Meteorologický slovník - výklad pojmů

▶ horná atmosféra

▶ váhový tlakomer

▶ váhový výparomer

▶ vánok

▶ vardar

▶ variačná metóda asimilácie dát

▶ variačná metóda objektívnej analýzy

▶ variograf

▶ variometer

▶ vedenie tepla v pôde

▶ vedľajší synoptický termín

▶ vedľajšia dúha

▶ vedľajšie slnko

▶ vedľajšie synoptické pozorovanie

▶ vegetačná doba

▶ vegetačná klíma

▶ vegetačné obdobie

▶ vektopluviometer

▶ veľké halo

▶ veľkopočasie

▶ veľmi horúci deň

▶ veľmi krátkodobá predpoveď počasia

▶ velopauza

▶ velum

▶ ventilácia

▶ ventilačný faktor

▶ ventilačný index

▶ ventilovaný meteorograf

▶ ventilovaný teplomer

▶ Venturiho efekt

▶ Venušin pás

▶ vergencia

▶ verifikácia meteorologickej predpovede

▶ vertebratus

▶ vertikálna dohľadnosť

▶ vertikálna instabilita ovzdušia

▶ vertikálna rýchlosť

vzdálenost, kterou při vertikálním pohybu vzduchu urazí pohybující se vzduchové částice za jednotku času ve vert. směru. V z-systému se definuje vztahem

v_{z} = \frac{d z}{d t},

kde z je vert. souřadnice dané částice a t značí čas. Obdobně se definuje v souřadnicových soustavách se zobecněnou vertikální souřadnicí, kde ji označujeme jako zobecněnou vertikální rychlost.

▶ vertikálna rýchlosť v p-systéme

zobecněná vertikální rychlost vyjádřená jako změna tlaku vzduchu uvnitř vzduchové částice za jednotku času následkem jejího pohybu ve vert. směru. Definuje se vztahem

ω = \frac{d p}{d t},

kde p značí tlak vzduchu a t čas. Rychlost ω má analogický význam jako vertikální rychlost v z-systému, přičemž při výstupných pohybech je ω < 0, při sestupných je ω > 0. Při hydrostatické aproximaci platí mezi rychlostí ω a vertikální rychlostí v_z v z-systému vztah

ω = - v_{z} \frac{g p}{R T},

v němž g značí velikost tíhového zrychlení, R měrnou plynovou konstantu a T teplotu vzduchu. V případě intenzivních vertikálních pohybů, např. v oblacích druhu cumulonimbus, však tento přibližných vztah neplatí. Viz též rovnice vertikální rychlosti v p-systému, složka proudění vzduchu vertikální.

▶ vertikálna stabilita atmosféry

▶ vertikálne členenie atmosféry

▶ vertikálne mohutná konvekcia

▶ vertikálne zrážky

▶ vertikálny pohyb vzduchu

▶ vertikálny profil

▶ vertikálny profil beta a gama žiarenia

▶ vertikálny profil hustoty vzduchu

▶ vertikálny profil koncentrácie ozónu

▶ vertikálny profil teploty vzduchu

▶ vertikálny profil teploty vzduchu z družíc

▶ vertikálny profil tlaku vzduchu

▶ vertikálny profil vetra

▶ vertikálny profil vlhkosti vzduchu

▶ vertikálny rez atmosférou

▶ vertikálny rozsah oblaku

▶ vertikálny strih vetra

▶ vertikálny teplotný gradient

▶ vertikálny tlakový gradient

▶ veterná búrka

▶ veterná koruhva

▶ veterná ružica

▶ veterná smerovka

▶ veterné rozhranie

▶ veterný rukáv

▶ veterný štít zrážkomera

▶ veterný tieň

▶ vetrolam

▶ vetromer

▶ vetromerný rukáv

▶ vetry Krakatoa

▶ vetva atmosférického frontu

▶ vchod frontálnej zóny

▶ viacnásobné zrkadlenie

▶ viacnásobný blesk

▶ viacstredová cyklóna

▶ viacvrstvová tropopauza

▶ vianočné oteplenie

▶ vianočný odmäk

▶ videodistrometer

▶ Vidieho aneroidová škatuľka

▶ Vidieho dóza

▶ viditeľné žiarenie

▶ viditeľnosť

▶ Viedenská konvencia

▶ Viedenská konvencia na ochranu ozónovej vrstvy

▶ Viedenský dohovor

▶ vietor

▶ vietor meraný rádiotechnickými prostriedkami

▶ víchrica

▶ virga

▶ vírnatosť

▶ vírové prúdenie

▶ vírové spektrum

▶ virtuálna teplota

charakteristika vlhkého vzduchu, která odpovídá teplotě suchého vzduchu o stejných hodnotách tlaku a hustoty jako má vzduch vlhký. Hodnotu virtuální teploty lze stanovit na základě stavové rovnice ideálního plynu pro vlhký vzduch na základě předpokladu, že suchý vzduch i vodní pára se chovají jako ideální plyny. Virtuální teplota T_v však umožňuje použít pro vlhký vzduch stavovou rovnici ideálního plynu pro suchý vzduch, dosadíme-li do ní virtuální teplotu místo teploty vzduchu, tzn.

p / ρ = R_{d} T_{v},

kde p je tlak vlhkého vzduchu, ρ hustota vlhkého vzduchu a R_d měrná plynová konstanta suchého vzduchu. Pro danou měrnou vlhkost s lze hodnotu T_v v K určit pomocí vztahu

T_{v} = T [(1 + (\frac{R_{v}}{R_{d}} - 1) s)] ≅ T (1 + 0,61 s),

kde T značí teplotu v K a R_v měrnou plynovou konstantu vodní páry. Obdobně lze T_v vyjádřit pomocí směšovacího poměru w, využijeme-li převodní vztah

s = \frac{w}{1 + w} .

Platí tedy, že T_v ≥ T, kde znaménko rovnosti obou veličin odpovídá suchému vzduchu. Virtuální teplota bývá při zemi obvykle o 0,1 až 5,0 °C vyšší než skutečná teplota vzduchu, přičemž hodnota horní hranice rozdílu odpovídá tlaku nasycené vodní páry při 30 °C. V meteorologii se využívá také prům. virtuální teplota vrstvy vzduchu mezi dvěma izobarickými hladinami, která je přímo úměrná jejich vertikální vzdálenosti. Relativní izohypsy na mapách relativní topografie jsou tedy zároveň izotermami prům. virtuální teploty. Ve fyzice oblaků a srážek zahrnují někteří autoři do definice virtuální teploty i přírůstek hustoty vyvolaný přítomností kondenzované fáze vody. Definice má potom tvar

T_{v} = T (1 + 0,61 w - w_{l}),

kde w_l je směšovací poměr kondenzované fáze vody.

▶ virtuálne trenie

▶ viskózne napätie

▶ viskózne trenie

▶ vizuálne meteorologické pozorovanie

▶ vlaha

▶ vlahová bilancia

▶ vlahová istota

vžitý název pro Minářův koeficient vláhové jistoty, který zavedl M. Minář (1948) pro podrobnější klimatologické členění tehdejšího Československa. Tento index humidity má tvar

k_{M} = \frac{\bar{R} - 30 (\bar{T} + 7)}{\bar{T}}

,
kde

\bar{R}

je prům. roč. úhrn srážek v mm a

\bar{T}

je prům. roč. teplota vzduchu ve °C. Nejsušší oblasti ČR mají k_M s hodnotami zápornými a nejvlhčí oblasti s hodnotami nad 35.

▶ vlajkový oblak

▶ vlásočnice

▶ vlasový vlhkomer

▶ vlhká adiabata

▶ vlhká klíma

▶ vlhká oblasť

▶ vlhká teplota

1. teplota, které teoreticky nabude původně nenasycený vzduch po nasycení vodní párou. Podle toho, zda tento proces proběhne jako adiabatický nebo izobarický děj, rozlišujeme:
a) adiabatickou vlhkou teplotu T_av. Pomocí termodynamického diagramu ji přibližně určíme tak, že uvažovanou vzduchovou částici převedeme po suché adiabatě do výstupné kondenzační hladiny, kde se vystupující vzduch stane nasyceným vodní párou. Odtud pak vzduchovou částici necháme sestoupit po nasycené adiabatě do výchozí hladiny, na níž přečteme T_av. Převedeme-li částici po nasycené adiabatě dále do tlakové hladiny 1 000 hPa, dostaneme adiabatickou vlhkou potenciální teplotu. Adiabatická vlhká potenciální teplota má ve vzduchu obsahujícím nasycenou vodní páru z hlediska podmínek pro vertikální stabilitu atmosféry analogický význam jako potenciální teplota v nenasyceném vzduchu;
b) izobarickou vlhkou teplotu T_iv. Při jejím určení předpokládáme, že k nasycení (vzhledem k rovinnému vodnímu povrchu) dojde za stálého tlaku vypařováním vody do uvažované vzduchové částice, jíž se odnímá teplo spotřebované na výpar. Tuto teplotu lze vypočítat podle vzorce

T_{i v} = T - \frac{L_{w v} (w_{s} - w)}{c_{p}},

kde T značí teplotu vzduchu, L_wv latentní teplo vypařování, c_p měrné teplo vzduchu při stálém tlaku, w a w_sskutečný směšovací poměr vodní páry, resp. směšovací poměr vodní páry odpovídající stavu nasycení.
Izobarická vlhká teplota je vždy vyšší než adiabatická vlhká teplota. Spolu s ní se v meteorologii používá k analýze termodyn. vlastností vzduchových hmot. Přejdeme-li na termodyn. diagramu z bodu určeného teplotou T_iv v uvažované tlakové hladině po nasycené adiabatě do hladiny 1 000 hPa, zjistíme na teplotní stupnici izobarickou vlhkou potenciální teplotu.
2. v meteorologii běžné zkrácené označení pro teplotu vlhkého teploměru, která se v ideálním případě (z hlediska funkce vlhkého teploměru a na něj působících vnějších faktorů) blíží izobarické vlhké teplotě. Ztotožňování teoreticky určené izobarické vlhké teploty a změřené teploty vlhkého teploměru, k čemuž někdy v praxi dochází, však není zcela přesné.

▶ vlhké obdobie

▶ vlhkoadiabatický teplotný gradient

▶ vlhkomer

▶ vlhkosť klímy

▶ vlhkosť pôdy

▶ vlhkosť vzduchu

▶ vlhkostné rozhranie

▶ vlhký rast krúp

▶ vlhký teplomer

▶ vlhký vzduch

▶ vlna

▶ vlna horúčav

▶ vlna tropopauzy

▶ vlnenie dymovej vlečky

▶ vlnenie vodnej hladiny

▶ vlnová teória cyklogenézy

▶ vlnové prúdenie

▶ vlnový oblak

▶ vlny na inverznej hladine

▶ vlny vo východnom prúdení

▶ vnorená konvekcia

▶ vnútorná energia

▶ vnútroštátna výstraha na nebezpečné meteorologické javy v letectve

▶ VOC

▶ voda v atmosfére

▶ vodiaci výboj

▶ vodná bilancia

▶ vodná hodnota snehovej pokrývky

▶ vodná para

▶ vodná smršť

▶ vodná triešť

▶ vodnatosť oblaku

▶ vodný oblak

▶ vodný obsah oblaku

▶ vodný pyrheliometer

▶ vodný stav

▶ vodomerná stanica

▶ vodorovná dohľadnosť

▶ voľná atmosféra

▶ voľná energia

▶ volná Helmholtzova voěná energia

▶ voľná konvekcia

▶ voľný föhn

▶ volutus

▶ von Kármánova konštanta

jedna z význačných aerodyn. veličin. Nemá fyz. rozměr a její hodnota je blízká 0,4. Vystupuje jako konstanta úměrnosti κ ve vztahu pro směšovací délku l turbulentních elementů

l = κ . (z + z_{0}),

kde z značí výšku nad zemským povrchem a z₀ parametr drsnosti zemského povrchu. V met. aplikacích se vyskytuje ve vztazích vyjadřujících vert. průběh rychlosti proudění v přízemní vrstvě atmosféry. Viz též měřítko atmosférických vírů.

▶ vonkajšia teplota

▶ vorticita

syn. vírnatost – obecně vektorová veličina, která je bodovou (mikroskopickou) mírou rotace vzduchu. Vorticita je definována jako rotace vektoru rychlosti proudění v:

\nabla \times v = (\frac{\partial v_{z}}{\partial y} - \frac{\partial v_{y}}{\partial z}, \frac{\partial v_{x}}{\partial z} - \frac{\partial v_{z}}{\partial x}, \frac{\partial v_{y}}{\partial x} - \frac{\partial v_{x}}{\partial y}),

kde v_x, v_y a v_z značí složky rychlosti proudění v kartézské souřadnicové soustavě (x, y, z). Pokud uvažujeme rychlost proudění vzhledem k absolutní souřadnicové soustavě, jde o abs. vorticitu. V případě, že rychlost proudění vyjadřujeme v relativní souřadnicové soustavě pevně spojené s rotující Zemí, mluvíme o rel. vorticitě. Kromě toho rozlišujeme i další druhy vorticity, např. u relativního proudění vzduchu vůči pohybu konvektivní bouře. Směr vektoru vorticity je shodně orientovaný s osou rotace, velikost vektoru vorticity je úměrná velikosti cirkulace.
V dynamické meteorologii synoptického měřítka se vorticita obvykle vztahuje pouze k horiz. pohybům a ztotožňuje se proto pouze s vert. složkou rotace vektoru v,

ξ = \frac{\partial v_{y}}{\partial x} - \frac{\partial v_{x}}{\partial y},

která má velký prognostický význam. Mezi vertikálními složkami abs. vorticity ξ_a a rel. vorticity ξ_r platí vztah:

ξ_{a} = ξ_{r} + λ,

v němž λ značí Coriolisův parametr. V oblasti cyklon a brázd nízkého tlaku vzduchu je ξ_r > 0, naopak v oblasti anticyklon a hřebenů vysokého tlaku vzduchu je ξ_r < 0 (platí pro sev. polokouli).
Při popisu proudění a analýze jeho dynamiky v subsynoptickém měřítku je třeba uvažovat všechny tři složky vektoru vorticity. Vertikální složku vektoru vorticity spojenou s rotací v horiz. rovině pak často zkráceně označujeme jako vert. vorticitu; pod označením horiz. vorticita rozumíme výslednici obou horiz. složek vektoru vorticity spojenou s rotací ve vert. rovině. Například produkce horiz. rel. vorticity v důsledku horiz. gradientu vztlaku po obou stranách osy oblasti se sestupným pohybem vzduchu v konvektivním oblaku je podstatná pro vznik velmi nebezpečné rotorové cirkulace na gust frontě.
Pro samotný vývoj konv. oblaku má velký význam horiz. rel. vorticita vzduchu vtékajícího do oblaku a její transformace na vert. rel. vorticitu uvnitř oblaku. V okolí oblaku je horiz. rel. vorticita důsledkem vzájemného působení vertikálního střihu větru a nehomogenního rozložení vztlaku. K transformaci na vert. rel. vorticitu dochází v případě proudové vorticity uprostřed výstupného konvektivního proudu, v případě příčné vorticity po jeho stranách. Tento proces je podstatný pro vznik mezocyklony v supercele. Viz též rovnice vorticity.

▶ vpád monzúnu

▶ vpád studeného vzduchu

▶ vpád teplého vzduchu

▶ vpád vzduchu

▶ vplyv zmesi znečisťujúcich látok na živé organizmy

▶ vratkosť ovzdušia

▶ vrchné zrkadlenie

▶ vrchol oblaku

▶ vrstevnatá oblačnosť

▶ vrstevnatý oblak

▶ vrstevnica

▶ vrstva dymna

▶ vrstva konštantného toku

▶ vrstva konvektivně efektivní

▶ vrstva miešania

▶ vrstva trenia

▶ vsakovanie

▶ vstok

▶ všeobecná cirkulácia atmosféry

▶ všeobecná klimatológia

▶ všeobecná predpoveď počasia

▶ všeobecná výstraha na nebezpečné meteorologické javy

▶ všeobecný výstražný protokol

▶ vťahovanie

▶ vulkanický popol

▶ výbežok vysokého tlaku vzduchu

▶ výboj blesku s vodiacim výbojom smerujúcim dole

▶ výboj blesku s vodiacim výbojom smerujúcim nahor

▶ výborná dohľadnosť

▶ východné polárne vetry

▶ východné tropické vetry

▶ vyjasňovanie

▶ výklzný pohyb vzduchu

▶ vykurovacie obdobie

▶ vymývanie

▶ vynútená konvekcia

▶ vynútený vertikálny pohyb vzduchu

▶ výpar

▶ výparnosť

▶ výparomer

▶ výparomer EWM

▶ výparomer GGI 3000

▶ výparomerný bazén

▶ vyplňovanie cyklóny

▶ výpočtová vonkajšia teplota

▶ vyprahnuté obdobie

▶ vysielací rozvrh

▶ výsledný vietor

▶ vysoká anticyklóna

▶ vysoká cyklóna

▶ vysoká hmla

▶ vysoká oblačnosť

▶ vysoká sloha

▶ vysoké oblaky

▶ vysoko zvírený prach alebo piesok

▶ vysoko zvírený sneh

▶ výstražný hlásič búrok

▶ výstrednosť obežnej dráhy Zeme okolo Slnka

▶ výstup vzduchu

▶ výstupná kondenzačná hladina

▶ výstupná rýchlosť balónu

vert. rychlost volně letícího pilotovacího nebo radiosondážního balonu. Tento balon vystupuje v atmosféře působením celkové stoupací síly balonu, která je vyjádřena Archimédovým zákonem jako rozdíl tíhy balonem vytlačeného vzduchu a tíhy plynu lehčího než vzduch, který objem balonu vyplňuje. Když od této síly odečteme tíhu balonu, popř. i zavěšené zátěže, dostaneme užitečnou stoupací sílu balonu (A). Při ustáleném vert. výstupu balonu působí proti této síle odpor vzduchu. Výsledný vztah, který vyjadřuje stoupací rychlost balonu (w), můžeme napsat ve tvaru

w = d \frac{\sqrt{A}}{c \sqrt{ρ}},

kde ρ je hustota vzduchu, c obvod balonu a d koeficient charakterizující odpor prostředí. Teor. výpočty i praktická měření ukazují, že při zmenšování hustoty vzduchu stoupací rychlost balonu s výškou vzrůstá, ve výšce 5 km o 10 % a ve výšce 30 km až o 100 %. V meteorologii se ke stanovení výšky základny oblaků, při pilotovacích měřeních anebo aerologických měřeních pomocí radiosond balony obvykle plní na počáteční stoupací rychlost 1,5 až 3,5 nebo 5 m.s^–1.

▶ výstupný pohyb vzduchu

▶ výstupný vietor

▶ výška nad obzorom

▶ výška nového snehu

▶ výška nulovej izotermy

▶ výška oblakov

▶ výška rádiolokačného cieľa

výška cíle h se vypočítá podle vzorce

h = r \sin α + \frac{r^{2}}{2 R_{e}} + h_{0}

kde r je vzdálenost od radaru, α elevační úhel antény, R_e efektivní poloměr Země a h₀ nadmořská výška radaru (osy antény).

▶ výška rozhodnutia

▶ výška Slnka nad obzorom

▶ výška snehovej pokrývky

▶ výška tropopauzy

▶ výška základne oblakov

▶ výška zrážok

▶ výškomer

▶ výšková anticyklóna

▶ výšková brázda

▶ výšková cyklóna

▶ výšková inverzia teploty vzduchu

▶ výšková mapa

▶ výškové meteorologické pozorovanie

▶ výškový front

▶ výškový hrebeň

▶ výškový vietor

▶ výškový zákal

▶ vyvážený balón

▶ vývoj klímy

▶ vyvýšená konvekcia

▶ vyvýšená kopa

▶ vyvýšený zdroj znečisťovania ovzdušia

▶ význačné hladiny

▶ význačné javy počasia

▶ význačné počasie

▶ vyzrážateľná voda

▶ vyžarovanie

▶ vyžarovanie atmosféry

▶ vyžarovanie zemského povrchu

▶ vzdialená búrka

▶ vzduch

▶ vzduch miernych šírok

▶ vzduchová častica

▶ vzduchová diera

▶ vzduchová hmota

▶ vzdušnina

▶ vzdutie spôsobené búrkou

▶ vzlínanie vody

▶ vznos dymovej vlečky

▶ vzorec

▶ vzostupný konvektívny prúd

▶ vzťah

▶ vzťažná teplota

▶ vztlak

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'v'

Výklad hesel

Rejstřík termínů

Sestavila a průběžné aktualizuje terminologická skupina České meteorologické společnosti (ČMeS)

Výklad hesel podle písmene 'v'

Loading...