Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ D-layer

▶ D-value

▶ daily (diurnal) course of meteorological element

▶ daily (diurnal) maximum of meteorological element

▶ daily (diurnal) mean of meteorological element

průměrná denní hodnota meteorologického prvku vypočtená z hodnot naměřených nebo pozorovaných v klimatologických nebo synoptických termínech. Podle doporučení WMO se denní průměr met. prvku počítá jako aritmetický průměr hodnot daného prvku měřených v pravidelných intervalech. Na vnitrostátní úrovni se v České republice denní průměry met. prvků počítají jako aritmetické průměry hodnot pozorovaných v termínech 7, 14 a 21 hodin místního času. Prům. denní teplota vzduchu se počítá podle vzorce

\bar{T} = \frac{T_{7} + T_{14} + 2 T_{21}}{4} .

▶ daily (diurnal) minimum of meteorological element

▶ daily absolute amplitude

▶ daily absolute range

▶ daily amplitude

▶ daily concentration of heterogeneous matter in the atmosphere

▶ daily illumination

▶ daily range

▶ Dalton law

1. zákon, podle něhož v daném objemu směsi ideálních plynů nepůsobících na sebe chem. má každý plyn takový tlak, jakoby sám vyplňoval celý objem. Jinými slovy, tlak směsi ideálních plynů v daném objemu, čili celkový tlak, je roven součtu dílčích tlaků. Lze psát

p = \sum_{k = 1}^{s} p_{k},

kde p je tlak směsi ideálních plynů a p_k dílčí tlak k–té složky směsi (k = 1, 2... s). Uvedený zákon zformuloval J. Dalton v r. 1801. S dostatečnou přesností platí i pro reálné plyny, a proto má široké uplatnění v meteorologii, zejména v termodynamice atmosféry. Atmosféra se obvykle považuje za směs suchého vzduchu s vodní párou, tj. je tvořena vlhkým vzduchem. Pokud nenastává kondenzace nebo sublimace, řídí se vlhký vzduch zákony ideálního plynu a jeho celkový tlak p je podle Daltonova zákona dán součtem

p = e + p_{d},

kde e je dílčí tlak vodní páry a p_d tlak suchého vzduchu. V důsledku platnosti Daltonova zákona by při absenci dostatečně intenzivního vert. promíchávání vzduchu, nalézajícího se v tíhovém poli Země, ubývalo s výškou rychleji lehčích plynů.
2. Empir. vztah, podle něhož je rychlost vypařování přímo úměrná sytostnímu doplňku ve vrstvě vzduchu přiléhající k vodnímu povrchu a nepřímo úměrná tlaku vzduchu. Má tvar

V = k . \frac{e_{s} - e}{p},

kde V je rychlost vypařování, tj. množství vody vypařené za jednotku času z jednotky plochy, e_s tlak nasycené vodní páry při teplotě povrchu vypařující se vody, e značí tlak vodní páry ve vzduchu nad vypařujícím se povrchem, p tlak vzduchu a k je koeficient úměrnosti, jehož hodnota závisí hlavně na rychlosti větru. Za bezvětří je rychlost vypařování značně menší než při větru.

▶ damp and cold

▶ dampness

▶ dangerous meteorological phenomena

▶ dangerous semicircle

▶ dangerous weather phenomena

▶ dark band

▶ dark lightning

▶ Data collection and platform location sytem

▶ dates of the beginning and the end of characteristic temperatures

▶ dawn

▶ day of clear sky

▶ day with snow cover

▶ daybreak

▶ de Martonne aridity index

index humidity, který navrhl E. de Martonne (1926) ve tvaru

I = R / (T + 10),

kde R je prům. roč. úhrn srážek v mm a T je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Lze ho aplikovat i na stanicích se zápornou hodnotou T > –10 °C, na rozdíl od staršího Langova dešťového faktoru. Prahové hodnoty pro stanovení aridity klimatu, resp. humidity klimatu bývají přizpůsobeny klimatu studovaného území.

▶ Deacon profile of wind

závislost rychlosti větru v na výšce z nad zemským povrchem, empiricky odvozená pro přízemní vrstvu atmosféry E. L. Deaconem koncem 40. let 20. století. Uvádí se ve tvaru:

v (z) = \frac{v_{*}}{κ (1 - β)} [{(\frac{z}{z_{0}})}^{1 - β} - 1],

kde v_* značí frikční rychlost, κ von Kármánovu konstantu, z₀ parametr drsnosti; bezrozměrnou veličinu β charakterizující vliv teplotního zvrstvení ovzduší lze vyjádřit jako funkci Richardsonova čísla.

▶ debriefing

▶ decision height

▶ deep convection

▶ deep cyclone

▶ deepening cyclone

▶ deepening of a cyclone

▶ deepening of a low

▶ deformation field

▶ deformation thermometer

▶ degree-day

▶ dekad

▶ Dellinger effect

▶ delta region

▶ dendrite

▶ dendritic crystal

▶ dendroclimatology

▶ density of dry air

hmotnost jednotky objemu suchého vzduchu. Hustotu suchého vzduchu ρ_d v kg.m^–3 lze určit ze stavové rovnice suchého vzduchu podle vzorce

ρ_{d} = \frac{p_{d}}{R_{d} T},

kde p_d je tlak suchého vzduchu v Pa, T teplota vzduchu v K, a R_d = 287,4 J.kg^–1.K^–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Při teplotě 0 °C a tlaku suchého vzduchu 1 013,25 hPa je ρ_d = 1,293 kg.m^–3.

▶ density of moist air

hmotnost jednotky objemu vlhkého vzduchu. Hustotu vlhkého vzduchu ρ v kg.m^–3 lze určit ze stavové rovnice vlhkého vzduchu podle vzorce

ρ = \frac{p}{R_{d} T_{v}}

kde p = p_d + e je tlak vlhkého vzduchu v Pa, p_d tlak suchého vzduchu v Pa, e tlak vodní páry v Pa, R_d = 287,4 J.kg^–1.K^–1 je měrná plynová konstanta suchého vzduchu a T_v značí virtuální teplotu v K. Za stejné teploty a za stejného tlaku suchého a vlhkého vzduchu je hustota vlhkého vzduchu vždy menší než hustota suchého vzduchu.

▶ density of snow

▶ depegram

▶ depolarization of electromagnetic waves

▶ deposit of particles

▶ deposition

▶ deposition nuclei

▶ depression

▶ depth of fresh snow

▶ depth of new snow

▶ depth of snow

▶ derecho

▶ descriptor

▶ desert climate

▶ desert wind

▶ desublimation

▶ deterministic chaos

▶ Devonian

▶ dew

▶ dew gauge

▶ dew point

▶ dew point deficit

▶ dew point depression

▶ dew point spread

▶ dew point temperature

▶ dew-point formula

syn. vzorec Ferrelův – vztah umožňující přibližné určení výšky základny konvektivní oblačnosti nad zemí jako funkce deficitu teploty rosného bodu (T – T_d). Má tvar:

z = 122,6 (T - T_{d})

kde z je výška základny konv. oblačnosti v m, T teplota vzduchu ve °C, měřená v meteorologické budce a T_d teplota rosného bodu. Vztah se nazývá podle amer. fyzika W. Ferrela (1817–1891) a vychází z předpokladu, že teplota klesá s výškou o 9,8 °C a rosný bod o 1,8 °C na každý kilometr nadmořské výšky, což je přibližně správné v dobře promíchávané mezní vrstvě. Platnost tohoto přibližného vztahu experimentálně potvrdilo více autorů. V něm. met. literatuře bývá označován jako Henningův vzorec, v amer. literatuře se používá název „dew–point formula“. V současné době se s jeho použitím setkáváme jen zřídka.

▶ dewpoint front

▶ dewpoint hygrometer

▶ diagnostic equations

▶ diamond dust

▶ differential actinometer

▶ differential analysis

▶ diffluence

▶ diffluence line

▶ diffluent flow

▶ diffraction phenomenon

▶ diffuse light

▶ diffuse radiation

▶ diffuse solar radiation

▶ diffusiometer

▶ diffusion

▶ diffusion coefficient

▶ diffusion equation

rovnice popisující difuzi působenou v daném prostředí molekulárními procesy nebo turbulentním promícháváním. V atmosféře, která je typickým turbulentním prostředím, je molekulární difuze obvykle zanedbatelná, v meteorologii proto zpravidla používáme rovnici difuze v turbulentní variantě k popisu difuze vodní páry, různých znečišťujících příměsí, tepla apod. V praktických aplikacích se turbulentní procesy nejčastěji vyjadřují pomocí koeficientu turbulentní difuze a rovnici difuze lze pak psát ve tvaru

\frac{\partial c}{\partial t} = - v . \nabla c + \frac{1}{ρ} \frac{\partial}{\partial x} (ρ K_{x} \frac{\partial c}{\partial x}) + \frac{1}{ρ} \frac{\partial}{\partial y} (ρ K_{y} \frac{\partial c}{\partial y}) + \frac{1}{ρ} \frac{\partial}{\partial z} (ρ K_{z} \frac{\partial c}{\partial z}),

kde t je čas, v vektor rychlosti proudění, ρ hustota vzduchu, K_x, K_y, K_z koeficienty turbulentní difuze pro směry souřadnicových os x, y, z a podle účelu, k němuž rovnici difuze používáme, značí c buď koncentraci vodní páry, koncentraci dané znečišťující příměsi, nebo entalpii apod. Prvý člen na pravé straně reprezentuje přenos veličiny c prouděním (advekcí), zatímco následující tři členy postupně vyjadřují příspěvky turbulentní difuze ve směrech souřadnicových os x, y, z. V případě, kdy je třeba uvažovat určité zdroje nebo negativní zdroje veličiny c (např. dodávku nebo spotřebu tepla neadiabatickými procesy, emise znečišťující příměsi nebo její odstraňování z atmosféry sedimentací, vymýváním srážkami, chem. reakcemi atd.), musíme na pravou stranu připojit další členy v podobě tzv. zdrojových funkcí.

▶ diffusion of air pollutants

▶ diffusive equilibrium

▶ diffusosphere

▶ Dines anemometer

anemometr založený na principu Pitotovy trubice, v němž se využívá tlakového rozdílu vytvářeného v aerodyn. trubici k vyvolání zdvihu plováku speciálního manometru. Tlakový rozdíl Δp závisí na rychlosti větru v a hustotě vzduchu ρ podle vztahu

Δ p = k . ρ \frac{v^{2}}{2}

kde k je bezrozměrná konstanta, jejíž velikost závisí na vlastnostech aerodyn. trubice. Zdvih plováku je v převážné části stupnice lineárně úměrný přírůstku rychlosti větru. Dinesův anemometr je vhodný k měření krátkodobých fluktuací rychlostí větru. Tvoří součást univerzálního anemografu, který byl v Česku do konce 90. let 20. století hojně používán. První anemometr tohoto typu zkonstruoval angl. meteorolog W. H. Dines v r. 1890. Viz též anemometr tlakový.

▶ dip of horizon

▶ direct numerical simulation method

▶ direct radiation

▶ direct solar radiation

▶ disdrometer

▶ discharge

▶ dispersion coefficient

▶ dispersion conditions

▶ dispersion model

▶ dissipating front

▶ dissipation trail

▶ distant thunderstorm

▶ distant meteorological measurement

▶ distant recording anemometer

▶ distant recording instrument

▶ distant recording thermometer

▶ distant thermograph

▶ distant thermometer

▶ distillation pyranometer

▶ distrail

▶ distribution of climatic element

▶ diurnal sum of meteorological elements

▶ divergence equation

teorém divergenční rovnice nejčastěji uváděný ve tvaru odvozeném v p-systému:

\frac{d}{d t} (\nabla_{p} . v) + {(\frac{\partial v_{x}}{\partial x})}^{2} + 2 \frac{\partial v_{x}}{\partial y} \frac{\partial v_{y}}{\partial x} + {(\frac{\partial v_{y}}{\partial y})}^{2} + \frac{\partial ϖ}{\partial x} \frac{\partial v_{x}}{\partial p} + \frac{\partial ϖ}{\partial y} \frac{\partial v_{y}}{\partial p} - λ ξ + v_{x} \frac{\partial λ}{\partial y} - v_{y} \frac{\partial λ}{\partial x} = - \nabla_{p}^{2} Φ,

kde

\nabla_{p} . v

značí izobarickou divergenci proudění, jehož rychlost v má horiz. složky v_x a v_y,

\nabla_{p}^{2} = \frac{\partial^{2}}{\partial x^{2}} + \frac{\partial^{2}}{\partial y^{2}},

představuje Laplaceův operátor aplikovaný v izobarické ploše, ξ relativní vorticitu, t je čas, p tlak vzduchu, ω vertikální rychlost v p-systému, λ Coriolisův parametr a Φ geopotenciál. Tuto rovnici lze odvodit tak, že ve vyjádřeních pohybové rovnice pro první, resp. druhou horiz. složku rychlosti proudění zderivujeme všechny členy podle souřadnice x, resp. y a obě takto vzniklé rovnice sečteme. Rovnice divergence doplňuje skupinu prognostických rovnic, které popisují mechanizmus tlakových změn v atmosféře a jeho souvislosti s dynamikou proudění. Zanedbáme-li v ní členy

\frac{d}{d t} (\nabla_{p} . v)

,

\frac{\partial ϖ}{\partial x} \frac{\partial v_{x}}{\partial p}

a

\frac{\partial ϖ}{\partial y} \frac{\partial v_{y}}{\partial p}

, které jsou při atm. dějích synoptického měřítka zpravidla řádově menší než ostatní členy, dostaneme balanční rovnici. Viz též rovnice vorticity, rovnice tendence relativní topografie.

▶ divergence of wind

1. bodová míra rozbíhavosti toků hmoty. Divergence v tomto smyslu může nabývat kromě kladných hodnot i hodnot záporných, vyjadřujících sbíhavost. Ve standardní souřadnicové soustavě je divergence dána vztahem

D = \frac{\partial v_{x}}{\partial x} + \frac{\partial v_{y}}{\partial y} + \frac{\partial v_{z}}{\partial z},

kde v_x, v_y, v_z jsou složky vektoru rychlosti proudění příslušející souřadným osám x, y, z. Při popisu pole větru lze ovšem obvykle zanedbat stlačitelnost vzduchu; podle rovnice kontinuity je v tomto případě trojrozměrná divergence nulová. V meteorologii proto termínem divergence zpravidla označujeme dvojrozměrnou divergenci definovanou v z-systému vztahem

D_{H} = \frac{\partial v_{x}}{\partial x} + \frac{\partial v_{y}}{\partial y},

tedy horizontální divergenci, případně obdobnou dvojrozměrnou divergenci v různých souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí (izobarickou divergenci apod.). Pro označení divergence rychlosti proudění v se v literatuře nejčastěji užívá symbol ∇.v nebo div v, analogicky ∇_H .v nebo div_H .v, jde-li o horiz. divergenci apod. Divergence proudění má značný význam pro mechanismus tlakových změn v atmosféře, ovlivňuje děje na atmosférických frontách apod. Nenulová horizontální (v p-systému izobarická) divergence proudění je spojena s vertikálními pohyby vzduchu ve vzduchové hmotě a podílí se tak na vytváření podmínek pro vznik, vývoj a rozpad oblačnosti. Opakem divergence v tomto smyslu je nondivergence.
2. stav, kdy divergence v prvním významu dosahuje kladných hodnot, takže mluvíme o divergentním proudění. Takto chápaná divergence ve spodní troposféře je spojena se sestupnými pohyby vzduchu, divergence v horní troposféře naopak s pohyby výstupnými. Opakem divergence v tomto smyslu je konvergence.
Viz též rovnice divergence, hladina nondivergence, difluence.

▶ divergence theorem

▶ divergence theory of cyclogenesis

▶ divergent flow

▶ Dixie Alley

▶ Dobson spectrophotometer

▶ Dobson Unit

▶ dog days

▶ doldrums

▶ double penalty

▶ Dove law

▶ downburst

▶ downdraft

▶ downscaling

▶ downward atmospheric radiation

▶ downward flash

▶ downward movement of air

▶ downward radiation

▶ downwelling

▶ downwind side

▶ drag coefficient

▶ drainage basin

▶ drainige divide

▶ draught

▶ drawing of weather charts

▶ drifting dust or sand

▶ drifting or blowing dust

▶ drifting or blowing dust or sand

▶ drifting or blowing sand

▶ drifting or blowing snow

▶ drifting snow

▶ driving model

▶ drizzle

▶ drizzle droplet

▶ drop size meter

▶ dropsonde

▶ drosogram

▶ drosograph

▶ drosometer

▶ drought

▶ drought index

▶ dry adiabat

křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém ději v suchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice

\frac{T_{0}}{T} = {(\frac{p_{0}}{p})}^{κ_{d}}

kde κ_d = R_d / c_pd ≈ 0,286, R_d je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, c_pd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T₀ abs. teplota při tlaku p₀. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí

T = T_{0} - γ_{d} z,

kde γ_d je suchoadiabatický teplotní gradient aT₀ abs. teplota ve výšce z = 0.

▶ dry adiabatic

křivka na termodynamickém diagramu, která vyjadřuje vztah mezi dvěma stavovými proměnnými (zpravidla mezi teplotou a tlakem) při adiabatickém ději v suchém vzduchu. Je zároveň izolinií potenciální teploty. Rovnicí suché adiabaty v závislosti na abs. teplotě T a tlaku vzduchu p je Poissonova rovnice

\frac{T_{0}}{T} = {(\frac{p_{0}}{p})}^{κ_{d}}

kde κ_d = R_d / c_pd ≈ 0,286, R_d je měrná plynová konstanta suchého vzduchu, c_pd měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku, T₀ abs. teplota při tlaku p₀. Při užití proměnných abs. teplota T a výška z je suchá adiabata vyjádřena rovnicí

T = T_{0} - γ_{d} z,

kde γ_d je suchoadiabatický teplotní gradient aT₀ abs. teplota ve výšce z = 0.

▶ dry adiabatic lapse rate

adiabatický teplotní gradient částice suchého vzduchu. Lze jej vyjádřit vztahem

γ_{d} = {(- \frac{d T}{d z})}_{d} = \frac{g}{c_{p d}},

kde dT je změna teploty, dz změna výšky, g tíhové zrychlení a c_pd je měrné teplo suchého vzduchu při stálém tlaku. Hodnota γ_d je 0,98 K na 100 m, v praxi se obvykle zaokrouhluje na 1 K na 100 m. Viz též adiabata suchá.

▶ dry air

▶ dry and clear air

▶ dry and clear atmosphere

▶ dry convection

▶ dry day

▶ dry deposition

▶ dry fog

▶ dry growth of hailstones

▶ dry intrusion

▶ dry period

▶ dry season

▶ dry spell

▶ dry tongue

▶ dry-bulb temperature

▶ dry-bulb thermometer

▶ dryline

▶ dryline, dry line

▶ duplicatus

▶ duration of sunshine

▶ duration of thunderstorm

▶ dust counter

▶ dust devil

▶ dust fall

▶ dust haze

▶ dust storm

▶ dust storm or sandstorm

▶ dust wall

▶ dust whirl or sand whirl

▶ Dutheil´s halo

▶ Duvdevani dew gauge

▶ Duvdevani drosometer

▶ dynamic air mass transformation

▶ dynamic anticyclogenesis

▶ dynamic anticyclone

▶ dynamic climatology

▶ dynamic continentality of climate

▶ dynamic cooling

▶ dynamic height

▶ dynamic inversion

▶ dynamic meteorology

▶ dynamic metre

▶ dynamic of front

▶ dynamic pressure

▶ dynamic tropopause

▶ dynamic trough

▶ dynamic turbulence

▶ dynamic viscosity coefficient

▶ dynamic warming

▶ dynamical downscaling

▶ dynamical system

▶ dynamics of the atmosphere

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'd'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'd'

Loading...