Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ ideálna atmosféra

▶ ideálne zrážky

▶ ideálny obzor

▶ ideálny plyn

syn. plyn dokonalý – plyn, jehož stavové veličiny přesně splňují stavovou rovnici

\frac{p}{ρ} = R T

v níž p značí tlak, ρ hustotu, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu v K. Plyny tvořící atmosféru Země, včetně vodní páry, pokud není nasycená, lze s velmi dobrým přiblížením považovat za plyny ideální. Viz též zákon Amagatův–Leducův, zákon Avogadrův, zákon Boyleův–Mariotteův, zákon Daltonův.

▶ ideálny plyn

▶ imisia

▶ imisný limit

▶ impulzný meteorologický radiolokátor

▶ incus

▶ index aridity

▶ index cirkulácie

▶ index humidity

▶ index instability

▶ index južnej oscilácie

(SOI) – ukazatel aktuální fáze jižní oscilace a jeden z indikátorů ENSO, založený na porovnání tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře na Tahiti ve Francouzské Polynésii (p_T) a v australském Darwinu (p_D). Má více variant; např. NOAA používá vztah

S O I = (\frac{p_{T} - {\bar{p}}_{T}}{σ_{T}} - \frac{p_{D} - {\bar{p}}_{D}}{σ_{D}}) \frac{1}{σ_{T D}},

kde aktuální měsíční průměry tlaku vzduchu redukovaného na hladinu moře jsou standardizovány dlouhodobým průměrem a směrodatnou odchylkou od průměru (σ_T a σ_D) v daném kalendářním měsíci, načež je jejich rozdíl normován směrodatnou odchylkou hodnot p_T od p_D pro daný kalendářní měsíc (σ_TD).

▶ index kontinentality

klimatologický index, který vyjadřuje míru kontinentality klimatu, tedy v opačném smyslu i oceánity klimatu. Nejčastěji bývá sledována termická kontinentalita klimatu, a to zpravidla některým z řady empir. vzorců, které hodnotí roční chod teploty vzduchu, přičemž eliminují zonalitu prům. roční amplitudy potenciální insolace. Klasický index L. Gorczyńského (1920) má původní podobu

K_{G} =   \frac{1, 7 A}{sin φ} - 20.4,

kde A značí prům. roční amplitudu teploty vzduchu, tedy rozdíl prům. měs. teploty vzduchu nejteplejšího a nejchladnějšího měsíce, a φ vyjadřuje zeměpisnou šířku. Index měl nabývat hodnot mezi 0 a 100, v případě silně oceánického klimatu se však vyskytují i záporné hodnoty, proto byly konstanty později různě upravovány. Index navíc nelze aplikovat na oblasti v blízkosti rovníku, proto se pro globální studie častěji používá index upravený Johanssonem (1926), nazývaný Conradův index

K_{C} =   1, 7 \frac{A}{sin (φ + 10)} - 14.

Jiné indexy kontinentality jsou založeny na porovnání teploty vzduchu na jaře a na podzim, viz např. termodromický kvocient. Ombrická kontinentalita klimatu se hodnotí vzhledem k ročnímu chodu srážek, např. prostřednictvím doby polovičních srážek nebo analýzou relativních srážek pomocí Markhamova indexu.

▶ index lomu akustický

▶ index lomu elektromagnetického vlnenia vo vzduchu

poměr rychlosti šíření elmag. vlnění ve vakuu k rychlosti šíření téhož vlnění ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že vzduch je nemagnetickým prostředím s nepatrnou elektrickou vodivostí, lze v něm index lomu n vyjádřit vztahem

n = \sqrt{{&epsi;}_{r}},

v němž ε_r značí rel. permitivitu vzduchu. Index lomu v oblasti viditelného záření závisí na vlnové délce elmag. vlnění (s rostoucí vlnovou délkou poněkud klesá) a na hustotě vzduchu (se zvětšující se hustotou vzduchu roste). V oboru centimetrových rádiových vln, používaných např. meteorologickými radary, je index lomu v nezanedbatelné míře ovlivňován i vlhkostí vzduchu. Pro tento obor vlnových délek se v literatuře uvádí např. vztah

(n - 1) {.10}^{6} = \frac{78}{T} (p + \frac{4800 e}{T}),

kde T je teplota vzduchu v K, p tlak vzduchu a e tlak vodní páry v hPa. U zemského povrchu se hodnoty (n – 1) . 10⁶pohybují při různých met. situacích zhruba v rozmezí 260 až 460. Výraz N = (n – 1) . 10⁶ se někdy nazývá v literatuře radiorefrakce nebo N – jednotky. V troposféře můžeme podle časového hlediska rozlišovat sezonní, denní a neperiodické změny indexu lomu, podmíněné změnami teplotního zvrstvení ovzduší, turbulencí apod. Index lomu elmag. vlnění v popsaném smyslu nazýváme též abs. indexem lomu. Rel. indexem lomu pak rozumíme vzájemný poměr rychlostí šíření elmag. vlnění ve dvou různých prostředích, v meteorologii např. ve dvou vzduchových hmotách odlišných vlastností. Viz též šíření elektromagnetického vlnění v atmosféře.

▶ index lomu svetla vo vzduchu

▶ index maritimity

▶ index meridionálnej cirkulácie

▶ index oceánity (maritimity)

▶ index predchádzajúcich zrážok

(API, z angl. Antecedent Precipitation Index) – veličina k vyjádření nasycenosti povodí, založená na sumaci denních úhrnů srážek za sledované období s klesající vahou směrem do minulosti. Byl navržen Köhlerem a Linsleyem (1951) ve tvaru

A P I_{n} = \sum_{i = 1}^{n} R_{i} k^{i},

kde n je počet uvažovaných dní (nejčastěji n = 30) a R_i je denní úhrn srážek v i-tém dni sledovaného období, přičemž i = 1 pro předchozí den a směrem do minulosti roste. Tzv. evapotranspirační konstanta k odráží vlastnosti daného povodí. Pro celé území ČR se zpravidla používá její průměrná hodnota k = 0,93.

▶ index severoatlantickej oscilácie

▶ index stability

▶ index stratifikácie

▶ index sucha

▶ index suchosti

▶ index SWEAT

index stability, který je definován jako

S W E A T = 20 (T T - 49) + 12 T_{D 850} + 2 V_{850} + V_{500} + 125 [sin (Δ V_{500 - 850}) + 0, 2],

kde TT je index Total Totals, T_D850 je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa, V₈₅₀ resp. V₅₀₀ jsou rychlosti větru v uzlech v hladinách 850 hPa resp. 500 hPa, a ΔV_500–850 je rozdíl hodnot směru větru v hladinách 850 a 500 hPa. Pokud je hodnota indexu TT nižší než 49, je první člen definován jako nulový a pokud je teplota rosného bodu v hladině 850 hPa záporná, je druhý člen definován jako nulový. Poslední člen je definován jako nulový, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:
1) směr větru v hladině 850 hPa je v rozmezí 130–250°,
2) směr větru v hladině 500 hPa je v rozmezí 210–310°,
3) rozdíl směrů větrů v pátém členu je kladný,
4) rychlost větru v hladině 850 hPa nebo 500 hPa se rovná nebo přesahuje 15 uzlů.
Žádný člen rovnice pak není záporný. Hodnoty indexu SWEAT nad 300 značí možnost výskytu silných konvektivních bouří.

▶ index Totals-Totals

index instability definovaný jako součet rozdílu teploty v hladinách 850 hPa a 500 hPa, který je označován jako VT (z angl. Vertical Totals), a rozdílu teploty rosného bodu v hladině 850 hPa a teploty v hladině 500 hPa, který je označován jako CT (z angl. Cross Totals).

T T = V T + C T = T_{850} + T_{D 850} - 2 T_{500} .

Přeháňky a bouřky se očekávají od hodnoty indexu vyšší než 30, vývoj silných bouří se očekává při hodnotách indexu TT > 50.

▶ index vlhkosti

1. syn. index humidity;
2. klimatologický index, který navrhl C. W. Thornthwaite (1948) jako kritérium Thornthwaiteovy klasifikace klimatu. Vyjadřuje míru humidity klimatu, a to porovnáním sezonního nadbytku srážek (viz index humidity) se sezonním nedostatkem srážek (viz index aridity). Výsledný index vlhkosti má tvar

I_{m} = (100 s - 60 d) / n,

kde n je roční úhrn potenciálního výparu a s resp. d vyjadřují sumu kladných, resp. abs. hodnotu sumy záporných rozdílů měs. úhrnů srážek a potenciálního výparu v příslušných měsících.

▶ index zavlaženia

▶ index zonálnej cirkulácie

▶ indiánske leto

▶ indickooceánsky dipól

▶ indikatív stanice

▶ indikátory zmeny v pristávacích a letištných predpovediach

▶ individuálna zmena meteorologického prvku

změna hodnoty meteorologického prvku v „individuální“ vzduchové částici, pohybující se vzhledem ke zvolenému souřadnicovému systému. Mat. se vyjadřuje pomocí totální derivace, např. individuální změna teploty vzduchu T za jednotku času t jako dT / dt. Individuální časová změna veličiny A je dána Eulerovým vztahem

\frac{d A}{d t} = \frac{\partial A}{\partial t} + v_{x} \frac{\partial A}{\partial x} + v_{y} \frac{\partial A}{\partial y} + v_{z} \frac{\partial A}{\partial z},

v němž v_x, v_y, v_z jsou složky rychlosti proudění v souřadnicovém systému tvořeném osami x, y, z. Viz též změna meteorologického prvku lokální.

▶ indukovaná brázda nízkeho tlaku vzduchu

▶ indukovaná cyklóna

▶ induktívna separácia elektrického náboja v oblakoch

▶ inerciálna kružnica

trajektorie, po níž se ve smyslu rotace hodinových ručiček, tj. anticyklonálně, pohybuje vzduchová částice, jestliže se mimo zónu v těsné blízkosti rovníku dostane s určitou rychlostí v svého pohybu vůči rotující Zemi do oblasti s nulovým horizontálním tlakovým gradientem. Vliv tření přitom zanedbáme. Inerční kružnice je v tomto případě jedinou možnou trajektorií, na níž existuje rovnováha mezi působícími horiz. silami, tj. horiz. složkou Coriolisovy síly a odstředivou silou vzniklou zakřivením této trajektorie. Podmínku zmíněné rovnováhy vyjadřuje rovnice

\frac{v^{2}}{r} = λ v,

kde λ je Coriolisův parametr, v rychlost pohybu vzduchové částice po inerční kružnici a r značí poloměr inerční kružnice, který se nazývá inerčním poloměrem a pro nějž zřejmě platí vztah

r = \frac{v}{λ} .

Doba τ jednoho oběhu vzduchové částice po inerční kružnici představuje tzv. inerční periodu a určíme ji ze vzorce

τ = \frac{2 π}{λ} .

Inerční pohyby v atmosféře mají značný význam pro všeobecnou cirkulaci atmosféry i celkovou oceánicko-atmosférickou cirkulaci a je nutno k nim přihlížet v modelech atmosféry používaných při numerických předpovědích počasí.

▶ inerciálna perióda

▶ inerciálna predpoveď počasia

▶ inerciálne prúdenie

▶ inerciálne vlny

▶ inerciálny pohyb

▶ inerciálny polomer

▶ inerčná instablita

hydrodynamická instabilita, která je výsledkem poklesu momentu hybnosti se vzdáleností od osy rotace v rotující tekutině. Při radiálním vychýlení částice tekutiny dojde k jejímu urychlení v daném směru vlivem nerovnováhy odstředivé síly působící na částici a na její okolí. Tekutina je v tomto případě inerčně instabilní.
Při hodnocení inerční instability v atmosféře se uplatňuje kombinace odstředivých sil rotace Země a zakřiveného pohybu vzduchu vzhledem k zemskému povrchu. Hodnotí se s využitím kvazigeostrofické aproximace. Vzduchová částice, která má podobu jednodimenzionální trubice orientované ve směru geostrofického větru, je vychylována horizontálně a kolmo k jeho vektoru. V rámci absolutní souřadnicové soustavy si částice zachovává moment hybnosti; prostředí je inerčně instabilní, pokud v něm moment hybnosti klesá se vzdáleností od vertikální osy kombinované rotace. V relativní souřadnicové soustavě se vychýlení vzduchové částice projeví nerovnováhou síly tlakového gradientu a zdánlivých sil, především Coriolisovy síly. Za předpokladu, že geostrofický vítr vane podél horiz. osy y a trubice je vychylována podél horiz. osy x v pravotočivé kartézské souřadnicové soustavě, lze inerční instabilitu hodnotit s použitím následujících vztahů:

a_{x} = (m - m_{g}), m = v + f x = k o n s t ., m_{g} = v_{g} + f x,

kde a_x značí výslednou složku zrychlení vychýlené trubice ve směru osy x, f je Coriolisův parametr, a m, resp. m_g jsou velikosti měrné hybnosti y-ové složky proudění v v trubici, resp. y-ové složky geostrofického proudění v_g v okolí trubice v absolutní souřadnicové soustavě.
S inerční instabilitou se můžeme setkat hlavně v nižších zeměpisných šířkách uvnitř silně rotujících systémů, jako jsou tropické cyklony. Viz též instabilita symetrická.

▶ infiltrácia

▶ informácia AIRMET

▶ informácia SIGMET

▶ informačná letecká príručka

▶ informačný letový priestor

▶ infračervené žiarenie

▶ infralaterálne oblúky

▶ inicializácia vstupných dát

▶ inovať

▶ insolácia

▶ instabilita

▶ instabilná vzduchová hmota

▶ instabilné vlny

▶ intenzita bleskov do zeme

▶ intenzita bleskov medzi oblakmi

▶ intenzita búrkovej činnosti

▶ intenzita búrky

▶ intenzita dažďa

▶ intenzita frontu

▶ intenzita mrazov

▶ intenzita námrazku

▶ intenzita námrazy na lietadlách

▶ intenzita turbulencie

▶ intenzita zrážok

▶ interakcia atmosféry a oceánu

▶ interanuálna premenlivosť meteorologického prvku

▶ intercepcia zrážok

▶ interdiurná premenlivosť meteorologického prvku

▶ interglaciál

▶ intermenzuálna premenlivosť meteorologického prvku

▶ interpluviál

▶ intersekvenčná premenlivosť meteorologického prvku

▶ interstadiál

▶ intertropická zóna konvergencie

▶ intertropický front

▶ intortus

▶ intrúzia suchého vzduchu

▶ inverzia

▶ inverzia hustoty vzduchu

▶ inverzia teploty vzduchu

▶ inverzia teploty vzduchu zosadaním

▶ inverzia vlhkosti vzduchu

▶ inverzia zrážok

▶ inverzná hmla

▶ inverzná oblačnosť

▶ inverzná vrstva

▶ inzolačný teplomer

▶ inžinierska klimatológia

▶ ionizujúce žiarenie

▶ ionosféra

▶ ionosférická búrka

▶ ionosférické slapy

▶ ionosférické vrstvy

▶ ionosférický vietor

▶ IPV thinking

▶ iridescencia

▶ irizácia

▶ IRS

▶ islandská cyklóna

▶ ITCZ

▶ izalobara

▶ izalobarický stred

▶ izalobarický vietor

syn. vítr alobarický – jedna ze složek ageostrofického větru. Lze ho interpretovat jako odchylku vektoru skutečného větru od vektoru rychlosti geostrofického větru, způsobenou časovými změnami tlaku vzduchu a v z-systému určit pomocí vztahu

v_{i z} = - \frac{α}{λ^{2}} \nabla_{H} \frac{\partial p}{\partial t},

kde v_iz značí vektor izalobarického větru, α měrný objem vzduchu, λ Coriolisův parametr, p tlak vzduchu, t čas a

\nabla_{H}

horiz. gradient. Z toho vyplývá, že vektor izalobarického větru směřuje do místa s největším časovým poklesem atm. tlaku, čili do izalobarického středu. V p-systému se k výpočtu izalobarického větru používá vztah:

v_{i z} = - \frac{g}{λ^{2}} \nabla_{p} \frac{\partial z}{\partial t},

v němž g je velikost tíhového zrychlení, z výška absolutní barické topografie uvažované tlakové hladiny a

\nabla_{p}

izobarický gradient. V tomto případě se však spíše používá názvu izalohyptický (méně vhodně alohyptický) vítr. Pojem izalobarický vítr definovali angl. meteorologové D. Brunt a C. K. M. Douglas r. 1928.

▶ izalohypsa

▶ izalohyptický vietor

▶ izalolínia

▶ izaloterma

▶ izalumchróna

▶ izamplitúda

▶ izanemóna

▶ izanomála

▶ izaritma

▶ izentalpický dej

▶ izentropa

▶ izentropická analýza

▶ izentropická hladina

▶ izentropická mapa

▶ izentropická plocha

▶ izentropické premiešavanie

▶ izentropický dej

▶ izoamplitúda

▶ izoatma

▶ izoaurora

▶ izobara

▶ izobarická ekvivalentná potenciálna teplota

▶ izobarická ekvivalentná teplota

▶ izobarická hladina

▶ izobarická plocha

▶ izobarická synoptická meteorológia

▶ izobarická vlhká potenciálna teplota

▶ izobarická vlhká teplota

▶ izobaricko-izosterické solenoidy

▶ izobaricko-izotermické solenoidy

▶ izobarický dej

termodyn. děj, který probíhá při konstantním tlaku. Při izobarickém ději v ideálním plynu platí pro měrný objem α a teplotu T v K vztah

\frac{α}{α_{0}} = \frac{T}{T_{0}},

kde α₀ a T₀ jsou měrný objem a teplota v počátečním stavu.

▶ izobarický let

▶ izobary na atmosférickom fronte

▶ izobata

▶ izobronta

▶ izocerauna

▶ izoceraunická mapa

▶ izočiara

▶ izodenza

▶ izodiafora

▶ izoecho

▶ izofena

▶ izofota

▶ izofytochróna

▶ izogeoterma

▶ izoglacihypsa

▶ izogóna

▶ izograma

▶ izohélia

▶ izohumida

▶ izohyeta

▶ izohygromena

▶ izohygroterma

▶ izohyomena

▶ izohypsa

▶ izochaláza

▶ izochazma

▶ izochimena

▶ izochiona

▶ izochorický dej

▶ izochróna

▶ izokona

▶ izokontinentála

▶ izolínia

▶ izolovaná anticyklóna

▶ izolovaný systém

▶ izolumchróna

▶ izomena

▶ izomera

▶ izomonima

▶ izonefa

▶ izonifa

▶ izonotida

▶ izoombra

▶ izopauza

▶ izopira

▶ izopléta

▶ izopluvia

▶ izopykna

▶ izopyknická hladina

▶ izopyknická plocha

▶ izopyknický dej

▶ izoryma

▶ izorypa

▶ izosféra

▶ izostera

▶ izosterická hladina

▶ izosterická plocha

▶ izosterický dej

termodyn. děj, který probíhá při konstantním měrném objemu systému. Při izosterickém ději v ideálním plynu platí pro tlak p a teplotu T v K vztah

\frac{p}{p_{0}} = \frac{T}{T_{0}},

kde p₀ a T₀ jsou tlak a teplota v počátečním stavu. Je totožný s dějem izopyknickým.

▶ izotacha

▶ izotalantóza

▶ izotendencia

▶ izotera

▶ izoterma

▶ izotermia

▶ izotermická atmosféra

▶ izotermická hladina

▶ izotermická plocha

▶ izotermická vrstva

▶ izotermicko-izentropické solenoidy

▶ izotermický dej

▶ izotropná turbulencia

▶ izovapora

▶ izovela

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'i'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'i'

Loading...