývá někdy jako meteorologický rovník označována přímo tato rovnoběžka. Viz též
rovník termický.
▶
meteorological forecast
předpověď počasí, popř. jednotlivých
meteorologických prvků nebo jejich
polí, vypracovaná na základě met. poznatků. Meteorologické předpovědi lze třídit podle několika kritérií:
a) podle účelu, pro který jsou vydávány, se rozlišují
předpověď počasí všeobecná a
speciální;
b) podle metody zpracování se rozlišují
předpověď počasí numerická,
synoptická,
klimatologická,
statistická a
perzistentní;
c) podle
předstihu předpovědi se rozlišují
předpověď počasí velmi krátkodobá,
krátkodobá,
střednědobá a
dlouhodobá;
d) podle místa, oblasti nebo trasy, pro něž jsou vydávány, se rozlišují např.
předpověď počasí místní,
oblastní atd.
▶
meteorological forecast office
pracoviště
letecké meteorologické služby, které zabezpečuje činnost letectva v určené letecké informační oblasti (FIR). V ČR plní uvedené úkoly pro FIR Praha meteorologická služebna na letišti Václava Havla Praha, organizačně začleněná do odboru letecké meteorologie
ČHMÚ.
▶
meteorological forecasting range
časový interval, ve kterém se předpokládá uskutečnění vývoje počasí uvedeného v předpovědi. Podle doporučení
Světové meteorologické organizace je v tabulce uvedena doba platnosti stanovená pro jednotlivé typy předpovědí. Viz též
předstih předpovědi.
▶
meteorological chart
mapa podávající
meteorologické informace. Nejrozšířenějšími meteorologickými mapami jsou
mapy synoptické a
klimatologické.
▶
meteorological information
soubor údajů o stavu atmosféry nebo o hodnotách jednotlivých
meteorologických prvků. Lze rozlišit dva typy met. informací:
1. prvotní met. informace, což jsou aktuální informace, bezprostředně získané jako výsledek
meteorologických měření a pozorování. Na jejich kvalitě, úplnosti a včasnosti závisí správnost analýzy atm. procesů,
úspěšnost předpovědí počasí a všech druhotných informací;
2. druhotné met. informace, což jsou informace o počasí ve formě přehledů počasí a předpovědí, zpráv a rozborů,
synoptických map,
aerologických diagramů,
vertikálních řezů atmosférou, výsledků
numerických předpovědních modelů apod.
Jiné členění rozlišuje
informace meteorologické operativní, vypracované převážně s využitím aktuálních met. dat, a
informace meteorologické režimové, vypracované převážně s využitím archivovaných dat.
▶
meteorological information on airport conditions for the crew during the flight
soubor met. informací o podmínkách na letištích, vysílaný zprav. v půlhodinových intervalech z pozemních stanic pro posádky letadel v době letu. Vysílání VOLMET provozuje na základě dodávky dat poskytovatele meteorologické služby pro civilní letectví (v ČR
ČHMÚ) poskytovatel letových navigačních služeb (v ČR Řízení letového provozu s.p.).
▶
meteorological institute in the Czech Republic
▶
meteorological instrument
přístroj k měření kvantit. údajů (zpravidla přímo ve fyz. jednotkách) o jednom, popř. několika
meteorologických prvcích nebo
jevech, nebo pro zjištění výskytu či zaměření polohy meteorologického jevu. Podle způsobu získávání a záznamu výsledků prováděných
meteorologických měření rozlišujeme
meteorologické přístroje manuální a
automatické, příp.
registrační.
▶
meteorological kite
zařízení těžší než vzduch, které se ve vzduchu udržuje pomocí aerodynamického
vztlaku a s pozemním stanovištěm je spojeno lanem; před zavedením
radiosondážních měření bylo používáno k
drakové sondáži atmosféry. Meteorologický drak je kombinací vztlakových a stabilizačních ploch, přičemž buňková konstrukce draka je potažena bavlněným plátnem o ploše 5 až 8 m
2. Drakové výstupy dosahovaly prům. výšky 3 km, prům. doba trvání výstupu činila asi 3 hodiny.
▶
meteorological measurement
zjišťování hodnot jednoho nebo více
meteorologických prvků pomocí
meteorologického přístroje. Meteorologická měření mohou být bodová, liniová, plošná nebo prostorová. Bodová měření se provádějí nejčastěji na
meteorologických stanicích, podle jejichž charakteru můžeme měření dále dělit. Liniová měření označujeme jako
sondáž atmosféry, která může být prováděna i pomocí
distančních meteorologických měření; některé druhy distančních měření umožňují získat i plošné či prostorové informace. Kvalita měření je ovlivněna použitou technikou a metodikou měření, proto by příslušná metadata měla vždy být doplňkem souboru met. údajů. Viz též
pozorování meteorologické,
monitoring atmosféry.
▶
meteorological microseisms
stálé kmitání zemského povrchu ve formě elastických vln, které se šíří od pobřeží na velké vzdálenosti do nitra kontinentů. Časová perioda kmitů se řádově rovná jednotkám sekund, rychlost šíření je nejčastěji 2 až 4 km.s
–1 a amplituda odpovídá 10
–6 m a méně. Příčiny vzniku spočívají v atmosféricko-oceánické cirkulaci, značná úloha se přisuzuje zejména pohybům
tropických i
mimotropických cyklon.
▶
meteorological navigation
zajišťování námořní a letecké dopravy vzhledem ke
klimatickým podmínkám a aktuálním i očekávaným met. podmínkám v příslušném regionu. Jejím cílem je minimalizace rizik a optimalizace z hlediska rychlosti dopravy, spotřeby paliva apod.
▶
meteorological network
systém
meteorologických stanic rozložených podle odb. hledisek a požadavků praxe na určitém území. Rozlišujeme především síť
synoptických stanic a
síť klimatologických stanic.
▶
meteorological noise
v
synoptické a
dynamické meteorologii atm. procesy, které jsou nezajímavé z hlediska předpovědi počasí (např.
zvukové vlny), případně jsou nerealisticky zesíleny v modelech atmosféry (
gravitační vlny) apod. K oddělení žádoucích složek časových řad od nežádoucích (šumu) se používá tzv. filtrace. V
numerických předpovědích počasí se meteorologický šum odstraňuje filtrací počáteční podmínky (
inicializace vstupních dat), anebo se použijí vhodně aproximované (filtrované) rovnice. Zvukové vlny se vylučují hydrostatickou nebo anelastickou aproximací, vliv gravitačních vln vysokých rychlostí se omezuje geostrofickou aproximací. Meteorologický šum se uplatňuje i při
meteorologických měřeních, kde k jeho potlačení slouží vhodná konstrukce (setrvačnost)
meteorologického přístroje, resp. vhodné průměrování vzorků měření.
▶
meteorological observation
získávání kvantitativních, popř. kvalitativních údajů o jednom nebo více
meteorologických prvcích a
jevech, prováděná především na stálých
meteorologických stanicích. Většina pozorování se provádí
meteorologickým měřením pomocí
meteorologických přístrojů, z nichž některé umožňují nepřetržité pozorování s danou
vzorkovací frekvencí; jinak meteorologická pozorování probíhají ve stanovených
pozorovacích termínech. Meteorologická pozorování můžeme dělit podle různých kritérií: podle místa pozorování na pozemní, námořní, letadlová a družicová, podle výšky nad terénem na
přízemní a
výšková, podle rozsahu na základní a
doplňková, podle času pozorování na
hlavní a
vedlejší, podle účelu na
klimatologická,
synoptická, letecká, aktinometrická,
aerologická apod. Viz též
pozorovatel meteorologický,
monitoring atmosféry.
▶
meteorological observation at times specified
meteorologické pozorování, které se provádí v určených časech, tj. termínech pozorování. Viz též
standardní čas pozorování.
▶
meteorological observatory
pracoviště, jehož činnost je zaměřena na podrobná, přesná a pečlivá
meteorologická pozorování a na studium
meteorologických prvků za pomoci speciálního vybavení, které nemají k dispozici jiné typy
meteorologických stanic.
▶
meteorological observer
vyškolený nebo zacvičený pracovník
meteorologické služby, její dobrovolný spolupracovník, popř. zaměstnanec jiné organizace, který koná podle platných metodických předpisů
meteorologická pozorování a předává met. službě pravidelně jejich výsledky. Viz též
meteorolog.
▶
meteorological office
místo, kde se poskytují met. služby pro zabezpečení potřeb letového provozu na letišti. Plní všechny, nebo některé z těchto funkcí nezbytných k uspokojení potřeb letového provozu na letišti:
a) přípravu a obstarávání předpovědí a dalších příslušných informací pro dané lety; míra odpovědnosti za přípravu předpovědí záleží na místní dostupnosti a využití materiálů pro traťové a letištní předpovědi získané z jiných služeben;
b) přípravu a obstarávání předpovědí místních meteorologických podmínek;
c) nepřetržité sledování meteorologických podmínek nad letišti, pro která připravuje předpovědi;
d) poskytování briefingu, konzultací a letové meteorologické dokumentace členům letových posádek a jinému personálu letového provozu;
e) dodávání dalších meteorologických informací leteckým uživatelům;
f) vystavování dostupných meteorologických informací;
g) výměnu meteorologických informací s jinými meteorologickými služebnami;
h) dodávání přijatých informací týkajících se přederupční vulkanické aktivity, vulkanické erupce, nebo oblaku tvořeného
vulkanickým popelem přidruženým stanovištím letových provozních služeb, letecké informační službě a meteorologické výstražné službě, podle dohody mezi meteorologickým úřadem a příslušným úřadem ATS.
▶
meteorological office in the Czech Republic
▶
Meteorological Operational Telecommunications Network, Europe (MOTNE)
telekomunikační síť pro výměnu let. meteorologických informací z provozně významných letišť Evropy (MOTNE znamená Meteorological Operational Telecommunications Network Europe). Hlavními stanicemi s. M. jsou Amsterodam, Brusel, Londýn, Paříž, Curych, Řím, Vídeň, Offenbach a Kodaň. V s. M. se rozšiřují zprávy o skutečném i
předpovídaném počasí spolu s výstrahami na letecky významné met. jevy na evropských letištích. Regionální telekomunikační centrum Praha zabezpečuje pro s. M. přenos zpráv z letišť ČSFR, Polska a SSSR. V. t. jevy počasí význačné, centrum telekomunikační regionální.
▶
meteorological optical range (MOR)
(Meteorological Optical Range, MOR) – délka dráhy v atmosféře, podél níž se světelný tok ve svazku vytvořeném žárovkou o barevné teplotě 2 700 K zeslabí na 5 % původní hodnoty. Viz též
dohlednost meteorologická.
▶
meteorological phenomena
v
meteorologické službě označení pro všechny jevy v atmosféře nebo na zemském povrchu, které jsou pozorovány na
meteorologických stanicích a v jejich okolí s výjimkou
oblaků. Patří k nim především
meteory, jako jsou např.
mlha,
déšť,
bouřka,
sněhová pokrývka,
zákal a
duha, a dále jiné jevy, např.
nárazovitý vítr,
výborná dohlednost apod. U meteorologických jevů met. pozorovatelé zaznamenávají časové údaje o jejich trvání, vzdálenost od místa pozorování a jejich intenzitu. Někteří autoři považují meteorologické jevy za
meteorologické prvky v širším smyslu. Viz též
jevy počasí zvláštní.
▶
meteorological prediction
předpověď počasí, popř. jednotlivých
meteorologických prvků nebo jejich
polí, vypracovaná na základě met. poznatků. Meteorologické předpovědi lze třídit podle několika kritérií:
a) podle účelu, pro který jsou vydávány, se rozlišují
předpověď počasí všeobecná a
speciální;
b) podle metody zpracování se rozlišují
předpověď počasí numerická,
synoptická,
klimatologická,
statistická a
perzistentní;
c) podle
předstihu předpovědi se rozlišují
předpověď počasí velmi krátkodobá,
krátkodobá,
střednědobá a
dlouhodobá;
d) podle místa, oblasti nebo trasy, pro něž jsou vydávány, se rozlišují např.
předpověď počasí místní,
oblastní atd.
▶
meteorological radar potential
▶
meteorological regularity
zvýšená pravděpodobnost výskytu určitého počasí v průběhu roku, která se nedá vysvětlit střídáním roč. období a souvisí s typickým charakterem
všeobecné cirkulace atmosféry. H. Flohn považuje za meteorologickou pravidelnost výskyt určité povětrnostní situace v určitém kalendářním období za dlouhou řadu roků s pravděpodobností 67 % a větší. Viz též
singularita.
▶
meteorological report
označení pro soubor pozorovaných, naměřených, zpracovaných nebo předpověděných met. údajů a příslušných identifikačních údajů (místo, čas, přístrojové vybavení apod.). Meteorologická zpráva je opatřena stanoveným telekomunikačním záhlavím a je zakódována podle mezinárodních nebo vnitrostátních
meteorologických kódů a příslušných pravidel. Zprávy zakódované podle tradičních alfanumerických kódů mají přesně stanovený obsah, daný předepsaným pořadím jednotlivých prvků, z nichž některé je možné za stanovených podmínek vypustit. Mezi met. zprávy tohoto typu patří např.
SYNOP,
TEMP,
PILOT,
METAR,
SPECI,
BOUŘE,
CLIMAT a v současné době již nepoužívané zprávy
INTER,
SYRED,
AERO a
CLIMAT TEMP. Zcela odlišnou strukturu mají zprávy, které obsahují nejen met. data a příslušné identifikační údaje, ale také popis vlastního obsahu dané zprávy. Tento typ zpráv je většinou v binárním formátu
BUFR, případně v alfanumerickém kódu
CREX.
▶
meteorological rocket
raketa určená pro
raketovou, popř.
raketo-balonovou sondáž atmosféry, a to především jejích vyšších vrstev. Speciálními přístroji instalovanými na raketě se měří tlak vzduchu, teplota vzduchu, složení vzduchu,
kosmické záření, magnetické pole Země, sluneční spektrum atd. Z trajektorie met. rakety se určuje výškové proudění, někdy se teplota vzduchu vyčísluje na zákl. změřeného tlaku a složení vzduchu. Přístroje se obvykle umísťují v hlavici rakety (nazývané často jako
raketová sonda), která se po výstupu a odpojení od těla rakety snáší na padáku. Údaje se registrují nebo předávají z rakety rádiovými signály.
▶
meteorological satellite
umělá družice Země určená primárně pro
družicová meteorologická měření. Podle oběžné dráhy se družice dělí na
družice geostacionární a družice na nízkých dráhách (nejčastěji polárních), zkráceně
polární družice. Podle zaměření rozlišujeme družice operativní a výzkumné. Kromě primárních přístrojů, zaměřených na meteorologické využití, má většina současných meteorologických družic na své palubě řadu přístrojů umožňujících
dálkový průzkum Země i v jiných oborech – systémy pro monitorování stavu hladiny světového oceánu, astronomické a geofyzikální přístroje, systémy pro přenos nouzových signálů aj.
▶
meteorological satellite information unit
řídce používaný název pro
obrazový prvek.
▶
meteorological satellite measurement
získávání, zpracování a vyhodnocení údajů o stavu atmosféry, případně zemského povrchu a mořské hladiny pomocí přístrojů umístěných na
meteorologických družicích. Monitorují především
pole oblačnosti a její základní vlastnosti (mikrofyzikální složení
horní hranice oblačnosti a její
jasovou teplotu, optickou mohutnost, typ oblačnosti aj.),
vertikálních profily některých meteorologických prvků, dynamiku různých jevů (vývoj a pohyb různých meteorologických jevů či systémů, vč.
družicové detekce blesků),
pole větru, přítomnost
sněhové pokrývky a mořského ledu,
teplotu povrchu moře aj. Dlouhodobé řady družicových meteorologických měření jsou následně využívány v klimatologii.
▶
meteorological service
1. poskytování zpravidla účelově zaměřených
meteorologických informací různým organizacím i jednotlivcům k tomu kompetentními institucemi. Jedná se např. o met. zabezpečení silniční, železniční, lodní a letecké dopravy, zemědělství, energetiky, vojenství, výstražnou službu před nebezpečnými meteorologickými jevy atd.;
2. instituce, která zajišťuje met. službu ve významu 1., získává, zpracovává, rozšiřuje a archivuje met. data a informace. V ČR těmito institucemi jsou
Český hydrometeorologický ústav a Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř) Armády České republiky.
Viz též
meteorologie v ČR,
předpis L 3 – Meteorologie.
▶
meteorological service in the Czech Republic
▶
meteorological spacecraft
umělá družice Země určená primárně pro
družicová meteorologická měření. Podle oběžné dráhy se družice dělí na
družice geostacionární a družice na nízkých dráhách (nejčastěji polárních), zkráceně
polární družice. Podle zaměření rozlišujeme družice operativní a výzkumné. Kromě primárních přístrojů, zaměřených na meteorologické využití, má většina současných meteorologických družic na své palubě řadu přístrojů umožňujících
dálkový průzkum Země i v jiných oborech – systémy pro monitorování stavu hladiny světového oceánu, astronomické a geofyzikální přístroje, systémy pro přenos nouzových signálů aj.
▶
meteorological station
místo, v němž se konají stanovená
meteorologická pozorování podle dohodnutých mezinárodních nebo vnitrostátních postupů. Základním předpokladem je odpovídající technické, personální a komunikační vybavení. Meteorologické stanice je možné dělit podle různých hledisek:
a) podle odb. zaměření se rozlišují
synoptické,
klimatologické a
letecké meteorologické stanice,
agrometeorologické stanice a
stanice speciální;
b) podle charakteru získávaných dat se dělí na
meteorologické stanice přízemní,
stanice aerologické a na
stanice měřící v mezní vrstvě atmosféry;
c) podle umístění se dělí na
meteorologické stanice pozemní,
mořské a
letadlové.
Jedna meteorologická stanice může plnit úkoly různého odborného zaměření a rozsahu.
▶
meteorological station for specific purposes
met. stanice sloužící k získávání met. údajů pro konkrétní specifikovaný účel. Pracovní náplň, způsob předávání a zpracování dat, popř. umístění této stanice mohou být odlišné od běžných met. stanic.
▶
meteorological station for specific purposes
(speciální) met. stanice sloužící k provádění speciálních měření, která nejsou v náplni odb. činností ostatních stanic příslušné stan. sítě. V ČSFR se mezi tyto stanice v souč. době zahrnují zejména stanice zabývající se měřením
atmosférické elektřiny, slunečního záření, ozonu v atmosféře, znečištění ovzduší a srážek,
námrazků, výparu, dlouhodobých srážkových úhrnů pomocí srážkového
totalizátoru a stanice lázeňské, zřízené podle statutů státních lázní ČSFR. Rozsah měření prováděných těmito stanicemi je obv. určen vnitrostátními n. oblastními předpisy. Aplikace výsledků jejich měření je převážně v přilehlých oblastech výzkumu a výroby a na meteorologii se váže volněji.
▶
meteorological station site
kvalitativní charakteristika místa, kde pracuje
meteorologická stanice, a to z hlediska geogr. nebo expozičních podmínek. Poloha met. stanice z hlediska terénních podmínek může být vrcholová, údolní, svahová, nížinná, horská apod., z hlediska působení klimatických faktorů chráněná, otevřená, inverzní, větrná apod. Viz též
stanice meteorologická reprezentativní,
expozice meteorologických přístrojů,
souřadnice meteorologické stanice.
▶
meteorological symbols
1. písmena nebo číslice používané pro popis
meteorologických prvků na
synoptické mapě;
2. graf. znaky pro met. prvky, jevy a děje, popř. jejich intenzitu. Používají se především pro znázornění počasí na přízemních synoptických mapách a ve
výkazech meteorologických pozorování. Meteorologické symboly jsou mezinárodně dohodnuté.
▶
meteorological target
obecné označení meteorologického objektu či jevu, který může být detekován, sledován a analyzován
distančním meteorologickým měřením. Podle použitého prostředku mohou být meteorologickými cíli shluky meteorologicky významných
atmosférických částic (
oblaky, další
hydrometeory,
litometeory), výrazné nehomogenity v ovzduší (např. diskontinuity
hustoty vzduchu),
turbulence nebo
elektrometeory. Tyto objekty či jevy odrážejí, popř. samy generují vlny různého charakteru, které jsou příslušnými přístroji zaznamenávány. Viz též
cíl radiolokační,
odrazivost radarová,
plocha rozptylu efektivní.
▶
meteorological telecommunication network
▶
meteorological variable
fyz. charakteristika stavu atmosféry, např. teplota, vlhkost a tlak vzduchu nebo atm. jev, např. výskyt oblaků, mlhy, srážek, bouřek apod. Soubor
meteorologických prvků v určitém místě a čase charakterizuje
počasí. Někteří autoři považují za met. prvky pouze kvantit. charakteristiky stavu atmosféry, nikoliv atm. jevy. Viz též
prvek klimatický,
chod meteorologického prvku,
proměnlivost meteorologického prvku,
pole meteorologického prvku,
extrém.
▶
meteorological visibility
ve dne největší vzdálenost, na kterou lze spolehlivě rozeznat černý předmět o úhlové velikosti mezi 0,5 až 5°, umístěný u země na pozadí
mlhy nebo oblohy; v noci největší vzdálenost, na kterou jsou spolehlivě rozeznatelná světla určité stálé a směrově málo proměnlivé svítivosti.
Tato definice je závislá na vlastnostech lidského oka. Pro účely vizuálního pozorování meteorologické dohlednosti se předpokládá, že pozorovatel má normální zrak. Pro účely přístr. měření meteorologické dohlednosti ve dne se definuje práh kontrastové citlivosti hodnotou 0,025, v noci se definuje prahová hodnota osvětlení např. za
občanského soumraku 10
6 luxů a za tmavé noci při svitu hvězd 10
7,5 luxů. Použití těchto hodnot zaručuje srovnatelnost výsledků vizuálních a přístr. pozorování. Meteorologická dohlednost závisí na množství vody v různých fázích, prachu, kouře a mikroorganismů v ovzduší mezi pozorovatelem a pozorovaným předmětem. Může proto nabývat v různých směrech různých hodnot. Vyjadřuje se v m, popř. v km.
V
letecké meteorologii jsou zavedeny termíny
dohlednost,
dráhová dohlednost (RVR),
šikmá dohlednost a
letová dohlednost. Obj. fyz. veličinou, charakterizující stav opt. průzračnosti atmosféry, je
meteorologický optický dosah. Viz též
měření dohlednosti,
měření dráhové dohlednosti,
měřič průzračnosti,
objekt pro zjišťování dohlednosti,
vztah Allardův,
vztah Koschmiederův.
▶
meteorological watch office
pracoviště
letecké meteorologické služby, nepřetržitě sledující vývoj
meteorologických prvků a
jevů významných pro letecký provoz. Vydává
informace SIGMET a další výstrahy pro oblast své odpovědnosti a poskytuje je příslušným leteckým orgánům. Hranice odpovědnosti daného pracoviště se zpravidla shodují s hranicemi příslušné letové informační oblasti.
▶
meteorologist
odborník s příslušným meteorologickým formálním nebo neformálním vzděláním, který se v tematické oblasti
meteorologie profesně angažuje. Podle stupně vzdělání a dosažené praxe se v některých státech na doporučení
Světové meteorologické organizace rozeznávají meteorologové 1. až 4. třídy, což kvalifikačně pokrývá celou oblast od technických pracovníků v praxi až po meteorologický výzkum. Viz též
klimatolog,
synoptik,
prognostik.
▶
meteorology
základní věda o
zemské atmosféře, o jejím
složení, vlastnostech, atmosférických procesech a jevech, a to včetně vazeb s ostatními složkami
klimatického systému a při uvažování vlivu Slunce a dalších kosmických faktorů. V nejširším smyslu meteorologie zahrnuje všechny
vědy o atmosféře včetně
klimatologie,
chemie atmosféry apod. V tomto smyslu pod ni spadá i
aeronomie, jakkoliv hlavním předmětem meteorologie jsou procesy a jevy v
troposféře. Jádrem meteorologie je
fyzika atmosféry, na kterou navazuje celá řada oborů
aplikované meteorologie a hraniční disciplíny, jako např.
biometeorologie a
hydrometeorologie. Podle měřítka studovaných jevů rozlišujeme především
synoptickou a
mezosynoptickou meteorologii, příp.
mikrometeorologii. Podle metod práce vymezujeme mj.
dynamickou meteorologii, podle studovaného prostředí dále označujeme např.
tropickou,
mořskou nebo
horskou meteorologii.
Počátky meteorologie sahají do antického Řecka. Důležitým mezníkem vývoje byla 1. polovina 17. století, kdy byly vynalezeny základní
meteorologické přístroje, čímž bylo zahájeno tzv. přístrojové období meteorologie. V souvislosti s
meteorologickými měřeními se etablovaly i jim příslušné obory, jako např.
aktinometrie,
fotometrie apod. Kromě získávání empirických vědeckých poznatků o atmosféře Země se především od poloviny 19. století rozvíjel systematický
monitoring atmosféry, na němž se v současnosti podílí rovněž
aerologie,
družicová a
radarová meteorologie. Neméně důležitou činností dnešní meteorologie je
předpověď počasí a vydávání případných
meteorologických výstrah.
Operativní úlohy meteorologie v jednotlivých státech plní národní
meteorologické služby, jejich koordinaci v celosvětovém měřítku se věnuje
Světová meteorologická organizace, v Evropě organizace
EUMETNET. Důležitými nástroji evropské spolupráce jsou dále
Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF),
EUMETSAT aj. Na mezinárodní spolupráci v oblasti met. výzkumu se podílí mj.
Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy (IAMAS) a
Evropská meteorologická společnost. Viz též
meteorologie v ČR.
▶
meteorology in the Czech Republic
v České republice zajišťuje provoz a aplikovaný výzkum v oboru
meteorologie Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) se sídlem v Praze a
Hydrometeorologická služba Armády ČR, které organizují zejména sběr, přenos, zpracování a poskytování met. údajů pro operativní i režimové účely, jakož i archivaci dat. Uvedené organizace udržují v provozu rozsáhlé sítě
meteorologických stanic, obsluhované profesionálními i dobrovolnými pozorovateli. Spolupracují s obdobnou organizací v SR, kterou je
Slovenský hydrometeorologický ústav (SHMÚ) se sídlem v Bratislavě.
Výzkumem v oboru meteorologie a
klimatologie se jako svou hlavní činností zabývá
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., a v rámci své vědecké činnosti řada vysokých škol. Meteorologický a klimatologický výzkum je dílčí součástí práce i v dalších vědeckých ústavech AV ČR v rámci výzkumu problémů specifických pro jejich zaměření.
Výchovu a vzdělávání vysokoškolsky kvalifikovaných meteorologů a klimatologů zajišťují hlavně Matematicko-fyzikální fakulta UK v Praze, Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Univerzita obrany v Brně a Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Meteorologické předměty se kromě toho přednášejí na několika dalších fakultách ve studijních oborech zaměřených na geografii, zemědělství, lesní a vodní hospodářství,
životní prostředí, medicínu atp.
Jednotlivé instituce reprezentují ČR ve vybraných mezinárodních organizacích, jejichž činnost se k meteorologii a klimatologii vztahuje. ČHMÚ zastupuje ČR ve
Světové meteorologické organizaci (WMO), v
EUMETSAT,
ECMWF,
EUMETNET,
IPCC,
GEO a dalších. Kromě toho většina jmenovaných organizací navazuje dvoustranné dohody o spolupráci s partnerskými orgány v řadě zemí.
Zájmovou činnost v oboru meteorologie organizují
Česká meteorologická společnost (dříve
Československá meteorologická společnost při ČSAV) a
Česká bioklimatologická společnost. Česká meteorologická společnost má svého zástupce i v
Evropské meteorologické organizaci (EMS).
▶
meteorosensibility
vnímavost organizmu vůči počasí neboli schopnost organizmu reagovat na stav a změny atm. prostředí. Nízký stupeň meteosenzibility, označovaný jako citlivost na počasí, se projevuje únavou, malátností, nechutenstvím, depresemi, neklidným spánkem apod., vyšší formou meteosenzibility jsou předzvěstné pocity, kdy člověk reaguje na změny atm. prostředí již 2 až 3 dny předem, např. při chronické progresivní polyartritidě. Nejvyšší formou meteosenzibility jsou
meteotropní nemoci (choroby). Podle různých autorů tvoří lidé citliví na počasí 35 až 70 % celkové populace a s rostoucí civilizací těchto lidí přibývá. Meteosenzibilita je předmětem zájmu
lékařské meteorologie. Viz též
meteotropismus.
▶
meteorotropic diseases
nemoci, jejichž vznik nebo průběh jsou spjaty s komplexem met. faktorů, k nimž patří např. teplota a vlhkost vzduchu, změny tlaku vzduchu, nadbytek nebo nedostatek
ultrafialového záření, el. vlastnosti ovzduší apod. U některých meteotropních nemocí byl podíl počasí bezpečně prokázán, u jiných je jeho spoluúčast pravděpodobná. V současné době se mezi meteotropní nemoci počítají srdečně cévní onemocnění, alergické stavy, některé nemoci kožní, infekční a také nemoci dýchacího ústrojí aj. Viz též
meteotropismus.
▶
Meteosat
geostacionární meteorologické družice provozované evropskou organizací
EUMETSAT. Družice Meteosat-1 (1977) až Meteosat-7 patřily do první generace družic Meteosat, Meteosat-8 (2002) byl první družicí Meteosat druhé generace (
MSG), která sestávala ještě z dalších tří družic (Meteosat-9 až Meteosat-11). Start první družice Meteosat třetí generace (
MTG) se uskutečnil 13. prosince 2022, v současné době je družice MTG-I1 (budoucí Meteosat-12) postupně testována. Družice Meteosat monitorují hlavně Evropu, Afriku a východní Atlantik, dále pak Indický oceán a většinu Asie.
▶
meteotropism
syn. meteorotropismus, meteotropie, biotropie počasí – fyziologické i patologické reakce na změny počasí. Prvek nebo komplex počasí, u něhož se předpokládá účinek na organizmus, se nazývá meteotropní činitel. Účinky vyvolávající biologickou odezvu se označují jako biotropní, resp. meteotropní účinky. Studiem meteotropismu se zabývá
lékařská meteorologie. Viz též
meteosenzibilita,
nemoci meteotropní.
▶
meteotsunami
syn. tsunami meteorologické – ojedinělá mimořádně velká vlna nebo jejich série na moři či velké vodní nádrží, způsobená procesy v atmosféře. Vzniká v důsledku prudkého výkyvu
tlaku vzduchu při rychlém pohybu určitého atmosférického útvaru, nejčastěji
squall line, nad rozsáhlou vodní plochou. Podobně jako v případě tsunami vyvolaného např. zemětřesením, také vlny meteotsunami se v mělkých vodách při pobřeží zkracují a roste jejich výška, která může v závislosti na tvaru pobřeží a morfologii mořského dna dosáhnout i několika metrů. Viz též
vzdutí způsobené bouří.
▶
methane
(CH
4), v chemii methan – plynná organická sloučenina, která je přirozenou složkou
atmosféry Země. Chemicky se jedná o nejjednodušší stabilní uhlovodík, tzv. alkan. Ačkoliv je jeho podíl na
chemickém složení atmosféry Země velmi nízký, hraje důležitou roli v
chemii atmosféry, kdy se např. podílí na vzniku troposférického
ozonu. Neméně podstatná je funkce metanu jakožto
skleníkového plynu, přičemž vzhledem k jeho radiačně-absorbčním vlastnostem je jeho potenciál globálního oteplování (GWP) asi 28krát vyšší než v případě
oxidu uhličitého.
Přibližně 90 % metanu vzniká v důsledku anaerobních procesů (činností mikroorganismů při rozkladu organické hmoty bez přístupu kyslíku), zbývajících cca 10 % se uvolňuje při geologických aktivitách (např. tavením magmatu). Hlavními přirozenými emisními zdroji jsou mokřady a vodní ekosystémy. V současné době množství metanu v atmosféře prudce roste vlivem člověka, přičemž se udává podíl antropogenních emisí asi 60 %. Hlavním antropogenním zdrojem je zemědělství, zejména chov hospodářských zvířat či pěstování rýže. Při probíhající
změně klimatu se značné emise metanu mohou do atmosféry uvolňovat při tání
permafrostu. Střední doba setrvání metanu v atmosféře se odhaduje na 10–12 let. Hlavním propadem metanu jsou reakce s hydroxylovými radikály (OH).
▶
methods for calculation of expected air pollution
vypočítávají buď dlouhodobé (klimatické) nebo krátkodobé (denní i kratší) očekávané
koncentrace znečišťujících látek (
imise), popř. se určuje délka doby překročení nějaké hraniční koncentrace
znečišťujících látek nebo celková dávka znečišťujících látek na zvolené období. Metody výpočtu jsou buď empirické, založené na jednoduchých statist. modelech (regrese, rozptyl podle Gaussova rozložení atd.) a met. poznatcích o větru a stabilitě
teplotního zvrstvení ovzduší, nebo teoretické, založené na řešení systému rovnic
atmosferické dynamiky pro
mezní vrstvu atmosféry s uvažováním
turbulentního promíchávání a faktorů
emise. Existují rovněž experimentální fyzikální modely, na nichž se simuluje emise a měří
rozptyl příměsí v ovzduší (emitovaných látek). Viz též
znečištění ovzduší,
model Suttonův.
▶
Metop
označení
polárních meteorologických družic provozovaných organizací
EUMETSAT. V letech 2006 až 2018 byla postupně vypuštěna trojice těchto družic první generace, vybavených mj. radiometrem
AVHRR.
▶
Meyer rain factor
index humidity navržený A. Meyerem (1926) ve tvaru
kde
R je prům. roč. úhrn srážek v mm a
D prům. roč.
sytostní doplněk v mm rtuťového sloupce neboli
torrech.
▶
microbarograph
přesný a citlivý
barograf, jehož záznam časových změn tlaku vzduchu je detailnější než u barografu. V zahraniční literatuře někdy označení pro
mikrobarovariograf.
▶
microbarovariograph
syn. variograf – citlivý
barograf zapisující s velkým zvětšením krátkodobé odchylky
tlaku vzduchu od jeho původně zvolené hodnoty. Tento přístroj se někdy v zahraniční literatuře nazývá též
mikrobarograf.
▶
microburst
[majkrobé(r)st] –
downburst malého měřítka s horiz. průměrem nepřesahujícím cca 4 km. Ničivé větry trvají zpravidla 2 – 5 minut a změna rychlosti větru u středu roztékání přesahuje 10 m.s
–1. Detekce tohoto jevu je velmi obtížná, často dokonce nemožná, pro jeho krátké trvání a malé rozměry. Microburst se projevuje silným
střihem větru, který způsobil řadu vážných nehod v leteckém provozu, zejména při vzlétání nebo přistávání letadel v okolí
konvektivní bouře. Někdy se rozlišuje vlhký miroburst, při němž vypadne více než 25 mm srážek nebo
radarová odrazivost převyšuje 35 dBZ, a suchý microburst, při němž tyto hodnoty nejsou dosaženy.
▶
microclimate
klima nejmenších prostorů obvykle o horiz. rozměrech do 1 km, v němž se uplatňují vlivy cirkulačních prvků s jakoukoliv polohou osy vírů. Praktičtěji pojaté definice spojují mikroklima s homogenním aktivním povrchem, nad nímž se podmínky utváření mikroklimatu liší od okolí (např. mikroklima pole, lesa, terénních tvarů, ulic aj.). Mikroklima je vert. omezeno na vrstvu vzduchu přiléhající k zemskému povrchu, v níž se projevují odlišnosti od klimatu širšího okolí. Zvláštním druhem mikroklimatu je mikroklima uzavřených prostor neboli
kryptoklima. Čes. pojem malopodnebí místo mikroklima se neujal. Viz též
kategorizace klimatu,
makroklima,
mezoklima,
klima místní,
topoklima,
klima porostové,
klima půdní,
klima skleníkové.
▶
microclimatology
část
klimatologie zabývající se
mikroklimatem, a to jak otevřených prostorů (reliéfů, porostů, půdy, ulic aj.), tak uzavřených prostor (místností, stájí, skleníků aj.). Vzhledem k vysokým hodnotám horiz. i vert.
gradientů teploty v rozsahu mikroklimatu využívá mikroklimatologický průzkum a výzkum speciálních metod měření, pokud se týká umístění, tj.
expozici meteorologických přístrojů, délku měření a u moderních metod také frekvenci měření. Za zakladatele mikroklimatologie se zpravidla považuje něm. botanik G. Kraus, který v r. 1911 publikoval práci o půdě a klimatu nejmenších prostorů, i když praktickým studiem mikroklimatu se zabýval např. český přírodovědec E. Purkyně již v 60. letech 19. století. Viz též
měření meteorologická terénní ambulantní,
Bowenův poměr.
▶
micrometeorology
část
meteorologie, jež pojednává o met. dějích v měřítku 1 km a méně. Jde o děje charakterizované přítomností
vírových pohybů v atmosféře s osami rotace v obecné poloze a s poloměry nejvýše řádu stovek m. Zvláštní pozornost je v mikrometeorologii věnována studiu toků látek a energie mezi aktivními povrchy (např. půdou, vegetací a jejími složkami, vodním povrchem) a atmosférou. Součástí mikrometeorologie v širším smyslu je
mikroklimatologie. Viz též
makrometeorologie,
mezometeorologie,
eddy kovarianční systém.
▶
micropluviograph
přístroj pro registraci srážek natolik slabých, že je nelze změřit nebo zaregistrovat běžným
srážkoměrem. Využíval např. pohybujícího se chem. upraveného pásku papíru, který změní barvu, dopadnou-li na něj štěrbinou srážky. V současné době se v ČR pro daný účel užívá
detektor počasí nebo
detektor srážek.
▶
micropluviometer
zast. označení pro
srážkoměr.
▶
microthermal climate
málo používané označení pro
boreální klima, které odkazuje na jedno z vegetačních pásem vymezených v 19. století botanikem A. P. de Candollem. C. W. Thornthwaite pro ně uvádí hodnoty
potenciálního výparu mezi 286 a 570 mm za rok. Viz též
klasifikace klimatu Thornthwaiteova.
▶
microthermal climate
studené podnebí, tj. podnebí s nízkými teplotami vzduchu, charakterizované a) v
Köppenově klasifikaci podnebí dlouhou chladnou zimou a krátkým létem; prům. teplota vzduchu nejteplejšího měsíce bývá větší než 10 °C (typ D). Vyskytuje se ve vnitrozemí pevnin a na jejich vých. okrajích přibližně mezi 40. až 65. stupněm zeměp. šířky. Odpovídá tedy
boreálnímu podnebí; b) v
Thornthwaiteově klasifikaci podnebí s
potenciální evapotranspirací v intervalu od 28,5 do 42,7 cm za rok.
▶
microwave frequency bands K, X, C, S, L
oblasti mikrovlnných frekvencí používané pro
radarová měření jsou konvenčně značeny uvedenými písmeny. Tabulka ukazuje střední vlnové délky a střední frekvence pro jednotlivá pásma.
| Pásmo |
Vlnová délka [cm] |
Frekvence [GHz] |
| K |
1 |
30 |
| X |
3 |
10 |
| C |
5 |
6 |
| S |
10 |
3 |
| L |
20 |
1,5 |
▶
middle atmosphere
nejednoznačný pojem označující
1/ část atmosféry mezi
tropopauzou a
mezopauzou, tzn. zahrnující
stratosféru a
mezosféru;
2/ část
homosféry nad
troposférou, kde
turbulentní promíchávání ještě převažuje nad
molekulární difuzí a
ionizace nemá významnější dopad;
3/ oblast, kde se výrazně projevují externí faktory jako proměna charakteristik dopadajícího
záření Slunce, nebo vulkanické erupce.
Viz též
členění atmosféry vertikální.
▶
middle part of surface plotting model
kroužek na
synoptické mapě, který je situován v místě
meteorologické stanice a kolem něhož se zakreslují mezinárodně dohodnutým způsobem výsledky met. pozorování na této stanici. Poloha
horských meteorologických stanic je vyznačena čtverečkem. Viz též
model staniční.
▶
middle-level clouds
oblaky vyskytující se v polárních oblastech přibližně v nadm. výškách od 2 do 4 km, ve stř. zeměp. šířkách od 2 do 7 km a v tropických oblastech od 2 do 8 km. Oblakem stř. patra je především
altocumulus. Do tohoto patra však zasahují i další
druhy oblaků:
a)
altostratus se většinou vyskytuje ve stř. patře, často však zasahuje i do vysokého patra;
b)
nimbostratus se vyskytuje vždy ve stř. patře, ale většinou zasahuje současně i do ostatních pater;
c)
cumulus a
cumulonimbus mají obvykle základny v nízkém patře, jsou však tak velkého vert. rozsahu, že jejich vrcholky mohou dosahovat do stř. i vysokého patra.
Viz též
klasifikace oblaků,
patra oblaků,
oblaky nízkého patra,
oblaky vysokého patra.
▶
Mie effect
zvětšování podílu
dopředného rozptylu záření s rostoucí hodnotou poměru poloměru
r rozptylujících částic a vlnové délky rozptylovaného záření
λ na sférických částicích, pro jejichž poloměr platí nerovnost
2πr ≥ λ. Mieův efekt lze vysvětlit pomocí teorie
Mieova rozptylu. V meteorologii se s ním setkáváme zejména při rozptylu
přímého slunečního záření na
oblačných částicích, na kapičkách
mlhy nebo na různých aerosolových částicích v atmosféře, kdy vytváří výrazné protažení
rozptylové indikatrice ve směru dopadajících paprsků. Prostřednictvím Mieova efektu se vysvětlují vzácné optické atmosférické jevy
modré nebo zelené slunce a modrý nebo zelený měsíc.
▶
Mie scattering
rozptyl záření na libovolně velkých částicích sférického tvaru. Zvláštním případem Mieova rozptylu je
Rayleighův rozptyl na dostatečně malých, elektricky nevodivých částicích, jemuž s výjimkou jevu
polarizace dobře odpovídá
molekulární rozptyl. Na rozdíl od něj rozptyl na
atmosférických částicích nezávisí na vlnové délce rozptylovaného záření a
rozptylová indikatrice má silně protažený tvar ve směru původního paprsku. Pole takto rozptýleného záření vyjadřujeme podle obecné Mieovy teorie jako superpozici pole vyzařování elektrického a magnetického dipólu, kvadrupólu a vyšších multipólů (zatímco u Rayleighova rozptylu uvažujeme pouze el. dipól). Rozšíření Mieovy teorie na částice tvaru např. rotačního elipsoidu se někdy využívá v
radarové meteorologii, neboť velké vodní kapky a ledové částice oblaků a srážek nemají sférický tvar. V souvislosti s rozptylem záření na různých typech
atmosférických aerosolů se dnes používají i různé modely složitějšího rozptylu na obecně nesférických částicích. Viz též
efekt Mieův.
▶
migratory anticyclone
syn. anticyklona putující –
anticyklona, která se pohybuje ve směru
řídícího proudění. Postupující anticyklona je zpravidla
termicky asymetrická a vytváří se většinou za poslední
cyklonou ze
série cyklon polární fronty. Má tendenci směřovat do nižších zeměp. šířek, v nichž dochází k její
stabilizaci, přičemž se postupně mění z
nízké na
vysokou a
termicky symetrickou (
teplou) anticyklonu. Postupující anticyklona se vytváří i mezi jednotlivými cyklonami ze série cyklon; v tom případě však zůstává většinou termicky asymetrická.
▶
migratory cyclone
syn. cyklona putující –
frontální cyklona hlavně v prvých
stadiích vývoje. Postupuje ve směru
řídicího proudění s rychlostí rovnající se 0,6 až 0,8 rychlosti
geostrofického větru zjištěného v hladině tohoto proudění. Nad Evropou činí rychlost postupujících cyklon v průměru kolem 30 km.h
–1, max. až 100 km.h
–1.
▶
Michelson bimetallic actinometer
aktinometr, jehož čidlem je jemný začerněný bimetalický pásek. Výchylka bimetalu po zahřátí slunečním zářením, která je úměrná intenzitě slunečnímu záření, se čte pomocí slabě zvětšujícího mikroskopu. Doba potřebná k určení záření je 20 až 30 sekund. Použitím barevných filtrů je možné určit intenzitu slunečního záření v různých oblastech spektra. Původní verze přístroje pochází od rus. fyzika V. M. Michelsona z r. 1905, později byl přístroj několikrát zdokonalen, a to především W. Martenem v Německu r. 1928 (aktinometr Michelsonův–Martenův). Stupnice aktinometru se kalibruje srovnáním s
pyrheliometrem.
▶
Milankovic theory
viz teorie paleoklimatu astronomická.
▶
Milankovitch Cycles
dlouhodobé kvaziperiodické výkyvy orbitálních parametrů Země, které jsou podle astronomické
teorie paleoklimatu zodpovědné za
kvartérní klimatický cyklus. V rámci cyklu s periodou cca 100 000 roků se mění
excentricita oběžné dráhy Země kolem Slunce. S nárůstem výstřednosti se zvětšuje rozdíl mezi
periheliem a
afeliem z hlediska množství slunečního záření dopadajícího na Zemi. Druhý z cyklů, s periodou cca 41 000 roků, spočívá ve změnách sklonu zemské osy k rovině
ekliptiky. Při nárůstu sklonu se v
létě příslušné polokoule prodlužuje světlý den a roste výška Slunce, v
zimě naopak, čímž narůstají rozdíly mezi
sezonami. Třetí cyklus, s periodou cca 21 000 roků, souvisí s precesním stáčením zemské osy, která v prostoru opisuje dvojkužel s osou kolmou k rovině ekliptiky. To má za následek posun perihelia z jedné sezony do druhé, přičemž jeho posun do
léta dané polokoule má opět za následek nárůst rozdílů mezi sezonami. Cykly jsou nazývány podle M. Milankoviče, který ve 20. letech 20. století poprvé podrobně propočítal periodické změny orbitálních parametrů a odpovídající změny sum sluneční radiace v
chladném a
teplém pololetí každé polokoule.
▶
Military Hydrometeorological Service of the Czech Republic
vyhodnocování vlivu počasí na činnost nejrůznějších vojenských systémů, ale i na charakter, stav a vývoj ostatních složek prostředí pro potřeby Armády ČR. Hydrometeorologická služba tak představuje nedílnou součást složek bojového zabezpečení vojsk. Hlavní úkol Hydrometeorologické služby AČR na území ČR nebo v rámci zahraničních operací NATO/EU představuje poskytování leteckých meteorologických služeb v podmínkách vojenského letectví podle požadavků a pravidel
ICAO, při současném uplatňování dílčích rezortních nebo aliančních (NATO) odchylek a dále provádění hydrometeorologického zabezpečení činností nejrůznějších systémů rezortu obrany. Hydrometeorologická služba AČR je tvořena řídicími a provozními součástmi, které jsou začleněny v rámci příslušných organizačních složek rezortu obrany. Řídicí složkou je Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie Ministerstva obrany, které zabezpečuje výkon státní správy v oblasti vojenské hydrometeorologie. Provozní složky jsou tvořeny hydrometeorologickými složkami Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu, leteckými meteorologickými služebnami leteckých základen Vzdušných sil AČR a dále meteorologickými družstvy dělostřelectva a chemického vojska Pozemních sil AČR. V rámci rezortu obrany rovněž působí další dvě nezávislé organizační složky vojenské hydrometeorologie. Úkoly v oblasti vzdělávání personálu plní Katedra vojenské geografie a meteorologie Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Ověřování odborné způsobilosti personálu a kvality poskytovaných služeb provádí Inspektor leteckých meteorologických služeb Odboru vojenského letectví Ministerstva obrany. Viz též
zabezpečení Armády ČR hydrometeorologické.
▶
millibar
jednotka
tlaku vzduchu, 10
–3 baru, pro niž platí vztah:
1 mbar [mb] = 10
2 Pa = 1 hPa.
Milibar byl do konce roku 1979 v Československu používán jako zákl. jednotka tlaku vzduchu v meteorologii. Po zavedení nové mezinárodní soustavy jednotek SI, která bar a jeho odvozeniny nepřipouští, se postupně přešlo k používání jednotky hektopascal (hPa), doporučené pro met. účely
Světovou meteorologickou organizací a číselně rovné jednotce milibar. Viz též
měření tlaku vzduchu.
▶
mineralization of precipitation
součet koncentrací rozpuštěných látek s výjimkou plynů, které se dostávají do
srážkových elementů (kapek deště, sněhových vloček) při jejich průchodu atmosférou většinou v blízkosti zemského povrchu. Srážková voda je roztokem velmi slabě mineralizovaným. Mineralizaci je možné stanovit na základě měření elektrické vodivosti, které je běžnou součástí chemického rozboru srážek.
▶
minimal temperature
nejnižší hodnota
teploty vzduchu zaznamenaná za určité časové období, např. za den, měsíc nebo rok. Ve zprávách
SYNOP z Evropy a Afriky se uvádí minimální teplota za období od 18 do 06 UTC ve zprávě z 06 UTC, pro ostatní regiony jsou období i termíny zprávy určeny příslušnými regionálními pravidly. Pro klimatologické účely je minimální denní teplota vzduchu stanovena za období 24 hodin před večerním
klimatologickým termínem.
Minimální teplota vzduchu na většině stanic ČR se získává automatickým vyhodnocením dat měřených
elektrickým teploměrem ve výšce 2 m nad zemí za dané období. Na některých stanicích se minimální teplota dosud měří
minimálním teploměrem. V předpovědích počasí je minimální teplota obvykle označována jako nejnižší noční teplota. Viz též
teplota minimální přízemní,
teploty vzduchu extrémní.
▶
Minimum Sector Altitude (MSA)
(MSA)
– nejmenší
nadm. výška, v níž se ještě může uskutečnit let v případě nouze. Letadlo letící v této výšce má zabezpečeno alespoň 300 m převýšení nad všemi překážkami daného sektoru. Sektorem se rozumí část prostoru vymezená kruhovou výsečí s poloměrem 46 km (25 námořních mil) a se středem v příslušném radionavigačním zařízení. MSA se musí respektovat v let. met. službě při použití hesla
CAVOK.
Výška základny význačné oblačnosti nemusí mít totiž hodnotu jen 1500 m a více, ale současně musí být výška základny význačné oblačnosti také větší než minimální sektorová výška. V případě, že je pro dané letiště určeno více minimálních sektorových výšek, uvažuje se jen nejvyšší hodnota. V ČR mají všechna letiště minimální sektorovou výšku do 1500 m. Vyšší minimální sektorovou výšku má např. Poprad-Tatry (2300 m).
▶
minimum thermometer
teploměr používaný v meteorologii k měření
minimální teploty vzduchu v daném časovém intervalu, obvykle za 24 hodiny. Nejčastěji se používá skleněný
lihový teploměr, který má v kapiláře uvnitř sloupce teploměrné kapaliny umístěnou malou tmavě zabarvenou skleněnou tyčinku (index), která je při poklesu teploty stahována povrchovým napětím hladiny lihu směrem k nádobce. Při vzestupu teploty teploměrná kapalina index obtéká, takže jeho poloha zůstává beze změny. Po přečtení údaje se index posune ke konci lihového sloupce nakloněním. Instaloval se v
meteorologické budce ve vodorovné poloze a používal se též k měření
přízemního minima teploty vzduchu. Na
profesionálních stanicích ČR se údaje z minimálního teploměru používají při nefunkčnosti
automatického měřicího systému, pro pravidelné srovnávací měření a na vybraných stanicích pro souběžná měření s
elektrickým teploměrem.
▶
Minnaert's cigar
světelná skvrna doutníkového tvaru s ostře ohraničeným okrajem vytvářející se na povrchu s vysokou odrazivostí pro světelné paprsky, v přírodě nejčastěji na sněhové pokrývce. Vzniká dvojitým lomem světelných paprsků na ledových krystalcích při lámavém úhlu 60°, tj. v tomto směru obdobně jako
malé halo, avšak na krystalek dopadající paprsky musí tvořit rozbíhavý svazek, nejsou tedy vzájemně rovnoběžné, jako např. paprsky
přímého slunečního záření. Světelné paprsky v tomto případě zpravidla pocházejí z umělého světelného zdroje malých rozměrů, nalézajícího se v relativně nevelké vzdálenosti. K jejich lomu pak dochází na ledových krystalcích rozptýlených v přízemních hladinách atmosféry. Popisy a výklad tohoto jevu se dnes sporadicky vyskytují v meteorologické literatuře v souvislosti s
halovými jevy.
▶
mirage
fotometeor vytvářený lomem a totálním odrazem světelných paprsků ve vzduchových vrstvách, který se projevuje vznikem nepravých obrazů blízkých nebo vzdálených předmětů. Rozlišuje se spodní zrcadlení, při němž je obraz převrácený a leží níže než příslušný reálný objekt, a svrchní zrcadlení s obrazem ve větší výšce než odpovídá výšce reálného předmětu, který se popř. může nalézat i za obzorem. Spodní zrcadlení vzniká nad silně zahřátými povrchy (pouštním pískem, asfaltovými a betonovými plochami v létě apod.), nad nimiž se vytváří vzduchová vrstva s
inverzí hustoty vzduchu, což vyvolává opt. dojem zrcadlící vodní hladiny. Svrchní zrcadlení bývá naopak pozorováno nad studenými povrchy (např. studenými vodními plochami, ledovými a sněhovými poli) nebo může vznikat v souvislosti s výškovými
inverzemi teploty vzduchu. Následkem velkých horiz.
gradientů hustoty vzduchu, působených výrazným nerovnoměrným ohříváním
aktivního povrchu, se vytváří boční zrcadlení, kdy fiktivní obraz je vzhledem k odpovídajícímu předmětu bočně posunut. Vzájemnou kombinací uvedených typů zrcadlení nebo např. současným výskytem svrchního zrcadlení na dvou nebo více nad sebou ležících vrstvách s inverzí teploty vzniká vícenásobné zrcadlení. Opt. úkazy související se zrcadlením se též označují jako
fata morgána. Viz též
šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře,
zvýšení obzoru.
▶
mist
hydrometeor snižující
vodorovnou dohlednost nejvýše na 1 km. Kouřmo je
atmosférický aerosol z mikroskopických vodních kapiček nebo vlhkých hygroskopických částeček vznášejících se ve vrstvě vzduchu při zemi. V pozorovatelské praxi se kouřmo zaznamenává jen při dohlednosti od 1 do 10 km, obecně však horní hranice dohlednosti pro kouřmo není stanovena. Na rozdíl od
mlhy, v níž vodorovná dohlednost je menší než 1 km, při kouřmu není vzduch vodními parami nasycen, i když
relativní vlhkost vzduchu je i při něm vysoká. Kouřmo nelze zaměňovat se
zákalem, patřícím mezi
litometeory.
▶
mist layer
vrstva, v níž je
dohlednost snížena
kouřmem. Může se vyskytovat při zemském povrchu nebo v určité výšce nad ním, zpravidla pod
zadržujícími vrstvami.
▶
mistral
silný, chladný,
nárazovitý a suchý sev. až sv. vítr charakteru
bóry, vanoucí v údolí Rhôny ve Francii. Vyskytuje se po celý rok, nejčastěji však v prosinci, lednu a červnu při převládajícím sz. až sev. proudění, které je v úzkém severojižně orientovaném údolí Rhôny zesilováno
tryskovým efektem. Obvykle vzniká v souvislosti s vývojem
cyklony nad Tyrhénským mořem nebo Janovským zálivem, když se
azorská anticyklona přesouvá nad stř. Francii. Rychlost mistralu v oblasti Marseille dosahuje 80 až 130 km.h
–1 a jeho vert. rozsah bývá 2 až 3 km. Působí četné škody, mimo jiné ztěžuje námořní a leteckou dopravu a nepříznivě působí na osoby se zvýšenou
meteosensibilitou. V přilehlých oblastech má řadu místních názvů.
▶
mitigation
cílená aktivita člověka omezující zdroje
skleníkových plynů nebo snižující jejich koncentrace v ovzduší. V širším významu se jedná i o zásahy omezující zdroje a koncentrace jiných látek, které mohou přímo či nepřímo přispívat k antropogenní
změně klimatu (např. snižování množství prašného
aerosolu) nebo cílené odčerpávání
oxidu uhličitého z atmosféry (CCS – Carbon dioxide Capture and Storage). Viz též
efekt skleníkový,
adaptace,
IPCC.
▶
mixed cloud
oblak složený z vodních kapek i ledových částic. Oblast koexistence obou fází vody se rozkládá nad
izotermou 0 °C a dosahuje zpravidla do oblasti kolem teploty –20 °C. Smíšený oblak je koloidně instabilní a mohou z něho vypadávat
atmosférické srážky. Mezinárodní
morfologická klasifikace oblaků označuje jako smíšené oblaky především
nimbostratus,
cumulonimbus a často
altostratus, při nízkých teplotách též
altocumulus,
stratus a
stratocumulus. Viz též
instabilita oblaku koloidní,
teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova,
oblak ledový,
oblak vodní,
oblak srážkový.
▶
mixed layer
syn. vrstva mísení – vrstva ovzduší mezi zemským povrchem a spodní hranicí nejnižší
zadržující vrstvy;
vertikální teplotní gradient ve směšovací vrstvě odpovídá instabilnímu nebo indiferentnímu nebo mírně stabilnímu
teplotnímu zvrstvení ovzduší. Příměsi emitované do směšovací vrstvy se rozptylují v celém jejím rozsahu. Tloušťka směšovací vrstvy se nazývá směšovací výška. Viz též
index ventilační.
▶
mixed precipitation
hydrometeor tvořený současně
kapalnými srážkami a
tuhými srážkami. Smíšené srážky se vyskytují nejčastěji při
přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C.
▶
mixing condensation level
▶
mixing fog
mlha, která vzniká v důsledku promíchávání dvou
vzduchových hmot blízkých
nasycení s různou teplotou a vlhkostí. Tyto mlhy mají krátké trvání a malý vert. rozsah.
▶
mixing layer
syn. vrstva mísení – vrstva ovzduší mezi zemským povrchem a spodní hranicí nejnižší
zadržující vrstvy;
vertikální teplotní gradient ve směšovací vrstvě odpovídá instabilnímu nebo indiferentnímu nebo mírně stabilnímu
teplotnímu zvrstvení ovzduší. Příměsi emitované do směšovací vrstvy se rozptylují v celém jejím rozsahu. Tloušťka směšovací vrstvy se nazývá směšovací výška. Viz též
index ventilační.
▶
mixing length
veličina v klasické teorii atm.
turbulence, definovaná L. Prandtlem jako vzdálenost, na níž se individuální částice turbulentní proudící tekutiny (v meteorologii
vzduchové částice) během pohybu napříč proudu beze zbytku smísí s okolním prostředím při zachování své konstantní hybnosti. Z hlediska formální analogie mezi charakteristikami vazkého
laminárního proudění a
turbulentního proudění se v jistém smyslu jedná o protějšek pojmu volná dráha molekuly. Obdobnou teorii směšovací délky vypracoval G. I. Taylor, jenž však místo konzervace hybnosti individuální částice tekutiny (vzduchu) uvažoval konzervaci
vorticity. Směšovací délka se používá k vyjádření
koeficientu turbulentní difuze. V teoriích turbulence se používá kromě směšovací délky podobná veličina nazývaná charakteristický rozměr
turbulentních vírů nebo
měřítko vírů, která se obvykle interpretuje jako střední rozměr turbulentních vírů.
▶
mixing ratio
charakteristika
vlhkosti vzduchu definovaná jako podíl hmotnosti
vodní páry mv k hmotnosti
suchého vzduchu md v daném objemu vzduchu
S pomocí
stavové rovnice pro suchý vzduch a pro vodní páru lze směšovací poměr vyjádřit pomocí
tlaku vodní páry e a
tlaku vzduchu p vztahem
kde konstanta
ε ≈ 0,622 je poměr hodnot
měrné plynové konstanty pro suchý vzduch a pro vodní páru. Směšovací poměr je bezrozměrná veličina, která v atmosféře dosahuje hodnot řádu 10
–3. V meteorologii ji proto často udáváme v jednotkách g.kg
–1. Číselnou hodnotou se směšovací poměr blíží hodnotě
měrné vlhkosti vzduchu.
V rozšířeném významu, zejména při matematickém modelování procesů
mikrofyziky oblaků a srážek, používáme směšovací poměr také jako charakteristiku hmotnosti dané kategorie kapalné vody popř. ledu opět relativně k hmotnosti suchého vzduchu. Hovoříme potom např. o směšovacím poměru
oblačné vody, o směšovacím poměru
oblačného ledu apod. V
chemii atmosféry se používá zobecněná definice, vyjadřující směšovací poměr jako podíl hmotnosti
atmosférické příměsi a hmotnosti
suchého a čistého vzduchu v daném objemu.
▶
Moazagotl cloud
původně místní označení pro
orografický oblak pozorovaný na sev. straně Krkonoš při převládajícím jz. proudění. Vzhledem k tomu, že oblast patří ke kolébkám bezmotorového létání, rozšířil se tento termín na
stacionární oblaky vyskytující se i v jiných částech světa a někdy se používá i pro
fén, s nímž je výskyt tohoto oblaku spojen. Viz též
oblak vlnový.
▶
mobile ship
v met. praxi zkrácené označení pro meteorologickou stanici na pohybující se lodi.
▶
mobile ship station
syn. stanice meteorologická lodní –
meteorologická stanice umístěná na lodi, na níž se měření a pozorování provádí během plavby.
▶
mobile weather station
meteorologická stanice instalovaná dočasně na místě, kde není stálá met. stanice nebo kde je třeba provádět specializovaná měření. Mobilní met. stanice může provádět
přízemní i
aerologická měření.
▶
mock moon
zvlášť jasné světelné skvrny na
paraselenickém kruhu, který patří k
halovým jevům. Jde o souborné označení pro
paraselenia neboli paměsíce,
parantselenia neboli
boční měsíce a
antiselenium neboli
protiměsíc.
▶
mock sun
syn. paslunce – velmi častý
halový jev v podobě světelných skvrn nalézajících se na
parhelickém kruhu vně
malého hala. Jsou obvykle výrazněji duhově zbarveny, s červeným okrajem na straně bližší Slunci. Při poloze Slunce na obzoru by se parhelia nalézala na malém halu, s rostoucí výškou Slunce nad obzorem se od malého hala bočně vzdalují v rozsahu několika úhlových stupňů. Vznikají dvojitým lomem slunečních paprsků při průchodu šestibokými ledovými krystalky při lámavém úhlu 60° a vert. poloze hlavní krystalové osy.
▶
mock sun
syn. slunce vedlejší – zvláštní jasné skvrny na
parhelickém kruhu, který patří k
halovým jevům. Jde o souborné označení pro parhelia neboli paslunce, paranthelia neboli boční slunce a antihelium neboli protislunce. Viz též
měsíc nepravý.
▶
mock sun ring
syn. kruh horizontální, kruh vedlejších sluncí –
fotometeor, projevující se jako bílý horiz. kruh, který má stejnou úhlovou výšku nad horizontem jako Slunce. V některých bodech parhelického kruhu bývají pozorovány světlé nebo dokonce duhově zářící skvrny. Tato světelná ohniska jsou nejčastěji v blízkosti průsečíků s
malým halem, tzv.
parhelia (paslunce), občas ve vzdálenosti 120° od Slunce, tzv. paranthelia (boční slunce) a velmi zřídka naproti Slunci, tzv. antihelium (protislunce). Parhelia někdy spojují s malým halem
Lowitzovy oblouky. Parhelický kruh patří mezi
halové jevy a vzniká odrazem světelných (slunečních) paprsků na vertikálně orientovaných stěnách ledových krystalků. Někdy bývají na obloze patrné pouze jeho části. Viz též
slunce nepravé,
kruh paraselenický.
▶
model of cyclone
1. schematický model znázorňující podstatné charakteristiky skutečné
cyklony. Obvykle bývá sestavován z dílčích modelů pro určitá
stadia vývoje cyklony, např. model
mladé cyklony, model
okludované cyklony aj. Mezi základní a v Evropě nejpoužívanější modely cyklony patří
model cyklony podle norské meteorologické školy a
Shapirův-Keyserův model cyklony.
2. Matematické vyjádření dynamiky atmosféry, které popisuje atmosférické pohyby a podmínky typické pro cyklonu.
▶
model output statistics
(MOS) – metoda
postprocessingu využívající regresních vztahů mezi výstupy prognostického modelu a hodnotami zvolených veličin, zjištěných za testovací období. Tento statistický nástroj zpravidla využívá vícerozměrnou regresi, v níž prediktory jsou, na rozdíl od starší
metody perfektní předpovědi, prognostické veličiny spočtené příslušným modelem, dále klimatologické veličiny, popř. i výsledky předchozích měření. Prediktanty jsou uživatelem požadované veličiny, které nejsou součástí souboru prognostických veličin a jejichž hodnoty přímo odvozené z modelových výstupů by byly zatíženy nejistotou modelu. Pro nalezení regresních vztahů se nejčastěji používají výsledky měření z
přízemních meteorologických stanic. Metodou MOS je pak možno budoucí hodnoty požadovaných veličin odvodit z operativních výstupů
modelu numerické předpovědi počasí (NWP), popř. z výstupů
klimatického modelu.
Řada met. služeb, včetně např. DWD, využívala metodu MOS pro předpověď rozsáhlých souborů meteorologických veličin. Případné změny NWP modelu byly do těchto postupů zahrnuty formou vhodných korekcí. Význam a rozsah aplikace metody MOS v procesu
předpovědi počasí poklesl s růstem rozlišení a dalším zlepšováním kvality NWP modelů. Viz též
meteorologie energetická.
▶
moderate breeze
vítr o prům. rychlosti 5,5 až 7,9 m.s
–1 nebo 20 až 28 km.h
–1. Odpovídá čtvrtému stupni
Beaufortovy stupnice větru.
▶
Moilanen arc
velmi vzácný
halový jev popsaný r. 1996 na základě pozorování z roku 1995. Má tvar písmene V a nalézá se cca 11° nad Sluncem při jeho velmi nízkých polohách nad obzorem.
▶
moist adiabat
křivka na
termodynamickém diagramu, vyjadřující vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi
teplotou a
tlakem) při
adiabatickém ději v
nasyceném vzduchu, který může obsahovat i zkondenzovanou vodu v kapalné fázi. Sklon křívky tedy odpovídá
nasyceně adiabatickému teplotnímu gradientu a slabě závisí na množství zkondenzované kapalné vody. Protože teplo potřebné ke změně teploty kapalné vody přítomné v nasyceném vzduchu je velmi malé, je rozdíl mezi nasycenou adiabatou a
pseudoadiabatou zanedbatelný. Na termodynamickém diagramu se proto při znázornění adiabatického děje v nasyceném vzduchu používají pseudoadiabaty. V americké terminologii se nasycená adiabata označuje jako
vlhká adiabata.
▶
moist convection
konvekce, při níž dochází k vývoji
konvektivních oblaků. V závislosti na jejím vertikálním rozsahu může jít o
mělkou nebo
vertikálně mohutnou konvekci. Viz též
konvekce bezoblačná.
▶
moist tongue
jazykovité rozšíření nebo pronikání
vlhkého vzduchu do oblasti, ve které je
vlhkost vzduchu všeobecně nižší.
▶
moistening
v meteorologii souvislý vodní povlak na předmětech, např. kamenech nebo částech vegetace, zpravidla v blízkosti zemského povrchu. Příčinou vzniku ovlhnutí mohou být padající nebo usazené atm.
srážky. Doba trvání ovlhnutí je významná v zemědělství jako jedna z podmínek pro výskyt závažných rostlinných chorob, zejména plísní. Měří se
ovlhoměrem nebo registrátorem ovlhnutí.
▶
moisture
1. nevh. označení pro
půdní vodu, viz
bilance půdní vody;
2. neurčité označení pro vodu z
atmosférických srážek, např. zimní vláhu, akumulovanou v půdě z deště a tajícího sněhu do začátku
vegetačního období. Častěji se užívá přídavné jméno vláhový, viz např.
jistota vláhová,
index vláhový Končkův.
▶
moisture factor
syn. index zavlažení – tradiční označení pro některé
indexy humidity.
▶
moisture field
spojité skalární
pole některé z charakteristik
vlhkosti vzduchu. Vyznačuje se značnou prostorovou proměnlivostí
vertikálních profilů vlhkosti vzduchu i velkými horizontálními
gradienty. Vlhkostní pole se analyzuje nejčasěji u země a v jednotlivých
izobarických,
izentropických nebo i jiných
hladinách; zobrazovat se může pomocí
izogram nebo
izolinií jiných charakteristik vlhkosti. Zvláštní význam má pole
relativní vlhkosti vzduchu, které do značné míry koresponduje s
polem oblačnosti.
▶
moisture index
1. syn.
index humidity;
2.
klimatologický index, který navrhl C. W. Thornthwaite (1948) jako kritérium
Thornthwaiteovy klasifikace klimatu. Vyjadřuje míru
humidity klimatu, a to porovnáním sezonního nadbytku srážek (viz
index humidity) se sezonním nedostatkem srážek (viz
index aridity). Výsledný index vlhkosti má tvar
kde
n je roční úhrn
potenciálního výparu a
s resp.
d vyjadřují sumu kladných, resp. abs. hodnotu sumy záporných rozdílů měs. úhrnů srážek a potenciálního výparu v příslušných měsících.
▶
moisture inversion
vzrůst
absolutní, příp.
měrné vlhkosi vzduchui nebo
směšovacího poměru vodní páry v atmosféře s výškou v určité vertikálně omezené vrstvě. Vytváří se především v
mezní vrstvě atmosféry v noci a v zimě pod
zadržujícími vrstvami. Má mimo jiné význam pro šíření centimetrových elmag. vln v
troposféře. Viz též
profil vlhkosti vzduchu vertikální.
▶
molar volume
objem jednoho
molu dané látky. Pro plyny odpovídající
ideálnímu plynu má při standardních podmínkách 1013,25 hPa a 0 °C hodnotu 22,414 dm
3.
▶
mole
zákl. fyz. jednotka látkového množství. Jeden mol dané látky obsahuje stejný počet částic, jako je obsaženo atomů ve 12 g izotopu uhlíku
12C (v atomovém jádru 6 protonů a 6 neutronů). Tento počet udává
Avogadrova konstanta. V
termodynamice atmosféry v aplikacích na atmosférické plyny se částicemi rozumí molekuly.
▶
molecular diffusion
v meteorologii
difuze způsobená chaotickým tepelným pohybem molekul vzduchu při teplotách nad
absolutní nulou. Rychlost tohoto pohybu je funkcí
teploty vzduchu,
molekulární viskozity vzduchu a velikosti molekul. Difuzní děj obdobný molekulární difuzi lze uvažovat i pro nejmenší částice
atmosférického aerosolu typu
Aitkenových jader. V
atmosféře Země je molekulární difuze obecně mnohem slabší než
turbulentní difuze, nad
turbopauzou však vlivem
síly zemské tíže způsobuje ustavení
difuzní rovnováhy. Molekulární
difuze vodní páry hraje významnou roli v procesu vzniku
oblačných a
srážkových částic.
▶
molecular exchange
vzájemná výměna molekul mezi různými vrstvami nebo jinými objemy v plynu nebo kapalině. Příčinou molekulární výměny je difuze molekul, která u plynů probíhá přibližně podle kinetické teorie
ideálního plynu. Molekulární výměna působí molekulární přenos hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých
znečišťujících příměsí. V reálné atmosféře je účinnost molekulární výměny prakticky zanedbatelná ve srovnání s
turbulentní výměnou.
▶
molecular scattering
rozptyl záření, popř. konkrétněji rozptyl světla na molekulách
vzduchu. Molekulární rozptyl vyhovuje, kromě odchylek týkajících se
polarizace elektromagnetických vln, velmi dobře konceptu
Rayleighova rozptylu.
▶
molecular viscosity
syn. viskozita molekulární – viz
tření v atmosféře.
▶
Moll-Gorczyński pyranometer
syn. solarimetr Molla a Gorczyňskiho – termoel.
radiometr k měření
globálního slunečního záření. Jeho čidlo v podobě termobaterie je chráněno dvěma koncentrickými skleněnými polokoulemi. Chladné spoje jsou zakryté pouzdrem přístroje a teplé pokryty černou absorpční vrstvou. Termobaterie je pravoúhle symetrická, takže je nutné dbát na přesnou orientaci přístroje. Tento typ pyranometru je nejčastěji používán pro dlouhodobá měření globálního
a rozptýleného slunečního záření.
▶
Möller formula
empir. vzorec pro přibližný výpočet množství slun. záření ΔS , pohlceného vod. párou ve vert. sloupci atmosféry o jednotk. horiz. průřezu za jednotku času. Má tvar
kde q je hmotnost vod. páry v g cm–2 ve zmíněném vert. sloupci a m optická hmota atmosféry.
▶
monodispersal pollutant
atmosférická příměs pevného nebo kapalného skupenství tvořící
atmosférický aerosol, jejíž všechny částice mají stejnou (v reálné praxi alespoň přibližně stejnou) velikost, tvar a hustotu. Při přenosu, difuzi, sedimentaci apod. v atmosféře proto tyto částice vykazují obdobné chování. Viz též
příměs polydisperzní.
▶
monsoon
složka
monzunové cirkulace s více méně stálým převládajícím směrem proudění v jednom pololetí, tedy
letní nebo
zimní monzun. Z geogr. hlediska se rozlišuje
monzun tropický a
mimotropický. Často je pod pojmem monzun myšlen pouze letní monzun, viz např.
období monzunové,
mlha monzunová,
nástup monzunu. Pokud však opačné proudění neexistuje, je označení monzun nesprávné, viz
monzun evropský.
▶
monsoon angle
málo používané kritérium pro vymezení monzunových oblastí na základě sezonních změn směru proudění definovaných jako úhel mezi vektory
převládajícího větru v měsících, v nichž dominuje
letní a
zimní monzun (např. v červenci a lednu). S. P. Chromov označil jako monzunové ty oblasti, ve kterých monzunový úhel přesahuje 120°.
▶
monsoon atmospheric center of action
▶
monsoon circulation
součást
všeobecné cirkulace atmosféry s
převládajícím větrem, který se mezi hlavními klimatickými
sezonami mění na opačný nebo blízký k opačnému, viz
úhel monzunový. Jde o složitý systém, který hraje významnou roli při kompenzaci nerovnovážných stavů v atmosféře mezi oceánem a pevninou. Roční
periodicita monzunů je dána střídáním
sezonních akčních center atmosféry nad kontinenty.
Kontinentální anticyklona způsobuje
zimní monzun vanoucí z pevniny na moře, kde dominuje
monzunová cyklona. Ta se v létě dané polokoule nachází nad pevninou, čímž vyvolává
letní monzun, který sem přináší vydatné
monzunové srážky. Charakteristický
srážkový režim je hlavním znakem
monzunového klimatu. Monzunová cirkulace je více vyjádřena v tropických oblastech (
tropický monzun), především v již. a jv. Asii, vyskytuje se však i ve vyšších zeměp. šířkách (
mimotropický monzun). Intenzita cirkulace i délka
monzunového období meziročně kolísá, mj. v souvislosti s
ENSO. Zeslabení monzunové cirkulace, v Indii často spojené s fází
El Niño, způsobuje v dotčených oblastech katastrofální
sucho.
▶
monsoon climate
1. v
Köppenově klasifikaci klimatu typ
tropického dešťového klimatu, označovaný Am;
2. obecně klima ovlivňované
monzunovou cirkulací. Ta se uplatňuje v některých oblastech zmíněného typu Am, avšak i v rámci dalších
klimatických typů se suchou zimou:
tropického dešťového klimatu (Aw),
mírného dešťového klimatu (Cw) a dokonce i
boreálního klimatu (Dw). Společným znakem všech těchto typů je suché a jasné počasí v zimě, zatímco v létě převládá oblačné počasí bohaté na
monzunové srážky. Viz též
pól dešťů,
deště tropické.
▶
monsoon climate
obecně podnebí oblastí s monz. charakterem cirkulace. Hlavním charakteristickým znakem p. m. je suché a jasné počasí v zimě, zatímco v létě převládá oblačné počasí bohaté na srážky. Nejrozsáhlejší oblasti s p. m. jsou v jv. Asii, dále v záp. Africe, stř. části Jižní Ameriky, Střední Americe a sev. Austrálii. W. Köppen rozlišuje trop. monz. podnebí (Am) s prům. teplotou vzduchu nejchladnějšího měsíce nad 18 °C a subtrop. monz. podnebí (Cwa) s prům. teplotou nejchladnějšího měsíce mezi 18 °C a 0 °C a nejteplejšího měsíce nad 22 °C. V
Alisovově klasifikaci podnebí jsou uváděny jako pás rovníkových
monzunů oblasti, v nichž dochází k sezónnímu střídání
rovníkového a
tropického vzduchu. V. t. cirkulace monzunová
▶
monsoon fog
zřídka se vyskytující
pobřežní mlha, která vzniká při postupu
letního monzunu nad chladný povrch pevniny.
▶
monsoon low
syn. cyklona sezonní –
cyklona vznikající v důsledku silného prohřátí pevniny v
teplém pololetí a podílející se na vzniku
monzunové cirkulace. Nejvýraznější monzunová cyklona setrvává v létě nad Íránem, přičemž může někdy proniknout až do vých. Středomoří. Viz též
seistan,
etézie.
▶
monsoon precipitation
srážky přinášené do oblastí s
monzunovým klimatem převážně prostřednictvím
letního monzunu, v případě např. ostrovních lokalit i
zimním monzunem, který se nad mořem obohatil vodní párou. Bývají velmi vydatné, zvláště v případě
orografického zesílení srážek. V zasažených oblastech představují hlavní
období dešťů, přičemž směrem do nitra pevnin nastávají obecně později a jejich vydatnost klesá. Viz též
pól dešťů,
extrémy srážek.
▶
monsoon season
období dešťů na pevnině s
monzunovým klimatem, kdy vane
letní monzun. Je charakteristické vlhkým deštivým počasím, při němž spadne převážná část roč. úhrnu srážek.
▶
monthly absolute amplitude
rozdíl mezi
měsíčním absolutním maximem a
měsíčním absolutním minimem meteorologického prvku zjištěný v témž kalendářním měsíci na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní měsíční amplituda
teploty vzduchu v březnu, a to 50,1 °C, vypočítaná z
denního minima –27,6 °C (1. 3. 1785) a
denního maxima 22,5 °C (29. 3. 1968).
▶
monthly absolute range
rozdíl mezi
měsíčním absolutním maximem a
měsíčním absolutním minimem meteorologického prvku zjištěný v témž kalendářním měsíci na met. stanici za dlouholeté období, zpravidla od počátku měření. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší absolutní měsíční amplituda
teploty vzduchu v březnu, a to 50,1 °C, vypočítaná z
denního minima –27,6 °C (1. 3. 1785) a
denního maxima 22,5 °C (29. 3. 1968).
▶
monthly amplitude
rozdíl mezi
měsíčním maximem a
měsíčním minimem meteorologického prvku v témž měsíci. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší měsíční amplituda
teploty vzduchu 37,4 °C (z února 1871), vypočtená z
denního minima –24,4 °C (13. 2.) a
denního maxima 13,0 °C (27. 2.).
▶
monthly maximum of meteorological element
nejvyšší hodnota
meteorologického prvku dosažená během kalendářního měsíce v určitém roce.
▶
monthly minimum of meteorological element
nejnižší hodnota
meteorologického prvku dosažená během kalendářního měsíce v určitém roce.
▶
monthly range
rozdíl mezi
měsíčním maximem a
měsíčním minimem meteorologického prvku v témž měsíci. Např. na stanici Praha–Klementinum je za období let 1775–2010 největší měsíční amplituda
teploty vzduchu 37,4 °C (z února 1871), vypočtená z
denního minima –24,4 °C (13. 2.) a
denního maxima 13,0 °C (27. 2.).
▶
monthly record of meteorological observations
formulář s účelně uspořádanými tabulkami, obsahujícími výsledky met. měření a pozorování během měsíce. Ve výkazu jsou dále uvedena tzv. metadata, tedy základní údaje o dané
meteorologické stanici, o používaných met. přístrojích a jejich opravách, vysvětlivky, některé pokyny pro pozorovatele apod. V současné době je na většině stanic nahrazen elektronickým výkazem, který se následně odešle do centra a zpracuje do databáze klimatologických pozorování. Viz též
přehled meteorologický,
ročenka meteorologická.
▶
Montreal Protocol on Substances that Deplete the Ozone Layer
první právně závazný dokument navazující na
Vídeňskou konvenci na ochranu ozonové vrstvy, který byl schválen v Montrealu v roce 1987. Stanovil seznam
látek poškozujících ozonovou vrstvu a časový harmonogram omezování jejich výroby a spotřeby. Montrealský protokol byl v následujících letech značně rozšířen a zpřísněn formou dodatků. Pro jejich signatáře vyplývají právně závazná realizační opatření. ČR je signatářem Videňské konvence i Montrealského protokolu včetně všech jeho dodatků.
▶
moon bow
duha v měs. světle. Její barvy jsou velmi chudé.
▶
morphological cloud classification
klasifikace oblaků podle jejich vzhledu. Základem je dělení do 10
druhů, u nichž lze dále rozlišovat
tvary,
odrůdy, případně i
zvláštností,
průvodní oblaky a
mateřské oblaky. Základem pro současnou mezinárodní morfologickou klasifikaci oblaků se stalo roztřídění oblaků do čtyř druhů z r. 1803 podle návrhu L. Howarda (1772–1864), který rozeznával
cirrus,
stratus,
cumulus a
nimbus. Viz též
Mezinárodní atlas oblaků,
Mezinárodní album oblaků pro pozorovatele v letadlech,
oblaky zvláštní,
oblaky horní atmosféry.
▶
mother-cloud
druh oblaku, z něhož vývojem vznikl oblak jiného druhu.
Morfologická klasifikace oblaků rozlišuje dva způsoby takového vývoje; změní-li se pouze část oblaku, používáme označení
genitus, změní-li se oblak jako celek, používáme označení
mutatus. K druhu nově vzniklého oblaku se pak připojuje přívlastek, jehož první část vyjadřuje druh mateřského oblaku, druhá část způsob vývoje nového oblaku, např.
stratocumulus cumulogenitus (Sc cugen) nebo
cumulus stratocumulomutatus (Cu scmut).
▶
mother-of-pearl clouds
syn.
oblaky stratosférické polární ledové –
polární stratosférické oblaky složené z
ledových krystalků, vznikají při teplotě kolem −85 °C, což je hodnota nižší než průměr ve spodní
stratosféře. Podobají se oblakům druhu
cirrus nebo
altocumulus lenticularis a velmi výrazně se na nich projevuje
irizace, takže nabývají vzhledu perleti. Nejživější barvy jsou pozorovány při poloze Slunce několik stupňů pod obzorem. Výrazná irizace se současným výskytem různých spektrálních barev odpovídá ohybu a interferenci světla na kulových částicích o průměru kolem 10 µm. V případě perleťových oblaků však tento
ohybový jev zřejmě vzniká při dostatečně nízké teplotě ohybem slunečních paprsků na souborech náhodně orientovaných jehlicovitých ledových krystalků.
Perleťové oblaky se jeví jako stacionární a během dne se podobají bledým cirrům. Při západu slunce se objevuje spektrální zbarvení, které se zvýrazňuje při
soumraku. Jak slunce klesá níže pod obzor, pestré zbarvení mizí a je nahrazeno zbarvením nejprve oranžovým a později růžovým. To silně kontrastuje s tmavnoucí oblohou a postupně šedne. I později po západu Slunce je lze stále rozeznat jako nevýrazné a šedivé oblaky. Lze je pozorovat i v noci při měsíčním světle. Před východem Slunce probíhá vývoj irizace v opačném pořadí.
Perleťové oblaky jsou obvyklé v Antarktidě, ale byly pozorovány i nad Arktidou a řadou lokalit severní Evropy. Perleťové oblaky ve tvaru čočkovitých vlnových oblaků se mohou vyskytovat po směru proudění od horských hřebenů, které indukují
gravitační vlny ve stratosféře. Vznik těchto oblaků může být spojen i s podobným působením silných
troposférických bouří. V mikrostrukturálním složení perleťových oblaků a procesu jejich vzniku stále ještě existují otevřené otázky.
▶
mountain and valley breeze
vítr
místní cirkulace s denní
periodicitou v horských údolích a přilehlých rovinách, který se vyskytuje současně se
svahovým větrem. Při
anticyklonálním počasí se údolní vzduch ve dne intenzívně prohřívá, což vede ke vzniku
anabatického větru ve směru osy údolí vzhůru (tzv. údolní vítr). Naopak v noci stéká radiačně ochlazený vzduch ve formě
katabatického větru údolím dolů. Tento tzv. horský vítr bývá zpravidla rychlejší (až 8 m.s
–1) než údolní vítr. Nad horským a údolním větrem zpravidla existuje kompenzující protisměrné proudění. Jakožto
místní vítr mívá horský a údolní vítr různá regionální označení, např. tivano (horský vítr) a breva (údolní vítr) v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
▶
mountain barometer
rtuťový tlakoměr se stupnicí prodlouženou do nízkých hodnot tlaku, jímž lze měřit tlak vzduchu ve zvětšeném rozpětí nadm. výšek, tj. od 0 asi do 3 000 m. Bývá konstruován shodně jako
staniční tlakoměr. Pro měření tlaku vzduchu na
horských stanicích na území ČR se už rtuťové tlakoměry nepoužívají.
▶
mountain climate
klima v horských oblastech, které je určováno především nadm. výškou, členitostí
orografie a orientací horských hřebenů vzhledem ke směru převládajícího proudění vzduchu, viz
návětrný a
závětrný efekt, dále pakorograficky vyvolanou
místní cirkulací. Horské klima se vyznačuje nižším tlakem vzduchu, intenzivnějším slunečním zářením, bohatým především na
ultrafialovou složku, čistotou vzduchu, nižší teplotou vzduchu, její menší
roční amplitudou a větší rychlostí větru ve srovnání s přilehlými nížinami. Velikost
průměrné denní amplitudy teploty vzduchu je podstatně ovlivněna konvexností reliéfu, přičemž výrazně klesá na hřebenech hor, viz
oceánita klimatu. Vlivem
orografického zesílení srážek jejich úhrny s výškou obvykle vzrůstají až po hladinu
inverze srážek, jejich rozložení však závisí i na expozici svahů. Vlastností horského klimatu se využívá mj. v
klimatoterapii. Viz též
meteorologie horská,
pozorování meteorologické horské,
stanice meteorologická horská,
klima svahové.
▶
mountain climate
podnebí v horských oblastech, které je určované především výškovým faktorem. Vyznačuje se nižším tlakem vzduchu, intenzivnějším slunečním zářením, bohatým především na ultrafialovou složku, čistotou vzduchu, nižší teplotou, menší denní a roční amplitudou teploty vzduchu a větší rychlostí větru ve srovnání s přilehlými nížinami. Srážky s výškou obvykle vzrůstají až po hladinu
inverze srážek, jejich úhrn však výrazně závisí na expozici svahů. Vlastností horského podnebí se využívá mj. v
klimatoterapii. Viz též
meteorologie horská,
pozorování meteorologické horské,
stanice meteorologická horská.
▶
Mountain cloud atlas
monografie A. Bečváře a B. Šimáka (Praha 1953), která obsahuje soubor fotografií
oblaků pozorovaných na
horských meteorologických stanicích ve Vysokých Tatrách. Zahrnuje i četné snímky
orografických oblaků. Názvy oblaků v této publikaci však neodpovídají mezinárodní
morfologické klasifikaci oblaků. Autoři užívají speciální terminologii (např. Orographicus lenticularis, Altostratus nivosus apod.), která klasifikuje oblaky podle vzhledu i podle vývoje nad horským terénem. Kromě 154 fotografií oblaků obsahuje atlas i 7 fotografií
fotometeorů a jednu fotografii
polární záře. A. Bečvář (1901–1965) je považován za průkopníka v čs. met. fotografii.
▶
mountain meteorological observation
▶
mountain meteorology
část meteorologie zabývající se povětrnostními, v širším smyslu i klimatickými zvláštnostmi horských oblastí, které jsou podmíněny především nadm. výškou, členitostí horského reliéfu a orientací horských hřebenů vzhledem ke směru převládajícího proudění vzduchu. Studuje vliv hor na
pole větru,
srážek a
oblačnosti, výskyt
námrazků,
bilanci záření apod. Viz též
klima horské,
stanice meteorologická horská,
vítr horský a údolní,
inverze srážek.
▶
mountain station
meteorologická stanice zařazená do kategorie přízemních stanic a umístěná v horském terénu. Kromě úkolů synop. nebo klimatol. stanice někdy plní i úkoly stanice speciální. Ve zprávách z horské met. stanice se místo
tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře uvádí
geopotenciál nejbližší
standardní izobarické hladiny (např. 850 nebo 700 hPa). Horské met. stanice pozorují také oblačnost se
základnou pod úrovní stanice. Nejvýše položená
synoptická stanice v Evropě je Jungfraujoch (3 576 m). V ČR je v činnosti např. Lysá hora (1 322 m).
▶
mountain wave
podle K. Keila a S. P. Chromova označení pro
vlnové proudění za horskou překážkou.
▶
mountain wave
méně vhodné označení pro
vlnové proudění za horskou překážkou.
▶
mountain-valley breezes
větry
místní cirkulace v horských oblastech s denní periodicitou, které se vyskytují v údolích a rovinách, do nichž údolí ústí. Přes den se údolí intenzívně prohřívají, což napomáhá proudění vzduchu údolím v podélném směru vzhůru k horským hřebenům. Uvedený
anabatický vítr se nazývá údolní vítr. Naopak v noci stéká chladný vzduch údolím dolů do rovin. Tento
katabatický vítr se nazývá horský vítr. Nad horskými, stejně jako nad údolními větry vznikají protisměrné kompenzační vzdušné proudy. Horské a údolní větry se kombinují s
větry svahovými. V někt. oblastech mají svá místní jména, např.
breva a
tivano v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Horské a údolní větry jsou zřetelněji vyvinuty jen při ustáleném
anticyklonálním počasí, kdy dochází k silnému radiačnímu ohřívání svahů ve dne a radiačnímu ochlazování horských partií v noci. Jsou potlačeny při výraznější všeobecné cirkulaci vzduchu. Horské větry bývají slabší než větry údolní. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
▶
mountain-valley windsystem
vítr
místní cirkulace s denní
periodicitou v horských údolích a přilehlých rovinách, který se vyskytuje současně se
svahovým větrem. Při
anticyklonálním počasí se údolní vzduch ve dne intenzívně prohřívá, což vede ke vzniku
anabatického větru ve směru osy údolí vzhůru (tzv. údolní vítr). Naopak v noci stéká radiačně ochlazený vzduch ve formě
katabatického větru údolím dolů. Tento tzv. horský vítr bývá zpravidla rychlejší (až 8 m.s
–1) než údolní vítr. Nad horským a údolním větrem zpravidla existuje kompenzující protisměrné proudění. Jakožto
místní vítr mívá horský a údolní vítr různá regionální označení, např. tivano (horský vítr) a breva (údolní vítr) v oblasti jezera Lago di Como v sev. Itálii. Vysvětlení horských a údolních větrů podal rakouský meteorolog A. Wagner (1932).
▶
moving averages
průměry používané při postupném vyrovnávání časové řady o n členech. První hodnota vyrovnané řady se vypočítá jako průměr z prvníchm po sobě následujících hodnot časové řady; další členy vyrovnané řady se vypočítají postupně obdobným způsobem s posunem o jeden člen. Vyrovnaná řada má pak (n – m + 1) členů p. k. K vyrovnání (shlazení) časových řad v klimatologii se používá zprav. vážených aritmetických průměrů s cílem eliminovat krátkodobé, často náhodné kolísání hodnot met. prvků v těchto řadách.
▶
moving cyclone
syn. cyklona putující –
frontální cyklona hlavně v prvých
stadiích vývoje. Postupuje ve směru
řídicího proudění s rychlostí rovnající se 0,6 až 0,8 rychlosti
geostrofického větru zjištěného v hladině tohoto proudění. Nad Evropou činí rychlost postupujících cyklon v průměru kolem 30 km.h
–1, max. až 100 km.h
–1.
▶
MSG
(Meteosat Second Generation, Meteosat druhé generace) [emesdží] – série čtyř geostacionárních družic
Meteosat vypouštěná postupně v období 2002 až 2015. Hlavním přístrojem na jejich palubě je radiometr
SEVIRI.
▶
MTG
(Meteosat Third Generation, Meteosat třetí generace) [emtýdží] – nejnovější generace geostacionárních družic
Meteosat. Je rozdělena na dvě větve, MTG-I (MTG Imager) a MTG-S (MTG Sounder). Družice MTG-I jsou vybaveny dvěma hlavními přístroji,
zobrazovacími radiometry FCI (Flexible Combined Imager) a
LI (Lightning Imager). Družice MTG-S ponesou dva hlavní přístroje,
sondážní radiometr IRS (Infrared Sounder) a spektrometr
UVN (Ultraviolet, Visible and Near-Infrared Spectrometer), alternativně označovaný i jako Sentinel-4. Družice MTG-I budou vypuštěny celkem čtyři (první odstartovala 13. prosince 2022), družice MTG-S dvě.
▶
mud rain
déšť, jehož
kapky obsahují abnormálně velké množství jemných minerálních částic, zachycených při vzniku nebo pádu kapek v ovzduší znečištěném
prachovou bouří. Viz též
déšť krvavý,
déšť žlutý.
▶
muggy
subj. nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem
teploty vzduchu,
vlhkosti vzduchu a malé
rychlosti větru na lidský organismus. Je do jisté míry opakem
zchlazování, protože čím je menší zchlazování, tím je větší dusno. Dusno se charakterizuje buď pomocí izobarické
ekvivalentní teploty (např. F. Linke považoval za začátek dusna 56 °C), nebo jen pomocí
tlaku vodní páry. Za hranici dusna se obecně přijala hodnota tlaku vodní páry 18,8 hPa (dříve 14,08 torr). Podle K. Scharlana (1942) nastávají podmínky pro pocit dusna např. tehdy, když při
relativní vlhkosti vzduchu r = 100 % je teplota vzduchu
t = 16,5 °C, dále při
r = 70 % a
t = 22,2 °C, při
r = 50 % a
t = 27,9 °C, popř. při
r = 30 % a
t = 36,9 °C. Dusno vzniká nejčastěji v létě v dopoledních hodinách, zpravidla před
konvektivní bouří (bouřkou z tepla). Viz též
den dusný,
teplota pocitová.
▶
Multanovski method
z historického hlediska zajímavá
synoptická metoda střednědobé a
dlouhodobé předpovědi počasí, vypracovaná B. P. Multanovským. Základem předpovědi byly dvě hypotézy:
1. všechny synoptické procesy jsou určovány
akčními centry atmosféry;
2. postupující
cyklony a
anticyklony se přemísťují ve směru proudění vzduchu ve stř. vrstvách
troposféry.
Multanovskij objevil a formuloval řadu zákonitostí vývoje makroprocesů v atmosféře, k jeho nejvýznamnějším přínosům patří vymezení pojmu
přirozeného synoptického období. Metoda Multanovského měla prognostický význam hlavně v 1. polovině 20. století, částečně se ale využívala pro prognostické účely do 70. let 20. století.
▶
multicell storm
konvektivní bouře sestávající z několika
jednoduchých cel v různém stádiu vývoje, které při sledování
radarem,
družicí či vizuálně ze zemského povrchu tvoří jednolitý oblačný systém. Multicela se od běžných konv. bouří liší delší dobou trvání až několik hodin a během její existence obvykle postupně vzniká až několik desítek jednotlivých
konv. buněk. Tato struktura je příčinou značné časové a prostorové proměnlivosti průvodních jevů, např. výskytu silných
srážek a
krup.
Pohyb multicely je dán součtem vektoru průměrné rychlosti pohybu jednotlivých cel v okolním proudění a vektoru rychlosti diskrétního šíření bouře v důsledku vývoje nových cel na okraji multicely. Vznik nových cel může nastávat kdekoli podél
gust fronty v závislosti na okolních podmínkách, především na
střihu větru. V extrémním případě, kdy budou oba vektory rychlosti přibližně opačné, budou se nové cely vyvíjet na zadní straně multicely. Výsledný pohyb bouře bude velmi pomalý a srážky z jednotlivých cel tak budou vypadávat přibližně na stejném místě. Taková konfigurace proudění může vést ke vzniku přívalových
povodní.
Pomocí radaru lze v každém okamžiku vývoje multicely rozlišit několik výrazných jader vysoké
radarové odrazivosti (ca 40–50 dBZ) společně uzavřených
izolinií nižší odrazivosti (ca 20 dBZ). Na
družicových snímcích je zpravidla možné multicelu odlišit od
supercely větším počtem
přestřelujících vrcholků, a to jak na snímcích ve
viditelném či
blízkém infračerveném pásmu, tak v
tepelném oboru elmag. záření.
▶
multiple tropopause
dvě i více vrstev, odpovídajících definici
tropopauzy, které leží kvazihorizontálně nad základní neboli první tropopauzou. Vícevrstvá tropopauza se vyskytuje nejčastěji v subtropických oblastech v souvislosti se
subtropickým tryskovým prouděním. Viz též
listovitost tropopauzy.
▶
multiple-stroke lightning
blesk, který se skládá ze dvou nebo více
dílčích výbojů. Tyto blesky tvoří asi polovinu všech
blesků mezi oblakem a zemí. Viz též
blesk jednoduchý.
▶
murus
[murus] – jedna ze
zvláštností oblaků podle mezinárodní
morfologické klasifikace oblaků. Jde o označení zvolené pro jev známý jako
wall cloud.
▶
mutatus
(mut) – označení oblaku, který vznikl transformací jiného, tzv.
mateřského oblaku. Přitom se celý mateřský oblak vnitřním vývojem změnil v oblak jiného
druhu. Označení nově vytvořeného oblaku se pak skládá z názvu nového druhu, k němuž se připojuje adjektivum složené z názvu druhu mateřského oblaku a z komponentu mutatus (mut). Podle druhu mateřského oblaku rozeznáváme
Cc a
Cs cirromutatus (cimut), Cs a
Ac cirrocumulomutatus (ccmut),
Ci, Cc a
As cirrostratomutatus (csmut), Cc,
Ns,
Sc altocumulomutatus (acmut), Cs, Ac a Ns altostratomutatus (asmut), Ac, As a Sc nimbostratomutatus (nsmut), Sc a
Cu stratomutatus (stmut), Ac, Ns, Sc,
St a Cu stratocumulomutatus (scmut),
Cb cumulomutatus (cumut).
Podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků ve verzi z roku 2017 je označení mutatus také součástí názvu jednoho ze
zvláštních oblaků ve tvaru adjektiva
homomutatus (homut), které se připojí k názvu druhu vzniklého oblaku. Viz též
genitus.
