▶
precipitation gauge
přístroj pro
měření srážek, především jejich
úhrnu, případně i okamžité
intenzity. Podle způsobu obsluhy rozeznáváme
srážkoměry manuální a
automatické, případně
ombrografy. V
ČHMÚ se užívají převážně srážkoměry se záchytnou plochou 500 cm
2 instalované tak, aby byla výška záchytné plochy 1 m nad terénem, popř. nad
sněhovou pokrývkou. Ve vyšších a horských polohách mohou být srážkoměry pro zimní období vybaveny výškově stavitelným stojanem, popřípadě trvale umístěny na přístrojové rampě. Srážkoměr určený pouze k měření úhrnu srážek za delší období se označuje jako
totalizátor. Viz též
ochrana srážkoměru,
hyetometr.
▶
radar
syn. radiolokátor – elektronické zařízení pro detekci a lokalizaci vzdálených objektů, které rozptylují nebo odrážejí rádiové elmag. záření. Radar se skládá z vysílače, anténního systému, přijímače, bloku signálového zpracování, bloku zpracování a vizualizace dat a dalších doplňkových obvodů.
Nejčastěji jsou radary konstruovány jako monostatické, kdy jeden anténní systém je využíván pro vysílání i příjem. V takovém případě radarová detekce využívá odrazu a zpětného rozptylu signálu na
radiolokačních cílech. Podstatně méně časté jsou bistatické radary, které mají oddělené vysílací a přijímací anténní systémy a pro detekci využívají přímého rozptylu.
Radary lze též rozdělit podle způsobu vyzařování na impulzní a radary se stálou vlnou. Častěji jsou využívány radary impulzní, které v pravidelných cyklech vysílají do atmosféry velmi krátké pulsy mikrovlnného elmag. záření o velkém okamžitém (špičkovém) výkonu, formované anténou (parabolickou) do úzkého svazku. Radar se vždy bezprostředně po vyslání pulsu přepne do přijímacího módu. Objekty ležící v cestě radarového paprsku odrážejí, rozptylují a absorbují energii. Malá část odražené a rozptýlené energie směřuje zpět k anténě, na které je zachycena a odvedena do přijímače, kde je zesílena a dále zpracována. Pokud je přijatý signál dostatečně silný, je detekován a vyhodnocen jako radiolokační cíl. V rámci signálového zpracování je vyhodnocen přijatý výkon, případně další charakteristiky signálu. Přijatý výkon je pomocí
radiolokační rovnice převeden na
radarovou odrazivost. Čas mezi vysláním pulzu a přijetím odraženého signálu udává vzdálenost cíle, který společně se známou polohou antény (azimut, elevace) jednoznačně lokalizují cíl v prostoru. Podle typu radaru je možné vyhodnotit i některé další charakteristiky cíle.
Dopplerovské radary mohou navíc pomocí Dopplerova efektu vyhodnotit radiální rychlost cíle ze změny frekvence přijatého signálu. Polarimetrické radary umožňují navíc současně vyhodnocovat odrazy horizontálně a vertikálně polarizovaného záření a z jejich porovnání odvodit další charakteristiky.
Radary se stálou vlnou nejsou vhodné k určování přesné polohy cíle, umožňují však lepší měření radiální rychlosti cílů (např. policejní radary pro měření rychlosti vozidel).
▶
radar climatology
pracovní označení pro klimatologické zpracování a studium radarových charakteristik atmosféry, oblačnosti, srážek a některých
nebezpečných meteorologických jevů. Provádí časovou a prostorovou analýzu hodnot získaných v různých
klimatických oblastech pomocí aktivní a pasivní
radiolokace, především metodami mat. statistiky. Viz též
meteorologie radarová.
▶
radar echo of melting level
▶
radar equation
základní rovnice
radiolokace meteorologických cílů ve všeobecně užívaném zpřesněném tvaru, odvozená Probert-Jonesem v r. 1962. Vztah mezi naměřeným přijatým výkonem
odraženým od meteorologických cílů s
radiolokační odrazivostí Z ve vzdálenosti
r od
radaru a technickými parametry radaru. Ve zjednodušené formě s použitím meteorologického potenciálu radaru
ηM má tvar:
V úplném tvaru zní
Kde
Pt je impulzní výkon vysílače,
G zisk antény,
θ a
φ jsou horizontální a vertikální šířka anténního svazku,
c rychlost světla,
τ délka pulsu,
konstanta dielektrických vlastností vody a
λ vlnová délka. Rovnice byla odvozena za předpokladu, že meteorologické cíle jsou sférické vodní kapičky splňující předpoklady
Rayleighova rozptylu, které homogenně vyplňují celý objem radarového pulsu a že lze zanedbat útlum signálu na trase mezi anténou a cílem.
▶
radar meteorological observation
zjišťování výskytu a kvalit. i kvantit. vyhodnocování
radarových odrazů od
meteorologických cílů, které jsou zaznamenávány meteorologickými
radary. Zjišťuje se zejména rozložení a pohyb srážkové oblačnosti, její intenzita a vertikální mohutnost. Identifikují se oblasti
konvektivních bouří a s nimi souvisejících možných nebezpečných povětrnostních jevů (přívalových povodní, krup, apod.).
▶
radar meteorology
syn. meteorologie radiolokační – specializovaná oblast
meteorologie, která využívá zákonů
šíření,
rozptylu a zpětného odrazu elmag. energie v atmosféře ke zjišťování výskytu, lokalizace a charakteristik meteorologických
radiolokačních cílů, k určování směru a rychlosti jejich pohybu i vývoje pro potřeby zabezpečení hydrometeorologických služeb a pro potřeby externích uživatelů z různých hospodářských odvětví i z veřejnosti. K tomu se využívá měření pomocí radiolokačních prostředků, především meteorologických
radarů. Viz též
radiometeorologie,
klimatologie radarová.
▶
radar product A-scope
způsob zobrazení veličiny (obvykle
radiolokační odrazivosti) měřené při konstantní poloze antény
radaru. Jedná se o graf, kde na kladné poloose
x je vynášena vzdálenost od radaru (resp. čas od vyslání pulsu), na ose
y hodnota měřené veličiny. Používá se zejména pro servisní a diagnostické účely. Odpovídá zobrazení přijatého signálu na osciloskopu.
▶
radar product B-scope
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle
radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény
radaru a konstantním elevačním úhlu v polárních souřadnicích. Na ose
x je většinou vynášen azimut a na ose
y vzdálenost od radaru. Je se však možné setkat i s prohozením os
x a
y. Používá se zejména pro diagnostické účely.
▶
radar product CAPPI
zobrazení pole veličiny (obvykle
radiolokační odrazivosti) v horizontální hladině konstantní nadmořské výšky. Je tvořeno z dat naměřených
radarem při několika azimutálních otáčkách antény s různými elevačními úhly (z různých
PPI hladin) Pro výpočet bývá používána lineární interpolace ze sousedních PPI hladin případně je vybírána hodnota z nejbližší PPI hladiny. Viz též
produkt radiolokační PseudoCAPPI.
▶
radar product ECHO TOP
horní hranice oblačnosti vyjádřená jako pole maximální výšky, ve které se ještě vyskytuje
odrazivost vyšší než definovaná práhová hodnota. Tato prahová hodnota bývá obvykle stanovena v rozmezí 0 – 20 dBZ (v síti CZRAD 4 dBZ ).
▶
radar product HAIL_PROB
pravděpodobnost výskytu
krup daná výskytem vysoké
odrazivosti (nad 45 dBZ) v hladinách nad
nulovou izotermou; předpokládá se nulová pravděpodobnost při výšce menší než 1,625 km nad nulovou izotermou a 100% pravděpodobnost, pokud tato výška přesáhne 5,5 km. Při výpočtu je třeba získat informaci o výšce nulové izotermy z blízké
aerologické sondáže.
▶
radar product PPI
způsob rovinného zobrazení pole veličiny (obvykle
radiolokační odrazivosti) měřené při kruhovém azimutálním otáčení antény
radaru a konstantním elevačním úhlu. Z geometrického hlediska se jedná o průmět kuželového řezu do horizontální roviny. Poloha radaru je obvykle zobrazena v počátku rovinných souřadnic, osa
x míří k východu, osa
y k severu.
▶
radar product RHI
způsob zobrazení pole veličiny (obvykle
radiolokační odrazivosti) měřené při vertikálním kývání antény
radaru a konstantním azimutu (vertikální řez). Obvykle je poloha radaru zobrazena v počátku rovinných souřadnic, na kladné poloose
x je vynášena vzdálenost, na kladné ose
y výška.
▶
radar product VIL
vertikálně integrovaný obsah kapalné vody. Produkt je vhodný pro posuzování intenzity konv. jevů. Za předpokladu
Marshallova–Palmerova rozdělení se VIL [kg.m
–2] stanoví pomocí vzorce
kde
Z [mm
6.m
–3] je
radiolokační odrazivost,
hz [m] je
výška základny oblačnosti a
ht [m] je výška
horní hranice oblačnosti. Při praktickém výpočtu se pro každý plošný element provádí sumace přes jednotlivé PPI hladiny.
▶
radar reflectivity
syn. echo radarové, radioecho – obecně užívaný termín v
radiolokaci pro
radiolokační cíle, pozorované dříve na obrazovkách indikátorů
radarů, v současnosti na radarových produktech. Charakter radarového odrazu je určován frekvencí a vlastnostmi dopadajícího elmag. záření, vzdáleností a rychlostí pohybu cíle vůči radaru a fyz. (zejm. dielektrickými) vlastnostmi cíle.
▶
radar reflectivity
veličina, která charakterizuje odrazové vlastnosti
radiolokačního cíle. V případě
meteorologického cíle závisí radarová odrazivost jeho jednotkového objemu zejména na velikosti částic, na jejich počtu, tvaru a fyzikálních vlastnostech. Radarová odrazivost
η je definována vztahem
kde 1V označuje jednotkový objem a
σi efektivní plochu
zpětného rozptylu od jednotlivých částic v jednotkovém objemu. Při
radarových meteorologických měřeních většinou předpokládáme splnění předpokladů
Rayleighova rozptylu, kde pro efektivní plochu zpětného rozptylu částice platí vztah
kde
λ je vlnová délka elmag. záření a
m = n – ik je komplexní index lomu elektronagnetického vlnění ve vodě (ledu),
n je příslušný index lomu a
k absorpční index. Odtud při odvozování
radiolokační rovnice dostáváme vztah pro koeficient radarové odrazivosti
Z
kde
Di je průměr jednotlivých částic v jednotkovém objemu a
N(D) značí rozdělení velikosti částic. V praxi není radarová odrazivost
η v naprosté většině případů používána a jako radarová odrazivost je označován koeficient radarové odrazivosti
Z. Jednotkou radarové odrazivosti
Z je [mm
6m
–3]. Protože radarová odrazivost nabývá pro meteorologické cíle velkého rozsahu hodnot, je pro zjednodušení práce většinou vyjadřována v logaritmickém vyjádření
Radarová odrazivost
Z [
dBZ] se používá v
radarové meteorologii ke zjištění a rozlišení různých druhů
oblačnosti, nebezpečných povětrnostních jevů a měření rozložení
intenzity srážek. Viz též
vztah Z – I,
plocha rozptylu efektivní.
▶
radar reflectivity-rainfall rate correlation
viz vztah Z – I.
▶
radar sonde
zařízení používané k měření
výškového větru, jehož poloha je zjišťována radiolokační metodou, tj. měřením azimutu, polohového úhlu a šikmé dálky. Při
pasivní radiolokaci je tímto zařízením koutový odražeč, při
aktivní radiolokaci např.
radiosonda. Viz též
měření větru radiotechnickými prostředky.
▶
radar station
speciální stanice provádějící
radarová meteorologické pozorování. Z hlediska umístění se může jednat o
meteorologickou stanici pozemní,
námořní,
letadlovou (možnost použití letounů, balonů a vzducholodí). Charakterem činnosti je možné radiolokační stanice zařadit mezi
stanice aerologické.
▶
radar target
objekt nebo jev, který je detekován prostřednictvím
radiolokace. Kromě
meteorologických cílů může být radiolokačním cílem jakýkoliv jiný objekt, na němž dochází ke zpětnému odrazu vyslaných rádiových vln, např. letadlo,
radiolokační sonda apod., včetně
pozemních radiolokačních cílů. Viz též
radarová odrazivost,
útlum elektromagnetických vln.
▶
radiance
poměr
L zářivosti d
I elementu plošného zdroje o velikosti d
S a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru
zářivého toku, tj.
kde
α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m
–2.sr
–1.
▶
radiant exchange
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V
zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků
dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou
turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
▶
radiant flux
syn. tok radiační –
1. množství
záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky
přímého,
rozptýleného nebo
globálního slunečního záření, popř. o toky
dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m
–2.s
–1),resp. (W.m
–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s
–1), resp. watt (W).
Viz též
ozáření.
▶
radiant intensity
poměr
zářivého toku d
Φ vysílaného zdrojem do elementárního prostorového úhlu d
α, jehož osa leží v daném směru, a velikosti tohoto úhlu
Jednotkou zářivosti je W.sr
–1. Zářivost je zákl. veličinou v
aktinometrii. Je-li pro daný zdroj jeho zářivost nezávislá na směru, jde o izotropní zářič.
▶
radiant intensity per unit area
poměr
L zářivosti d
I elementu plošného zdroje o velikosti d
S a průmětu této plochy do roviny kolmé k uvažovanému směru
zářivého toku, tj.
kde
α značí úhel sevřený normálou k ploše zdroje a směrem zářivého toku. Jednotkou záře je W.m
–2.sr
–1.
▶
radiation
syn. radiace
1. přenos energie formou šíření elmag. vln (elmag. záření), nebo toku hmotných částic (
korpuskulární záření). Velikost záření se vyjadřuje nejčastěji intenzitou toku energie, pro niž je v SI základní jednotkou W.m
–2. Podle zdroje rozlišujeme
kosmické záření,
záření Slunce a
záření Země, které je tvořeno
zářením zemského povrchu a
zářením atmosféry. Výsledný tok záření vznikající jako rozdíl jednotlivých složek záření se v meteorologii nazývá
bilancí záření, jejíž hodnota určuje energ. zisk nebo ztrátu zemského povrchu nebo části atmosféry.
2. v meteorologii zkrácené značení pro elmag. záření. Vlnová délka elmag. záření různého původu se v atmosféře pohybuje od 10
–14 do 10
–2 m. Podle vlnové délky rozlišujeme
záření krátkovlnné a
záření dlouhovlnné, v podrobnějším členění pak
záření gama,
rentgenové,
ultrafialové,
viditelné,
infračervené, mikrovlny a další radiové vlny. Pro energ. bilanci soustavy Země–atmosféra má rozhodující význam záření o vlnových délkách řádově 0,1 µm až 100 µm. V krátkovlnném oboru je to
globální sluneční záření, tvořené
přímým a
rozptýleným slunečním zářením a jejich složkami odraženými zemským povrchem.
▶
radiation balance
syn. bilance radiační – rozdíl
záření směřujícího dolů a
záření směřujícího nahoru, vztažený k určité hladině, vrstvě nebo sloupci
atmosféry, k zemskému povrchu, popř. k celé soustavě Země-atmosféra. Kladné hodnoty bilance záření znamenají při radiačním přenosu energie energ. zisk pro danou hladinu nebo soustavu, záporné hodnoty energ. ztrátu. Vztahuje-li se bilance záření k různým časovým obdobím (např. den, měsíc, rok), označuje se zpravidla názvem denní, měs., roční úhrn bilance záření. Podle vlnových délek se někdy člení na krátkovlnnou, tzv.
bilanci slunečního záření; a dlouhovlnnou, tzv.
bilanci zemského zářeni. Jestliže sledujeme odděleně bilance záření zemského povrchu, atmosféry nebo soustavy Země-atmosféra, používáme označení
radiační bilance zemského povrchu,
atmosféry nebo
soustavy Země-atmosféra. Bilance záření se měří
bilancometry a vyjadřuje se ve
W.m–2 jako intenzita záření, popř.
J.m–2 jako množství záření. Viz též
bilance tepelná,
záření Země.
▶
radiation balance meter
přístroj pro měření rozdílu celkového
záření (0,3 až 100 μm) dopadajícího na horní a spodní stranu vodorovného čidla z prostorového úhlu 2π. Čidlo je nejčastěji tvořeno dvojicí tenkých černých kovových destiček, vzájemně propojených diferenční termobaterií, která měří rozdíl teplot obou destiček. Tento rozdíl je úměrný radiační
bilanci záření. Použitý indikátor napětí musí mít posunutou nulu, aby bylo možné měřit kladná i záporná napětí termočlánku. Bilancometry v trvalém provozu mají chráněna čidla tenkými (0,1 mm) polyetylenovými polokoulemi známými jako lupolen-H.
▶
radiation balance of the atmosphere
rozdíl množství
záření pohlceného a vyzářeného atmosférou. Vztahuje se buď ke sloupci atmosféry o jednotkovém horiz. průřezu a výšce rovné tloušťce atmosféry, nebo k celé
atmosféře Země. Protože atmosféra pohlcuje sluneční záření poměrně málo, má pro radiační bilanci atmosféry podstatný význam pohlcování
dlouhovlnného záření a vlastní
záření atmosféry. Radiační bilance atmosféry je vždy záporná a takto vzniklý deficit v
tepelné bilanci atmosféry je kompenzován uvolňováním tepla při fázových přechodech a
turbulentní výměnou tepla mezi zemským povrchem a atmosférou. Viz též
bilance radiační.
▶
radiation balance of the Earth-atmosphere system
rozdíl množství
slunečního záření vstupujícího do zemské
atmosféry a
záření Země, tj. záření povrchu Země a atmosféry Země unikajícího do světového prostoru. Protože soustava tvořená Zemí a její atmosférou si nevyměňuje s okolním prostorem významnější měrou teplo jinak než prostřednictvím
radiačního přenosu je bilance radiační soustavy Země-atmosféra též
tepelnou bilancí tohoto systému.
▶
radiation balance of the Earth's surface
rozdíl množství
globálního slunečního záření absorbovaného jednotkou plochy zemského povrchu a
efektivního vyzařování zemského povrchu. Okamžité hodnoty radiační bilance zemského povrchu mohou být kladné i záporné, přičemž přechod od kladné bilance k záporné a naopak (v denním chodu) se zpravidla pozoruje při výškách Slunce 10 až 15° nad obzorem. Radiační bilance zemského povrchu je energ. základem bytí a vývoje organické přírody,
klimatotvorným faktorem, podílí se na režimu oceánských a kontinentálních vod, na utváření fyzicko-geogr. poměrů na zemském povrchu aj. Viz též
bilance záření.
▶
radiation climate
fiktivní podnebí utvářené pouze radiačními faktory klimatu. Na Zemi se mu nejvíce blíží podnebí oblastí s malou vláhovou výměnou a malou oblačností, tedy pouštní podnebí a podnebí poušťostepí subtropického pásma s intenzivními radiačními procesy. Termín radiační podnebí je někdy používán též ve smyslu solární podnebí.
▶
radiation climate
model klimatu utvářeného pouze
radiačními klimatotvornými faktory. Na Zemi se mu nejvíce blíží klima oblastí s malou intenzitou
hydrologického cyklu a malou oblačností, tedy především
klima pouště. Termín je někdy používán též ve smyslu
solární klima. Viz též
klima fyzické.
▶
radiation exchange
vzájemná výměna energie mezi fyz. objekty působená vyzařováním a absorbováním elmag. záření. Protože intenzita vyzařování výrazně roste s povrchovou teplotou vyzařujícího objektu, působí radiační výměna obecně postupné vyrovnávání teplotních rozdílů. V
zemské atmosféře se radiační výměna uskutečňuje především prostřednictvím toků
dlouhovlnného záření. Vliv radiační výměny v ovzduší je výrazný zejména za situací s malou
turbulentní výměnou, tj. nejčastěji za jasných a klidných nocí. V ostatních případech, tedy zejména v denních hodinách, se radiační výměna ve srovnání s turbulentní výměnou podílí na přenosu energie pouze v menším rozsahu.
▶
radiation field
prostorové rozložení
záření pocházejícího z jednoho nebo více zdrojů. Pole záření, v jehož libovolném bodu nezávisí hodnota intenzity na směru zvoleného paprsku, nazýváme izotropním. V případě, že rozložení záření je prostorově konstantní, mluvíme o homogenním poli záření. Pro meteorologii jsou významná zejména pole
přímého a
rozptýleného slunečního záření, spolu s polem
dlouhovlnného záření.
▶
radiation flux
syn. tok radiační –
1. množství
záření vyjádřené v energ. jednotkách, které za jednotku času dopadá na jednotkovou plochu dané orientace, popř. touto plochou prochází nebo je jí vyzařováno do určitého prostorového úhlu, event. do celého poloprostoru. Podle toho rozlišujeme tok záření dopadajícího, procházejícího nebo vyzařovaného. V meteorologii jde nejčastěji o toky
přímého,
rozptýleného nebo
globálního slunečního záření, popř. o toky
dlouhovlnného záření, a to buď v celém rozsahu spektra, nebo jen v určitých oborech vlnových délek. Základní jednotkou zářivého toku je Joule na metr čtvereční za s (J.m
–2.s
–1),resp. (W.m
–2);
2. jako zářivý tok bodového zdroje označujeme množství záření, vyjádřené v energ. jednotkách, vyzařované tímto zdrojem za jednotku času do určitého prostorového úhlu nebo do celého prostoru. V tomto případě je jednotkou Joule za sekundu (J.s
–1), resp. watt (W).
Viz též
ozáření.
▶
radiation fog
syn. mlha z vyzařování –
mlha vzniklá
izobarickým radiačním ochlazováním vzduchu od
aktivního povrchu, jehož teplota se snižuje následkem
efektivního vyzařování. Tímto způsobem vznikají mlhy především v noci, v zimním období se někdy udržují po celý den. Častější jsou
mlhy přízemní než
mlhy vysoké. Viz též
klasifikace mlh Willettova,
mlha advekční.
▶
radiation chart
nevh. diagram radiační – nomogram umožňující, na základě znalosti teploty zemského povrchu a aerologických údajů o
vertikálním profilu teploty i
vlhkosti vzduchu, rychle přibližně vyhodnocovat velikost vert. toků
dlouhovlnného záření v úrovni zemského povrchu a v různých hladinách atmosféry, zjišťovat
efektivní a
zpětné záření i např.
radiační ochlazování ve zvolených vrstvách atmosféry. K nejznámějším radiačním nomogramům patří nomogramy Elsasserův, Möllerův, Yamamotův apod. Z dnešního hlediska jde již o prostředek zastaralý, ale značného historického významu.
▶
radiation inversion
teplotní inverze vznikající jako důsledek vyzařování tepla ze zemského povrchu, z povrchu sněhu nebo ledu, z horní vrstvy oblaků apod. Nejobvyklejšími přízemními radiačními inverzemi jsou
noční inverze teploty vzduchu. V zimě, kdy je obecně malý příkon slunečního záření k zemskému povrchu, se však přízemní radiační inverze mohou vytvářet i v denních hodinách. Méně často vznikají radiační inverze při vyzařování oblačné nebo velmi vlhké, popř. znečištěné vrstvy vzduchu v atmosféře, kdy se teplotní inverze vytváří bezprostředně nad touto vrstvou jako radiační
inverze výšková.
▶
radiation point
v meteorologii bod na obzoru, v němž se v důsledku perspektivy zdánlivě sbíhají rovnoběžné řady oblaků; pokrývají-li takto uspořádané oblaky celou oblohu, konvergují jejich řady ve dvou protilehlých b. ú. V. t radiatus.
▶
radiation screen
zpravidla plastové, polouzavřené stínítko sloužící jako ochrana jednoho nebo několika pod ním umístěných
meteorologických přístrojů před rušivými účinky
záření a
srážek, které však umožňuje dostatečnou přirozenou ventilaci čidel přístrojů. Nahrazuje dříve používanou
meteorologickou budku.
▶
radiational cooling
izobarické snižování teploty
aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné
bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují
dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou
radiačních mlh nebo
mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
▶
radiative air mass transformation
oteplování nebo ochlazování vzduchu v důsledku kladné anebo záporné
radiační bilance aktivního povrchu i v důsledku radiačních toků ve
volné atmosféře. Projevuje se však i ve změnách dalších
meteorologických prvků, především ve
vlhkosti vzduchu, v druhu
oblačnosti, v
dohlednosti aj.
▶
radiative climatic factor
klimatotvorný faktor působící prostřednictvím určité složky
radiační bilance. Základním radiačním klimatotvorným faktorem je
sluneční záření dopadající na
horní hranici atmosféry, k němuž se připojují i další astronomické klimatotvorné faktory, které ho ovlivňují. Ostatní toky zářivé energie, podmíněné transformací slun. záření v atmosféře a na zemském povrchu, jako je
záření přímé,
rozptýlené, odražené,
vyzařování zemského povrchu a
atmosféry, jsou ovlivněny
geografickými klimatotvornými faktory, především zeměp. šířkou, nadm. výškou a vlastnostmi
aktivního povrchu.
▶
radiative cooling
izobarické snižování teploty
aktivního povrchu země a přilehlé vrstvy vzduchu v důsledku záporné
bilance záření. K radiačnímu ochlazování též dochází ve vrstvách vzduchu, které obsahují zvýšené množství vodní páry, popř. kondenzační produkty, neboť vodní pára i kondenzační produkty intenzivně vyzařují
dlouhovlnné záření. Radiační ochlazení bývá příčinou
radiačních mlh nebo
mrazíků, a to zejména v noci, kdy tepelné ztráty způsobené vyzařováním nejsou kompenzovány příkonem slunečního záření.
▶
radiative transfer
přenos energie elektromagnetickým zářením v
zemské atmosféře. V meteorologii je znám především v souvislosti s vyhodnocováním
radiační bilance zemského povrchu nebo částí atmosféry jako radiační přenos krátkovlnný (sluneční záření) a dlouhovlnný (infračervené – tepelné záření). Viz též
výměna radiační.
▶
radiative-convective model
klimatický model vycházející z předpokladu tzv. čistě radiační rovnováhy, při které jsou změny teploty ve sledovaných vrstvách atmosféry dány výslednicí toků
slunečního a
dlouhovlnného záření. Tyto modely vycházejí z jisté modelové představy o vert. rozložení radiačně aktivních složek atmosféry (
oxidu uhličitého,
vodní páry,
oblačnosti,
atmosférického aerosolu,
ozonu apod.) a jejich radiačních vlastností. Při výpočtech teploty ve spodní
troposféře se používá tzv. konv. přizpůsobení, jehož princip spočívá v tom, že v blízkosti zemského povrchu se kromě
zářivých toků uvažují i konv. toky tepla. Uvedené modely se používají zejména ke studiu vlivu antropogenního
znečištění ovzduší stopovými látkami na klima.
▶
radiative-convective models
modely podnebí, vycházející z předpokladu tzv. čistě radiační rovnováhy, při které jsou změny teploty ve sledovaných vrstvách atmosféry dány výslednicí toků
slunečního a
dlouhovlnného záření. Vycházejí z jisté modelové představy o vert. rozložení radiačně aktivních složek atmosféry (CO
2, vodní páry, oblačnosti,
atmosférického aerosolu, O
3 apod.) a jejich radiačních vlastností. Při výpočtech teploty ve spodní
troposféře se používá tzv. konv. přizpůsobení, jehož princip spočívá v tom, že v blízkosti zemského povrchu se kromě
zářivých toků uvažují i konv. toky tepla. Uvedené modely se používají zejména ke studiu vlivu antropogenního
znečištění ovzduší stopovými látkami na podnebí.
▶
radiatively active gases
plynné
složky atmosféry Země, které ovlivňují její
radiační bilanci prostřednictvím
selektivní absorpce záření. Hlavní část radiačně aktivních plynů tvoří
skleníkové plyny.
▶
radiatus
(ra) [radiátus] – jedna z
odrůd oblaků podle mezinárodní
morfologické klasifikace oblaků. Oblaky odrůdy radiatus jsou uspořádány v širokých rovnoběžných pásech, které se vlivem perspektivy zdánlivě sbíhají v jediném bodě na obzoru; rozprostírají-li se oblačné pásy přes celou oblohu, sbíhají se zdánlivě do dvou protilehlých úběžníkových bodů. Vyskytuje se hlavně u
druhů cirrus,
altocumulus,
altostratus,
stratocumulus a
cumulus. Termín radiatus (čes. paprskovitý) byl zaveden v r. 1926.
▶
Radio Acoustic Sounding System
▶
radio atmometer
přístroj k měření účinku
slunečního záření na výpar vody z listů rostlin. Viz též
transpirace,
atmometr.
▶
radio direction finder
zařízení k určování směru cíle pomocí
radiogoniometrie. Skládá se obvykle z úzkosvazkové antény otočné v horní polosféře, z radiopřijímače a všech technických zařízení nutných pro zpracování a indikaci signálu.
▶
radio horizon
druh
obzoru používaný v
radarové meteorologii, tvořený nejvzdálenějšími body na zemském povrchu kolem zdroje elmag. záření, kam může v jednotlivých směrech dosáhnout radarový paprsek, který je v daném místě k povrchu tečný. Vlivem výrazné
atmosférické refrakce v oboru mikrovlnného záření je poloměr radiohorizontu o 8 % větší než poloměr
optického obzoru a tudíž o 15 % větší než poloměr
geometrického obzoru, je však přitom ovlivněn
místním obzorem. Za předpokladu hladkého zemského povrchu je poloměr radiohorizontu přibližně vyjádřen vztahem
kde
Rrh je poloměr radiohorizontu v km,
Ref efektivní poloměr Země v km rovný 4/3 skutečného zemského poloměru v dané zeměp. šířce a
h výška antény nad zemským povrchem v metrech.
▶
radio wind
v met. praxi občas užívané slang. označení pro údaje o
výškovém větru, zjištěné
měřením větru radiotechnickými prostředky.
▶
radio wind observation
měření potřebné k výpočtu
výškového větru z polohových parametrů cíle pohybujícího se ve
volné atmosféře a sledovaného různými radiotechnickými prostředky. Nejčastěji používanými radiotechnickými prostředky jsou:
a)
navigační systém,
radioteodolit nebo radiogoniometrický systém v případě aktivního cíle, tj.
radiosondy, kdy se měření označuje termínem radiopilotáž;
b) meteorologický
radar jak v případě aktivního cíle (radiosondy), tak v případě pasivního cíle, tj. koutového odražeče;
c) umělé družice Země při časovém sledování poloh
transoceánských sond;
Pomocí meteorologického radaru je dále možné měřit vítr sledováním pohybu vhodných
meteorologických cílů. Měření větru radiotechnickými prostředky bývá někdy nevhodně označováno jako radiovětrové pozorování. Údaje o výškovém větru, zjištěné jeho měřením radiotechnickými prostředky, jsou občas označovány jako
radiovítr.
▶
radioactive air pollution
▶
radioactive cloud
obecně používané označení pro nakupení produktů radioaktivního rozpadu v ovzduší, vznikající při výbuchu atomové nebo vodíkové bomby či při havárii jaderného zařízení. Krátce po výbuchu radioaktivní oblak vystoupí do velkých výšek a obsahuje i vodní, prachové a půdní částice. Po určitou dobu se udržuje v atmosféře a může být přenášen prouděním vzduchu na velké vzdálenosti. Během tohoto transportu z něj vypadávají radioaktivní částice, často spolu s
atmosférickými srážkami, čímž radioaktivní oblak postupně zaniká. Viz též
radioaktivita atmosféry,
spad radioaktivní.
▶
radioactive fallout
radioaktivita pevných částic usazených na jednotce vodorovné plochy za jednotku času. Viz též
radioaktivita atmosféry,
měření radioaktivity atmosféry,
oblak radioaktivní.
▶
radioactivity of atmosphere
přítomnost látek v atmosféře, jejichž atomová jádra se samovolně rozpadají a vysílají přitom
radioaktivní záření (
α,
β,
γ, pozitrony, neutrony apod.). Koncentrace radioakt. látek vzniklých přirozenou cestou neboli
přirozená radioaktivita atmosféry je malá. Radioakt. látky vzniklé umělou cestou, např. ostřelováním jader atomů různými elementárními částicemi v jaderných reaktorech nebo při jaderných výbuších, jsou příčinou
umělé radioaktivity atmosféry. Jsou-li přítomny ve větších koncentracích, mohou být příčinou radioakt. znečištění, popř. zamoření ovzduší. Viz též
měření radioaktivity atmosféry, oblak radioaktivní.
▶
radiogoniograph
radiogoniometr se zařízením, umožňujícím registraci zjištěných údajů.
▶
radiogoniometer
zařízení k určování směru cíle pomocí
radiogoniometrie. Skládá se obvykle z úzkosvazkové antény otočné v horní polosféře, z radiopřijímače a všech technických zařízení nutných pro zpracování a indikaci signálu.
▶
radiogoniometry
způsob určení směru cíle, který vyzařuje elmag. vlny. V úhlových souřadnicích se zaměřuje azimut a zpravidla i výškový (polohový) úhel. Pro určení polohy cíle v prostoru je pak nutné znát ještě jeho výšku. V meteorologii slouží jako cíl nejčastěji vysílač
radiosondy vynášený
balonem, jehož výška se určuje při
radiosondážním měření. Jinou metodou určení polohy je vyhodnocení průsečíku ze současného zaměřování dvěma
radiogoniometry z různých stanovišť. Radiogoniometrie se v meteorologii používá jako jedna z metod
radiosondáže. Někdy bývá využívána též při
raketové sondáži ovzduší.
▶
radiogram
méně časté označení pro polární diagram, využívaný v meteorologii především ke znázornění rozložení směru větru v podobě
větrné růžice a k znázornění cyklických jevů, zvl.
ročního chodu meteorologických prvků, např. teploty vzduchu, atm. srážek aj. V. t. růžice srážek nebo teploty
▶
radiolocation
syn. detekce radarová – radioelektronická metoda zjišťování výskytu, prostorového rozložení, popř. dalších charakteristik objektů a jevů schopných odrážet nebo rozptylovat, popř. generovat elmag.
záření v oblasti rádiových vln. Podle toho se rozlišuje
primární a
sekundární aktivní radiolokace a
pasivní radiolokace. Radiolokace
meteorologických cílů je prováděna pomocí
radarů,
windprofilerů, popř. pasivních detekčních systémů.
Radiolokačními cíly jsou např. oblačnost, srážky,
radiolokační sondy, blesky apod. Viz též
meteorologie radarová,
odrazivost radarová,
rovnice radiolokační,
odraz radarový.
▶
radiometeorology
hraniční obor mezi meteorologií, radiofyzikou a radiotechnikou, který se zabývá studiem vlivu atmosféry na šíření rádiových vln. V meteorologii se využívá závislosti šíření rádiových vln na stavu
troposféry pro studium
meteorologických cílů a jevů. Viz též
meteorologie radarová.
▶
radiometer
obecně přístroj k měření elektromagnetického
záření.
1. na
meteorologických stanicích se používají radiometry pro měření v krátkovlnné oblasti
slunečního záření (
pyrheliometry,
aktinometry a
pyranometry), záření v celém oboru spektra (
pyrradiometry) nebo
bilance záření (
bilancometry). Tyto radiometry většinou používají termoelektrická nebo fotoelektrická čidla.
2. radiometry umístěné na
meteorologických družicích se používají k získávání dat o zemském povrchu a atmosféře z měření vyzařovaného, odraženého, rozptýleného nebo pohlceného záření na různých vlnových délkách. Družicové radiometry se dělí dle způsobu měření na
pasivní a
aktivní, podle využití např. na
zobrazovací (imager),
sondážní (sounder), nebo
skaterometry.
▶
radiometry
fyz. obor zabývající se studiem a měřením elektromagnetického
záření. V meteorologii syn.
aktinometrie – měření a studium složek
radiační bilance atmosféry, zemského povrchu nebo jejich soustavy.
▶
radiopermeable radom
zařízení, jež zabezpečuje ochranu anténního systému radiolokátoru před nepříznivými povětr. vlivy, jako jsou atm. srážky, vysoká vlhkost vzduchu, námraza,
nárazy větru atd. Vyrábí se z umělých hmot (sklolaminát, polyuretan), které mají pro příslušnou vlnovou délku zanedbatelný
útlum elektromagnetických vln.
▶
radiosonde
met. přístroj používaný k
radiosondážním měřením, který hodnoty měřených veličin předává
aerologické stanici pomocí malého vysílače. Radiosonda nejčastěji měří
tlak,
teplotu a
vlhkost vzduchu, popř. i jiné prvky jako
ozon,
záření či el. potenciál; z trajektorie radiosondy se určuje
směr a
rychlost větru. Konstrukčně se radiosondy skládají z
čidel na měření met. prvků, z převodníku, z vysílače, popř. z přijímače signálu navigačního systému a z baterie. Od vypuštění první radiosondy v roce 1930 do současné doby bylo zkonstruováno množství různých typů radiosond a jejich modifikací. Ještě v osmdesátých letech 20. století se vypouštělo 36 typů radiosond. Podle použitého typu převodníku se radiosondy dělí na chronometrické, s morseovým kódem, frekvenční a modulační (analogové a digitální). Kromě klasických radiosond, které měří během svého výstupu a případně i sestupu, rozeznáváme
klesavé radiosondy a
sondy upoutané. Nosičem radiosondy je nejčastěji
radiosondážní balon, popř. letoun nebo
meteorologická raketa. Viz též
sondáž atmosféry,
snos radiosondy.
▶
radiosonde
v meteorologii často používaný zkrácený název pro
radiosondu.
▶
radiosonde drift
horizontální vzdálenost
radiosondy od
radiosondážní stanice v okamžiku měření. V kódu
BUFR je poloha sondy v každé hladině dána uvedením rozdílu mezi zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou radiosondy a zeměp. šířkou, resp. zeměp. délkou místa, odkud byla sonda vypuštěna. Zpráva
TEMP údaje o snosu radiosondy neobsahuje.
▶
radiosonde for radioactivity measurement
speciální sonda pro měření vertikálních profilů beta a gama záření pomocí Geiger-Müllerových trubic propojených převodníkem s
radiosondou. Viz též
měření radioaktivity atmosféry,
profil beta a gama záření vertikální.
▶
radiosonde station
aerologická stanice určená pro zajišťování
radiosondážních měření. Umístěním může být zařazena mezi
meteorologické stanice pozemní,
námořní nebo
letadlové. Někdy bývají dále rozlišovány
radiosondážní stanice pro komplexní sondáž atmosféry a
stanice pro měření větru radiotechnickými prostředky, popř. pracoviště provádějící specializovaná měření vertikálního profilu
ozonu v atmosféře, radiačních parametrů aj.
▶
radiosounding
syn. radiosondáž – přímé
aerologické pozorování prováděné
radiosondou, jejíž signály během výstupu, popř. sestupu zachycuje přijímací zařízení na
radiosondážní stanici. Zde se potom signály z radiosondy zpracovávají a převádějí do tvaru závislosti měřených veličin na nadmořské výšce. Rozlišujeme
komplexní meteorologickou radiosondáž,
měření větru radiotechnickými prostředky a specializovaná radiosondážní měření vertikálního profilu
ozonu,
radioaktivity atmosféry apod.
Zpracované hodnoty meteorologických prvků se předávají formou
zprávy TEMP nebo pomocí kódu
BUFR k dalšímu met. využití a do mezinárodní výměny Zatímco zpráva TEMP zahrnuje pouze údaje ze
standardních a
význačných hladin během výstupu radiosondy, kód BUFR umožňuje zařadit celé radiosondážní měření s vysokým vertikálním rozlišením do jediné zprávy, přičemž každá reportovaná hladina je popsána hodnotou
geopotenciální výšky,
tlaku vzduchu,
teploty vzduchu,
teploty rosného bodu,
směru a
rychlosti větru. Na rozdíl od zprávy TEMP, která neumožňuje popsat
snos radiosondy ani přesný čas měření jednotlivých dat, jsou v kódu BUFR údaje v každé hladině doplněny časovou a prostorovou identifikací, která je nezbytná pro
variační metodu asimilace dat do
modelů numerické předpovědi počasí. Viz též
měření meteorologických prvků v mezní vrstvě a volné atmosféře,
sondáž atmosféry.
▶
radiotheodolite
v meteorologii pozemní zaměřovací přístroj k určování azimutu a polohového úhlu zpravidla
radiosondy vynášené volně letícím met. balonem. Signály radiosondy jsou zachycovány úzce směrovou anténou, soustavou antén nebo rotujícím rozmítačem směrové charakteristiky antény, což umožňuje poměrně přesné změření směru k vysílači. Zařízení bývá většinou doplněno elektronickým systémem pro dekódování a zobrazování telemetrie radiosondy, pokud je prováděna zároveň
komplexní meteorologická radiosondáž nebo alespoň kódování dosažených
izobarických hladin. Radioteodolit nevysílá žádné impulzy k radiosondě.
▶
radiowind sonde
speciální
radiosonda obvykle nesená volně letícím balonem a sloužící k rádiovému určení
trajektorie, po které se pohybovala. Předává rádiové signály s telemetrií tlaku, event. výšky, nebo odpovědní signály, které se využívají k výpočtu vektoru
výškového větru. Viz též
měření větru radiotechnickými prostředky.
▶
rain
kapalné padající srážky tvořené
dešťovými kapkami o průměru větším než
500 µm, které dopadají na zemský povrch. Podle
intenzity deště rozeznáváme
déšť trvalý a
přívalový. Viz též
mrholení.
▶
rain day
den se srážkami, v němž byly zaznamenány
srážky v podobě
trvalého deště nebo deště v
přeháňkách. V Česku k zařazení mezi dny s deštěm stačí i
neměřitelné srážky, v některých zemích je podmínkou dosažení určitého minimálního denního
úhrnu srážek.
▶
rain drop
kapka vody o
ekvivalentním průměru větším než 500 µm vypadávající z
oblaků na zemský povrch. Označení někdy zahrnuje i
kapky mrholení a spodní hranice velikosti kapek se potom snižuje na přibližně 200 µm. Malé
dešťové kapky jsou sférické, s rostoucí velikosti kapek se jejich tvar deformuje vlivem aerodynamických sil. Padající velké kapky jsou na čelní straně silně zploštělé. Nejčastější velikost dešťových kapek je 1 až 2 mm. Kapky, jejichž ekvivalentní průměr dosahuje 6 až 7 mm, se stávají hydrodynamicky nestabilní a při pádu nebo při vzájemných kolizích se tříští na menší kapičky (laboratorní experimenty prokázaly stabilní kapky do velikosti ekvivalentního průměru až 9 mm). Dešťové kapky vznikají buď táním velkých
ledových krystalů, popř. jejich shluků vzniklých
agregací, nebo
koalescencí menších kapek. Viz též
teorie vzniku srážek Bergeronova–Findeisenova,
teorie vzniku srážek koalescencí,
rozdělení velikosti dešťových kapek,
rozdělení Marshallovo–Palmerovo,
rychlost pádová.
▶
rain drop size spectrum
▶
rain factor
tradiční, avšak nevhodné označení pro některé
indexy humidity.
▶
rain gush
lid. výraz pro silný déšť. Nejčastěji se jedná o
déšť přívalový.
▶
rain pole
zřídka užívané označení místa na Zemi s nejvyšším prům. roč. úhrnem atm.
srážek. Jeho určení není jednoznačné, neboť záleží mj. na referenčním období; uvádí se např. Cherrapunji nebo sousední Mawsynram v Indii (11 777 mm, resp. 11 872 mm), Mt. Waialeale na Havajských ostrovech (11 684 mm) nebo Lloro v Kolumbii (zdejší prům. roč. úhrn 13 300 mm je pouze odhadován). Všechna tato místa mají
tropické dešťové klima, přičemž zde dochází k
orografickému zesílení srážek díky
návětrnému efektu. Na rozdíl od ostatních, indické lokality mají kvůli
monzunovému klimatu silně nevyrovnaný
srážkový režim. Viz též
extrémy srážek.
▶
rain shadow
zmenšení úhrnu srážek i četnosti jejich výskytu v
závětří překážky libovolného měřítka. Ve větším měřítku se jedná o projev
závětrného efektu horské překážky, kdy jsou srážky menší nejen ve srovnání s
návětřím, ale často i vůči oblastem dále ve směru proudění. Srážkový stín v klimatologickém smyslu se tvoří v případě výrazně
převládajícího větru. Příkladem z území ČR je oblast Podkrušnohoří, kde se srážkový stín uplatňuje při proudění ze severozápadního kvadrantu, takže způsobuje relativní
ariditu klimatu tohoto regionu. Z hlediska
mikrometeorologie lze za srážkový stín považovat i mech. zastínění určitého prostoru překážkou vůči
srážkám hnaným větrem. Srážkový stín může souviset s
fénovým efektem.
▶
rain shower
déšť mající charakter
přeháňky. P. d. je vždy vázána na
konv. oblaky. V. t. déšť trvalý, déšť občasný.
▶
rain-out
odstraňování atm. příměsí srážkami. Příměsi se dostávají do
srážkových částic různým způsobem:
a) již v oblacích jako
kondenzační jádra nebo
jádra mrznutí;
b) proniknutím do
oblačných a srážkových částic nebo přilnutím k nim zejména v důsledku Brownova pohybu, turbulentních pohybů apod.;
c) zachycením příměsí padajícími srážkovými částicemi.
Soubor procesů vymývání je důležitou součástí
samočištění ovzduší, avšak negativním doprovodným jevem je vstup znečišťujících látek do ostatních složek prostředí (hydrosféry, biosféry, pedosféry, kryosféry). V užším smyslu se jako vymývání někdy označuje pouze zachycování příměsí padajícími srážkami v podoblačné vrstvě vzduchu a tomuto pojetí obvykle odpovídají cizojazyčné ekvivalenty. Viz též
depozice mokrá.
▶
rainband
útvar
srážkových oblaků protáhlý v jednom směru, takže je možné určit jeho orientaci. Srážkové pásy mohou být tvořeny
konvektivními i
vrstevnatými oblaky, mohou dosahovat různých měřítek, přičemž mívají složitější vnitřní strukturu. V
mimotropické cykloně jsou srážkové pásy vázány na
atmosférické fronty a případné
čáry instability, které se mohou vyskytovat i samostatně. V
tropické cykloně se od středu odvíjejí spirální srážkové pásy. Pohyb srážkového pásu ve směru jeho protažení, popř. setrvání pásu nad určitým
povodím může vést k zesílení případné
povodně.
▶
rainbow
jeden z
fotometeorů. Je charakterizován jako skupina koncentrických oblouků barevného spektra kolem
antisolárního bodu nebo kolem Slunce. Vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Obvykle se vyskytuje duha hlavní a duha vedlejší, které se objevují na opačné straně oblohy než je světelný zdroj. Střed jejich oblouků leží na přímce, jež prochází zdrojem světla a okem pozorovatele. Spektrum velikosti kapek ovlivňuje barvu, intenzitu a šířku barevných oblouků. Viz též
oblouky duhové podružné.
▶
raindrop size distribution
syn. spektrum velikosti dešťových kapek – vyjádření závislosti koncentrace
dešťových kapek na jejich
ekvivalentním průměru D (popř.
ekvivalentním poloměru). Popisuje se funkcí
f(D), pro niž platí, že výraz
f(D) d
D udává počet kapek v jednotce objemu vzduchu, jejichž ekvivalentní průměr leží v intervalu hodnot
<D,
D + d
D ). Příkladem je
Marshallovo–Palmerovo rozdělení, které využívá záporné exponenciální rozdělení o dvou parametrech
N0 a
λ. Někdy se toto záporné exponenciální rozdělení velikosti kapek užívá i s jinými hodnotami parametrů
N0 a
λ např. v závislosti na typu dešťové srážky. Za přesnější odhad se považuje vyjádření rozdělení dešťových kapek pomocí obecnějšího tvaru gama rozdělení
kde parametry
N0,
λ a
β nabývají různých hodnot za různých podmínek a mohou být odhadnuty např. na základě měření polarizačními
radary. Viz též
videodistrometr.
▶
rainfall rate recorder
zast. označení pro
váhový srážkoměr.
▶
rainfall station
stanice srážkoměrná
meteorologická stanice,na které se měří množství spadlých srážek, výška a vod. hodnota sněhové pokrývky a pozorují se rovněž stanovené meteorologické jevy. Obv. je umístěna tak, aby svými srážkoměrnými údaji doplňovala údaje
základních klimatologických stanic. V. t. měření atm. srážek
▶
raingauge shield
1. opatření prováděné za účelem zmenšení rušivého vlivu větru na
měření srážek pomocí na
srážkoměru. Provádí se zpravidla pomocí
větrného štítu srážkoměru. Alternativou je umístění srážkoměru do otvoru v zemi tak, že jeho záchytná plocha je v úrovni terénu. Tento způsob je sice účinnější, není však použitelný pro padající
tuhé srážky.
2. starší označení pro větrný štít srážkoměru.
▶
rainy period
časový úsek po sobě jdoucích
dnů se srážkami na dané met. stanici. Jako minimální denní
úhrn srážek se přitom nejčastěji uvažuje 0,1 mm, ve starších pracích 0,0 mm (
neměřitelné srážky). Srážková období, někdy označovaná i jako
období vlhká, se střídají se
suchými obdobími. Někteří autoři pracují se zvolenou minimální délkou srážkových období, jiní mezi ně počítají i samostatné dny se srážkami. Kromě takto definovaných, tzv. absolutních nebo též uzavřených srážkových období, se někdy vymezují i parciální neboli přerušená srážková období, přičemž kritériem bývá průměrný denní úhrn srážek za toto období. Údaje o četnosti, prům. a nejdelším trvání srážkových období a jejich srážkové vydatnosti jsou důležitými charakteristikami časového rozdělení srážek. Velká četnost, případně délka srážkových období jsou charakteristické pro
humidní klima a pro
období dešťů.
▶
rainy season
syn. doba dešťů – klimatická
sezona, během níž spadne převážná část roč.
úhrnu srážek. Střídání období dešťů v létě dané polokoule a
období sucha je typické pro
klima savany a pro oblasti s
monzunovým klimatem, které bývá označováno i jako
monzunové období. Naopak pro
středomořské klima je typický výskyt období dešťů v zimě.
▶
Raman scattering
rozptyl záření na částicích, zpravidla molekulách, u nichž při dopadu záření dochází ke změnám kvantových stavů, zpravidla stavů rotačních a vibračních. Je řádově slabší než
Rayleighův rozptyl, ale na rozdíl od něj má charakter
nepružného rozptylu. Fotony dopadajícího záření při tomto rozptylu interagují s kvantovými změnami rozptylujících částic. Má-li tato změna charakter přechodu dané částice na vyšší energetickou hladinu, je k tomu příslušející energetický nárok kryt na úkor kvantové energie dopadajícího fotonu, jenž se v důsledku toho přemění na foton s menší kvantovou energií, čímž klesá frekvence a roste vlnová délka rozptýleného záření. Naopak, má-li kvantová změna rozptylující částice charakter přechodu z vyšší na nižší energetickou hladinu, získá foton dopadajícího záření takto uvolněnou energii a frekvence rozptýleného záření naroste. V praxi se dnes Ramanův rozptyl významně využívá např. prostřednictvím
lidarů při
sondáži atmosféry za účelem diagnostikování a studia rozložení
znečišťujících příměsí v atmosféře.
▶
random forecast
syn. předpověď počasí slepá –
předpověď počasí založená na náhodném výběru jedné z většího počtu variant, které mohou být omezeny např. variačním rozpětím určitých
meteorologických prvků. Lze ji tedy přirovnat k tahání lístků, na nichž jsou napsány tyto jednotlivé varianty, z osudí. Nejde o předpověď, jež by se v meteorologii používala k vlastním prognózním účelům. Může však nalézt určité uplatnění např. ve srovnávacích studiích sloužících k hodnocení úspěšnosti jednotlivých metodik používaných v
meteorologických předpovědích.
▶
range of the meteorological element
rozdíl nejvyšší a nejnižší hodnoty
meteorologického prvku, změřené za určitý časový úsek, zpravidla v průběhu dne (viz
amplituda denní), měsíce (viz
amplituda měsíční) nebo roku (viz
amplituda roční). Zprůměrováním těchto hodnot za delší období dostaneme
průměr denní,
měsíční a
roční amplitudy. Pokud místo určitého roku, měsíce nebo dne uvažujeme celé sledované období, resp. kalendářní měsíc nebo kalendářní den, dostaneme
absolutní amplitudu, resp.
měsíční nebo
denní absolutní amplitudu.
▶
range-height indicator
blok
impulsního meteorologického radiolokátoru s obrazovkou, na které je možno znázornit
vertikální řezy atmosférou ve zvolených azimutech. Poloha
radiolokačního odrazu neboli radioecha se určuje v souřadnicovém systému, v němž osa
x udává horiz. vzdálenost a osa
y výšku. Zobrazení cílů a dálkových značek se na obrazovce formuje příslušnými obvody indikátoru během pohybu radarového paprsku, který kývá současně s anténou. Jas radioecha závisí na výkonu přijatého odraženého signálu. Počátek časové základny je v počátku souřadnicového systému
x, y. Měřítko zobrazení bývá volitelné, při měření lze rovněž ovládat jas a zaostření časové základny. Čtení údajů z obrazovky indikátoru dovoluje rychlou orientaci hlavně ve výškovém členění meteorologicky významných cflů (srážk. oblastí, oblačnosti apod.) v blízké zóně
radiolokační stanice, např. u sov.
radiolokátoru typu MRL do 40 n. 80 km od stanice.
▶
Rankin temperature scale
teplotní stupnice, jejíž nula je shodná s 0 K, tj. –273,15 °C, a velikost stupně je stejná jako u
Fahrenheitovy teplotní stupnice. Má k Fahrenheitově stupnici analogický vztah jako
stupnice Kelvinova k
Celsiově stupnici. Byla zavedena Skotem W. J. M. Rankinem.
▶
Raoult law
zákon, který vyjadřuje závislost dílčího tlaku
nasycené vodní páry nad hladinou vodního roztoku na koncentraci rozpuštěné látky, lze jej vyjádřit vztahem
kde
es je dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou roztoku,
es0 značí dílčí tlak nasycené vodní páry nad hladinou destilované vody,
N počet
molů destilované vody a
n počet molů rozpuštěné látky. Ze vzorce vyplývá, že při stoupající koncentraci rozpuštěné látky se tlak nasycené vodní páry snižuje. Uvedený vztah platí pouze pro nedisociované roztoky. V případě elektrolytů je nutné brát v úvahu jejich disociaci a vliv vázání polárních molekul vody na iontech na snížení tlaku nasycené vodní páry nad hladinou roztoku. Pro elektrolyty má Raoultův zákon tvar
kde
i je van´t Hoffův faktor závisející nejen na koncentraci, nýbrž i na druhu rozpuštěné látky. Raoultův zákon má značný význam ve
fyzice oblaků a srážek pro růst vodních kapek, které v atmosféře vznikly na hygroskopických
kondenzačních jádrech rozpustných ve vodě. Zákon odvodil F. M. Raoult v r. 1886.
▶
RASS (Radio Acoustic Sounding System)
(Radio Acoustic Sounding System – systém sondážní radioakustický) – zařízení pro
sondáž atmosféry za účelem měření vertikálního profilu
virtuální teploty, k čemuž využívá
zpětného rozptylu radiových vln na pohybující se akustické vlnové frontě. Systém se skládá z
windprofileru a z vysílače emitujícího
akustické vlny o frekvenci 2–3 kHz. Vertikálně se šířící akustické vlny představují posloupnost stlačení a zhuštění vzduchu a mění jeho dielektrické vlastnosti, což způsobuje rozptyl radarového signálu. Mezi vyslaným a přijatým radarovým signálem nastává frekvenční posun v důsledku toho, že zdroj rozptýleného signálu se pohybuje (Dopplerův efekt). Z frekvenčního rozdílu lze stanovit
rychlost zvuku a následně jí úměrnou virtuální teplotu dané vrstvy vzduchu. Za dobrých podmínek umožňuje RASS měření vertikálního profilu virtuální teploty do výšky cca 1 000 m nad povrchem.
▶
rate of rise of lightning current
časová změna v čele rázové vlny proudu blesku; označuje se d
i/d
t. Je rozhodujícím
parametrem proudu blesku při stanovení napětí
U na vodičích s vlastní nebo vzájemnou indukčností
L podle vztahu
nebo strmosti napěťové vlny na vodičích s vlnovou impedancí
Z podle vztahu
▶
rawinsonde station
radiosondážní stanice, na níž se provádí
komplexní meteorologická radiosondáž. Termín bývá často zjednodušován na označení „radiosondážní stanice“.
▶
Rayleigh – Benard convection
▶
Rayleigh atmosphere
modelová atmosféra, ve které je procházející
sluneční záření ovlivňováno pouze
molekulárním rozptylem a nedochází ani k
absorpci záření. Vlastnosti Rayleighovy atmosféry zhruba splňuje
suchá a čistá atmosféra. Viz též
rozptyl Rayleighův.
▶
Rayleigh law
zákon vyjadřující závislost
rozptylu záření na vlnové délce tohoto záření za předpokladu, že rozptylující částice jsou sférické, el. nevodivé a splňují podmínku, že hodnota
2πr / λ je řádově menší než jedna, přičemž
r značí poloměr rozptylujících částic a
λ vlnovou délku rozptylovaného záření. Označíme-li
Iλ intenzitu rozptylovaného záření o vlnové délce
λ a obdobně intenzitu rozptýleného záření
iλ, lze Rayleighův zákon vyjádřit ve tvaru
Nepřímá závislost účinnosti
Rayleighova rozptylu na čtvrté mocnině vlnové délky rozptylovaného záření má v atmosféře za následek
modř oblohy, neboť
molekulární rozptyl slunečního záření přibližně splňuje podmínky platnosti Rayleighova zákona, a ve viditelné oblasti
rozptýleného slunečního záření jsou proto nejvíce zastoupeny vlnové délky z modrofialového konce spektra. Zákon odvodil angl. fyzik J. W. Strutt (pozdější lord Rayleigh) v r. 1871.
▶
Rayleigh number
parametr
Ra charakterizující podobnost z hlediska přenosu tepla prouděním (
konvekcí). Lze ho určit ze vzorce
kde
β značí koeficient teplotní roztažnosti,
g tíhové zrychlení,
H tloušťku vrstvy tekutiny, resp. vzdálenost mezi stěnami vymezujícími proudění tekutiny,
ΔT tomu příslušející rozdíl teplot,
k koeficient teplotní vodivosti a
ν koeficient kinematické vazkosti dané tekutiny. Viz též
kritéria podobnostní.
▶
Rayleigh scattering
speciální případ
Mieova rozptylu za podmínek, kdy sférické rozptylující částice jsou elektricky nevodivé a obvod kružnice o jejich poloměru je alespoň o řád menší než vlnová délka rozptylovaného elmag.
záření. V takovém případě je podle
Rayleighova zákona množství rozptýleného elmag. záření nepřímo úměrné čtvrté mocnině vlnové délky.
Rozptylová indikatrice má symetrický tvar se stejně velkým podílem
dopředného a
zpětného rozpylu. Rozptýlené paprsky, svírající se směrem původního paprsku úhel
π/2, jsou zcela
polarizovány. Ve směru původního paprsku a ve směru k němu přesně opačném je polarizace rozptýlených paprsků nulová, ve všech ostatních směrech pak částečná.
Z hlediska rozptylové indikatrice je Rayleighův rozptyl vhodnou aproximací pro popis
molekulárního rozptylu slunečního záření, jeho
polarizace však vykazuje odchylky vlivem
anizotropie molekul vzduchu. Rayleihlův rozptyl lze použít i při popisu rozptylu rádiových vln na
oblačných částicích, neboť tyto vlny, používané v meteorologii např. při
radiolokaci, mají ve srovnání se
světlem podstatně větší vlnovou délku. Viz též
atmosféra Rayleighova.
▶
real-time meteorological information
▶
reanalysis
objektivní analýza met. dat aplikovaná zpětně na data za dlouhé období, zpravidla na několik desetiletí. Na rozdíl od provozní analýzy je prováděna jednotným přístupem, což umožňuje využití reanalýz např. při studiu
změn klimatu. Nástrojem je
model numerické předpovědi počasí, a proto mohou výstupy reanalýzy obsahovat i takové veličiny, pro něž nejsou za dané období k dispozici měření. Tvůrcem evropských reanalýz, které nicméně pokrývají celou Zemi, je
Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (např. ERA–40, ERA–Interim).
▶
rear flank downdraft
(RFD, z angl. Rear-Flank Downdraft) syn. proud konvektivní sestupný týlový –
sestupný kovektivní proud v
supercele, který většinou není spojen s vypadáváním srážek a který se nachází v zadní části supercely vzhledem ke směru jejího pohybu. Na rozdíl od
předního sestupného konvektivního proudu je tvořen suchým a teplým vzduchem a obsahuje menší množství srážkových a oblačných částic. Oblast zadního sestupného proudu se může jevit bezoblačná, nicméně velké částice, které zbyly v sestupném proudu, vytvářejí na radaru tzv.
hákovité echo.
▶
rear inflow jet
(RIJ – rear inflow jet) - mezoměřítkové proudění, které v relativním systému spojeném se
squall line směřuje ze zadní strany do přední, tedy proti směru převládajícího proudění v bouři. Jde o jev typický zejména pro linie bouří charakteru
bow echo, kde se RIJ podílí na dopředném vyboulení centrální části linie konv. bouří. Na vzniku RIJ se podílí více vlivů, ale hlavním je vznik centra relativního podtlaku ve středních hladinách v přední části konv. systému, a to v důsledku působení
výstupných a
sestupných konv. proudů v aktivních konv. buňkách v této časti konv. systému. Vznik RIJ je snahou o kompenzaci tohoto relativně nízkého tlaku vzduchu.
▶
rear of cyclone
sektor
cyklony v její zadní části ve smyslu jejího pohybu nebo z hlediska převládajícího pohybu cyklon v dané oblasti. V případě
mimotropické cyklony tak zpravidla leží západně od jejího středu, kam proniká
studený vzduch z vyšších zeměp. šířek. Proto je zde typická
proměnlivá oblačnost s
přeháňkami,
nárazovitým přízemním větrem a mimo oblast srážek velkou
dohledností. Při
situaci Vb je týl cyklony oblastí s velkým horizontálním
tlakovým gradientem a
konvergencí proudění, což vede k intenzivním, převážně
trvalým srážkám, na
návětří hor dále zesilovaným díky
orografickému zesílení srážek.
▶
Réaumur temperature scale
teplotní stupnice, dnes již nepoužívaná, která dělí teplotní interval mezi
bodem mrznutí a
bodem varu čisté vody při
normálním tlaku vzduchu 1 013,25 hPa na 80 dílů (°R). Zavedl ji v roce 1731 franc. přírodovědec R. A. Ferchault de Réaumur. Mezi Réaumurovou teplotní stupnicí a Celsiovou teplotní stupnicí platí převodní vztah:
▶
receptor model
model určený ke stanovení příspěvků jednotlivých zdrojů znečištění ovzduší ze zájmové oblasti k imisní situaci v daném bodě (receptoru) nebo množině takových bodů. Model přímo neuvažuje fyzikální mechanismy
transportu a
rozptyl znečišťujících příměsí v ovzduší. Východiskem jsou pro něj podrobná měření kvality a složení směsi znečišťujících příměsí v receptorovém bodě a obdobné údaje z emisních inventur všech uvažovaných zdrojů příměsí. Vzájemné formální vztahy mezi těmito údaji jsou v modelu zpravidla vyhodnocovány metodami maticové faktorizace.
▶
recording anemoclinometer
registrační meteorologický přístroj k měření sklonu
vektoru větru vzhledem k horiz. rovině. V Česku se nepoužívá.
▶
recording anemometer
registrační
anemometr, zaznamenávající obvykle prům. a okamžitou
rychlost větru a
směr větru. Jeho čidlem mohou být miskový kříž, lopatkové kolo, vrtule, aerodyn. trubice nebo brzděný systém pro rychlost větru a tlumená
větrná směrovka pro směr větru. Viz též
měření větru.
▶
recording instrument
meteorologický přístroj, který vyjadřuje hodnotu určité fyz. veličiny pomocí spojitého nebo občasného el. signálu. Časový průběh tohoto signálu v
čidle přístroje je v závislosti na
vzorkovací frekvenci zaznamenáván a převáděn na hodnotu příslušného
meteorologického prvku. Přístroje pro
distanční meteorologická měření jsou v současnosti již zcela automatické, totéž platí pro přístroje v rámci
automatického měřícího systému na
automatizovaných meteorologických stanicích. Případná obsluha se omezuje na kontrolu takto prováděného měření, příp. na odesílání jeho výstupů k dalšímu zpracování.
▶
recording net pyrradiometer
bilancoměr doplněný registr. zařízením, které umožňuje zápis časového průběhu
bilance zářeni. Jako registr. zařízení se nejčastěji používá bodový n. liniový zapisovač el. napětí n. proudu.
▶
recording raingauge
registrační přístroj zaznamenávající časový průběh
kapalných srážek. V Česku byly ombrografy nahrazeny
člunkovými nebo
váhovými srážkoměry. Starší označení pro ombrograf je pluviograf nebo hyetograf. Záznam ombrografu se nazývá ombrogram (pluviogram, hyetogram). Plovákové ombrografy, které se v ČR užívaly, soustřeďují srážkovou vodu do plovákové komory, v níž je výška hladiny indikována polohou plováku spojeného s registračním perem.
▶
recording raingauge
srážkoměr měřící průběžně
srážky bez přímé součinnosti s lidskou obsluhou. Kromě
úhrnu srážek umožňuje měřit i okamžitou
intenzitu srážek. Podle principu měření se automatické srážkoměry dělí na
člunkové a
váhové. Viz též
ombrograf.
▶
recording theodolite
optický pilotovací teodolit se zařízením, které umožňuje registraci hodnot azimutálního a výškového úhlu, popř. také časového údaje. Viz též
měření pilotovací.
▶
rectilinear isobars
část
tlakového pole atmosféry, v níž mají
izobary přibližně přímkový průběh. I. p. se někdy považují za druh
tlakového útvaru.
▶
recurvature of a tropical cyclone track
výrazná změna směru dráhy tropické cyklony, která nastává nejčastěji v zeměp. š. 20 až 30°. Na sev. polokouli většinou trop. cyklony postupují nejprve od jihovýchodu a postupně se jejich dráha stáčí na severovýchod. Vrchol této zhruba parabolické dráhy se nazývá bodem ohybu. V konkrétních případech však mohou být dráhy trop. cyklon velmi rozmanité.
▶
reduction
v meteorologii a klimatologii přepočty a opravy výsledků met. měření, prováděné za účelem srovnatelnosti a reprezentativnosti údajů. Používá se ve významu:
1. přepočet změřené hodnoty
meteorologického prvku na hodnotu, kterou by měl v jiné nadm. výšce. Provádí se zpravidla podle jednotné metodiky k dosažení srovnatelnosti hodnot změřených v různých nadm. výškách, např.
redukce tlaku vzduchu na dohodnutou hladinu (zpravidla hladinu moře),
redukce teploty vzduchu na hladinu moře apod.;
2. přepočet hodnot klimatologických charakteristik z krátkých pozorovacích řad na hodnotu, která by odpovídala jednotnému, zpravidla normálnímu období ve snaze porovnat mnohaleté prům. hodnoty met. prvků na různých místech (stanicích). Např. redukce měs. nebo roč. průměrů teploty vzduchu, popř. srážek z různých stanic a různě dlouhých řad pozorování za období 1931–1960;
3. oprava tlaku vzduchu na normální podmínky, např. oprava na teplotu prováděná s ohledem na teplotu v místnosti, v níž je instalován tlakoměr, oprava na tíhové zrychlení apod.
Termín redukce se používá též jako nevhodné označení pro opravy met. přístrojů.
▶
reduction of pressure to a standard level
výpočet
tlaku vzduchu pro dohodnutou hladinu z hodnoty tlaku vzduchu v
nadmořské výšce tlakoměru s přihlédnutím k
virtuální teplotě. V
synoptické meteorologii se provádí nejčastěji redukce tlaku vzduchu na střední hladinu moře, pro letecké účely na nadm. výšku vztažného bodu letiště podle
mezinárodní standardní atmosféry ICAO. Viz též
tlak vzduchu redukovaný na hladinu moře.
▶
reduction of pressure to sea level
▶
reference climatological station
klimatologická stanice, která má homogenní řadu pozorování po dobu alespoň 30 let a pracuje za přesně stanovených podmínek. Údaje z těchto stanic jsou navzájem dobře srovnatelné a tvoří základ jak pro zpracování klimatografií, tak pro sledování
klimatických změn. Referenční klimatologické stanice by měly být umístěny tak, aby vliv lidské činnosti na jejich měření byl minimální.
▶
reference temperature
průměrná
maximální teplota nejteplejšího měsíce, zpravidla července, na daném letišti. Na letišti Praha–Ruzyně je 23,6 °C (JUL). Hodnoty pro další letiště lze nalézt v
Letecké informační příručce (AIP ČR).
▶
reference thermometer
dřívější označení pro teploměr etalonový.
▶
reflected atmospheric radiation
zpětné
záření atmosféry odražené od zemského povrchu, popř. záření atmosféry odražené
horní hranicí oblaků a směřující nahoru.
▶
reflected foehn
fén na návětrné straně horské překážky. Jde o sestup vzduchu do návětrného údolí po ukončení nenasyceně i nasyceně adiabatického výstupu, aniž vzduch překročil horský hřeben. Jev úzce souvisí s mech. třením vzduchu o zemský povrch v návětrné části horské překážky. Odražený fén je příbuzný
fénu orografickému,
pseudoadiabatický děj probíhá však jen na návětrné straně pohoří.
▶
reflected global solar radiation
▶
reflected solar radiation
▶
refraction (refractive) index of electromagnetic waves in the air
poměr rychlosti šíření elmag. vlnění ve vakuu k rychlosti šíření téhož vlnění ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že vzduch je nemagnetickým prostředím s nepatrnou
elektrickou vodivostí, lze v něm index lomu
n vyjádřit vztahem
v němž
εr značí rel. permitivitu vzduchu. Index lomu v oblasti viditelného záření závisí na vlnové délce elmag. vlnění (s rostoucí vlnovou délkou poněkud klesá) a na
hustotě vzduchu (se zvětšující se hustotou vzduchu roste). V oboru centimetrových rádiových vln, používaných např. meteorologickými
radary, je index lomu v nezanedbatelné míře ovlivňován i
vlhkostí vzduchu. Pro tento obor vlnových délek se v literatuře uvádí např. vztah
kde
T je
teplota vzduchu v K,
p tlak vzduchu a
e tlak vodní páry v hPa. U zemského povrchu se hodnoty (
n – 1) . 10
6 pohybují při různých met. situacích zhruba v rozmezí 260 až 460. Výraz
N = (
n – 1) . 10
6 se někdy nazývá v literatuře radiorefrakce nebo N – jednotky. V
troposféře můžeme podle časového hlediska rozlišovat sezonní, denní a neperiodické změny indexu lomu, podmíněné změnami
teplotního zvrstvení ovzduší, turbulencí apod. Index lomu elmag. vlnění v popsaném smyslu nazýváme též abs. indexem lomu. Rel. indexem lomu pak rozumíme vzájemný poměr rychlostí šíření elmag. vlnění ve dvou různých prostředích, v meteorologii např. ve dvou
vzduchových hmotách odlišných vlastností. Viz též
šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.
▶
refraction of electromagnetic waves in atmosphere
▶
refractive index in the atmosphere
index lomu elmag. vlnění pro oblast viditelného záření, tj. záření o vlnových délkách přibližně 0,4 až 0,7 μm. Viz též
šíření elektromagnetického záření v atmosféře.
▶
refrigeration
syn. refrigerace – přenos tepelné energie z povrchu tělesa do ovzduší. V
bioklimatologii se vyjadřuje jako množství tepla v mJ, které je odňato povrchu tělesa o velikosti 1 cm
2 a o teplotě lidského těla, tj. 36,5 °C (97,9 °F) za 1 s vlivem atm. prostředí. Zchlazování se měří ve stínu
katateploměry nebo
frigorimetry a do značné míry vystihuje teplotu
pocitovou teplotu prostředí. Podle L. Hilla je zchlazovací veličina
H dána vztahem
kde
je
rychlost větru v m.s
–1,
T teplota vzduchu ve °C a
α,
β jsou konstanty. Podle K. Büttnera lze zchlazovací veličinu
Z vypočítat podle vzorce
V technické meteorologii se pojmu zchlazování užívá v souvislosti se ztrátami tepla, např. z budov vlivem vnějších met. podmínek.
▶
Refsdal diagram
syn. aerogram – málo používaný druh
aerologického diagramu, který má na horizontální ose vyneseny hodnoty ln
T, na vertikální ose hodnoty –
T ln
p, kde
T je
teplota vzduchu a
p tlak vzduchu. Na tomto diagramu svírají
izotermy a
izobary ostrý úhel.
Suché a
nasycené adiabaty jsou zakřiveny a s
izotermami svírají úhel menší než 45°. Refsdalův diagram je dále doplněn
izoliniemi relativní vlhkosti vzduchu a stupnicemi potřebnými k vyhodnocování
aerologických měření. Refsdalův diagram je
energetickým diagramem; navrhl ho v r. 1935 A. Refsdal. Viz též
emagram.
▶
regelation of ice
tání ledu v místě zvýšeného vnějšího tlaku a opětovné mrznutí, jestliže se tlak opět sníží. Je důsledkem závislosti
bodu tání ledu na tlaku, kdy bod tání (
teplota tání) klesá s rostoucím tlakem. Regelace nastává pouze u látek, u nichž je hustota pevné fáze menší než hustota fáze kapalné. Regelace ledu souvisí s uspořádáním krystalické struktury ledu a ve srovnání s většinou ostatních látek v přírodě jde o anomální vlastnost. Rychlost poklesu teploty tání ledu s tlakem je velmi malá (0,0072 °C na hodnotu normálního tlaku), a proto se regelace ledu projevuje pouze při záporných hodnotách teploty blízko 0 °C. Často uváděným příkladem regelace ledu je demonstrační pokus s vert. průchodem zatížené drátěné smyčky horizontální ledovou tyčí. Uvádí se také jako důvod snadné tvorby sněhových koulí stlačením sněhu při teplotě blízko 0 °C.
▶
regeneration of anticyclone
proces, při němž
anticyklona, která dříve již slábla, začíná opět mohutnět. Regenerace anticyklony se projevuje vzestupem
tlaku vzduchu především ve
středu anticyklony, zvětšením jejího rozsahu a oživením
sestupných pohybů vzduchu v její centrální části. Regenerace anticyklony obvykle probíhá při spojení
uzavírající anticyklony s málo pohyblivou
tlakovou výší nebo při vývoji nové anticyklony ve výběžku existující tlakové výše. Viz též
mohutnění anticyklony.
▶
regeneration of cyclone
proces, při němž se zpravidla
okludovaná cyklona, která se dříve již vyplňovala, začíná znovu prohlubovat. Ve většině případů souvisí regenerace cyklony se zvětšením
horizontálních teplotních gradientů v dané oblasti a s narušením teplotní symetrie v oblasti cyklony. Regenerace cyklony probíhá např. při pronikání nové
atmosférické fronty do oblasti cyklony, při spojení původní cyklony s mladým cyklonálním útvarem, který vznikl na úseku její
studené fronty nebo při vývoji nové cyklony u
okluzního bodu. Nové prohlubování již
termicky symetrické cyklony, vyvolané orografickými překážkami, se někdy nazývá orografická regenerace cyklony. Viz též
prohlubování cyklony.
▶
regeneration of depression
proces, při němž se zpravidla
okludovaná cyklona, která se dříve již vyplňovala, začíná znovu prohlubovat. Ve většině případů souvisí regenerace cyklony se zvětšením
horizontálních teplotních gradientů v dané oblasti a s narušením teplotní symetrie v oblasti cyklony. Regenerace cyklony probíhá např. při pronikání nové
atmosférické fronty do oblasti cyklony, při spojení původní cyklony s mladým cyklonálním útvarem, který vznikl na úseku její
studené fronty nebo při vývoji nové cyklony u
okluzního bodu. Nové prohlubování již
termicky symetrické cyklony, vyvolané orografickými překážkami, se někdy nazývá orografická regenerace cyklony. Viz též
prohlubování cyklony.
▶
Regional Association of the WMO
▶
regional centre WMO for aeronautical meteorology
met. středisko zřízené v rámci programů WMO s působností pro urč. územní oblast, kterou zabezpečuje z hlediska potřeb letectva. Region. centrum vydává v šestihodinových, resp. v dvanáctihodinových intervalech synoptické mapy a tabelární informace o přízemních a výškových polích meteorologických prvků; tyto materiály se rozšiřují prostřednictvím sítě regionálních telekomunikačních center. V Evropě jsou od r. 1967 v činnosti centra WMO pro let. meteorologii, a to ve Frankfurtu n. M. (SRN) pro lety v oblasti Evropy a pro let. tratě z Evropy přes Atlantský oceán do Sev. Ameriky a do Karibské oblasti, v Moskvě pro lety nad celým územím SSSR, v Paříži pro tratě z Evropy do záp. části Afriky a v Římě pro met. zabezpečení letů z Evropy do vých. Afriky. V. t. předpověď počasí letecká.
▶
regional climate model
(RCM, z angl. regional climate model) –
klimatický model pokrývající omezenou oblast planety. Používá se pro získání informací o klimatu s vysokým prostorovým rozlišením.
Okrajové podmínky pro RCM se získávají z výstupů řídícího modelu nebo z
reanalýzy. Obdobou RCM v meteorologii jsou
modely předpovědi počasí na omezené oblasti. Viz též
model vnořený,
model klimatický globální.
▶
regional climatology
syn. klimatologie oblastní – část klimatologie zabývající se
klimatickými poměry vymezených území různé velikosti, např. kontinentů, států, povodí, průmyslových aglomerací aj. K úkolům regionální klimatologie patří zjišťování prostorové diferenciace
klimatických podmínek a vymezování
klimatických oblastí, tj.
klimatologická rajonizace (regionalizace). Analytický charakter regionální klimatologie ji odlišuje od
klimatografie. Viz též
klimatologie obecná.
▶
Regional Meteorological Center
(RMC) jeden z prvků světového systému pro zpracování dat. Má za povinnost vykonávat pro potřeby národních met. center ležících v oblasti jeho odpovědnosti tyto funkce: a) vydávat analýzy a prognózy přízemních i výškových povětrnostních podmínek; b ) zpracovávat a archivovat zákl. meteorologické informace; c) publikovat podle požadavků vybraná data; d) archivovat meteorologické mapy a zpracovávat data z oblasti své odpovědnosti pro vědecké a výzk. účely; e ) zabezpečovat odb. výcvik met. personálu; f) podporovat výzkum věd o atmosféře. C. m. r. zprav. plní současně i povinnosti regionálního telekomunikačního centra. Pro ČSFR plní funkce c. rn. r. Světové meteorologické centrum v Moskvě.
▶
Regional Specialized Meteorological Center
(RSMC) – jedna ze složek
Globálního systému pro zpracování dat a předpovědi. Regionální specializovaná meteorologická centra plní funkce tohoto systému na regionální úrovni vzhledem ke své specializaci. RSMC specializovaná na předpovědi a monitoring
tropických cyklon jsou v Miami, Nadi, New Delhi, Saint Denis, Tokiu a Honolulu. RSMC specializovaná na předpovědi šíření kontaminujících látek v případě havarijních situací mají povinnost vydávat předpověď trajektorií z indikovaného místa havárie, případně zpětně určit místo havárie na základě měřených hodnot kontaminace. Pro regionální oblast RA VI (Evropa) plní tuto úlohu Toulouse a Exeter.
Evropské centrum pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) má sídlo v Readingu. Kromě toho bylo zřízeno ještě 25 regionálních meteorologických center s geografickou specializací, které plní všeobecné funkce světového systému pro zpracování dat a předpovědi pro určenou oblast; v Evropě jsou RSMC s geografickou specializací Exeter, Offenbach, Moskva a Řím.
▶
Regional Telecommunication Hub
(RTH, z angl. Regional Telecommunication Hub) – jeden z prvků
Globálního telekomunikačního systému. Jeho úkolem je zabezpečovat:
a) sběr napozorovaných dat z oblasti odpovědnosti centra a přenos těchto dat vhodnou rychlostí po hlavním spojovacím okruhu
Světové služby počasí (WWW) a po jeho větvích;
b) přenos met. informací z hlavního spojovacího okruhu a z regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním okruhu, připojeným centrům, a to podle mezinárodních dohod;
c) selekci a distribuci met. dat pro potřeby připojených
národních meteorologických center a regionálních telekomunikačních center, která neleží na hlavním spojovacím okruhu;
d) kontrolu dat a opravu některých formálních chyb;
e) periodické monitorování činnosti Globálního telekomunikačního systému.
V České republice plní funkci regionálního telekomunikačního centra
Český hydrometeorologický ústav, a to i pro národní met. centrum Polska. Regionální telekomunikační centrum v Praze leží na hlavním spojovacím okruhu a je přímo spojeno se
světovým meteorologickým centrem v Moskvě a
regionálním telekomunikačním centrem v Offenbachu (SRN).
▶
register of emissions and stationary source
(REZZO) – databáze zdrojů znečišťování ovzduší provozovaná v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO)
Českého hydrometeorologického ústavu. Databáze obsahuje údaje o
emisích z individuálně (bodově) sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 1 a 2), hromadně sledovaných stacionárních zdrojů (REZZO 3) a mobilních zdrojů (REZZO 4). Obdobou databáze REZZO je na území SR Národný emisný inventarizačný systém (NEIS). Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Analogické informační systémy existují nebo jsou vytvářeny také v zahraničí. Viz též
meteorologie v ČR.
▶
regular convection
konvekce, jejíž jejíž rozmístění v prostoru vykazuje určitou pravidelnost. Lineární uspořádání konvekce se vyskytuje např. na
studené frontě druhého druhu,
vlhkostním rozhraní,
brízové frontě,
čáře instability nebo v blízkosti protáhlých pohoří. Ke složitějším prostorovým uspořádáním patří
oblačné ulice a
buněčná konvekce. Viz též
konvekce organizovaná.
▶
relative (baric) topography
(RT) –
barická topografie svislých vzdáleností dvou
izobarických ploch v atmosféře, analyzovaná pomocí
relativních izohyps. Protože vzdálenost izobarických ploch neboli tloušťka vrstvy vymezené těmito plochami je přímo úměrná prům.
virtuální teplotě vzduchového sloupce mezi oběma hladinami, relativní barická topografie charakterizuje
teplotní pole příslušné vrstvy vzduchu a rel. izohypsy jsou zároveň
izotermami prům. virtuální teploty této vrstvy. Relativní barická topografie se často označuje zkratkou RT s uvedením příslušných
standardních izobarických hladin, např.
značí relativní barickou topografii vzduchové vrstvy mezi hladinami 500 hPa a 1 000 hPa. Viz též
mapa relativní topografie,
rovnice tendence relativní topografie.
▶
relative air mass transformation
změna vlastností
vzduchové hmoty pouze do té míry, že se nemění její základní geografický typ. K rel. transformaci dochází při přemísťování vzduchové hmoty do jiné zeměp. šířky, nad jiný
aktivní povrch apod.
▶
relative coordinate system
v meteorologii
souřadnicová soustava pevně spojená s rotující Zemí. Nejčastěji se používají
z-systém a
p-systém, dále
sigma-systém a
theta-systém, případně
hybridní souřadnicové soustavy a soustavy jiné než pravoúhlé. Viz též
soustava souřadnicová absolutní.
▶
relative humidity
syn. vlhkost vzduchu poměrná – charakteristika
vlhkosti vzduchu měřená na met. stanicích, která vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodní párou. Je definována jako poměr skutečné
hustoty vodní páry ρv a hustoty vodní páry
ρvs ve
vzduchu nasyceném vodní párou při dané teplotě. Vyjadřuje se obvykle v %, tzn.
Místo hustoty vodní páry lze v definici relativní vlhkosti použít
tlak vodní páry a přibližně i
měrnou vlhkost vzduchu nebo
směšovací poměr.
Relativní vlhkost lze obecně definovat vzhledem k vodě nebo vzhledem k ledu. V meteorologické praxi se pod pojmem relativní vlhkost rozumí hodnota relativní vlhkosti vzhledem k rovné hladině kapalné vody.
▶
relative hypsography
(RT) –
barická topografie svislých vzdáleností dvou
izobarických ploch v atmosféře, analyzovaná pomocí
relativních izohyps. Protože vzdálenost izobarických ploch neboli tloušťka vrstvy vymezené těmito plochami je přímo úměrná prům.
virtuální teplotě vzduchového sloupce mezi oběma hladinami, relativní barická topografie charakterizuje
teplotní pole příslušné vrstvy vzduchu a rel. izohypsy jsou zároveň
izotermami prům. virtuální teploty této vrstvy. Relativní barická topografie se často označuje zkratkou RT s uvedením příslušných
standardních izobarických hladin, např.
značí relativní barickou topografii vzduchové vrstvy mezi hladinami 500 hPa a 1 000 hPa. Viz též
mapa relativní topografie,
rovnice tendence relativní topografie.
▶
relative isohypse
v meteorologii
izohypsa spojující místa se stejnou vert. vzdáleností dvou
izobarických hladin (ploch), tj. místa se stejnou tloušťkou vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, vyjádřenou v
geopotenciálních metrech. Relativní izohypsu lze interpretovat jako
izotermu prům.
virtuální teploty vzduchu dané vrstvy. Relativní izohypsy se v met. službě nejčastěji konstruují pro vrstvu 1 000 až 500 hPa, a to po 40 geopotenciálních metrech.
▶
relative optical air mass
poměr
absolutní optické hmoty atmosféry při poloze nebeského tělesa (nejčastěji Slunce) ve výšce nad obzorem vyjádřené úhlem
h k absolutní optické hmotě při poloze tělesa v
zenitu. Relativní optická hmota atmosféry, označovaná někdy zkráceně jako optická hmota, se vyskytuje ve vztazích popisujících zejména šíření
přímého slunečního záření v zemské atmosféře. Při výškách
h větších než 30° se relativní optická hmota atmosféry, označovaná jako
m, zpravidla počítá pomocí jednoduchého vzorce
Při menších výškách je vhodné použít opravu na zakřivení zemském povrchu a na
lom světla v atmosféře.
▶
relative precipitation
charakteristika poměrného rozložení srážek během roku, popř. za kratší období. Zpravidla jde o prům. měs.
úhrny srážek udané v % prům. roč. úhrnu srážek. V klimatologii se relativní srážky používají především k porovnání časového rozdělení srážek na stanicích s rozdílným roč. úhrnem srážek, přičemž mohou sloužit ke stanovení
ombrické kontinentality klimatu, viz
Markhamův index.
▶
relative sunshine duration
v meteorologii zkrácené označení pro
trvání slunečního svitu relativní.
▶
relative sunshine duration
poměr mezi skutečným
trváním slunečního svitu a
efektivně možným trváním slunečního svitu za určité období, nejčastěji za den, měsíc nebo rok. Tato charakteristika umožňuje vzájemnou srovnatelnost zaznamenávaného slunečního svitu na různých místech s ohledem na terénní, popř. i jiné překážky zastiňující
slunoměry. V praxi se jako relativní trvání slunečního svitu někdy méně vhodně označuje poměr mezi skutečným a
astronomicky možným trváním slunečního svitu.
▶
relative sunspot number
▶
relative temperature
rozdíl prům. teploty vzduchu daného měsíce a prům. teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce, vyjádřený v %
roční amplitudy teploty vzduchu. Nejchladnější měsíc má relativní teplotu 0 %, nejteplejší měsíc 100 %. Vzhledem k vyjádření teploty vzduchu v procentech, tedy vyloučením abs. hodnot teploty, lze relativní teplotu použít k porovnání
ročního chodu teploty vzduchu na více stanicích nebo k porovnání chodu teploty vzduchu na jedné stanici v různých obdobích. Relativní teplota se používá i jako míra
termické kontinentality klimatu. Relativní teplotu zavedl W. Köppen jako charakteristiku roč. chodu teploty vzduchu.
▶
remote sensing
syn. měření meteorologické dálkové, detekce meteorologických jevů dálková – metoda
meteorologického měření, kdy měřicí
čidlo či přístroj není v bezprostřední blízkosti sledovaného jevu. V meteorologii se využívají zejména
družicová měření,
radarová měření,
pozemní detekce blesků a měření pomocí nejrůznějších
profilerů. Viz též
měření aerologické,
průzkum Země dálkový.
▶
remote sensing
starší, ne zcela vhodné označení pro distanční pozorovací metody, resp.
distanční měření, používané zejména v souvislosti s družicovými pozorováními (nejen meteorologickými).
▶
remote sensing of meteorological elements from meteorological satellites
získávánídat z met. družic, jejichž zpracování poskytuje informace zejm. o a) teplotě zem. povrchu a teplotě horní hranice oblačnosti (vyhodnocením spektrálních měření tepelného vyzařování); b) vertikálních profilech teploty a vlhkosti vzduchu v atmosféře (podobným způsobem jako a); c) obsahu vod. páry a vody v atmosféře (vyhodnocením měření mikrovlnného záření); d) větru (sledováním pohybu vhodných oblaků). V. t. měření meteorologické družicové, průzkum Země dálkový.
▶
remote sensing of the Earth
(DPZ) – obecné označení pro získávání dat za účelem komplexního obrazu určitého území, jeho různě cílené analýzy nebo detekce různých jevů pomocí přístrojů umístěných buď na oběžné dráze Země (na družicích či pilotovaných stanicích), nebo na dopravních prostředcích v atmosféře (na letadlech či dronech). Mezi používané přístroje patří především různé
radiometry, optické kamery a
radary. V rámci meteorologie můžeme pod dálkový průzkum Země řadit některá
distanční meteorologická měření.
▶
report
soubor dat a/nebo informací sestavených a předávaných podle platných mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Viz též
zpráva meteorologická.
▶
Report of monthly aerological means from a land station (CLIMAT TEMP)
do června 2010
meteorologická zpráva sestavovaná podle kódu CLIMAT TEMP a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Současně se zprávou CLIMAT TEMP byla zrušena také zpráva CLIMAT TEMP SHIP o měs. průměrech aerol. hodnot ze stanice na lodi.
▶
Report of monthly values from a land station (CLIMAT)
meteorologická zpráva sestavená podle kódu CLIMAT a vysílaná pravidelně po skončení daného kalendářního měsíce. Obsahuje identifikaci měsíce, roku a stanice, a v sekci 1 prům. měs. tlak vzduchu v úrovni stanice, tlak vzduchu redukovaný na určitou hladinu nebo prům. hodnotu
geopotenciálu, prům. měs. teplotu vzduchu, prům. měs.
tlak vodní páry, počet dní se srážkami alespoň jeden mm, měs. úhrn srážek s uvedením frekvenčního intervalu, do kterého tento úhrn spadá, a
trvání slunečního svitu v hodinách a v procentech normálu za daný měsíc. Sekce 2 obsahuje normály prvků sekce 1. Sekce 3 a 4 obsahují údaje o počtu dní v daném měsíci, kdy určitý
prvek překročil stanovenou hodnotu a údaje o výskytu extrémních hodnot s uvedením dne výskytu. Měsíční údaje ze stanice na lodi se předávají ve tvaru zpráv sestavovaných podle kódu CLIMAT SHIP analogického kódu CLIMAT.
▶
report of photon dose ekvivalent rate (RAD)
vnitrostátní
zpráva k předávání informací o radiační situaci a výsledků
měření radioaktivity atmosféry. Obsahuje desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu (a identifikaci charakteru dat) za poslední hodinu. Zpráva RAD se sestavuje v
synoptických termínech na stanicích SVZ (síť včasného zjištění). Při splnění stanovených kritérií nebo na výzvu z centra se vysílá navíc zpráva WARRAD, obsahující desetiminutové údaje příkonu fotonového dávkového ekvivalentu za půl hodiny od posledního synoptického termínu.
▶
Report of surface observations from a fixed land station (SYNOP)
zákl.
meteorologická zpráva obsahující údaje potřebné pro kreslení přízemních
synoptických map a pro operativní nebo statist. zpracování. Sestavuje se podle kódu SYNOP. Zpráva SYNOP obsahuje identifikační sekci (den v měsíci, hodina, identifikace jednotek rychlosti větru,
indikativ stanice a oblastní indikativ), sekci 1 (
horizontální dohlednost,
směr a
rychlost větru,
teplota vzduchu a
teplota rosného bodu,
tlak vzduchu,
tlaková tendence,
stav a
průběh počasí, množství srážek a údaje o
oblačnosti), sekci 3 (
extrémní teploty vzduchu,
stav půdy,
výška sněhové pokrývky,
trvání slunečního svitu, množství srážek,
nárazy větru,
námrazky a další informace) a sekci 4 (údaje o oblačnosti pod úrovní stanice). Pro vnitrostátní výměnu dat se používá i sekce 5 (v ČR
relativní vlhkost,
půdní teploty a údaje ze
stožárových měření). Zpráva SYNOP se na stanicích ČR sestavuje a vysílá ve všech
synoptických termínech, tj. každou hodinu.
▶
representative meteorological observation
meteorologické pozorování, při němž jsou dodržovány předepsané postupy, např. výška sensoru nad zemí, a jehož výsledky mají platnost pro širší okolí místa pozorování. Velikost tohoto okolí závisí na prostorové proměnlivosti daného
meteorologického prvku, na charakteru terénu a na účelu pozorování.
▶
representative station
meteorologická stanice umístěná tak, aby její měření a pozorování vystihovala režim počasí v širším okolí. Viz též
pozorování meteorologické reprezentativní.
▶
resistance thermometer
elektrický teploměr, který využívá závislost el. odporu většiny kovů a polovodičů na teplotě. U kovů je tato závislost dána vztahem:
kde
RT je odpor vodiče při teplotě
T,
R0 odpor vodiče při 0 °C,
α > 0,
β jsou koeficienty závislé na druhu kovu a
T je teplota ve °C. Zatímco el. odpor kovových vodičů se vzrůstající teplotou narůstá, odpor polovodičů (termistorů) exponenciálně klesá. Míra tohoto poklesu je ve srovnání se vzrůstem odporu kovových vodičů výrazně vyšší, a proto mají termistorové teploměry vyšší citlivost než kovové odporové teploměry. Na
meteorologických stanicích ČR se používají odporová platinová čidla Pt100.
▶
resolution of radar information
prostorové rozlišení (velikost
pixelu) digitální radarové informace, běžné v současné době při operativních měřeních na rozsazích do 200 až 260 km, je 1×1 km horizontálně a 0,5 km vertikálně. Časové rozlišení (interval měření) bývá 5 – 15 minut.
Radiolokační odrazivost je obvykle kvantifikována v 8 bitech (s krokem 0,5 dBZ), pro potřeby zobrazení pak ve 3 – 4 bitech.
▶
resolution of satellite data
1. geometrická rozlišovací schopnost, tedy nejmenší vzdálenost, na jakou mohou být dva radiometricky výrazné objekty blízko k sobě, aby je ještě bylo možné na
družicovém snímku vzájemně odlišit. Bezprostředně souvisí s velikostí (rozměry) družicového
pixlu, která je v rámci snímku proměnlivá; zpravidla se udává pro
poddružicový bod neboli
nadir družice a se vzdáleností od něj se rozlišovací schopnost zhoršuje. Samotná velikost pixlu v nadiru závisí na parametrech konkrétního přístroje (
radiometru)
meteorologické družice a na výšce její oběžné dráhy.
2. radiometrická rozlišovací schopnost, tedy minimální odstup fyzikální vlastnosti družicí snímaného objektu (např. jeho odrazivosti nebo teploty), aby tyto rozdíly bylo možné družicí ještě detekovat. Vyjadřuje se právě minimálním odstupem těchto hodnot, přičemž bezprostředně souvisí s bitovou hloubkou (tj. počtem bitů) používanou daným přístrojem pro vyjádření naměřené intenzity záření v jednom pixlu.
▶
resultant wind
prům.
vektor větru v daném místě a v dané hladině za určité období. Nemusí být výstižnou klimatickou charakteristikou, vyskytují-li se dvě největší četnosti opačných směrů s málo rozdílnými rychlostmi.
▶
retrograde low
cyklona, jejíž směr pohybu má zonální složku opačnou vůči převládající složce
zonální cirkulace. Retrográdní cyklona v mírných zeměp. šířkách je proto charakterizována
trajektorií cyklony se zápornou zonální složkou, tedy od východu k západu, na rozdíl od typických
drah cyklon. Retrográdní cyklony se vyskytují ve stř. Evropě poměrně zřídka a jsou často doprovázeny vydatnějšími dlouhotrvajícími srážkami, jako např. na přelomu května a června 2013.
▶
return streamer
stadium
blesku, které nastává střetem
vůdčího výboje se
vstřícným výbojem. Nastává při něm neutralizace el. nábojů, která probíhá
kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení
hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení.
▶
return stroke
stadium
blesku, které nastává střetem
vůdčího výboje se
vstřícným výbojem. Nastává při něm neutralizace el. nábojů, která probíhá
kanálem blesku, vytvořeným propojením drah vůdčího a vstřícného výboje. V elektrotechnické literatuře se v této souvislosti vyskytuje též označení
hlavní výboj blesku, neboť se zde projevují největší účinky blesků na blízká elektrická zařízení.
▶
returning polar air
slang, označení pro polární
vzduchovou hmotu, která se vrací z nižších do vyšších zeměp. š. např. podél přední části
cyklony n. týlové části
anticyklony.
▶
reversal of the monsoon
vystřídání
zimního monzunu monzunem letním a opačně. Hlavním znakem monzunu je pravidelné střídání směru všeobecného proudění. Viz též
nástup monzunu.
▶
Reynolds equations
rovnice, jež se odvozují z
pohybových (
Navierových-Stokesových) rovnic pro
turbulentní proudění tak, že složky okamžité rychlosti turbulentního proudění vyjádříme jako součet reprezentativní průměrované hodnoty a rychle fluktuující veličiny, jež se přes první hodnotu překládá. O této fluktuující veličině se předpokládá, že její průměr přes dostatečně dlouhý časový interval se rovná nule. Zprůměrujeme-li člen po členu takto vzniklé rovnice, obdržíme Reynoldsovy rovnice, jež mají podobu původních pohybových rovnic pro průměrované části složek rychlosti proudění, avšak navíc se v nich vyskytují členy vyjadřující vliv tečných sil tzv. turbulentního tření v proudící tekutině. Základem pro tyto členy jsou tzv.
Reynoldsova napětí daná korelacemi druhého řádu původních fluktuujících částí složek rychlosti proudění. Tyto korelace představují v Reynoldsových rovnicích fakticky další neznámé a celý systém je třeba uzavřít vhodnými vztahy pro jejich vyjádření, což se označuje jako
problém uzávěru, jehož řešení existují na různých úrovních složitosti a z hlediska různých fyzikálních přístupů.
▶
Reynolds number
syn. parametr Reynoldsův – kvantitativní charakteristika poměrů v proudící tekutině (v meteorologii ve vzduchu). Vyjadřuje poměr setrvačných a vazkých sil. Reynoldsovo číslo úzce souvisí např. s podmínkami přechodu
proudění laminárního v
proudění turbulentní a v meteorologii se používá zejména ve fyzice
mezní vrstvy atmosféry, např. při studiu obtékání překážek, a ve
fyzice oblaků a srážek při obtékání
srážkových částic. Lze je vyjádřit ve tvaru
když
je rychlost proudění,
vhodně zvolená délka,
ρ hustota proudící tekutiny a
, resp.
značí dyn., resp. kinematický
koeficient vazkosti. Viz též
kritéria podobnostní.
▶
Reynolds Stress Models
(Reynolds Stress Models) – viz
problém uzávěru.
▶
ribbon lightning
řídce se vyskytující druh
blesku, jehož kanál má mnohem větší šířku než normální
čárový blesk. Bývá vysvětlován posunem ionizovaného svítícího kanálu blesku silným větrem. Není však vyloučen ani chybný fotografický záznam dvou nebo více rychle po sobě následujících
dílčích výbojů, způsobený pohybem fotografického přístroje. Stuhový blesk bývá uváděn zejména ve starší odb. literatuře; novější soustavné opt. výzkumy blesků jej nepotvrzují.
▶
ridge line
na
synoptické mapě čára uvnitř
hřebene vysokého tlaku vzduchu, podél níž dochází k rozbíhavosti
proudnic. Jestliže je hřeben vysokého tlaku vzduchu tvořen přibližně rovnoběžnými
izobarami, resp.
izohypsami, je osa hřebene vysokého tlaku vzduchu zároveň čárou nejvyššího tlaku vzduchu, resp. nejvyššího
geopotenciálu na
výškových mapách. Jestliže hřeben vysokého tlaku vzduchu má tvar obráceného písmene U, potom osa hřebene vysokého tlaku vzduchu je spojnicí míst s maximálním
anticyklonálním zakřivením izobar, resp.
izohyps.
▶
ridge of high pressure
syn. výběžek vysokého tlaku vzduchu, nevhodně klín vysokého tlaku vzduchu – oblast vyššího tlaku vzduchu bez uzavřených
izobar či
izohyps. Vyskytuje se obvykle mezi dvěma oblastmi nízkého tlaku vzduchu. Na
synoptické mapě bývá vyjádřena izobarami či izohypsami s
anticyklonálním zakřivením, někdy ve tvaru písmene U. Hřeben může být také částí
anticyklony. V hřebenu vysokého tlaku vzduchu lze vyznačit
osu hřebene. Podél ní dochází k
divergenci proudění, s níž jsou spojeny sestupné pohyby vzduchu mající obvykle za následek rozpouštění oblaků nebo všeobecně málo oblačné počasí. Proudnice v hřebenu mají anticyklonální zakřivení. Hřeben vysokého tlaku vzduchu je jedním z
tlakových útvarů. Viz též
brázda nízkého tlaku vzduchu.
▶
ridge of high pressure
pásmo s vyšším tlakem vzduchu, ponejvíce rovnoběžkového směru, které se rozkládá mezi dvěma
pásy nízkého tlaku vzduchu a během roku se přesouvá směrem na sever nebo na jih v závislosti na výšce Slunce. V tomto pásmu, které lze sledovat na
klimatologických i
synoptických mapách, se nacházejí jednotlivé
anticyklony. Na Zemi jsou nejvýraznějšími
subtropické pásy vysokého tlaku vzduchu, které v chladném pololetí zasahují ze subtropických částí oceánu i nad přilehlou pevninu a prakticky tak obepínají celou zeměkouli.
▶
Richardson equation
rovnice, která má v
z-systému tvar
v němž
představuje operátor horiz.
gradientu,
operátor horiz.
divergence,
z vert. souřadnici,
v vektor horiz. rychlosti proudění,
vz vertikální rychlost,
T teplotu vzduchu v K,
Θ potenciální teplotu v K,
ρ hustotu vzduchu,
t čas, g velikost tíhového zrychlení,
q množství tepla uvolňovaného nebo spotřebovávaného neadiabatickými ději v jednotce hmotnosti vzduchu,
κ ≡
R/cp je Poissonova konstanta,
R značí
měrnou plynovou konstantu vzduchu a
cp jeho
měrné teplo při stálém tlaku. Tuto rovnici použil L. F. Richardson v roce 1922 při prvním pokusu o konkrétní
numerickou předpověď polí
meteorologických prvků jako vztah pro vert. rychlost. Východiskem odvození Richardsonovy rovnice je mat. vyjádření první
hlavní termodynamické věty, které se upraví pomocí
rovnice hydrostatické rovnováhy,
rovnice kontinuity, definičního vztahu potenciální teploty a integruje od zvolené horiz. hladiny
z, ke které je vztažena vert. rychlost
vz, až k horní hranici atmosféry.
▶
Richardson number
syn. parametr Richardsonův – bezrozměrné číslo představující kvantitativní míru
vertikální instability atmosféry z termického i dynamického hlediska. Používá se zejména ve fyzice
mezní vrstvy atmosféry a v
letecké meteorologii v souvislosti s podmínkami pro vznik a vývoj
konvekce a
turbulence. Richardsonovo číslo můžeme vyjádřit
v gradientovém tvaru, nebo
ve tvaru pro tok. Viz též
parametr stabilitní,
klasifikace stabilitní.
▶
rime
ledová usazenina tvořící se obvykle zmrznutím
přechlazených kapek
mlhy nebo
oblaku na předmětech, jejichž povrchová teplota je pod nebo slabě nad 0 °C. Rozlišují se tři druhy námrazových jevů, a to
krystalická námraza, nazývaná též
jinovatkou,
zrnitá námraza, nazývaná též zkráceně
námrazou, a
průsvitná námraza. Námrazové jevy patří mezi
hydrometeory.
▶
rime
1. zkrácené označení pro
zrnitou námrazu;
2. v tech. praxi zkrácené označení pro některé formy
námrazků.
Z hlediska struktury rozeznáváme tři druhy námrazy:
námraza krystalická (jinovatka), námraza zrnitá a
námraza průsvitná. V letectví se z technického hlediska dle tvaru námrazy používá také termínů
beztvará,
profilová a
žlábkovitá námraza, v silniční dopravě se pojmem námraza rozumějí všechny formy ledových usazenin na vozovkách, včetně
náledí a
zmrazků. Viz též
jevy námrazové,
intenzita námrazy na letadlech.
▶
rime chart
mapa námrazových oblastí vymezených podle výskytu max. velikosti
námrazků, vyjádřené buď max. hmotností, nebo tloušťkou vrstvy v n-letém pozorování na definovaném povrchu vzorku. V ČR se používá pro techn. účely námrazová mapa, na níž jsou podle výskytu námrazků na
námrazkoměrné tyči vymezeny oblasti s lehkými, středními, těžkými, popř. s kritickými námrazky. V praxi se pro uvedené oblasti používá jen označení lehká, střední atd. námrazová oblast. Námrazová mapa je každoročně zpřesňována po zhodnocení námrazového období. Využívá se především k projektování venkovních el. vedení. Viz též
měření námrazků.
▶
rime intensity
množství krystalické nebo ledové usazeniny na letadlech, která se utvoří za jednotku času. I. G. Pčolko sestavil stupnici intenzity námrazy, v níž hodnoty do 0,5 mm.min
–1 znamenají slabou
námrazu, 0,6 až 1,0 mm.min
–1 mírnou, 1,0 až 2,0 mm.min
–1 silnou a nad 2,0 mm.min
–1 velmi silnou námrazu. V extrémních případech byl pozorován nárůst až 6 mm.min
–1. Intenzita námrazy závisí přímo na
vodním obsahu oblaku a zachycovací účinnosti, udávající množství kapalné vody zachycené letadlem. Toto množství je přímo závislé na velikosti kapek a rychlosti letadla a nepřímo závislé na geometrii sběrného povrchu, zejména na poloměru zakřivení náběžných hran. Tzn., že se námraza vytváří intenzivněji v prostředí s velkými kapkami na tenčích profilech. Při rychlostech do 500 km.h
–1 intenzita námrazy při stejném vodním obsahu se vzrůstem rychlosti letadla roste. Při rychlosti nad 500 km.h
–1 však se zvyšováním rychlosti klesá, a to vlivem adiabatického stlačení a tření okolního vzduchu, čímž se povrch letadla zahřívá. Viz též
ohřev letadla kinetický.
▶
Ringelmann scale
šestidílná empir. stupnice pro odhad opt. průzračnosti
kouřové vlečky, čili hustoty kouře. Jednotlivé stupně Ringelmannovy stupnice se určují vizuálním porovnáním šedi kouřové vlečky se srovnávacími čtverci různého začernění. Stupeň šedi těchto čtverců je dán poměrem plochy pravidelně rozmístěných bílých políček na černém podkladu čtverce. U jednotlivých stupňů bílá políčka zabírají 100, 80, 60, 40, 20 a 0 % plochy srovnávacího čtverce. Stupeň 0 vyjadřuje nejnižší hustotu kouře, stupeň 5 nejvyšší hustotu kouře. Stupnici navrhl M. Ringelmann (1898) a byla zavedena v USA v r. 1908 jako nejstarší a nejznámější pokus o obj.
měření znečištění ovzduší. I když se jedná do značné míry o subj. hodnocení, slouží v některých zemích dosud jako jedno z kritérií v zákonech o čistotě ovzduší.
▶
road surface temperature
stěžejní veličina v oboru
silniční meteorologie. Je podmíněna především
radiační bilancí povrchu vozovky, podstatně ovlivňovanou především jeho zastíněním vůči
přímému slunečnímu záření. Dalšími meteorologickými faktory určujícími teplotu povrchu vozovky jsou např.
teplota vzduchu,
rychlost větru a
padající i
usazené srážky. Podstatnou roli hraje i
podpovrchová teplota, chemické ošetření povrchu vozovky apod.
▶
road weather meteorology
odvětví
aplikované meteorologie, které zkoumá
meteorologické prvky a
jevy z hlediska jejich vlivu na automobilovou dopravu, pro kterou provádí měření na
silničních meteorologických stanicích a připravuje
speciální předpověď počasí. Předpovídá se především stav a
teplota povrchu vozovky, ovlivňované např.
ledovkou,
námrazou a
sněžením.
▶
roaring forties
populární námořnický výraz pro bouřlivou oblast oceánů jižně od 40° j. š. se silnými a značně stálými
západními větry mírných šířek. Obdobnými výrazy jsou padesátky zuřící a šedesátky ječící.
▶
Robitzsch bimetallic pyranograph
dnes již nepoužívaný registrační
pyranometr, jehož čidlem jsou tři bimetalické pásky, umístěné vedle sebe ve vodorovné rovině. Vnější pásky jsou bílé, prostřední je začerněn. Jednoduchým mechanizmem se zaznamenává deformace čisla způsobená rozdílem teplot černého a bílých pásků. Tato deformace je úměrná dopadajícímu
slunečnímu globálnímu záření a je mechanickým způsobem zaznamenána na registrační papírové pásce. Vzhledem k poměrně malé časové citlivosti byl používán jen pro celodenní záznam globálního záření.
▶
Robitzsch diagram
nomogram umožňující graf. určení jedné ze tří charakteristik stavu vzduchu (teploty vzduchu,
deficitu teploty rosného bodu,
relativní vlhkosti vzduchu), jestliže jsou známy zbývající dvě. Na záporné horiz. ose jsou vyneseny hodnoty deficitu teploty rosného bodu, na vert. ose
relativní vlhkost vzduchu, přičemž soustava křivek odpovídajících teplotám vzduchu vychází z počátku souřadnicové soustavy. Robitzschův nomogram bývá součástí
Stüveho diagramu.
▶
rocket sonde
soubor přístrojů nebo
radiosonda vynášená do
stratosféry,
mezosféry a
ionosféry meteorologickou raketou. Je určena zpravidla pro
komplexní meteorologickou radiosondáž vyšších vrstev atmosféry, spojenou se speciálními měřeními geofyz. prvků. Vyžaduje spolupráci specializovaného pozemního přijímacího a vyhodnocovacího zařízení. Viz též
sondáž ovzduší raketová.
▶
rocket sounding
sondáž atmosféry, dosahující až do
mezosféry a prováděná
meteorologickou raketou nebo jí vynesenou
raketovou sondou. Meteorologické prvky se měří buď při letu rakety vzhůru, nebo na sestupné části letu, kdy je pád rakety nebo kontejneru s měřicím systémem brzděn padáčkem. Mohou být také zaznamenány i údaje o poloze měřicích přístrojů (nadm. výška, zeměp. šířka a zeměp. délka).
▶
rockoon sounding
raketová sondáž atmosféry, při níž
meteorologická raketa startuje z velkého balonu v blízkosti nejvyššího bodu jeho výstupu. Tento způsob se v minulosti používal ke zvětšení výšky dostupu rakety.
▶
rod for measurement of icing
zařízení, kterým se na vybraných stanicích určuje hmotnost a rozměr
námrazku.
▶
roll cloud
[rolklaud] – oblak morfologicky patřící do
zvláštností oblaků s označením
arcus, kam byl zařazen v roce 2017. Na rozdíl od oblaku
shelf cloud bývá roll cloud oddělen od spodní základny oblačnosti
konvektivní bouře. Vzniká a postupuje na čele studeného vzduchu vytékajícího z bouře. Je rovněž považován za jednu z forem
rotorového oblaku. V české odborné terminologii nebyl český termín zaveden a používá se termín převzatý z angličtiny.
▶
Rossby diagram
málo používaný druh
aerologického diagramu, na jehož pravoúhlé souřadnicové osy jsou vyneseny stupnice
směšovacího poměru vodní páry a logaritmu
potenciální teploty suchého vzduchu.
Izobary a
izotermy tvoří kosoúhlou soustavu čar. Izolinie
izobarické ekvivalentní potenciální teploty se při malých hodnotách směšovacího poměru silně zakřivují. Rossbyho diagram se používal hlavně při určování
vzduchových hmot. Jeho autorem je amer. meteorolog švédského původu C. G. Rossby (1898–1957). Rossbyho diagram se někdy nevhodně označuje jako „Rossbygram“.
▶
Rossby gravity waves
syn. vlny Yanai – východní (šířící se na západ) rovníkové vlny. Mají symetrický projev kolem rovníku pro meridionální rychlost a asymetrický pro zonální rychlost, pole
geopotenciálu a teploty. Hrají důležitou roli při vzniku
kvazidvouletého cyklu, protože přenášejí do vyšších atmosférických hladin východní složku hybnosti.
▶
Rossby number
bezrozměrný parametr obecně definovaný výrazem
kde
l značí vhodně zvolenou délku,
V charakteristickou rychlost a
λ je
Coriolisův parametr. Rossbyho číslo obecně vyjadřuje charakteristiku pro poměr velikosti zrychlení pohybu
vzduchových částic ku velikosti zrychlení působeného
Coriolisovou silou. Při aplikacích v souvislosti s modelováním vírových cirkulací v atmosféře se pak v roli veličiny
l uvažuje poloměr těchto cirkulací (tzv.
Rossbyho poloměr), a to v prostorových měřítkách od rozměrů synoptických útvarů (např.
tlakových níží) až po malá měřítka lokálních cirkulací působených např.
termickou konvekcí. Ve fyzice
mezní vrstvy atmosféry se Rossbyho číslo často používá ve tvaru
kde
vg je velikost rychlosti
geostrofického větru a
z0 parametr drsnosti zemského povrchu. Rossbyho číslo se používá při
parametrizaci vlivu zemského povrchu na proudění. Viz též
kritéria podobnostní.
▶
Rossby parameter
veličina β daná meridionálním gradientem
Coriolisova parametru a definovaná vztahem:
kde
λ je Coriolisův parametr a kladný směr souřadnicové osy
y směřuje k severu. Využívá se zejména v teorii
Rossbyho vln.
▶
Rossby waves
vlnové poruchy v zonálním západo-východním přenosu
vzduchových hmot v mírných zeměp. š.; projevují se ve výškovém
tlakovém poli vytvářením
hřebenů vysokého tlaku a
brázd nízkého tlaku vzduchu.
Izohypsy na
výškových mapách pak nabývají podoby vln o délce několika tisíců km. Kolem zeměkoule se tvoří současně několik, zpravidla 3 až 6 těchto vln, označovaných původně jako dlouhé vlny. Jejich vlastnosti popsal v r. 1939 C. G. Rossby, který za určitých zjednodušujících předpokladů odvodil vzorec pro rychlost
c postupu těchto vln:
kde
v je rychlost záp.
zonálního proudění,
β Rossbyho parametr a
l délka vlny. Je-li c < 0, pohybují se Rossbyho vlny od východu na západ, čili retrográdně. V praxi však takový pohyb nebývá pozorován, jedná se spíše o důsledek použitých zjednodušujících předpokladů. Teorie Rossbyho vln sehrála v historickém vývoji meteorologie velkou roli při rozvíjení znalostí o
cirkulaci atmosféry a ve vztahu k rozvoji
numerických modelů předpovědi počasí.
▶
rotor
v meteorologii rel. stabilní
závětrný vír s horiz. nebo kvazihorizontální osou. Rotory se vyskytují např. při
vlnovém proudění nebo při
rotorovém proudění, kdy se za vhodných podmínek, jako je dostatečná
vlhkost vzduchu, vytvářejí
rotorové oblaky. S rotory se lze často setkat i pod předním okrajem rychle postupujících oblaků druhu
cumulonimbus, kdy se projevují vznikem
zvláštnosti oblaků arcus. Rotory bývají doprovázeny silnou až extrémní
turbulencí, s prudkými změnami směru a rychlosti
přízemního větru s
nárazy často přesahujícími 20 m.s
–1 a místními variacemi
tlaku vzduchu, které v extrémních případech mohou u zemského povrchu dosahovat hodnot až několika hPa. Z těchto důvodů jsou rotory nebezpečné pro leteckou činnost, dopravu a energetiku.
▶
rotor cloud
válcovitý
oblak, který se vytváří obvykle v horní části víru s horiz. osou (
rotoru), který vzniká při
vlnovém proudění nebo při
rotorovém proudění v
závětří hor. Za rotorový oblak považujeme též jednu ze zvláštností
arcus. Viz též
roll cloud.
▶
rotor streaming
proudění vzduchu v
závětří hor, které je vázáno na vert. nepříliš mohutnou vrstvu vzduchu s dostatečně silným prouděním zhruba kolmým k ose pohoří, přičemž tato vrstva má převážně stabilní
zvrstvení. Charakteristickým jevem rotorového proudění je vzájemné prostorové přibližování jednotlivých
rotorů, často až do té míry, že v závětrném prostoru vznikají dvojice opačně rotujících rotorů ve spojení se silnou až extrémní
turbulencí. Rotory lze někdy identifikovat na základě výskytu oblaků
cumulus fractus. Viz též
oblak rotorový.
▶
roughness parameter
syn. koeficient drsnosti – veličina s rozměrem délky, která patří svým původem do aerodynamiky. V meteorologii se používá ve fyzice
mezní vrstvy atmosféry k vyjádření vlivu zemského povrchu na proudění vzduchu a na vert. transport hybnosti, tepla, vodní páry, popř. různých příměsí v
přízemní vrstvě atmosféry. Parametr drsnosti lze interpretovat jako výšku drsnostních elementů, tj. různých výčnělků apod. zemského povrchu, efektivní z hlediska posuzovaného vlivu, nebo jako charakteristiku
turbulentního promíchávání v úrovni zemského povrchu. Určuje se zpravidla z vert. profilu rychlosti horiz. proudění v bezprostřední blízkosti zemského povrchu, nejlépe při indiferentním
teplotním zvrstvení ovzduší. Pro různé typy přirozeného rovinného povrchu dosahuje hodnot od setin mm (uhlazená sněhová pokrývka) do zhruba 10 cm (vysoká tráva). Uvnitř zástavby se volí hodnota parametru drsnosti zemského povrchu v rozmezí 1/20 až 1/10 výšky staveb. Nad vodním povrchem závisí parametr drsnosti na vlnění, a tím na
rychlosti větru. Podle C. G. Rossbyho lze souvislost mezi parametrem drsnosti zemského povrchu
z0 a
směšovací délkou l vyjádřit vztahem
v němž
z značí výšku nad zemským povrchem a
κ von Kármánovu konstantu. Viz též
drsnost povrchu.
▶
route forecast
syn. předpověď pro let nebo trať – oblastní předpovědi a předpovědi pro let nebo trať pokrývají tzv. letovou fázi letu (mimo vzlet a přistání). Obsahují předpovědi
výškového větru, teploty vzduchu ve výšce a význačných met. jevů, spojených zpravidla s oblačností, jako např.
atmosférických front, oblastí
konvergence proudění, bouřek,
tropických cyklon,
čar instability, oblastí s
kroupami, mírnou nebo silnou
turbulencí,
námrazou, výrazného
vlnového proudění,
mrznoucích srážek, rozsáhlých
prachových nebo písečných vichřic aj. Je používána buď textová forma předpovědi, zpravidla ve zkrácené otevřené řeči, např. oblastní předpověď pro lety v nízkých hladinách
GAMET nebo graf. forma předpovědi, tj. mapa význačného počasí se zkratkami a symboly pro význačné met. jevy podle doporučení
Mezinárodní organizace pro civilní letectví, spolu s příslušnými mapami předpovědí směru a rychlosti větru a teploty ve standardních hladinách.
▶
run of wind
délka křivky, kterou opisuje
vzduchová částice za určitý časový interval.
▶
run-of-wind anemometer
miskový nebo
lopatkový anemometr, u něhož je počet otáček rotujícího systému udáván mech. počítadlem v jednotkách „uběhnuté“
dráhy větru. Měří-li se současně čas, lze pomocí součtového anemometru stanovit prům.
rychlost větru. Bývá konstruován jako přenosný přístroj malých rozměrů, upravený k instalaci na tyči nebo opatřený držadlem. V této úpravě bývá nazýván ruční anemometr součtový. Na principu součtového anemometru je založeno také měření prům. rychlosti větru (dráhy větru)
univerzálním anemografem. V současnosti se již tento princip v meteorologickém provozu nepoužívá a místo součtového principu používají elektronické metody záznamu dat.
▶
runaway electrons
elektrony pocházející ze spršek sekundárního
kosmického záření, které jsou v el. polích urychlovány až na relativistické hodnoty rychlosti. V el. polích dosahujících řádově 10
4 V/m, které se typicky vyskytují v oblacích druhu
cumulonimbus a bezprostředně pod nimi, je jim přisuzována schopnost jisté předionizace vzduchu, která umožní při těchto hodnotách intenzity el. polí vznik
blesků.
▶
running means
průměry používané při postupném vyrovnávání časové řady o n členech. První hodnota vyrovnané řady se vypočítá jako průměr z prvníchm po sobě následujících hodnot časové řady; další členy vyrovnané řady se vypočítají postupně obdobným způsobem s posunem o jeden člen. Vyrovnaná řada má pak (n – m + 1) členů p. k. K vyrovnání (shlazení) časových řad v klimatologii se používá zprav. vážených aritmetických průměrů s cílem eliminovat krátkodobé, často náhodné kolísání hodnot met. prvků v těchto řadách.
▶
runoff
1. pohyb vody vlivem zemské tíže jak po povrchu (povrchový odtok), tak i pod zemským povrchem v rámci
hydrologického cyklu. V oblastech s
klimatem trvalého mrazu se uskutečňuje prostřednictvím pohybu
ledovců a jejich následnou
ablací.
2. objem vody odtékající z
povodí, z nádrže apod. za jednotku času, např. za den, měsíc, rok apod. V meteorologii a hydrologii je odtok sledován především jako významný člen
hydrologické bilance. Pokud odtok vztáhneme na plochu
povodí, získáme odtokovou výšku. Podíl odtokové výšky a
úhrnu srážek v daném povodí označujeme jako koeficient odtoku. Viz též
průtok.
▶
runway meteorological station
pracoviště
letecké meteorologické službyurčené pro měření a pozorování met. prvků, speciálně pro potřebu zabezpečení vzletu, přistání a pojíždění letadel na dráhovém systému daného letiště. Často plní rovněž funkci
letecké meteorologické stanice. Na p. m. d. bývá často umístěna ústředna automat. met. pozorovacího systému s kontrolními a registr. zařízeními, ovládací bloky pomocných a zajišťovacích autonomních měřičů a vstupy do letištního informačního systému.
▶
runway visual range
vzdálenost, na kterou pilot letadla nacházejícího se na ose vzletové nebo přistávací dráhy, vidí denní dráhové označení nebo návěstidla ohraničující vzletovou nebo přistávací dráhu, nebo vyznačující její osu. Dráhová dohlednost se dříve určovala vizuálně, nyní se na většině letišť určuje pomocí
transmisometrů, umístěných obvykle na obou koncích a uprostřed vzletové nebo přistávací dráhy.
▶
runway visual range
vzdálenost ve směru vzletu n. přistání letadla, na kterou jsou při prahu kontrastu 0,05 viditelná buď vzletová a přistávací dráha, popř. stanovená světelná návěstí (zpravidla o svítivosti 104 kandel), či značky vyznačující vzletovou a přistávací dráhu. Tuto vzdálenost uvažujeme z místa nad stanoveným bodem, ležícím ve výšce očí pilota ve vert. rovině proložené osou vzletové a přistávací dráhy. V praxi se uvažuje 5 m nad rovinou vzletové a přistávací dráhy. V. d. se určuje vizuálně n. se nepřímo měří, popř. počítá z příslušných naměřených veličin. V. t. měření dráhové viditelnosti.
▶
Runway Visual Range System
soustava tech. prostředků sloužících k automatickému nebo poloautomatickému zjišťování dat potřebných k výpočtu vzdálenosti, na kterou jsou viditelná dráhová světla na vzletových a přistávacích drahách. Je obvykle tvořena systémem
transmisometrů nebo forwardscatterometrů (měřičů
dopředného rozptylu), snímačem jasu pozadí, vstupem zavádějícím okamžitou hodnotu svítivosti dráhových světel, počítačem, prostředky dálkového přenosu dat, spojovacími vedeními a výstupy dat v digitální formě. Tech. zabezpečuje obj.
měření dráhové dohlednosti.
